74 CO 107/2021-107 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému zaplatit žalobci částku 13 830 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni toho kterého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 27 568 Kč s příslušenstvím (II. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč (III. výrok). 2. Soud vyšel z toho, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva 1“), jejíž nedílnou součást tvořily Smluvní podmínky, na jejímž základě [příjmení] [příjmení] [jméno] žalovanému téhož dne poskytla částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 120 Kč (úroková sazba činila 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 232 Kč (celkem s částkou 6 152 Kč) v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, s datem poslední splátky dne [datum]. Podle smluvních ujednání měla [příjmení] [příjmení] [jméno] v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužovala do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy 1 vycházela [příjmení] [příjmení] [jméno] z žalovaným vyplněné Karty zákazníka ze dne [datum], podle které žil žalovaný ve vlastním bydlení s partnerkou a třemi nezaopatřenými dětmi, příjmy jeho domácnosti činily 16 503 Kč a výdaje 10 322 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy oznámením [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] a výpisem z účtu žalovaného vedeného [právnická osoba], podle kterých žalovaný k [datum] pobíral invalidní důchod ve výši 11 483 Kč měsíčně a vyrozumívacími dopisy [právnická osoba], ze dne [datum], [datum] a [datum], podle kterých byla žalovanému z pracovního úrazu ze dne [datum] přiznána výplata za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] ve výši 5 920 Kč (po zdanění 5 020 Kč). Žalovaný na Smlouvu 1 uhradil celkem 9 616 Kč (poslední splátku uhradil dne [datum]). [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalovaný dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva 2“), jejíž nedílnou součást tvořily Smluvní podmínky, na jejímž základě [příjmení] [příjmení] [jméno] žalovanému téhož dne poskytla částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 540 Kč (úroková sazba činila 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 290 Kč (celkem s částkou 8 430 Kč) v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, s datem poslední splátky dne [datum]. Podle smluvních ujednání měla [příjmení] [příjmení] [jméno] v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužovala do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy 2 vycházela [příjmení] [příjmení] [jméno] z žalovaným vyplněné Karty zákazníka ze dne [datum], podle které žil žalovaný ve vlastním bydlení s partnerkou a třemi nezaopatřenými dětmi, příjmy jeho domácnosti činily 28 329 Kč a výdaje 11 700 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy oznámením [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], podle kterého žalovaný k [datum] pobíral invalidní důchod ve výši 11 792 Kč měsíčně, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem ze dne [datum], podle kterých byl žalovaný od [datum] zaměstnaný u [právnická osoba], s.r.o. na dobu určitou s dohodnutou pracovní dobou 40 hodin týdně a čistou mzdou 66 Kč za 1 hodinu (dále byly ujednány příplatky za práci v noci, v sobotu a v neděli, ve svátek a přesčas). Žalovaný na Smlouvu 2 uhradil celkem 9 614 Kč (poslední splátku uhradil dne [datum]). Dne [datum] uzavřela [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva 3“), jejíž nedílnou součást tvořily Smluvní podmínky, na jejímž základě [příjmení] [příjmení] [jméno] žalovanému téhož dne poskytla částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 380 Kč (úroková sazba činila 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč a poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 406 Kč (celkem 12 986 Kč) v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, s datem poslední splátky dne [datum]. Podle smluvních ujednání měla [příjmení] [příjmení] [jméno] v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. V případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužovala do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy 3 vycházela [příjmení] [příjmení] [jméno] z žalovaným vyplněné Karty zákazníka ze dne [datum], podle které žil žalovaný ve vlastním bydlení s partnerkou a třemi nezaopatřenými dětmi, příjmy jeho domácnosti činily 16 886 Kč a výdaje 11 000 Kč. Žalovaný na Smlouvu 3 uhradil celkem 2 940 Kč (poslední splátku uhradil dne [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] [jméno] postoupila pohledávky za žalovaným z titulu Smlouvy 1, 2 a 3 na žalobce a postoupení pohledávek žalovanému oznámila přípisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky. Po provedeném dokazování vzal soud dále za prokázané, že dne [datum] žalovaný získal od [právnická osoba] Czech, a.s., úvěr ve výši 87 000 Kč a revolvingový úvěr ve výši 45 082 Kč, které byl povinen splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 591 Kč (celkem měl uhradit 197 730 Kč), a dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru se [právnická osoba], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 168 197 Kč na pořízení automobilu od prodejce AAA auto International a.s., který měl žalovaný splácet v osmdesát čtyřech měsíčních splátkách po 3 989 Kč od [datum]. Z výpovědi žalovaného u jednání vzal soud za prokázané, že v době uzavření Smluv 1, 2 a 3 bydlel žalovaný ve vlastním domě (který byl následně prodán v exekuci) ve společné domácnosti s partnerkou a třemi nezletilými dětmi, jeho měsíční příjmy sestávaly z invalidního důchodu ve výši 11 000 Kč a renty za pracovní úraz ve výši 5 000 Kč, u [právnická osoba], s. r. o. byl zaměstnán jen 2 až 3 měsíce, měl půjčku od [právnická osoba], a.s. ve výši 40 000 Kč a splácel [právnická osoba] měsíční splátky po 4 000 Kč. Po uzavření Smlouvy 2 přestal žalovaný zvládat splácení závazků. Při právním hodnocení věci soud závazkové vztahy vzniklé mezi [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalovaným posoudil jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, které se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem („ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a konstatoval, že právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětných smluv nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť výdělkové a majetkové poměry žalovaného, který měl vyživovací povinnost ke třem dětem, se pohybovaly v hluboce podprůměrné výši. Žalobce ani na výzvu soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního nedoplnil žalobu o tvrzení a důkazy, jak [příjmení] [příjmení] [jméno] splnila zákonnou povinnost ověřit tvrzení žalovaného uvedená v Kartě zákazníka o jeho příjmech. Pokud právní předchůdce žalobce lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, žalobce nesdělil, jak žalovaný kterou databází prošel, s jakým výsledkem a jak to ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je dostatečně solventní. [příjmení] [příjmení] [jméno] muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (že se jedná převážně o klienty, kteří takový produkt od banky nedostanou kvůli špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Ve vztahu k tomuto závěru soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, ve kterém Ústavní soud vysvětlil, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod … Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku z