70 Co 20/2024-291 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 330 000 Kč (I. výrok) a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení (II. výrok).2. Soud prvního stupně takto zamítl žalobu na náhradu škody v podobě ušlého výdělku ve výši 30 000 Kč a na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného 200 000 Kč a náhrady psychických útrap ve výši 100 000 Kč, vše v souvislosti s žalobkyní tvrzeným napadením žalobkyně žalovaným dne 8. 3. 2016.3. Soud prvního stupně vzal za nesporné, že mezi účastníky proběhla dne 8. 3. 2016 ve večerních hodinách v bytě žalovaného slovní hádka, při které žalovaný uchopil pravou rukou žalobkyni za její levou ruku. Dle žalobkyně jí měl levou ruku zkroutit za záda, čímž jí měl způsobit bolestivé zranění. Dle žalovaného tak učinil v důsledku obavy z napadení žalobkyní, ruku na pár sekund stiskl a vzápětí povolil, ruku nijak nevyvracel, nelámal či neohýbal. Dle lékařských zpráv si žalobkyně stěžovala na bolesti levého předloktí, avšak objektivní nález byl zcela v normě a jednalo se jen o subjektivní pocity bolesti žalobkyně. Žalobkyni nebyla vystavena pracovní neschopnost. Dle rozvodového spisu je žalobkyně osobou, která dlouhodobě bezdůvodně vyvolává hádky, bezdůvodně podává trestní oznámení a není jí cizí slovně či fyzicky napadat partnera. Soud prvního stupně žalobkyni neuvěřil ani v části týkající se tvrzení, že jí silná bolest znemožňovala řádně vykonávat zaměstnání. Za posledních 8 let žalobkyně opakovaně střídala i v rozmezí 1 či 2 měsíců zaměstnání z důvodu špatné pracovní morálky či konfliktních vztahů s nadřízenými, přičemž za měsíce březen, duben a část května 2016, kdy měla být pracovně paralyzována pro velkou bolest, dosahovala paradoxně nejvyšších výdělků u svého posledního zaměstnavatele. Soud prvního stupně proto shledal žalobkyní popsaný skutek jako nevěrohodný a účelový, nemající základ v provedeném dokazování. To i ve spojení se zprávami Policie ČR o opakované bezdůvodné aktivaci policie či dokonce umístění žalobkyně do cely předběžného zadržení. Soud prvního stupně proto žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně rozsáhlé odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, u kterého by v dalším řízení byla věc přidělena jinému soudci, neboť soud prvního stupně nepostupoval nestranně, nadržoval žalovanému a žalobkyně se dotklo, že prováděl důkaz rozsudkem o rozvodu jejího manželství. Uvedla, že její tvrzení o napadení žalovaným potvrzuje zejména zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 2. 2023, ze které vyplývá, že zranění žalobkyně nemělo výhradně subjektivní projevy, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně, ale i objektivní projevy (minimálně lehké prosáknutí). Zpráva také potvrzuje, že žalobkyně vyhledala lékařskou pomoc již dne 10. 3. 2016, a není tedy správný závěr soudu prvního stupně, že byla pro bolest levého předloktí léčena až od 4. 4. 2016 do 15. 6. 2016. Žalobkyně vypověděla, že na bolest byla nucena brát léky, a sám žalovaný při svém účastnickém výslechu potvrdil, že žalobkyně po incidentu chodila doma s ovázanou rukou a nevykonávala domácí práce. Dále uvedl, že žalobkyni uchopil za levou ruku poté, co žalobkyně začala rukama gestikulovat a pojal pocit, že ho chce udeřit, ale nedokázal vysvětlit, proč uchopil levou ruku, když žalobkyně je pravačka. Skutečnost, že žalobkyni nebyla vystavena pracovní neschopnost, je bezvýznamná vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla v té době v pracovním poměru. Žalovaný se vůči žalobkyni dopustil zpronevěry, za což byl pravomocně odsouzen. Soud prvního stupně neprovedl další žalobkyní navržené důkazy (znalecký posudek z oboru zdravotnictví ke stanovení nemateriální újmy na zdraví, znalecký posudek z oboru psychiatrie k prokázání agresivní a asociální osobnosti žalovaného a jeho závislosti na automatech a drogách, opis z rejstříku trestů žalovaného a výpis z jeho zdravotní dokumentace) ani v rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. v napadeném rozsudku neuvedl, proč je neprovedl. Přitom v rozporu s § 120 odst. 2 o.s.