49 Co 131/2025-90 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto tom, že se manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, a , jméno FO, , uzavřené dne , datum, v , adresa, , se rozvádí (výrok I.) a že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, , zpočátku bylo spokojené, narodily se v něm dvě děti, dcera , jméno FO, , nar. , datum, , a dcera , jméno FO, , narozena , datum, . O úpravě poměrů k nezletilé , jméno FO, pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 0 Nc 8/2024-64. V manželství postupně začaly vznikat neshody ohledně rozdílných názorů manželů na rodinný život, problémy v soužití se prohlubovaly a došlo ke vzájemnému odcizení účastníků. Manželka proto v dubnu 2024 opustila společnou domácnost a odstěhovala se i s dcerami do nájemního bydlení. Manželé netvoří rodinné společenství po dobu jednoho roku, manželka v žádném případě nemá zájem manželské společenství obnovit. Z výpovědi manželky soud zjistil, že první velkou krizi v manželství v manželství pociťovala již před osmi lety, tehdy byly děti ještě malé a fixované na své bydliště, proto se rozhodla v manželství setrvat. Před třemi roky se však rozhodla, že takto žít v manželství nemůže. Manžel pil nadměrně alkohol, nebylo na něj spolehnutí, měli finanční problémy, protože manžel často měnil práci. Její vztah k manželovi dospěl do takového stadia, že manžela přímo nenávidí a v žádném případě nemá zájem společné soužití obnovit. V průběhu posledního roku manžel nic pro obnovení manželství neudělal. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil. Ve své výpovědi potvrdil, že v manželství nastávaly krize, které se i opakovaly, přesto se s nimi dokázali vyrovnat a překonat, manželku i děti má pořád rád. Alkohol požívá jen příležitostně, vždy se staral o údržbu domu, zahradu, podporoval manželku ve studiu. Podle jeho názoru lze problémy ve vztahu vyřešil a obnovit manželské soužití účastníků.3. Soud dospěl k závěru, že výpovědí manželky, zčásti shodnými tvrzeními účastníků a rozsudkem opatrovnického soudu bylo prokázán, že manželství je dlouhodobě nefunkční. Zcela formálním svazkem je již po dobu nejméně jednoho roku, kdy účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti, nestýkají se, ani spolu nekomunikují. Sám manžel uvedl, že komunikace mezi manžely v posledním roce není možná, protože je omezena pouze na hádky a urážky. Vztah manželky k manželovi je v současné době přímo nenávistný. Manžel sice na jednu stranu uvádí přání manželství zachovat, ale na druhou stranu sám po dobu jednoho roku nic pro zachování manželství neučinil, ani se o to nepokusil. Manželství je manželkou kvůli citovému odcizení vnímáno jako velmi stresující a neuspokojující její citové potřeby. Tato skutečnost postupně vedla k tomu, že manželství účastníků se stalo pouze formálním svazkem, po manželce nelze spravedlivě požadovat, aby v pro ni neuspokojivém manželství nadále setrvávala. O poměrech nezletilé , jméno FO, bylo pravomocně rozhodnuto, na straně nezletilé soud neshledal žádné zvláštní důvody, pro které by rozvod manželství byl v rozporu s jejími zájmy, ukončení nefunkčního manželství, může vést naopak k uklidnění napjatých vztahů mezi nezletilou a otcem. Soud uzavřel, že účastníci spolu po dobu jednoho roku nežijí, jejich manželství po tuto dobu neplní žádnou ze svých funkcí, společnou domácnost ukončili z důvodu déletrvajících rozporů. S ohledem na hloubku rozporů mezi účastníky, délku odloučení a postoji manželky k dalšímu trvání manželského soužití nelze předpokládat, že manželství mohlo v budoucnu své společenské funkce opět plnit, soud proto dospěl k závěru, že manželské soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Hlavní příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v tom, že manželé nedokázali překonat neshody ohledně rozdílných názorů manželů na rodinný život, které se naopak staly důvodem prohlubujících se problémů a následného vzájemného odcizení.