18 CO 59/2022-104 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy na prodej id. ¼ nemovitostí, a to pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo], oba zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, a to za kupní cenu ve výši 175 600 Kč (výrok I). Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 13 200 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II). 2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že žalobce své právo domáhat se po žalovaném, aby mu byly předmětné nemovitosti nabídnuty ke koupi, uplatnil až dopisem ze dne [datum], tedy po více než dvou letech od uzavření kupní smlouvy ze dne [datum]. S ohledem na tuto skutečnost a na způsob, jakým sám žalobce nabyl spoluvlastnický podíl, má žalovaný za to, že se tak stalo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. 3. K odvolání se vyjádřil žalobce, který upozornil na to, že žalovaný svou námitku rozpornosti s dobrými mravy nikterak nespecifikuje; v odvolání není uvedeno žádné konkrétní tvrzení, které by odůvodňovalo tvrzení žalovaného, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce k nabytí podílu na předmětných nemovitostech dodává, že se jedná o podíl na zemědělské půdě, přičemž žalobce je zemědělský podnikatel, nejedná se tedy o žádný spekulativní požadavek, žalobci jde o reálné využití pozemků pro svoji potřebu. Rovněž v uplatnění nároku z předkupního práva po více než dvou letech od uzavření kupní smlouvy žalovaným žalobce nespatřuje žádnou překážku, když zákonná lhůta pro uplatnění daného práva činí 3 roky. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), u jednání, které svolal (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), rozsudek soudu I. stupně včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, soud I. stupně o věci samé rozhodl správně a jeho rozhodnutí proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal nahrazení projevu vůle žalované – uzavření povinnosti uzavřít kupní smlouvu na nemovitosti - id. ¼ pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo], zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo (dále jen„ předmětné nemovitosti“), a to za kupní cenu ve výši 175 600 Kč. Původními spoluvlastníky předmětných nemovitostí byli [jméno] [příjmení] (id. ½), [jméno] [příjmení] (id. ¼) a [jméno] [příjmení] (id. ¼). Žalobce se stal vlastníkem id. ¼ předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno] [příjmení], a to s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalovaný se stal vlastníkem id. ¼ předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno] [příjmení], a to s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 28. 2. 2018, č. j. 6 C 68/2014-105, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, č. j. 21 Co 161/2018-173, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, č. j. 22 Cdo 3301/2020-197, se podává, že žaloba o nahrazení projevu vůle - uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, kterou podal žalobce [jméno] [příjmení] proti [jméno] [jméno] [příjmení] z důvodu tvrzeného porušení předkupního práva, byla pravomocně zamítnuta. 6. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 7. V souladu s § 3062 věta prvá o. z. zákonné předkupní právo spoluvlastníků podle § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zanikne uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 8. Podle § 140 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. 9. Podle § 603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. 10. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 11. Jak judikoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4817/2016, pro právní poměry, které se týkají věcných práv, k nimž patří zákonné předkupní právo podílových spoluvlastníků podle § 140 obč. zák., platí tzv. nepravá retroaktivita. Právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, nastaly-li před [datum], se posoudí podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Půjde-li o nároky z předkupního práva vzniklé a uplatněné před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, tj. do [datum], je pro jejich posouzení určující právní úprava účinná do [datum], i když k završení celého procesu mimosoudní nebo soudní cestou dojde po [datum]. V rozsudku ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 741/2018, pak Nejvyšší soud podrobněji vyložil, že dnem [datum], kdy v souladu s § 3062 o. z. zanikl institut zákonného předkupního práva spoluvlastníků, nezanikly nároky z porušení předkupního práva, ke kterému došlo před [datum], a to ani v případě, když ještě nebyly uplatněny; tyto nároky se řídí režimem občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. 12. Jelikož tedy bylo prokázáno, že žalobce byl spoluvlastníkem předmětných nemovitostí ke dni [datum], kdy spoluvlastnický podíl ve výši id. ¼ od dalšího ze spoluvlastníků (R. [obec]) odkoupil žalovaný, a to aniž by daný spoluvlastnický podíl byl předem nabídnut ke koupi žalobci jakožto oprávněnému z předkupního práva (§ 140 o. z.), je žaloba uplatněná vůči žalovanému (jakožto nabyvateli - novému podílovému spoluvlastníku), v souladu s výše citovaným ustanovením § 603 odst. 3 obč. zák. 13. Protože zákon nestanoví pro promlčení práva spoluvlastníka nemovitosti domáhat se po nabyvateli, aby mu nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi, zvláštní promlčecí dobu, promlčuje se toto právo v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. Tříletá promlčecí doba k uplatnění práva domáhat se na nabyvateli, aby mu spoluvlastnický podíl na nemovitosti nabídl ke koupi, pak začala běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy, jíž bylo předkupní právo porušeno, tj. dnem [datum]. Pokud tedy žalobce podal svou žalobu o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy dne [datum], nebylo jeho právo promlčeno. 14. V samotném uplatnění práva s delším časovým odstupem pak nelze – bez dalšího – spatřovat rozpor s dobrými mravy. Žádný jiný konkrétní důvod, proč by měla být výkon žalobcových práv z předkupního práva v rozporu s dobrými mravy, tvrzen nebyl. Žalovaným zmiňovaný„ způsob nabytí spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech žalobcem“ takovým konkrétním důvodem není. Žalovaný totiž neuváděl a neuvádí, co konkrétně v daném způsobu mělo být případně rozporným s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Nadto pak lze konstatovat, že namítaný„ způsob nabytí spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech žalobcem“ nebyl ani relevantním předmětem tohoto řízení, ale pouze případně předmětem souvisejícího řízení vedeného před Okresním soudem ve [obec] sp. zn. 6 C 68/2014. Uvedené řízení však již bylo pravomocně ukončeno, a to s právě opačnými závěry, než vyplývá z tvrzení žalovaného, neboť M. J. Schmailzl byl v daném řízení plně úspěšný (žaloba proti němu byla zamítnuta - viz shora odst. 5 odůvodnění). 15. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 16. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně (výrok II napadeného rozsudku), odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), neboť soud I. stupně vycházel z nesprávné výše tarifní hodnoty pro výpočet odměny zástupce. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení advokátem v celkové výši 31 673 Kč. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) není-li stanoveno jinak, se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jich