16 CO 162/2022-124 — Krajský soud v Brně

1. Shora v záhlaví citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově byla zamítnuta žaloba žalobce o zaplacení částky 10 590 Kč a současně rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně ve velice podrobném, výstižném a přesvědčivém odůvodnění vysvětlil, k jakým skutkovým zjištěním z provedeného dokazování dospěl, jak celý spor po právní stránce posoudil a vyhodnotil, a z toho vyvodil závěr, že žaloba není důvodná a oprávněná. 3. Proti celé výrokové části rozsudku podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby jeho žalobě bylo vyhověno a byly mu přiznány účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů. Podle něj okresní soud nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a dále, že napadené rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) a g) občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Odvolatel konkrétně namítl, že na straně žalovaných 1) a 2) dochází k bezdůvodnému obohacení, neboť užívají jako spoluvlastníci celou nemovitost v rozsahu všech podílů, přestože spoluvlastní nemovitost jen z ½. Třetí žalovaná prodala svůj podíl na nemovitosti v rozsahu ½ žalobci, tudíž celou nemovitost užívá bez právního důvodu a je si toho nepochybně zcela vědoma. Žalovaní rovněž neprokázali dostatek víry ve smyslu ustanovení § 2994 občanského zákoníku k tomu, že jim nemovitost byla přenechána k užívání bezplatně nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Pokud jde o část nároku, kterou se žalobce domáhal podílu na zaplacení pojistného plnění, má žalobce za to, že pojištěním nemovitosti byly vytvořeny podmínky pro kvalitnější využití nemovitosti ve smyslu vyšší jistoty vlastníků a vznikl jim tak majetkový prospěch. 4. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno řádně a včas a osobou k němu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, vzal v úvahu, že žádná z procesních stran neuplatnila v průběhu odvolacího řízení žádné nové skutečnosti ani nové důkazy (§ 212a odst.3 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl ve věci řádným způsobem dostatečné dokazování, přičemž provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a celý spor rovněž správně po právní stránce posoudil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil. Soud podrobně, jasně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti má za prokázány, jaký učinil závěr o skutkovém stavu, a jak věc zhodnotil po právní stránce. Odvolací soud v podstatě nemá ničeho, čím by doplnil správné a přiléhavé skutkové i právní závěry okresního soudu, a proto pro stručnost a v podrobnostech odkazuje na přiléhavé, výstižné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Soud I. stupně naprosto vyčerpávajícím a přesvědčivým odůvodněním rozsudku vysvětlil a vyložil skutkovou i právní stránku věci způsobem, že odvolací soud k tomu nemá, co doplnit a dodat, neboť by jen opakoval naprosto přiléhavé, správné a výstižné skutkové i právní závěry prvostupňového soudu. 6. Odvolací námitky žalobce nebyly shledány důvodnými a právně relevantními. V podstatě se jedná o totožnou právní argumentaci, která zazněla již v řízení před soudem I. stupně a s níž se okresní soud rovněž náležitě a správně vypořádal. 7. Vycházeje ze shora uvedeného, byl proto napadený rozsudek v celém jeho rozsahu shledán věcně správným a podle § 219 o. s. ř. byl potvrzen. Neúspěšnému žalobci nepřísluší právo na přiznání odvolacích nákladů, zcela úspěšným žalovaným zase žádné odvolací náklady nevznikly, a proto bylo o nákladech odvolacího řízení ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, jak je shora ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.