49 Co 50/2025-423 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 177.872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 177.872 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč (výrok II.) a že České republice – Okresnímu soudu v , adresa, se vůči žalobci a žalované nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).2. Soud tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobce a žalovaná žili jako partneři a později jako manželé v nemovitosti žalované době od prosince 2020 do , datum, a že v této době žalobce prováděl stavební práce v nemovitosti a částečně hradil ze svých výlučných finančních prostředků stavební materiál, který byl použitý na rekonstrukci nemovitosti nebo byl do ní zabudován. Tímto postupem došlo bez právního důvodu ke zhodnocení nemovitosti žalované ve výši 177.872 Kč.3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná v roce 2020 navázali partnerský vztah a od , datum, žili ve společné domácnosti. V říjnu 2020 žalovaná zakoupila do svého výlučného vlastnictví nemovitost na adrese , adresa, , do které se s žalobcem nastěhovali v prosinci 2020, a poté začali společně nemovitost rekonstruovat. Dne , datum, uzavřeli žalobce a žalovaná manželství, které bylo dne , datum, rozvedeno. Dne , datum, byl žalobce z nemovitostí policejně vykázán.4. Konkrétními okolnostmi vzniku a výší práva žalobce na vydání obohacení za zhodnocení nemovitosti žalované se soud nezabýval, když dospěl k závěru, že žalobce žalované dluh plynoucí z bezdůvodného obohacení prominul. Dne , datum, žalobce sepsal a opatřil úředně ověřeným podpisem čestné prohlášení, které žalované doručil (vhodil do poštovní schránky) dne , datum, . V prohlášení žalobce uvedl, že si nenárokuje a ani v budoucnu nebude nárokovat majetkové vypořádání před ani v době manželství, ani nárokovat náhradu za věci ve výhradním vlastnictví jeho osoby. Ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že v době sepisu čestného prohlášení určitá pohledávka žalobce za žalovanou existovala, když i žalovaná připustila, že část materiálu (konkrétně střešní okna) zaplatil sám žalovaný a tato střešní okna jsou stále v její dispozici (faktická výše tohoto nároku je bez významu). Soud provedl výklad čestného prohlášení podle § 556 o. z. a dospěl k závěru, že prohlášení je dostatečně určité a srozumitelné a lze z něj jednoznačně dovodit skutečnou vůlí žalobce, kterou bylo vzdát se všech majetkových nároků vůči žalované. Pokud v rámci čestného prohlášení žalobce uvedl, že si nenárokuje a ani v budoucnu nebude nárokovat majetkové vypořádání ani náhradu za věci v jeho výlučném vlastnictví, je nutno poznamenat, že to byl právě žalobce, který v rámci předchozí e-mailové komunikace mezi účastníky poprvé zmínil otázku majetkového vypořádání, resp. vyrovnání, když uvedl, že věci si žalovaná může nechat, a co se týče majetkového vypořádání, tak peníze nepotřebuje, protože je vydělá. I z textace samotného čestného prohlášení zjevně vyplývá, a nepřímo to potvrdil i žalobce ve své účastnické výpovědi, že otázka majetkového vypořádání a otázka náhrady za věci žalobce představovaly dva samostatné nároky, které žalobce sám z vlastní vůle vtělil do jím sepsaného čestného prohlášení, ve kterém opětovně vyjádřil vůli se těchto nároků vzdát. V předmětné době si žalobce navíc musel sám být vědom všech nároků, které vůči žalované má. Ačkoli otázka motivace žalobce k sepsání tohoto prohlášení není pro věc zásadní, je zjevné, že v období jeho sepisu byl postoj žalobce k žalované pozitivní, žalované vyznával lásku a snažil se o obnovu svazku, jeví se jako logické, že žalobce byl motivován vyřešit, resp. fakticky odstranit všechny sporné nároky mezi účastníky, a tím opětovně získat přízeň žalované. Pokud žalovaná z obsahu čestného prohlášení pochopila, že se jednalo všeobecně o celkové majetkové vypořádání, a to zejména z textace „před manželstvím i po manželství“, odpovídá toto její stanovisko situaci mezi účastníky. Byly naplněny i další zákonné předpoklady pro prominutí dluhu, neboť ze strany věřitele může být prohlášení o prominutí dluhu učiněno v zásadě v jakékoli formě, a to jak výslovně, tak i konkludentně. Nebylo sporu, že čestné prohlášení sepsal žalobce a adresoval je žalované, a protože žalovaná s tímto postupem žalobcem nevyslovila bez zbytečného odkladu nesouhlas, byl její souhlas presumován. Důvod neplatnosti nelze shledat v nedostatku formy čestného prohlášení. Ačkoli žalobce namítl, že z textu čestného prohlášení