28 Co 40/2025-73 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 559,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 134 631,32 Kč, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 136 190,72 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, úrok 60 % ročně z částky 136 190,72 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, proti II. a III. výroku, podal odvolání žalobce. Uvedl, že mu nebylo doručeno vyjádření žalované k žalobě ze dne 13. 9. 2024, čímž byl zbaven možnosti reagovat na argumenty protistrany. Ve smyslu usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. I. ÚS 2803/22, jde o porušení jeho ústavně zaručených práv. Soud prvního stupně nenařídil ve věci jednání, a nedal tak žalobci možnost, aby vyjádřit své stanovisko. Měl-li soud za to, že žalobce neunáší důkazní břemeno, měl nařídit jednání a žalobce o této skutečnosti poučit. (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, č. j. 74 Co 6/2024-83). Soud nesprávně uzavřel, že smlouva o zápůjčce je neplatná, ačkoliv žalovaná její platnost nikdy nezpochybnila. Dluh uznala, čímž vznikla vyvratitelná domněnka existence závazku a důkazní břemeno se přesunulo na dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010), soud neměl přezkoumávat smlouvu, ale vycházet z uznání. Nad rámec uvedeného žalobce namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil, že na účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Přitom aplikace tohoto zákona je zcela vyloučena, jelikož nedošlo ke zprostředkování smlouvy ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) ZSÚ. Soud přehlédl, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , Anonymizováno, ) na webové adrese , Anonymizováno, nenabízí možnost sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele či jménem a na účet spotřebitele, nýbrž pouze poskytuje platformu, na které zájemce o zápůjčku může zveřejnit svou nabídku na uzavření smlouvy a třetí fyzická osoba v postavení spotřebitele může tuto nabídku přijmout. Jedná se tedy pouze o inzertní místo, na kterém se střetává nabídka s poptávkou. Žalobce se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, podle kterého žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy o zápůjčce úvěruschopná. Žalobce vycházel z výpisů z jejího bankovního účtu, z Centrální evidence exekucí i insolvenčního rejstříku. Tento rozsah je zcela dostačující. Nad rámec dosud sděleného, odvolatel doplnil další podrobná tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná pohledávka částečně uhradila dne 26. 7. 2024 platbou ve výši 5 000 Kč, kterou žalobce započetl na úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 136 190,72 Kč, který za období od 5. 6. 2024 do 26. 7. 2024 činil 7 081,92 Kč, a tak žalobce bere žalobu v rozsahu zpět s tím, že na úrok nyní zbývá zaplatit 2 081,92 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil II. výrok rozsudku a žalovanou zavázal žalobci zaplatit částku 134 631,32 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 136 190,72 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, úrok 60 % ročně z částky 136 190,72 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, neumořený smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 136 190,72 Kč za období od 5. 6. 2024 do 26. 7. 2024 ve výši 2 081,92 Kč, a to vše do tří dnů o právní moci tohoto rozhodnutí.3. Žalovaná k odvolání uvedla, že podle žalobce byla společnost , Anonymizováno, pouze zprostředkovatelem. Přitom ale po ní požadovala výpisy z účtu i výplatní pásky, stejně jako všechny jiné nebankovní společnosti, tedy zjišťovala její úvěruschopnost. Nesprávně zjistila její příjem, který nikdy nečinil 64 967 Kč měsíčně. V době, kdy si sjednávala půjčku byla vdaná, ale to se během několika měsíců změnilo. Po rozvodu žije od výplaty k výplatě, nemá žádný majetek, který by mohla prodat a dluh zaplatit.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 25. 7. 2024, domáhal po žalované zaplacení částky 136 190,72 Kč s 0,1% úrokem z prodlení denně od 5. 6. 2024 do zaplacení a s 60% úrokem ročně od 5. 6. 2024 do zaplacení. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne 25. 