37 Co 58/2025-257 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovanému vyklidit pozemek p. č. st. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova , adresa, (rodinný dům), a pozemek p. č. , číslo, zahrada, tedy nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. , číslo, pro obec a katastrální území , adresa, , dále jen „předmětné nemovitosti“ (výrok I) a žalovanému nepřiznal náhrada nákladů řízení (výrok II).2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, jež rozsudek označila za nesprávný, a soudu I. stupně vytýkala, že pochybil když při posouzení vyšel z neúplně zjištěného skutkového stavu a věc nesprávně právně posoudil. Namítla, že je nepravdivá argumentace o důvodech nesjednání výše úplaty, neboť písemná dohoda byla vyhotovena žalovaným a ke sjednání úplaty došlo při ústním jednání, což však nebylo uvedeno v písemném vyhotovení dohody, jak jednatelka žalobkyně uváděla od samého počátku řízení. Soud I. stupně nevyhověl ani dalším důkazním návrhům žalobkyně a nemohl proto správně zjistit skutečný skutkový stav věci. I provedené důkazy přitom svědčí o nepoctivém úmyslu a nevěrohodnosti žalovaného, v jehož výpovědích se nachází celá řada rozporů. Nedokázal vysvětlit, proč jednání o dohodě inicioval právě s , jméno FO, , nikoli s jejím otcem , jméno FO, , druhým jednatelem žalobkyně. Až později, bez vědomí jednatelů žalobkyně, žalovaný na dohodu doplnil datum , datum, . Soud I. stupně nevyhověl ani návrhu žalobkyně na provedení důkazu fotografií žalovaného, svědčící o tom, že v době jednání prováděl celodenní namáhavé vyklízecí práce, přestože omlouval svoji nepřítomnost při jednání před soudem I. stupně zdravotními důvody, což dokládá to nepoctivé jednání žalovaného. O záměru sjednat v dohodě o užívání nemovitostí úplatu, věděl kromě jednatelky žalobkyně , jméno FO, i druhý jednatel, , jméno FO, , svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, . Žalobkyně zpochybnila výpověď svědkyně , jméno FO, a navrhla její opětovný výslech před odvolacím soudem. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení dohody mezi žalobkyní a žalovaným, kdy soud I. stupně zcela opomenul nevěrohodnost žalovaného, jeho nepoctivé jednání a rozpor ve výpovědích. Současně zdůraznila, že pokud žalovaný považoval výpověď za neplatnou, měl možnost postupovat v souladu s ustanovením § 2314 občanského zákoníku, což však neučinil. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovaného zaváže k povinnosti vyklidit předmětné nemovitosti a nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.3. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že nikdy s nikým nebylo jednáno o úplatě za užívání nemovitosti. Popřel, že by prováděl v době jednání před soudem I. stupně vyklízecí práce, pouze na žádost pracovníků přeparkoval překážející traktor. Současně popřel, že by udělil souhlas s pořizováním své obrazové dokumentace. Uvedl, že po skončení jednání před soudem I. stupně dne , datum, se jednatelé žalobkyně přes cizí pozemek dostali na zahradu, rozřezali dvoje dřevěná vrata a odnášeli z domu věci, což již řeší Policie ČR, obvodní oddělení v Boskovicích. V doplnění svého vyjádření žalovaný odkázal na výpověď , jméno FO, učiněnou při jednání dne , datum, v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 238/2023 před Městským soudem v Brně, kde uvedl, že se o dohodě o užívání předmětných nemovitostí dozvěděl v srpnu 2023, dohoda byla považována za závaznou a za žalobkyni uzavřela jednatelka , jméno FO, . Žalovaný proto navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté, co doplnil dokazování výpisy z katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. V posuzované věci byl předmětem sporu nárok žalobkyně, jež se domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti, které byly ve vlastnictví žalobkyně, žalovaný je přes její nesouhlas užíval a vyklidit odmítal.6. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, že ke dni podání žaloby v posuzované věci byla žalobkyně v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí. Současně uzavřel, že žalovaný předmětné nemovitosti užívá na základě písemné smlouvy, jež byla mezi účastníky uzavřena (nejpozději) dne , datum, a dosud nebyla platně ukončena. Uvedenou písemnou smlouvou přitom nebyla ujednána úplata za užívání předmětných nemovitostí žalovaným. O právu žalovaného bezúplatně užívat předmětné nemovitosti svědčí i další soudem I. stupně provedené důkazy, jak je podrobně uvedl v odstavcích 6 až 10 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soud I. stupně, jenž se současně zcela správně vypořádal i s důvody nadbytečnosti dalších žalobkyní navrhovaných důkazů.7. Odvolací soud doplnil dokazování kupní smlouvou uzavřenou mezi prodávající, žalobkyní, a kupující, společností , právnická osoba, ., dne , datum, o převodu předmětných nemovitostí za kupní cenu ve výši , částka, Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, odvolací soud zjistil, že předmětné nemovitosti, a to pozemek parcelní číslo St. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , číslo, , a pozemek p. č. , číslo, zahrada, byly smlouvou kupní ze dne , datum, s právními účinky zápisu ke dni , datum, převedeny do vlastnictví společnosti , právnická osoba, . Skutečnosti zjištěné odvolacím soudem z veřejného rejstříku zástupce žalobkyně odvolacímu soudu potvrdil.8. Po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně (dne , datum, ) pozbyla žalobkyně své vlastnictví k předmětným nemovitým věcem. K datu jednání před odvolacím soudem, při němž byl vyhlášen rozsudek, žalobkyně nebyla vlastníkem předmětných nemovitostí. Současně žalobkyní není tvrzeno žádné jiné právo, svědčící její ochraně před užíváním předmětných nemovitostí žalovaným.9. Odvolací soud shledává nedůvodnou odvolací námitku žalobkyně, že v době podání žaloby jí vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčilo. Soud totiž rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, přičemž pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Jak je uvedeno výše, k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, žalobkyně vlastníkem předmětných nemovitostí nebyla. Naopak ve veřejném seznamu je jako jejich vlastník zapsána třetí osoba. Platí proto právní domněnka korektnosti záznamu ve veřejném rejstříku, že právo k předmětným nemovitostem je do veřejného seznamu zapsáno v souladu se skutečným právním stavem (§ 980 odst. 2 o. z.).10. I ve světle shora uvedených skutečností proto odvolací soud shledal zcela správný právní závěr soudu I. stupně, že žalobkyni, jež není vlastníkem předmětných nemovitostí, nesvědčí titul k ochraně jejího vlastnického práva. Žaloba na vyklizení je proto s odkazem na ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., nedůvodná.11. Odvolací soud již jen na okraj dodává, že považuje za správný závěr soudu I. stupně o tom, že žalobkyně bezúplatně přenechala žalobci do užívání předmětné nemovitosti, aniž byly sjednány výpovědní důvody a naplněny důvody pro odstoupení žalobkyně od smlouvy (jak je podrobně uvedeno v odstavci 15 odvoláním napadeného rozsudku), žalovanému tak svědčil titul pro užívání předmětných nemovitostí. Ve světle nových skutečností o změně vlastnického práva k předmětným nemovitostem je však uvedené právní posouzení bez významu, stejně jako odvolací námitky žalobkyně, jež se vztahují k posouzení soudu I. stupně.12. Z důvodů výše uvedených odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok II rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. soud I. stupně nepřiznal, byť by jinak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. příslušely v řízení úspěšnému žalovanému.13. Pokud žalobce namítal, že není na místě přiznat žalovanému náklady řízení i před soudem odvolacím, odvolací soud poznamenává, že bylo jen v dispozici žalobkyně, zda na podané žalobě s ohledem na důkazní situaci setrvá. Žalobkyně se vyklizení předmětných nemovitostí domáhala žalobou ze dne , datum, , odvolání podala , datum, a přestože smlouvou kupní ze dne , datum, převedla na společnost , právnická osoba, ., na svém procesním stanovisku setrvala. Odvolací soud i s ohledem na procesní postoj žalobkyně neshledal okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné náklady řízení žalované nepřiznat. Tyto okolnosti nespočívají ani v majetkových poměrech žalobkyně, neboť ta obdržela za předmětné nemovitos