vyplývá, že by se mohl týkat i majetku nabytého v době trvání manželství, kdy k vypořádání těchto nároků zákon vyžaduje písemnou dohodu manželů s úředně ověřenými podpisy, soud dovodil, že nároky, kterých se žalobce domáhá v projednávané věci, nemají původ ve společném jmění manželů, když měly vzniknout již před jeho uzavřením. Pokud žalobce do čestného prohlášení pojal i otázku vypořádání společného jmění manželů, nemění tato skutečnost nic na závěru, že ve vztahu k nárokům, které jsou předmětem tohoto řízení, je nutno na čestné prohlášení hledět jako na platné prominutí dluhu, neboť ve vztahu k těmto nárokům zákon neklade žádné zvláštní požadavky na jeho formu.5. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že čestné prohlášení je neplatné, neboť k jeho sepisu byl donucen bezprávnou výhružkou žalované, že mu jinak nebudou vydány věci jeho dětí, kdy k tomuto svolil i s ohledem na svůj nepříznivý psychický stav pod vlivem silných antidepresiv. Ve vztahu ke svému zdravotnímu stavu sám žalobce v rámci svého účastnického výslechu připustil, že již v létě 2022 nenavštěvoval terapie, nevyhledával pomoc krizového centra, psychiatrická medikace mu byla snižována a v předmětném období možná již zcela vysazena, nemohl se tedy nacházet v tak špatném psychickém stavu, který by ovlivnil jeho rozumové či volní schopnosti. S ohledem na okolnosti věci nelze uvažovat ani o psychickém donucení (nátlaku) žalované. Z provedené e-mailové komunikace účastníků jasně vyplývá, že žalovaná byla ochotna a připravena požadované věci žalobce a jeho dětí vydat a opakovaně žádala o sdělení termínu předání. Je logické, že v době po vykázání žalobce ze společného obydlí, kdy na základě vydaného předběžného opatření byl žalobci uložen zákaz styku s žalovanou a přiblížení se k jejímu domu, požadovala, aby si pro věci přijela osoba odlišná od žalobce. Žalobci tedy nic nebránilo, aby odvoz požadovaných věcí zajistil. Zejména z e-mailové komunikace ze dne , datum, pak jasně vyplývá, že s myšlenkou, že věci ani peníze nepotřebuje a po žalované je nechce, následně přišel sám žalobce bez předchozího impulsu žalované a až na tento návrh žalovaná reagovala tím, že žalobce požádala o písemné a podepsané potvrzení, které vztáhla jen k požadovaným věcem. Pokud žalobce do předmětného čestného prohlášení zahrnul i další majetkové vypořádání nad rámec nároku za požadované věci, učinil tak na základě svého svobodného rozhodnutí, a nikoli po jakémkoli nátlaku ze strany žalované. Sdělení žalobce ohledně úmyslného zadržování věcí žalovanou a její údajné výhružky lze považovat za ryze účelovou formu jeho procesní obrany, která byla vyvrácena provedeným dokazováním. Čestné prohlášení se nepříčí ani dobrým mravům. Nelze žádným způsobem předpokládat a dovozovat rozpor s dobrými mravy v otázce zájmů nezletilých dětí tak, jak namítal žalobce, neboť otázka majetkového vypořádání s žádnými zájmy nezletilých dětí nesouvisí, jedná se o ujednání mezi samotnými účastníky. Vzhledem k tomu, že žádná společenská, kulturní a mravní norma nestanovuje nemravným mít v případě sporných vztahů písemně deklarovanou dohodu, smlouvu či slib, nelze k této námitce žalobce přihlížet. Jako naprosto nepřiléhavou označil soud konečně i obranu žalobce, že podpisem prohlášení došlo k porušení osobnostních práv žalobce a nezletilých dětí, a to zejména práva na soukromí. Čestné prohlášení se vztahuje toliko na majetkové nároky mezi účastníky, kdy skutečnost, že v bydlišti žalované zůstaly osobní věci žalobce a jeho nezletilých dětí, k jejichž vyzvednutí žalovaná žalobce, případně jeho právního zástupce, několikrát vyzývala, nemohou představovat jakýkoli neoprávněný zásah do osobnostní sféry žalobce ani jeho dětí. Soud proto uzavřel, že ze strany žalobce došlo dne , datum, , kdy se dostalo do dispozice žalované čestné prohlášení ze dne , datum, , k prominutí dluhu žalované ve smyslu § 1995 o. z., a tedy k zániku povinnosti žalované na tento dluh plnit.6. Proti rozsudku soud I. stupně podal žalobce odvolání, ve kterém uplatnil následující odvolací námitky:a) Bezprávná výhrůžka – žalovaná odmítala vydat osobní věci žalobce a jeho dětí a její obstrukce s vydáním věcí trvaly déle než 9 měsíců. Nezletilé děti žalobce měly v nemovitosti žalované hračky, sportovní vybavení a předměty, ke kterým měly osobní vztah, a úmyslné dlouhodobé zadržování těchto věcí ze strany žalované působilo dětem žalobce značnou psychickou újmu. Žalovaná sice v emailové korespondenci nepo