28 Co 127/2024-165 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 67 772,10 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 221 451,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 009,04 Kč, 10,9 % úroku ročně z částky 287 123,29 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20 283,24 Kč, 15 % úroku z prodlení ročně z částky 289 223,29 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 289 223,29 Kč s příslušenstvím s odkazem na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . (banka) na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka dne 26. 8. 2016, dle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr postupně splácet. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze částku 432 227,90 Kč, a banka proto úvěr ke dni 30. 5. 2023 zesplatnila.3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že banka s žalovaným uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 432 227,90 Kč. V důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 30. 5. 2023. Banka pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila dne 15. 11. 2023 na žalobkyni. Banka při sjednávání smlouvy o úvěru nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016 (zákon o spotřebitelském úvěru), když banka si vyžádala od žalovaného pouze doklady týkající se jeho příjmů, skutečné výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Smlouvu o úvěru tak posoudil s odkazem na ustanovení § 588 o. z. ve spojení s citovaným § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., když bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému částku 500 000 Kč a žalovaný zaplatil pouze částku 432 227,90 Kč, obohatil se tak o 67 772,10 Kč (500 000 minus 432 227,90). Proto žalobě vyhověl co do částky 67 772,10 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud prvního stupně tento žalobkyni nepřiznal, podle jeho názoru se žalovaný s vrácením zbývající části = jistiny dosud nedostal do prodlení. O nákladech řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na převážný procesní úspěch žalovaného, kterému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle míry úspěchu, žalovanému však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do výroku II. v části, ve které byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 772,10 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že jí nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení. Tento nárok dle žalobkyně vyplývá přímo ze zákona ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 1968 o. z. a § 1958 odst. 2 o. z., dle kterých dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení, věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit svůj dluh bez zbytečného odkladu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu vůči novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z 27. 11. 2023, které mu bylo odesláno 8. 12. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 24. 12. 2023 dostal do prodlení a od tohoto data žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný byl následně vyzván k plnění i předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2024, jejíž odeslání bylo prokázáno podacím lístkem. Žalobkyně proto navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z přisouzené částky od 24. 12. 2023 do zaplacení.5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny.15. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky z 27. 11. 2023 spolu s podacím lístkem, výzvy k plnění ze dne 27. 2. 2024 spolu s podacím lístkem. Z listin vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván ke splnění svého dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2024 ve lhůtě do 13. 3. 2024, výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy stejného dne. Žalovaný neplnil, dnem 14. 3. 2024 se tak dostal do prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., sazba zákonného úroku z prodlení ke dni počátku prodlení činila 14,75 % ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto napadený rozsudek v části II. výroku ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) změnil tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ve výši 14,75 % ročně od 14. 3. 2024 do zaplacení.16. Žalobkyně nesprávně vycházela při určení počátku prodlení žalovaného z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023. Tento přípis však nelze považovat za řádnou výzvu k plnění, žalovaný v něm nebyl výslovně požádán o zaplacení dluhu žalobkyni, ani v něm nebyla žalovanému dána desetidenní lhůta k plnění, jak žalobkyně tvrdila v odvolání. Ve zbytku II. výroku, který byl napaden odvoláním, tedy co do nároku žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil 15% úrok z prodlení ročně z nesplacené jistiny od 24. 12. 2023 do 13. 3. 2024 a 0,25% úrok z prodlení z nesplacené jistiny