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal manžel odvolání. Namítl, že soud převzal zcela nekriticky výpověď manželky a vyšel z ní jako z jediného důkazu o existenci rozvratu manželství a jeho důvodech, ačkoliv bylo možno tvrzené skutečnosti prokazovat i jinými důkazy. S ohledem na rovnost účastníků řízení a skutečnost, že manžel tvrzení manželky o důvodech rozvratu manželství odmítl a nepotvrdil, bylo třeba dokazování doplnit, což soud neučinil. Z výpovědi manželky poměrně jasně vyplývá, že manželka naprosto odmítá respektovat názory či povahu manžela, se kterým před uzavřením manželství žila sedm let. Hojně nadužívaná paušální formulace o povahových rozdílech manželů či o rozdílném pohledu na společné soužití tak v tomto případě skutečně není na místě. Naopak, manželka tvrzení o rozvratu manželství odůvodnila toliko jejími dojmy, které však pouze svědčí o nerespektování povinností manželů podle § 687 a násl. o. z. Na tuto skutečnost manžel upozorňoval, soud se s tímto však v rozsudku nijak nevypořádal. Naopak, nerespektování povinností manželky vyložil způsobem, který umožnil vyhovět návrhu na rozvod manželství. Z porušování zákonných povinností účastníka řízení tedy soud prvního stupně vyvodil pro tohoto účastníka příznivý následek. Stranění manželce je zjevné také ze způsobu, jakým soud naložil s výpovědí manžela. Tento uvedl, že s manželkou spolu aktuálně nekomunikují, neboť manželka je v této komunikaci poněkud nepříjemná a rozhodl se tedy dát ji prostor a o další komunikaci se nyní nepokoušet. Soud však tento přístup manželovi přičetl k tíži s tím, že se vlastně o obnovení soužití nesnaží. Rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci. Manželka ve své výpovědi neuvedla nic, co by nebyla povinna v rámci plnění povinností manželů ze strany manžela respektovat. Do manželství vstupovala po zralé úvaze, po sedmi letech známosti. Jediné, co by mohlo svědčit ve prospěch závěru o rozvratu manželství je skutečnost, že se manželka odstěhovala, to je objektivní a nesporná skutečnost. Tak ovšem manželka učinila přes povinnost uloženou jí § 687 odst. 2 o. z. To by mohlo být akceptováno ve chvíli, kdy jsou prokázány skutečnosti, pro které nelze po manželce spravedlivě plnění jejích povinností požadovat. Ovšem, v tomto případě žádné takové skutečnosti prokázány nebyly, zůstaly pouze v rovině tvrzení manželky a podpůrného důkazu její účastnickou výpovědí. Takto však k prokázání rozvratu manželství přistupovat nelze. Legitimizoval by se tak nezákonný postup, kdy některý z manželů svévolně opustí druhého manžela, aniž by byly dány potřebné okolnosti, a sama okolnost opuštění se bude následně vydávána za důkaz rozvratu manželství. Ve skutečnosti se však nejedná o příčinu rozvratu manželství, ale o důsledek porušování povinností manželky vyplývajících jí z § 687 a násl. o. z. Manžel má nadále zájem na trvání manželského soužití a s rozvodem manželství nesouhlasí. Navrhuje, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení.5. Manželka ve vyjádření k odvolání uvedla, že situace stále graduje v důsledku přístupu manžela k rozvodu – manžel nemá faktický zájem o obnovení manželského soužití, přesto rozvod blokuje, čímž ubližuje manželce i oběma dcerám. Vztah manželky k manželovi se v důsledku toho dále zhoršuje a přerůstá do nenávisti. Pro obnovení manželského soužití manžel nic nečiní, setkáním s manželskou se vyhýbá, odmítl i setkání na půdě rodinné poradny. S manželem se nevidí, nekomunikujeme, nejsou schopni se na ničem domluvit, již vice, než rok bydlí odděleně. Již toto samo o sobě jasně svědčí o rozvratu manželství. Pokud manžel namítá, že manželka legitimizuje svůj nezákonný postoj spočívající v tom, že opustila rodinnou domácnost, je třeba uvést, že šlo o vyústění dlouhodobých vážných problémů, v žádném případě to nebyl unáhlený, ale naopak pečlivě uvážený krok. Manžel nemůže manželku nutit, aby se k němu vrátila. Obnovení soužití je zcela vyloučeno, odchod manželky je definitivní, lituje pouze, že tak neučinila dříve. O trvalosti rozvratu nelze pochybovat, manželka bydlí více než rok jinde a nehodlá na tom ničeho měnit. Manželka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání manžela (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.7. Podle § 655 odst. 1 o. z. manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.8. Podle § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství neroz