72 CO 239/2022-270 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, jako soud prvního stupně, svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, rozhodl výrokem I. o tom, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 81 741,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 76 262,70 Kč spolu s 9,75 % zákonnými úroky ročně z částky 149 413 Kč od [datum] do zaplacení, soud prvního stupně žalobu zamítl. Výrokem III. soud zamítl vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 67 587 Kč spolu s 8,28 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem IV. soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem V. soud rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 3 380 Kč. 2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. z.“), na základě které se žalobkyně zavázala provést stavbu rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] za sjednanou cenu díla ve výši 2 190 084 Kč a daň z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“). Žalobkyně měla provést podlahy v domě až po konstrukční desky Rigistabil, finální pokládka dlažby o předpokládané tloušťce 10 mm (8 mm dlažba, 2 mm lepidlo) předmětem smlouvy o dílo mezi účastníky nebyla a tuto prováděla třetí osoba. Dne [datum] došlo k předání dokončeného díla. Soud prvního stupně učinil závěr, že dílo mělo vadu, kterou způsobila žalobkyně, spočívající v existenci nadměrných mezer pode dveřmi a zároveň, že šlo o vadu skrytou, když tato vyšla najevo až po pokládce dlažby v souladu s projektovou dokumentací. Žalovaní vadu zjistili a oznámili žalobkyni nejpozději dne [datum], kdy žádali opravu vady. Žalobkyně dílo vadným neshledala. Žalovaní opětovně vadu díla žalobkyni vytknuli, žalobkyně svou odpovědnost za vadu odmítla a vyúčtovala žalovaným doplatek ceny díla částkou 149 413 Kč včetně DPH. Žalovaní tuto část ceny díla odmítli uhradit s odkazem na § 2108 o. z., neboť měli za to, že tato částka přiměřeně odpovídá jejich právu na slevu. 3. Žalovaní následně změnili nárok z odpovědnosti za vady z původně požadované opravy na slevu z ceny díla, neboť žalobkyně odmítla vadu odstranit. Soud prvního stupně považoval za vhodné, aby sleva z ceny díla odpovídala výši nákladů účelně vynaložených na opravu vady (nikoliv rozdílu tržní ceny stavby bez vad a s vadami) a tuto stanovil dle žalobkyní předložených cenových nabídek opravy částkou 67 671,50 Kč. Soud prvního stupně tak ve věci uzavřel, že žalobkyni vzniklo dne [datum] právo na zaplacení ceny díla ve výši 149 413 Kč a současně žalovaným vzniklo za žalobkyní právo na slevu z ceny díla ve výši 67 671,50 Kč, které bylo započteno proti právu žalobkyně. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Ve zbývající části (tj. rozdílu žalobou uplatněné dlužné částky 158 004,20 Kč na jistině a smluvní pokutě 8 591,20 Kč a zápočtem zaniklé pohledávky ve výši 67 671,50 Kč soud žalobě v částce 81 741,50 Kč (bez zákonného úroku z prodlení) vyhověl. Ohledně prodlení žalovaných soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaní„ s ohledem na aplikaci § 2108 o. z.“ s úhradou zbývající ceny díla do prodlení nedostali a zamítl nárok žalobkyně na úrok z prodlení. S ohledem na závěr o důvodnosti požadavku na slevu z ceny díla pouze co do výše 67 671,50 Kč pak soud prvního stupně měl za nedůvodný vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 67 587 Kč. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a to rozdílem poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když měl za to, že 12 % míra úspěchu žalobkyně ve věci je poměrně zanedbatelnou. 4. Proti výroku II. a IV. výše uvedeného rozsudku se odvolala žalobkyně. Odvoláním napadla závěr soudu prvního stupně, že je to ona, kdo měl způsobit vadu díla nedodržením sjednané kvality, když dílo bylo provedeno v souladu s projektovou dokumentací. Poukázala na provedené výslechy znalců s tím, že znalec [titul]. [příjmení] uvedl, že žádný technický předpis neupravuje mezeru mezi dveřmi a podlahou. Zároveň měla žalobkyně za to, že nebylo prokázáno, že by nepoložila řádně jednotlivé vrstvy hrubé podlahy dané projektovou dokumentací, jak vyplývá též ze znaleckého posudku [titul]. [příjmení]. Uvedla, že znalcem [titul]. [příjmení] naměřené