17 Co 219/2023-704 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 4 C 75/2016–645, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 371 396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 371 396 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 236 105,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný, kdy odvolání žalobce směřovalo pouze proti výroku II o nákladech řízení, odvolání žalovaného směřovalo proti oběma výrokům rozsudku a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.3. Žalobce v podaném odvolání namítá, že soud prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky nerozhodl správně, když žalobci v rozporu se zákonem přiznal na náhradě nákladů řízení menší částku, než která mu dle advokátního tarifu náleží. Soud prvního stupně v závěru napadeného rozsudku konstatoval, že celkové náklady úspěšného žalobce v řízení činí částku 304 347,72 Kč, vzhledem k tomu, že žalobce ve svém závěrečném návrhu požadoval náklady řízení ve výši 236 105,58 Kč, soud mu výši těchto nákladů přiznal. S tímto závěrem soudu prvního stupně se žalobce neztotožňuje, neboť se při vyčíslení nákladů řízení dopustil chyby. V průběhu řízení se na pozici právního zástupce žalobce vystřídali dva advokáti, řízení probíhá od roku 2016, došlo ke kasačnímu zásahu jak odvolacím soudem, tak soudem dovolacím. Soud prvního stupně náklady řízení ve svém původním rozsudku vyčíslil nesprávně a odvolací soud je musel svým rozhodnutím korigovat. Určit náklady řízení přesnou částkou není ve věci jednoduché, stávající právní zástupce žalobce musel náklady vyčíslit i za své dva předchozí kolegy a neměl rozhodně v úmyslu požadovat náklady nižší, než které úspěšnému žalobci náleží. Dále žalobce odkázal na ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Soud tedy rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, účastníci o přiznání nákladů řízení nemusejí žádat a soud, pokud se účastník náhrady nákladů řízení výslovně nevzdá, mu musí přiznat náklady řízení v zákonné výši. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč, k níž správně dospěl soud prvního stupně z úřední povinnosti.4. Žalovaný v podaném odvolání nesouhlasí se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně, který se věcí zabýval znovu poté, co předcházející meritorní rozhodnutí byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 3306/2021. Soud prvního stupně v opakovaném řízení doplnil dokazování, z něhož bylo v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu zjištěno, že usnesením zasedání zastupitelstva žalovaného dne , datum, bylo rozhodnuto, že zastupitelstvo si vyhrazuje schvalování výběrových řízení a podpisů smluv s vybranou firmou na akce v nabídkové ceně nad , částka, Kč. Toto usnesení bylo žalovaným řádně uveřejněno vyvěšením na úřední desce, bylo veřejnosti volně přístupné. Bez schválení smlouvy v zastupitelstvu smlouva nemohla být platná. Dále žalovaný odkázal na výslech , jméno FO, a výslech svědka , jméno FO, , z nichž vyplynulo, že rada žalovaného oznámila žalobci, že jeho nabídka byla vybrána k realizaci veřejné zakázky a byl vyzván k předložení podepsané smlouvy o dílo. Poté rada žalovaného opětovně vyhodnotila finanční aspekty zakázky, výši dotace i spoluúčast žalovaného a dospěla k závěru, že zakázku není z ekonomických důvodů přijatelné realizovat, neboť žalovaný nemá dostatek finančních prostředků ke spoluúčasti, zrušení výběrového řízení bylo oznámeno žalobci. Smlouva o dílo nebyla nikdy v zastupitelstvu žalovaného schválena a žalobce tak nemohl opodstatněně očekávat s vysokou mírou pravděpodobnosti, že smlouva bude v zastupitelstvu schválena. Žalobce věděl o zrušení výběrového řízení pro vysoký rozdíl v předpokládané a nabídkové ceně, musel si být vědom toho, že po volbách na podzim roku 2014 došlo ke změně v obsazení orgánů žalovaného, včetně osoby starosty, a náhled nově obsazených orgánů obce nebyl shodný s předcházejícím vedením, žalobce rovněž věděl, že jeho nabídková cena překračuje o 36 % předpokládanou hodnotu díla, kdy takové podstatné překročení předpokládané hodnoty veřejné zakázky musí vést k tomu, že žalovaný bude zvažovat dopad realizace díla do jeho veřejného rozpočtu. Žalobce byl seznámen s obsahem zadávacích