15 Co 69/2024-292 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem zamítl žalobu, aby služebnosti původně zřízené jako věcné břemeno chůze, průchodu, jízdy a průjezdu žalovaného jako oprávněného a každého dalšího vlastníka oprávněných nemovitostí specifikovaných v žalobě přes povinné nemovitosti žalobce specifikované v žalobě v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. , Anonymizováno, , dle kterého žalobce jako povinný již sjednal obdobné věcné břemeno ve prospěch jiné osoby smlouvou o jeho zřízení ze dne 1. 11. 2007, a jako věcné břemeno chůze, jízdy a stání žalovaného jako oprávněného a každého dalšího vlastníka oprávněných nemovitostí specifikovaných v žalobě na povinné nemovitosti žalobce specifikované v žalobě v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. , Anonymizováno, , smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 26. 7. 2011 mezi žalobcem jako povinným a žalovaným jako oprávněným, byly omezeny tak, že se podmínky této smlouvy o zřízení věcného břemene se mění takto:- v čl. II. odstavci 4) se nahrazuje část textu: „že tato jsou v dohodě zřizována bezúplatně“ novým textem: „že roční poplatek za výkon těchto práv činí částku 186 315,81 Kč, a to pro období po nabytí účinnosti této změny s tím, že tato částka již v sobě zahrnuje veškeré náklady na zachování a opravu věcnými břemeny (služebnostmi) zatížených, povinných nemovitostí ve smyslu ust. § 1263 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanského zákoníku). Poplatek je splatný vždy do 30. června příslušného kalendářního roku.“- do čl. II za odstavec 5) se vkládá nový odstavec 6): „Obsah a rozsah obou věcných břemen (služebností), jakož i podmínky a omezení pro jejich výkon podrobně upravuje dopravně provozní řád, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy o následujícím aktuálním znění“, které žalobce pod označením „, Anonymizováno, , adresa, “ specifikuje ve své žalobě, podané podepsanému soudu dne 10. 11. 2023, na str. 21 až 25.2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, který napadl rozsudek v celém rozsahu z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Za primární a zásadní vadu považuje žalobce porušení zásady předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o povinnosti tvrzení a označení důkazů, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný. Soud I. stupně plnil poučovací povinnost nanejvýš formalisticky, poučení podle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. ve vztahu k účastníkům neudělil vůbec. Soud I. stupně nesdělil účastníkům výsledky přípravy k jednání, neprovedl dokazování k prokázání protichůdných skutkových verzí účastníků a dospěl k věcně zcela nesprávnému skutkovému závěru, že si žalovaný v rozsahu tvrzeném v žalobě nedovoleně počínal jen v období před územním vyznačením předmětných služebností. Žalobci nebyl dán rovnocenný prostor, který byl dán žalovanému jeho účastnickým výslechem. Tento byl soudem I. stupně vyžádán, aniž by předcházel důkazní návrh ze strany žalovaného. Žalobcem řádně a včas uplatněný návrh na provedení účastnického výslechu statutárního zástupce žalobce soud I. stupně neprovedl bez jakéhokoliv zdůvodnění při jednání, ale i v rámci rozsudku. Podle žalobce se v tomto směru jedná o tzv. opomenutý důkaz charakterizovaný např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2005 sp. zn. III. ÚS 139/05. Soud I. stupně neposkytl stejný prostor žalobci, aby svá tvrzení obhájil v rámci své účastnické výpovědi, to je v rozporu se zásadou rovnosti zbraní. Soud I. stupně v rozsudku neodůvodnil, proč právě svědectví, na výsledku sporu osobně zainteresovaného žalovaného, je podle soudu tak důležité a není považováno za rovnocenné s dalšími důkazy. Neprovedení žalobcem řádně a včas označených důkazů nemůže být v tomto případě odůvodněno ani tím, že by se jednalo o důkazy, jimiž by byly prokázány tvrzené skutečnosti, jež nejsou právně významné z hlediska skutkové normy, která by měla být aplikována. Dle odvolatele soud I. stupně správně zaměřil dokazování na skutečnost, zda v areálu docházelo, a pokud ano, pak v jakém rozsahu, s jakou intenzitou, případně za jakých okolností k porušování, respektive k nadužívání služebnosti žalovaným, leč k tomu všechny relevantní důkazy neprovedl a rovněž nepřistoupil k poučení žalobce dle § 118a o.s.