37 Co 129/2025-85 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 13 649 Kč s úrokem 0,6 % ročně od 1. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 13 649 Kč od 1. 8. 2022 ve výši 15 % do zaplacení (výrok I) a do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 15 946 Kč (výrok III), byla zamítnuta žaloba v částce 851 Kč s úrokem 0,6 % ročně od 1. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % do zaplacení (výrok II).2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná, jež soudu I. prvního stupně vytýkala, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalovaná s odkazem na ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. zdůraznila, že je nelogické, aby vyúčtování obligatorně obsahovalo vyčíslení nákladů na celý bytový dům společně s rozúčtováním na jednotlivé byty. Žalovaná byla povinna toto vyčíslení žalobkyni doložit pouze v případě, pokud by je žalobkyně požadovala. Protože však žalobkyně žádnou takovou písemnou žádost žalované nezaslala, ta nebyla povinna údaje ve vyúčtování uvést. Rovněž skutečnost, že ve vyúčtování jsou uvedeny dvě spotřeby se rozdílnou cenou za kilowatthodinu nezakládají neplatnost vyúčtování. V případě nejasností i zde žalobkyně mohla požadovat předložení potřebných dokladů k způsobu rozúčtování. Částka 8 034 Kč proto měla být uznána způsobilou k dalšímu započtení vůči nároku žalobkyně. V případě smluvní pokuty ve výši 5 615 Kč z titulu prodlení žalobkyně s úhradou nájemného a služeb spojených s užíváním bytu žalovaná namítla, že smluvní pokutu nelze shledat absolutně neplatnou. V případě nepřiměřené výše mohl soud přistoupit k jejímu snížení na polovinu, jež by již v souladu s judikaturou způsobilá k započtení byla. Současně zdůraznila, že břemeno o okolnostech týkajících se nepřiměřenosti smluvní pokuty tíží dlužníka, tedy žalobkyni. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila. Při jednání před odvolacím soudem pak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný v odvoláním napadených výrocích potvrdil.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Odvoláním není napaden výrok II rozsudku soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 851 Kč (kdy došlo k započtení částky 851 Kč jako náhrady za poškozené umyvadlo) s úrokem a s úrokem z prodlení. V této části proto odvolací soud nebyl oprávněn napadený rozsudek soudu I. stupně podrobit přezkumu v odvolacím řízení.6. Předmětem řízení v posuzované věci zůstal nárok žalobkyně, jež se po žalované domáhala vrácení kauce ve výši 14 500 Kč, kterou žalobkyně coby nájemce žalované coby pronajímateli zaplatila v souvislosti s nájmem bytu, ponížená o shora uvedenou částku 851 Kč. Žalovaná na svoji obranu tvrdila, že povinnost vydat kauci zanikla z důvodu zápočtů nedoplatku za služby související s užíváním bytu ve výši 8 034 Kč za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022 a vyúčtované smluvní pokuty za pozdní plnění nájemného ve výši 5 615 Kč za totéž období.7. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu I. stupně uvedena v odstavci 3 napadeného rozsudku i skutkovým závěrům zde uvedeným, jež soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování, jimž není co vytknout.8. Odvolací soud shledává správným skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem I. stupně, na němž byl poté vystavěn i správný právní závěr (jak je podrobně uveden v odstavcích 8, 9 a 11 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje) o tom, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 649 Kč s příslušenstvím byl po právu shledán důvodný.9. Odvolací soud poznamenává, že neshledal důvodné odvolací námitky žalované, že soud I. stupně nesprávně posoudil možnost započtení vyúčtování za služby spojené s užíváním pronajatého bytu. Odvolací soud se ztotožnil se správným závěrem soudu I. stupně o tom, že vyúčtování služeb nemá náležitosti přepsané ustanovením § 6 a 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Vady tohoto vyúčtování nemůže zhojit ani skutečnost, že mu žalobkyně neodporovala a nepožádala o jeho doplnění.10. Nedůvodné byly shledány rovněž námitky k nesprávnému závěru soudu I. stupně o neplatnosti ujednání smluvní pokuty z důvodu její zjevně nepřiměřené výše. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 1 % z dlužné částky pro každý den prodlení. Soud I. stupně věc správně posoudil nejen dle § 588 o. z., ale správně se vypořádal i se splněním podmínek dle § 576 o. z. a § 577 o. z., jak uvedl v odstavci 9 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Správně potom ujednání výše smluvní pokuty, jež činila 1 % denně, tj. 365 % ročně, shledal v rozporu s dobrými mravy, aniž shledal důvody pro moderaci výše smluvní pokuty.11. Odvolací soud zdůrazňuje, že veškeré další odvolací námitky žalované jsou jen polemikou se správnými závěry soudu I. stupně a opakováním argumentace uváděné žalovanou již v řízení před soudem I. stupně, s níž se soud I. stupně v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku vypořádal.12. Odvolací soud na základě výše uvedeného uzavírá, že žalobkyni důvodně vznikl nárok na zaplacení částky 13 649 Kč s úrokem od 1. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek ve lhůtě splatnosti do 31. 7. 2022 nesplnila, z důvodu jejího prodlení ji soud I. stupně správně zavázal k povinnosti zaplatit žalobci za dobu prodlení i úrok z prodlení v zákonné výši. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. výrok I rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.13. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok III rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně, které byly dle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznány v řízení z 94 % úspěšné žalobkyni, jejichž výše byla i správně vyčíslena.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni k rukám jejího advokáta (149 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 2 553 Kč. Ta sestává z odměny za náklady právního zastoupení advokátem za jeden úkony právní služby, a to účast při jednání před odvolacím soudem dne 25. 11. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném znění, dále jen „vyhláška“), ve výši 1 660 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhlášky) a částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za jeden úkon po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a z částky 443 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).