ř. ze své iniciativy bez návrhů účastníků provedl ke zkoumání osobnosti žalobkyně důkazy (zejména rozvodovým rozsudkem žalobkyně z roku 2010), aniž by takové důkazy byl potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu. Žalobkyně si za měsíce březen až červen 2016 mohla u propojených společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, vydělat 80 000 Kč, avšak v důsledku zranění vydělala pouze 38 000 Kč, přičemž po žalovaném požaduje náhradu jen ve výši 30 000 Kč. Nešlo o manuální práci, ale o telefonování a s tím spojenou administrativní práci, a protože neměla plně funkční levou ruku, používala k psaní na PC jen jednu ruku, čímž podávala nižší výkon. Pokud soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyně v manželství vyvolávala konflikty, bylo svědectví její dcery falešné a ovlivněné jejím manipulativním otcem. Obvinění vznesené žalobkyní ze znásilnění bývalým manželem nebylo bezdůvodné, avšak žalobkyně byla přinucena nedat souhlas k dalšímu vyšetřování. Žalobkyně nikdy nevykazovala špatnou pracovní morálku a nebyla konfliktní a majitelka realitní kanceláře, která toto hodnocení napsala, byla zaujatá. Žalovaný byl v mládí znám svou agresivitou a rád se účastnil i krvavých rvaček. O slovním a fyzickém napadání bývalého partnera žalobkyně nejsou důkazy a nikdy k nim nedošlo, bývalý manžel zmanipuloval jejich děti a přemluvil je k falešnému svědectví. To, že vztah účastníků byl naprosto klidný a harmonický, potvrzoval i žalovaný v několika výpovědích na policii.5. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Nepravdivost tvrzení žalobkyně je podepřena lékařskou zprávou, v níž je jasně konstatováno, že tvrzená bolest je ryze subjektivní bez objektivního nálezu. Nevěrohodnost žalobkyně je dále podpořena dalšími důkazy, zejména rozvodovým spisem, ze kterého vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně je konfliktní osoba, která dlouhodobě vyvolává hádky a slovně i fyzicky napadá svého partnera.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. Lze předeslat, že soud prvního stupně logicky a přiléhavě vysvětlil, proč při existenci protichůdných verzí účastníků o proběhu údajného napadení žalobkyně žalovaným dne 8. 3. 2016 neuvěřil na základě provedeného dokazování verzi žalobkyně. Soud prvního stupně ovšem procesně pochybil, pokud zamítl žalobu pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyní bez předchozího poučení poskytnutého žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Platí totiž, že zamítne-li soud žalobu proto, že účastník neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by mu poskytl řádné poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002). Nicméně zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně je přesto ve výsledku věcně správné, a to proto, že na základě soudem prvního stupně provedeného dokazování se napadení nemohlo skutkově odehrát v intenzitě, jež by fakticky vedla ke vzniku relevantní újmy na zdraví žalobkyně, zakládající právní nárok na odčinění majetkové či nemajetkové újmy. Jednoduše řečeno, žalobkyni se objektivně nic podstatného nestalo. Nejde zde v tomto směru o stav skutkové nejistoty (stav non liqeut), v němž by pravidla o důkazním břemeni nalezla své uplatnění. S tímto názorem odvolacího soudu byli účastníci řízení v zájmu předvídatelnosti a s ohledem na zákaz překvapivého rozhodnutí řádně seznámeni při jednání odvolacího soudu.8. Ve vztahu k nárokovanému bolestnému (§ 2958 o.z.) zde totiž ohledně absence relevantních objektivních stop tvrzeného incidentu na těle žalobkyně nepanuje stav skutkové nejistoty (stav non liquet) a lze mít naopak za bezpečně prokázané lékařskou zprávou , tituly před jménem, , jméno FO, , radiologie a ultrazvuk, ze dne 10. 3. 2016, že skelet předloketních kostí a přilehlých skloubení byl u žalobkyně po tvrzeném incidentu ze dne 8. 3. 2016 zcela bez traumatických změn. Rovněž tehdejší ošetřující lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, sdělila policii, že se jedná spíše o subjektivní potíže, nález je v normě a pracovní neschopnost nebyla vystavena. I podle policie bylo zřejmé, že žalobkyně zranění záměrně zveličuje a rehabilitaci prodlužuje s cílem trestního stíhání žalovaného a získání finančních prostředků. S tím odvolací soud plně souhlasí a akcentuje, že fakt, že žalobkyni nebyla vystavena neschopenka (nebyla v pracovní nesc