27 Co 124/2025-205 – Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu třech smluv o úvěru.K prvnímu nároku žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně – , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. 5682536883, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč, z něhož byla částka , Anonymizováno, Kč použita na úhradu předchozích úvěrů žalovaného poskytnutých dle smluv uzavřených s původní věřitelkou (, Anonymizováno, Kč + , Anonymizováno, Kč + , Anonymizováno, Kč). Zbývající část úvěru ve výši , Anonymizováno, Kč žalovaný vyčerpal , datum, . Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , Anonymizováno, Kč, 14,53% úroků z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a 18,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení.Druhý nárok žalobkyně uplatnila z titulu smlouvy o úvěru č. 5768423863, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně – , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , dne , datum, a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný na tuto smlouvu uhradil pouze , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , Anonymizováno, Kč, 19,9% úroků z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a 8,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení.Třetí nárok žalobkyně uplatnila z titulu smlouvy o úvěru č. 5774980893, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně – , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , dne , datum, a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn k , datum, . Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , Anonymizováno, Kč, 18,9% úroků z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a 8,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení.Pohledávky ze shora uvedených smluv byly původní věřitelkou postoupeny žalobkyní smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaný byl o postoupení informován doporučeně zaslaným dopisem z , datum, .2. V podání ze dne , datum, (č. l. 110-115) žalobkyně doplnila skutková tvrzení k otázce, jakým způsobem původní věřitelka splnila své povinnosti vyplývající z § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně opravila skutková tvrzení týkající se zápočtu jednotlivých plateb žalovaného a v návaznosti na to provedla i opravu žalobního petitu.3. V reakci na poučení soudu podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. při prvním jednání ve věci žalobkyně dále doplnila žalobu podáním ze dne , datum, (č. l. 150-152). Upřesnila svá tvrzení s ohledem na platby provedené v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného. Uvedla, že na smlouvu o úvěru č. 5682536883 (úvěr , Anonymizováno, Kč) bylo zaplaceno celkem , Anonymizováno, Kč. Na úvěrovou smlouvu č. 5768423863 (úvěr , Anonymizováno, Kč) žalovaný zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč a na úvěrovou smlouvu č. 5774980893 (úvěr , Anonymizováno, Kč) žalovaný zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč.4. Následně žalobkyně doložila doklady prokazující čerpání jednotlivých úvěrů žalovaným a při jednání sdělila v reakci na poučení soudu, že není schopna doplnit skutková tvrzení ani doložit důkazy (i) k plnění zákonných podmínek původní věřitelkou při uzavírání refinancovaných smluv, zejména skutečnosti, zda původní věřitelka posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného před jejich uzavřením a (ii) ani k poskytnutí peněžních prostředků dle těchto refinancovaných smluv.5. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění stručně shrnul tvrzení žalobkyně a provedené listinné důkazy. Konstatoval, že pohledávky uplatněné žalobou byly dotčeny insolvenčním řízením vedeným na žalovaného jako dlužníka, nicméně usnesením ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, , Krajský soud v Brně, jako soud insolvenční, vzal na vědomí splnění oddlužení, avšak nepřiznal žalovanému osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. K tomu insolvenční soud uvedl, že dlužník dosud nepodal odůvodněnou žádost o osvobození a v insolvenčním řízení nesplnil zákonnou podmínku 30% uspokojení nezajištěných věřitelů, a proto o osvobození či neosvobození dlužníka od placení zbývajících pohledávek nerozhodoval. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen“ ZSÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy zda původní věřitelka splnila svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dospěl k závěru, že smlouva (správně zřejmě smlouvy – pozn. odvol. soudu) uzavřená mezi žalobkyní (správně zřejmě původní věřitelkou – pozn. odvol. soudu) a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru je zakotvena v § 86 odst. 1 ZSÚ-III a nebyla ze strany žalobkyně ani přes výzvu k doplnění žaloby a poučení soudu při jednání doložena. Soud proto uzavřel, že žalobkyně (správně zřejmě původní věřitelka – pozn. odvol. soudu) povinnost vyplývající ze zákona, tedy na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelsky úvěr, nesplnila. Dále soud uvedl, že i pokud by aspekt posouzení úvěruschopnosti byl hypoteticky zhodnocen jako souladný se zákonem, bylo by následně nutno posuzovat platnost smluv – v mantinelech právního rámce k ochraně spotřebitele – z pohledu sjednané úrokové sazby. U všech tří úvěrových smluv se přitom jednalo o úrokové míry vícenásobně překračující úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Soud uzavřel, že za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, věc však bylo možno posoudit po právní stránce odlišně, a to jako bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že na základě úvěrových smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , Anonymizováno, Kč, , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč, tedy prokazatelně vyplaceno , Anonymizováno, Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnuté úvěry uhradil , Anonymizováno, Kč, , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč, tedy celkem , Anonymizováno, Kč. Soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je tím vyloučeno. V této souvislosti soud zdůraznil, že při určení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet výhradně z částek fakticky žalovanému na základě předmětných úvěrových smluv vyplacených. Naproti tomu nelze vycházet z částek, které žalovanému vyplaceny nebyly, aniž by bylo současně tvrzeno a prokazováno A) faktické vyplacení těchto prostředků k vypořádání jiných závazků žalovaného vůči třetí osobě, resp. B) pokud se jedná o řetězené spotřebitelské úvěry od téhož poskytovatele, tvrzena a prokazována 1) zákonnost těchto dříve poskytnutých úvěrů, anebo alternativně 2) faktické bezdůvodného obohacení z těchto dříve poskytnutých úvěrů. Pokud by soud akceptoval, že o bezdůvodné obohacení žalovaného se jedná nejen v případech, kdy jsou mu skutečně vyplaceny peněžní prostředky, popřípadě kdy tyto jsou vyplaceny třetí osobě na plnění dluhu žalovaného vůči třetí osobě, ale že se o bezdůvodné obohacení jedná i v případech refinancování spotřebitelských úvěrů, dříve poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli, aniž by bylo prokázáno, že tyto dřívější spotřebitelské úvěry byly poskytnuty v souladu se zákonem, mimo jiné na základě řádného posouzení úvěruschopnosti, mohlo by to vést až k obcházení zákona, spočívajícím v řetěz