4. 2023 písemnou smlouvu o zápůjčce č. 1202304228, podle níž poskytl žalované částku 45 000 Kč, kterou se mu zavázala vrátit s 60% ročním smluveným úrokem v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 489 Kč (celkem 119 472 Kč). Žalovaná neplnila podmínky smlouvy, a tak žalobce pohledávku předčasně zesplatnil a nárok uplatnil v řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 11 C 205/2023 a které bylo posléze zastaveno, protože účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu, v níž žalovaná dluh uznala a zavázala se zaplatit žalobci částku 161 190,72 Kč (jistina 112 005 Kč, úrok a úrok z prodlení 21 024,72 Kč, náklady řízení 28 161 Kč) v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč (poslední splátka 1 190,72 Kč) pod ztrátou jejich výhody. Žalovaná podmínky dohody neplnila, uhradila jen první dvě splátky po 5 000 Kč, neuhrazením třetí splátky se stal dluh splatný. Poté bylo uhrazeno ještě 15 000 Kč (23. 2. 2024, 8. 4. 2024 a 4. 6. 2024 po 5 000 Kč), a tak dluh dnes činí 136 190,72 Kč. V žalobě připojeného spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 11 C 205/2023, bylo uvedeno, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena přes platformu webu , Anonymizováno, , který je provozován společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, . Jedná se o inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování nepodnikajících fyzických osob s nabídkou na zápůjčku jiných nepodnikajících fyzických osob. Pro větší bezpečí a transparentnost probíhají převody peněz prostřednictvím portálu. Činnost , Anonymizováno, byla povolena Českou národní bankou v rámci licence poskytovatele platebních služeb malého rozsahu podle zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Mezi žalobcem a , Anonymizováno, byla uzavřena smlouva o spolupráci při jeho registraci na , Anonymizováno, . Podle článku 2.1 smlouvy o zápůjčce žalobce poskytl dne 25. 4. 2023 na účet společnosti , Anonymizováno, č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, tentýž den byla žalované společností , Anonymizováno, převedena částka 39 026,40 Kč na její účet č. , č. účtu, . Rozdíl tvoří odměnu společnosti , Anonymizováno, za poskytnutí služeb stranám smlouvy (5 % z dlužné částky, vždy však nejméně 1 000 Kč), a to podle článku 4.1 smlouvy o spolupráci a článku 2.2 smlouvy o zápůjčce. Žalobce před poskytnutím zápůjčky v součinnosti s poskytovatelem služeb provedl posouzení úvěruschopnosti žalované podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i přes to, že není v postavení poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzeny byly výpisy z jejího bankovního účtu č. , č. účtu, za tři měsíce před vznikem smluvního vztahu ověřením deklarovaného příjmu žalované a zkoumáním rizikových faktorů (srážky z účtu, opakované čerpání kontokorentu apod.). Žalobce usoudil, že žalovaná má zajištěn stabilní příjem, z něhož své závazky plní. Žalovaná byla též lustrována pomocí databáze insolvenčního rejstříku a také dotazem v Centrální evidenci exekucí, vždy negativně. Žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Žalovaná k žalobě uvedla, že si vzala od žalobce půjčku 45 000 Kč. Žalobci na dluh uhradila 37 467 Kč. Přesto chce po ní ještě doplatit 136 190,72 Kč, což je několikanásobně více než půjčená částka.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou založený smlouvou o zápůjčce ze dne 25. 4. 2023 podléhá občanskému zákoníku a řídí se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud hodnotil, zda žalobce vyhověl povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobce žádným způsobem nezohlednil informace plynoucí z výpisů z účtu žadatelky o úvěr. Žalovaná splácela další závazky, přičemž za sledované tříměsíční období jí bylo opakovaně poskytováno plnění z dalších uzavíraných smluv o úvěru v rámci desetitisíců korun. Zároveň též z výpisu z účtu není patrný charakter plateb, které jsou na účet žalované připisovány od fyzických osob a také úhrad, které z účtu odcházejí bez bližší identifikace důvodu jejich poskytování a bez hodnocení výhledu jejich četnosti a výše do budoucna. Žalobce