74 CO 16/2022-129 — Krajský soud v Brně

1. Odvoláním napadeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen„ soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 18 400 EUR, zákonný roční úrok z prodlení z částky 5 000 EUR od [datum] do [datum] ve výši 9 %, zákonný roční úrok z prodlení z částky 18 400 EUR od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, částku 18 037,50 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % (I. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 123 608,60 Kč (II. výrok). 2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalobce je právním nástupcem [právnická osoba] – european financing & investment, [IČO], která zanikla fúzí sloučením jmění s žalobcem. b) Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] – european financing & investment, [IČO] (dále jen„ žalobce“) učinil u žalovaného dvě objednávky koberců; na první objednávku byla žalobcem zaplacena záloha na základě zálohové faktury číslo 2017 vystavené žalovaným dne [datum] ve výši 28 400 EUR; na druhou objednávku zaplatil žalobce žalovanému zálohu na základě zálohové faktury ze dne [datum] s [číslo] ve výši 18 037,50 Kč. c) Žalobcem objednané koberce nebyly žalovaným dodány, resp. žalovaný je nebyl schopen dodat a účastníci se dohodli, že žalovaný vrátí předmětné zálohy žalobci. d) Žalobce si od žalovaného v polovině roku 2017 zapůjčil koberec [anonymizována dvě slova], který vrátil v prosinci 2018. e) Ve splátkovém kalendáři podepsaném dne [datum] se žalobce a žalovaný s odkazem na výše uvedené zálohové faktury dohodli, že zálohy ve výši 28 400 EUR a 18 037,50 Kč žalovaný vrátí žalobci ve splátkách tak, že částku 5 000 EUR vrátí do [datum], částku 5 000 EUR do [datum], částku 5 000 EUR do [datum], částku 13 400 EUR a 18 037,50 Kč do [datum]. Dále se účastníci dohodli, že po vrácení zapůjčeného koberce žalobce vystaví dobropis na celou částku faktury číslo 2018. f) Fakturou číslo 2018 vyúčtoval žalovaný žalobci dne [datum] částku 180 810 Kč. g) Dle splátkového kalendáře žalovaný vrátil žalobci celkem 10 000 EUR (2 x 5 000 EUR). 3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2079 odst. 1, § [číslo], § 1981, § 2054 odst. 2, § [číslo], § 629 odst. 1 a § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“) – k následujícím závěrům: 4. Žalobce (jako kupující) a žalovaný (jako prodávající) uzavřeli dvě kupní smlouvy na dodávku koberců. Žalobce na každou z nich zaplatil zálohy, jednu ve výši 28 400 EUR, druhou ve výši 18 037,50 EUR. Účastníci se dohodli na zrušení kupních smluv, aniž by sjednali kupní smlouvy nové. 5. Přijaté zálohy pro žalovaného představovaly bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, které je povinen vrátit, neboť právní důvod jejich zaplacení odpadl. Ohledně vrácení tohoto bezdůvodného obohacení uzavřeli žalobce a žalovaný dne [datum] dohodu (splátkový kalendář), v němž si dohodli vrácení bezdůvodného obohacení ve splátkách, přičemž žalovaný zaplatil žalobci na základě této dohody dvě splátky po 5 000 EUR. 6. Částečnou úhradou dvou splátek žalovaný svůj závazek z titulu bezdůvodného obohacení uznal, pročež se částka 18 037,50 Kč promlčí až deset let ode dne, kdy bylo sjednáno její zaplacení, tedy dnem [datum]. 7. K promlčení nároku by však nedošlo ani v obecné tříleté promlčecí lhůtě, neboť její počátek běží ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých splátek sjednaných účastníky ve splátkovém kalendáři; žaloba byla podána dne [datum] a dlužné splátky byly splatné v roce 2018, promlčecí lhůta tak nepochybně neuplynula. 8. [příjmení] [jméno] [příjmení] převzal žalobce od žalovaného do užívání na základě výpůjčky a žalovanému koberec řádně vrátil. Domáhal-li se žalovaný započtení kupní ceny tohoto koberce na uplatněnou pohledávku z titulu nezaplacené kupní ceny žalobcem, bylo prokázáno zapůjčení tohoto koberce žalovaným žalobci (a jeho vrácení), nikoliv uzavření kupní smlouvy. 9. Domáhal-li by se žalovaný kompenzace z titulu náhrady škody, byla by důvodnou námitka žalobce, že se nejedená o pohledávku způsobilou k započtení dle § 1987 o. z. pro její nejistotu a neurčitost. 10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a zavázal žalovaného zaplatit žalobci žalované částky se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých splátek od prvního dne prodlení žalovaného s jejich zaplacením (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 123 608,60 Kč. 12. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že soud neuvedl, jaké konkrétní právní jednání mělo za následek zrušení smluv účastníky; rozhodné skutečnosti k této dohodě žalobce netvrdil (a neprokazoval), ač tak byl povinen. Soud se také nedostatečně vypořádal s procesní obranou žalovaného, který proti žalobci v řízení uplatnil svou pohledávku na úhradu 180 810 Kč. Žalovaný přitom jasně uvedl, že předal předmětný koberec [anonymizováno] žalobci, který jej měl koupit, a to na základě ústní dohody uzavřené v polovině roku 2017. Specifikum této smlouvy tkvělo v tom, že žalobce měl koberec vyzkoušet, a případně dát žalovanému vědět, že jej nechce; zde by se domluvili na dodání jiného koberce. Dle názoru žalovaného byla jeho pohledávka (na zaplacení 180 810 Kč) dostatečně prokázána a jako taková byla způsobilá k započtení. Žalovaný měl rovněž za to, že se soud nesprávně vypořádal i s námitkou promlčení nároku ve výši 18 037,50 Kč; dle žalovaného splátkový kalendář účastníků totiž nemá náležitosti uznání dluhu. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; in eventum navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 13. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že sám žalovaný uvedl, že se s žalobcem dohodli na vrácení předmětných záloh. Žalovaný sám ke svým skutkovým tvrzením nepředložil jediný důkaz, pročež neunesl ve věci břemeno důkazní. Odkázal-li žalovaný na znění splátkového kalendáře, jeho znění je v rozporu s tvrzeními žalovaného. K námitce promlčení odkázal do odůvodnění soudu prvního stupně (jeho bodu 25.). Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 14. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 15. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje. 16. Odvolací soud souhlasí také s právními závěry soudu prvního stupně, vyjma závěru o uznání dluhu částečnou úhradou. 17. Pro další úvahy odvolacího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského zákoníku: 18. Dle § 1981 o. z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. 19. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 20. Dle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 21. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 24. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud uvádí, že těmto nelze přisvědčit. 25. Jedním z přirozených a v soukromém právu samozřejmých způsobů zániku závazků je jejich zrušení d