28 CO 156/2021-102 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 42 033,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů nařízení ve výši 15 476 Kč (II. výrok), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného. 2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podali oba žalovaní společné odvolání. Namítli, že soud prvního stupně sice provedl písemné důkazy navrhované oběma stranami, nicméně učinil z nich toliko závěry, v nichž zcela převzal argumentaci žalobce. Žalobce však dosud nijak nedoložil, že jím požadovaná náhrada škody je skutečně oprávněná, tedy, že ze strany žalobce byla skutečně vynaložena. K tomuto žalobce ani neoznačil žádné důkazy. Soud prvního stupně se nijak nevypořádal ani žalovanými namítanou rozporností tvrzení žalobce a jím doložených důkazů, zejména pokud jde o některé položky, ze kterých vyplývá podezření na duplicitní účtování některých částí tvrzené škody ve vztahu k pojistnému plnění, a dále o vzájemnou rozpornost některých dokladů (opravy položek, které nebyly uváděny jako poškozené). Soud prvního stupně dále nepřihlédl k tomu, že ze strany žalobce byla částka náhrady škody stanovena zcela v rozporu se smluvními ujednáními mezi stranami. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popřípadě změnil tak, že žalobní návrh žalobce bude zamítnut. 3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl ke správným skutkovým zjištěním a právním závěrům. Tvrzení obsažená v odvolání jsou účelová, argumenty žalovaných jsou pouze obecné a namítaná pochybení soudu prvního stupně nebyla nijak konkretizována. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci částku 42 033,30 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého. V žalobě uvedl, že žalobce uzavřel s prvním žalovaným dne [datum] leasingovou smlouvu, na jejímž základě poskytl prvnímu žalovanému předmět nájmu – osobní automobil za vstupní cenu 574 010 Kč. Druhý žalovaný se smlouvou o ručení ze dne [datum] zavázal, že jako ručitel uspokojí žalobce v případě, že dlužník nesplní jakýkoliv peněžitý závazek včetně příslušenství vyplývající ze shora uvedené leasingové smlouvy. Dne 6. 8. žalovaný po ukončení smlouvy vrátil předmět nájmu žalobci. Při převzetí předmětu nájmu došlo ke kontrole technického stavu vozidla a soupisu zjištěných závad, na základě kterého bylo konstatováno nadměrné opotřebení vráceného vozidla. Žalovaný vrátil vozidlo nabourané a se zjištěnými závadami souhlasil, což stvrdil svým podpisem na Protokolu o odebrání předmětu leasingu. Vozidlo bylo dne [datum] podrobeno prohlídce ve [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž výstupem byl podrobný protokol dokumentující stav vozidla včetně vyčíslení částky představující kompenzaci za nadměrné opotřebení předmětu nájmu. Žalovaná částka byla vypočtena jako součet částky ve výši 49 233,30 Kč představující náhradu škody za nadměrné opotřebení vozidla vyúčtovanou fakturou [číslo] částky 10 000 Kč za spoluúčast při plnění pojistné události vzniklé nabouráním vozidla vyúčtované fakturou [číslo] jenž byl následně snížen o částku 17 200 Kč dobropisem žalobce k faktuře [číslo]. Celková dlužná částka ve výši 42 033,30 Kč nebyla zaplacena ani přes písemnou výzvu žalobce. Žalovaní ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznali s tím, že žalobce byl podle článku [číslo] povinen prvnímu žalovanému na jeho vyžádání nárok na náhradu škody zdokladovat, což se nestalo. Nároky vyúčtované ve fakturách nebyly nijak doloženy a není ani možno konstatovat, že první žalovaný odsouhlasil závady zjištěné předávacím protokolem, neboť jeho jednatel (tj. druhý žalovaný), nevládne českým jazykem a nebylo mu dostatečně vysvětleno, jaké položky předávací protokol obsahuje. K požadavku, aby bylo prvnímu žalovanému předloženo podrobné vyúčtování, žalobce dodal toliko plnou verzi protokolu od [právnická osoba], u něhož není zřejmé, kým, za jakým účelem a z jakého právního titulu byl vydán. První žalovaný proto vyslovil podezření, že některé položky opravy vozidla jsou účtovány duplicitně, neboť nelze vyloučit, že již byly zahrnuty ve vyúčtování pojistného plnění, a dále zpochybnil oprávněnost účtování některých položek náhrady škody. Žalobce v návaznosti na opakovaná podání prvního žalovaného pak vystavil dobropis, kterým snížil požadovanou částku o 17 200 Kč; předmětem dobropisu byly patrně duplicitně účtované opravy. Žalovaní dále namítli, že nikdy nebyl prokázán skutečný vznik škody, tedy uhrazení relevantních částek ze strany žalobce. 6. Soud prvního stupně za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobce a první žalovaný uzavřeli podle § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), s přihlédnutím k § 2201 o. z. a zvláště pak k § 2316 a násl. o. z. zvláštní typ nájemní smlouvy, která se označuje jako smlouva leasingová. Předmět nájmu byl po skončení smlouvy vrácen zpět žalobci, avšak nadměrně opotřebován, nadto havarován s nutností dalších oprav. První žalovaný jako leasingový nájemce měl povinnost s péčí řádného hospodáře využívat vozidlo jako předmět nájmu tak, aby nedošlo k jeho nadměrnému opotřebení či poškození. Tuto povinnost první žalovaný porušil, když v rámci své nedbalosti dle § [číslo] užíval vozidlo způsobem, jehož důsledkem bylo nadměrné opotřebení a poškození vozidla. Nepostupoval tak podle § 2900 a násl. o. z. a podle § [číslo] s přihlédnutím k § 2909 a § 2951 o. z. má povinnost nahradit žalobci škodu, o kterou se zmenšil majetek poškozeného, představující náklady za opravu vozidla a spoluúčast žalobce z pojistné události ve výši 10 000 Kč. Společně a nerozdílně s prvním žalovaným zavázal soud prvního stupně nahradit škodu i druhého žalovaného, který podle § 2018 odst. 1, 2 o. z. převzal ručení za případné závazky prvního žalovaného vyplývající z leasingové smlouvy. Soud prvního stupně se neztotožnil s námitkami žalovaných s tím, že z jimi doložených důkazů nevyplynulo nic, co by svědčilo pro tvrzení žalovaných uvedená v jejich vyjádření. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalobci v tomto sporu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 15 476 Kč, a to za soudní poplatek ve výši 1 682 Kč a náklady vzniklé zastoupením advokátem, tj. odměna za tři úkony právní služby po 2 820 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři paušální náhrady hotových výdajů a 21% náhrada DPH. 7. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: faktury [číslo] ze dne [datum], faktury [číslo] ze dne [datum], protokolu o odebrání předmětu leasingu ze dne [datum], faktury [právnická osoba] s . ze dne [datum], dobropisu [číslo] ze dne [datum], rámcové smlouvy [číslo] o podmínkách operativního leasingu motorových vozidel ze dne [datum], protokolu [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] a výpisu z veřejného rejstříku [právnická osoba] a.s. Ohledně ostatních důkazů provedených před soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními a pro stručnost na ně odkazuje. 8. Podle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2018 odst. 1 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2021 odst.