ř. Soud I. stupně tímto postupem při zjišťování skutkového stavu založil tak významné pochybení, že mohlo mít samo o sobě za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Při provádění a hodnocení důkazů postupoval soud I. stupně tendenčně, značně selektivně a tím nepřesvědčivě. Vůbec se nevypořádal se skutečností, která podle žalobce rovněž zakládá trvalou změnu, a to mimořádně konfliktními vztahy mezi účastníky. Žalobce poukázal na skutečnost, že k zásahům do vlastnických práv žalobce k sousedním pozemkům dochází ze strany žalovaného výhradně v rámci a za účelem výkonu služebností.3. Důvody odvolání žalobce dále doplnil v podání ze dne 9. 8. 2024, ve kterém uvedl, že žalobci nebyla doručována zásadní podání žalovaného k tomu, aby k nim žalobce mohl uplatnit námitky a argumenty způsobilé ovlivnit rozhodování soudu. Tento postup je dle žalobce v rozporu se závěry relevantní judikatury, zejména rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2648/10, IV. ÚS 3058/13, III. ÚS 1670/23. Poukázal na skutečnost, že si soud I. stupně sám, na základě vlastní iniciativy vyžádal sdělení žalovaného, založené ve spise na čl. 155-156, ze kterého při svém rozhodování vycházel a které si nechal důkazně potvrdit účastnickým výslechem žalovaného, aniž by umožnil realizaci stejných procesních práv žalobci. Soud I. stupně zamítl bez věcně adekvátního odůvodnění věcně relevantní důkazní návrhy žalobce, jiné důkazy naopak provedl, aniž by je v odůvodnění napadeného rozsudku učinil předmětem svých úvah a hodnocení. Tento postup je v rozporu se závěry relevantní judikatury, konkrétně rozhodnutím Ústavního soudu II. ÚS 1437/07. V této souvislosti žalobce poukázal na postup soudu I. stupně, který sám v odůvodnění svého rozhodnutí přiznává, že je třeba se důkazně zabývat tím, zda k intenzivnímu porušování předmětných služebností nedocházelo v období od roku 2019, kdy byly služebnosti v areálu reálně vyznačeny, tudíž nelze argumentovat tím, že již z obsahu žaloby bylo zřejmé, že takto podané žalobě nelze vyhovět. V rozporu s projednací zásadou soud I. stupně vedl žalovaného k doplnění skutkových tvrzení a poskytl mu návod, jak tato tvrzením prokázat, to vše v kontrastu neseznámení žalobce s doplněním tvrzení žalovaným, neprovedení důkazních návrhů žalobce a absencí nezbytných poučení vůči žalobci. Tímto se dopustil porušení zásady rovnosti stran a nahradil zásadu projednací zásadou vyšetřovací. Účastníci nebyli před skončením dokazováni poučeni o koncentraci řízení a jejich účincích. Za situace, kdy řízení před soudem I. stupně nebylo zkoncentrováno navrhoval žalobce provedení dalších důkazů. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že dle znaleckého posudku přináší výkon obou služebností žalovanému každoročně ekonomický užitek ve výši 186 315,81 Kč. Poměry v předmětném areálu ohledně objektivní hodnoty zátěže nesené žalujícím povinným na straně jedné, resp. objektivní hodnoty užitku či prospěchu z výkonu služebností pro žalovaného oprávněného na straně druhé, se enormně změnily, a to i v souvislosti s náklady na zachování a opravy služebných pozemků, které po celou dobu existence služebnosti nese výlučně sám žalobce.4. Žalovaný k odvolání uvedl, že rozsudek soudu I. stupně je správný, a to po věcné i právní stránce, stejně tak jako řízení u soudu prvního stupně. Žalovaný užívá své nemovité věci v areálu, jako i zřízené služebnosti, stále stejným způsobem, a to již od roku 2011, kdy tyto nabyl. Věcná břemena byla zřizována za účelem, aby mohl žalovaný řádně užívat svou výrobní halu, aby měla přístup k výrobní hale zajištěna i osobní a zejména nákladní vozidla, když bez možnosti jejich přístupu je realizace podnikatelské činnosti v budově prakticky nemožná, respektive výroba samozřejmě možná je, ale není možné do budovy navézt materiál a odvézt produkty. Za napjaté vztahy mezi účastníky je dle žalovaného odpovědný výlučně žalobce. Žalovaný je přesvědčen, že jak žalovaný, tak sousední vlastníci se chovají stále stejně a řádným způsobem užívají služebnosti. K jediné změně došlo dle přesvědčení žalovaného v přístupu žalobce, kdy tento šikanózním způsobem vykonává svá práva a vynucuje si své domnělé nároky. Dle žalovaného k žádné změně vyvolávající hrubý nepoměr nedošlo. Proti nahodilému či náhodnému pohybu žalovaného, jeho zaměstnanců či dodavatelů se žalobce může bránit jinými instituty, jak uvedl soud I. stupně. Žalovaný poukázal na skutečnost, z žaloby, ani odvolání, se nepodává, jakou přiměřenou náhradu by měl žalovaný od žalobce za omezení služebností obdržet. Popírá, že by mu soud I. stupně dával jakékoliv návody nebo rady v dalším postupu v řízení. K příspěvku na náklady na údržbu žalovaný uvedl, že nemovité věci v rozsahu slu