podmínek, podle nichž byl žalovaný oprávněn zrušit výběrové řízení a nenese tak odpovědnost za výdaje ani ztráty jakéhokoliv druhu. Žalobce věděl, že o schválení smlouvy bude rozhodovat zastupitelstvo žalovaného, a pokud žalobce tvrdí, že s jistotou mohl očekávat schválení smlouvy v zastupitelstvu, tíží jej důkazní břemeno k prokázání existence jeho dobré víry. Dále žalovaný uvedl, že k ukončení jednání o uzavření smlouvy měl spravedlivý důvod, který spočíval ve vyhrazeném právu zrušit výběrové řízení do jeho ukončení, tj. do uzavření smlouvy, a současně důvody ekonomické spočívající ve vysoké nabídkové ceně, která mu neumožňovala zakázku realizovat. Postupem žalovaného nebyla porušena smluvní ani předsmluvní povinnost, tuto možnost si výslovně v zadávacích podmínkách vyhradil s odkazem na § 84 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by důvodem pro zrušení výběrového řízení nemohla být na straně veřejného zadavatele skutečnost, že dospěl ke změně stanoviska ohledně ekonomické výhodnosti veřejné zakázky, příp. ke změně investičních priorit. Žalovaný trvá na svém názoru, že v zastupitelstvu uzavření smlouvy se žalobcem neschválil, žalobce tedy nemohl opodstatněně očekávat s vysokou mírou pravděpodobnosti, že smlouva o dílo bude schválena. Nelze rovněž dospět k závěru o nepoctivosti postupu žalovaného a odpovědnosti za škodu (ušlý zisk) vůči žalobci. Kompetenční nejasnosti v rámci orgánů žalovaného nejsou pro podstatu posouzení věci rozhodné, jak soud prvního stupně správně konstatoval, podstatné je, jak bylo jednání žalovaného vnímáno navenek a zda žalobce mohl být v dobré víře, že je realizace veřejné zakázky jistá. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá.5. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně a odvolací soud rovněž odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce poukázal na to, že Nejvyšší soud nekonstatoval ve svém kasačním rozhodnutí, že by rozhodnutí nižších soudů v projednávané věci byly v meritu věci nesprávné, hlavní důvod pro zrušení rozhodnutí spočíval v potřebě doplnit dokazování ohledně dobré víry žalobce k uzavření smlouvy se žalovaným. V tomto směru žalobce odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v otázce předsmluvní odpovědnosti (např. sp. zn. 25 Cdo 462/2018, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, sp. zn. 25 Cdo 15/2021), která dobrou víru žalobce v uzavření smlouvy se žalovaným podporuje, a podle níž probíhala-li jednání mezi smluvními stranami na základě řádně zveřejněného záměru, souhlasný přístup k návrhu smlouvy, v níž se již řešily jen méně významné detaily, byl zřejmý i z počínání rady obce, jakožto orgánu, jehož souhlas byl pro řádné uzavření smlouvy potřebný, změna přístupu vedoucí k ukončení smluvních jednání byla vyvolána zvolením nového starosty a některých členů rady obce, pak specifika daná pro nakládání s majetkem obce nevylučují vznik povinnosti hradit škodu podle § 1729 o. z. Kontraktační proces byl v daném případě dovršen do takové finální fáze, že již zbýval pouze formální krok, a to podpis smlouvy. Všechny ostatní smluvní náležitosti byly již dohodnuty, a to včetně ceny, kterou žalovaný, jak správně dovodily soudy obou stupňů, byla žalovanému známa ještě před rozhodnutím o přidělení veřejné zakázky. Soud prvního stupně dle žalobce správně uzavřel, že proces jednání o uzavření smlouvy byl již ve fázi odsouhlasené podoby smlouvy, včetně všech podstatných náležitostí, a žalobce byl vyzván pouze k podpisu smlouvy. Není tedy možné pochybovat o dobré víře žalobce v to, že smlouva měla být uzavřena. K opačnému kroku nic nenasvědčovalo, ekonomické hledisko prezentované žalovaným nemohlo být důvodem pro ukončení jednání o smlouvě, neboť žalovaný dlouho dopředu věděl o výši nabídkové ceny žalobce i výši poskytnuté dotace. Žalobce rovněž poukázal na to, že žalovaný je územně samosprávný celek, na který se vztahuje zásada profesionality a jakékoliv pochybení žalovaného nelze přičítat k tíži žalobce, žalovaný smlouvu ke schválení zastupitelstvu nepředložil, čímž porušil ustanovení zákona o obcích. Tehdejší starosta žalovaného , jméno FO, vyzval žalobce k podpisu smlouvy, čímž byl kontraktační proces dovršen a zbýval poslední krok – schvále