mezery mezi finální podlahou a dolní hranou posuvných dveří mají nulový vliv na vnitřní prostředí v domě, který je konstruován jako nízkoenergetický. Zároveň měla zato, že splnila dodání díla ve střední kvalitě, je-li mezera mezi čistou podlahou a posuvnými dveřmi (v případě třech dveří) o 2 až 4 mm větší než je obvyklá horní hranice mezery 15 mm, že jde o rozdíl zanedbatelný a běžné užívání domu nijak neomezuje. Namítla též, že jejím úkolem bylo zhotovit dílo (tj. stavbu rodinného domu) bez finálních podlah – dlažby. Již v době předání díla byla výška zhotovené hrubé podlahy a pouzder posuvných dveří snadno zjistitelná a změřitelná. Zhotovila výšku hrubé podlahy tak, aby žalovaní mohli použít jakýkoliv typ a druh dlažby (s jakoukoliv tloušťkou). Měla zato, že žalovaní v řízení neprokázali existenci vady stavby rodinného domu a rozhodně ne vady skryté. Pro případ, že by soud vadu díla shledal, byla přesvědčena, že tuto vadu žalovaní neuplatnili bez zbytečného odkladu – tj. ji uplatnili opožděně a zrovna tak opožděně uplatnili právo na odstranění této vady. Zároveň poukázala na nedůvodnost námitky žalovaných, že nemohli zjistit vadu, ani čím je způsobena dříve, když nejsou odborníky v oboru stavebnictví, když uvedla, že tito měli na stavbě svůj stavební dozor, který jistě disponoval odbornými znalostmi a žalovaní si tak měli stavbu za součinnosti svého stavebního dozoru řádně prohlédnout a zkontrolovat. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil bod II. výroku napadeného rozsudku, a vyhověl žalobě v celém rozsahu včetně úroku z prodlení a přiznal jí též náklady řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaní se proti rozsudku soudu prvního stupně taktéž odvolali, a to proti jeho výrokům I. a III. Uvedli, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně, dle kterých předaná stavba vykazovala vadu, kterou způsobila žalobkyně, když tato vada nemohla být, ani teoreticky, způsobena kýmkoliv jiným. Zároveň se ztotožnili se závěrem, že se nemohli dostat do prodlení. Neztotožnili se ovšem se způsobem určení výše přiměřené slevy z ceny, ani její výší. Měli za to, že vyčíslení nákladů, jak jej provedl znalec [titul]. [příjmení], bylo vnitřně konzistentní, na rozdíl od závěrů soudu prvního stupně. Dále napadli skutečnost, že soud prvního stupně bez jakéhokoliv vysvětlení vycházel z vyčíslení nákladů na opravu, které předložila žalobkyně, když žalovaní již ve svém vyjádření ze dne [datum] zdůrazňovali, že cenová nabídka opravy předložená žalobkyní není úplná, týká se pouze několika dílčích úkonů a nepokrývá tak celý rozsah nutných prací. Žalovaní tak měli za to, že i přes správné vyhodnocení okolností týkajících se samotné vady stavby došlo v napadeném rozhodnutí k nesprávnému určení výše přiměřené slevy a navrhli, aby byl napadený rozsudek změněn odvolacím soudem tak, že žaloba zamítnuta také co do povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 81 741,50 Kč a ve současně bude vyhověno jejich vzájemnému návrhu a žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit žalovaným 67 587 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů. 6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 à contr. o. s. ř.), že toto odvolání podala žalobkyně i žalovaní jako účastníci řízení a tedy jako osoby k tomu subjektivně oprávněné (§ 201 o. s. ř.), že tak učinili včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě zákonem předvídaných odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 písm. b/, e/, g/ o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 7. Soudu prvního stupně nutno přisvědčit v (účastníky též nezpochybněném) závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení stavby bungalovu z dřevěné sendvičové konstrukce žalobkyní na pozemku žalovaných p. [číslo] v katastrálním území a to dle ve smlouvě popsané projektové dokumentace a dalších příloh představovaných rozpočtem a technickým popisem stavby, nikoliv však v celém rozsahu – předmětem díla nebylo dokončení vnitřních podlah v podobě položení dlažby. Žalobkyně podlahy zakončila položením konstrukčních sádrokartonových desek RigiStabil, položení dlažby si žalovaní zajišťovali (prostřednictvím někoho jiného) sami. Naproti tomu předmět