19 CO 879/2022-129 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 188 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 712 Kč s příslušenstvím podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost bezodkladně písemně oznámit pojistiteli vznik škodné události a povinnost postupovat v průběhu šetření v souladu s pokyny pojistitele, čímž ztížil nebo znemožnil možnost řádného šetření žalobkyně. Žalovaný navíc šetření pojistné události ztížil i tím, že odmítl uvést osobu, která vozidlo v době dopravní nehody řídila, byť tato osoba měla být osobou blízkou. Žalovaná částka představuje škodu způsobenou [značka automobilu], [registrační značka], jehož majitelem je žalovaný a který řídil dosud nezjištěný řidič, škoda byla způsobena při dopravní nehodě dne [datum] na svodidlech a byla žalobkyní vyplacena Správě a údržbě silnic Jihočeského kraje. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování měl za prokázané, že dne [datum] došlo v katastru [obec] na silnici č. II/141 k dopravní nehodě osobního automobilu [značka] [číslo], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem v době nehody byl a do současné doby je žalovaný. V souvislosti s nehodou došlo ke škodě na svodidlech komunikace ve výši 32 712 Kč. Řidič vozidla v době nehody nebyl zjištěn. Žalovaný byl s několikahodinovým časovým odstupem po nehodě kontaktován v místě svého bydliště policií, nacházel se pod vlivem alkoholu. Žalovaný popřel, že by vozidlo sám řídil, toto měla řídit žalovanému blízká osoba, jejíž totožnost žalovaný odmítl uvést. Vozidlo žalovaného bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně, z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojistný vztah v rozhodné době trval. V důsledku této skutečnosti žalobkyně vyplatila dne [datum] poškozené [příjmení] a údržbě silnic Jihočeského kraje pojistné plnění ve výši 32 712 Kč. Žalovaný neoznámil dopravní nehodu policii, obdobně pak řádně neoznámil vznik pojistné události žalobkyni, osobu řidiče vozidla v době nehody žalobkyni neidentifikoval ani po další výzvě a tuto neoznačil do současnosti. 4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 2930 o.z. Vyšel z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Dle § 10 odst. 1 písm. e) téhož zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 – 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba z titulu regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému je zcela důvodná, když odpovídá § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný neprokázal, že řádně splnil povinnosti pojištěného stanovené mu v § 8 tohoto zákona. Naopak ze skutečnosti, že žalovaný doposud neidentifikoval osobu řidiče, když bezprostředně po nehodě tuto osobu odmítl uvést s odkazem na osobu blízkou, a následně uváděl, že osobu řidiče nezná, je zřejmé, že povinnosti pojištěného stanovené příslušným ustanovením zákona č. 168/1999 Sb. porušil, čímž znemožnil možnost řádného šetření žalobkyně. Odmítnutí uvedení skutkového stavu včetně určení totožnosti osoby, která vozidlo v době dopravní nehody řídila (byť s odvoláním se na to, že vozidlo řídila osoba blízká) nelze považovat za důvodné odmítnutí splnění této povinnosti. Soud prvního stupně nemá ani za prokázané, že žalovaný bez zbytečného odkladu řádně ohlásil žalobkyni vznik pojistné události, neboť toto nelze dovodit ani z písemného podání žalobkyně ze dne [datum] v řízení vedeném Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 10 C 36/2019. Pokud žalovaný tvrdil, že došlo ke změně vlastníka vozidla, jímž se měl stát těsně před dopravní nehodou nevlastní otec žalovaného [jméno] [příjmení], soud prvního stupně toto tvrzení považoval za účelové, když z vyjádření zmocněnce žalovaného je zjevné, že [jméno] [příjmení] nikdy vozidlo od žalovaného nepřevzal, nezaplatil za vozidlo kupní cenu, nikdy vozidlo fakticky neprovozoval, tedy nebyl odpovědným provozovatelem vozidla. Z tohoto důvodu soud prvního stupně pro nadbytečnost neprováděl navržený důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]. S těmito závěry soud prvního stupně žalobě jako důvodné vyhověl, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 712 Kč a dále podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení, když žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení výzvou ze dne [datum] doručenou dne [datum] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů, náhrada za ztrátu času, cestovné a DPH. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že z relace o dopravní nehodě vyplývá, že neznámý řidič způsobil dopravní nehodu dne [datum] a na místě nesetrval a nebyl policií zjištěn. Žalovaný žádné jiné informace nemá, oznámení policie postoupil ve stejném znění pojišťovně. Regres z důvodu neoznámení dopravní nehody se všemi informacemi proti žalovanému proto není důvodný. Žalovaný rovněž odmítá, že by Policii ČR uvedl, že vozidlo řídila osoba blízká. Předpoklady vzniku regresního nároku pojišťovny stanoví pouze § 10 zákona č. 168/1999 Sb., nelze proto doplňovat další předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody ve smyslu § 28294 a násl. o.z. Žalovaný poukazuje na to, že dopravní prostředek byl použit bez jeho vědomí a proti vůli provozovatele. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný ztížil nebo znemožnil možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 citovaného zákona. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že svůj nárok uplatňuje dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o povinném ručení, neboť se do dnešního dne nepodařilo zjistit, kdo vozidlo v době dopravní nehody řídil. Žalovaný jako provozovatel vozidla žalobkyni neoznámil osobu řidiče, čímž žalobkyně nemohla zvážit všechny okolnosti k uplatnění regresního nároku. Pokud žalovaný v odvolání uvádí, že vozidlo bylo v době dopravní nehody užito bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, pak toto tvrzení žalovaný ničím nedokládá, například oznámením na Policii ČR. Ze strany žalovaného tak nebylo dostáno součinnosti při šetření pojistné události a není pravdou tvrzení žalovaného, že žalobkyně měla k dispozici veškeré informace nutné pro posouzení pojistné [anonymizováno]. Nedochází k liberaci z jinak objektivní odpovědnosti provozovatele dle § 2927 o.z. Dle názoru žalobkyně nemůže obstát ani argumentace žalovaného, že vozidlo v době dopravní nehody ani nevlastnil. Jak sdělil obecný zmocněnec žalovaného, k převodu vlastnického práva nebyla uzavřena žádná písemná smlouva, nebyla nikdy uhrazena kupní cena, neboť před prodejem se vozidlo našlo nabourané. Žalobkyně odkazuje na ust. § 2079 odst. 1 o.z. s tím, že není možné usuzovat na změnu vlastnického práva, když nebyla naplněna ani jedna z náležitostí kupní smlouvy. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť mají oporu ve spise. Skutkové závěry soudu prvního stupně vyplývají z provedených důkazů, které soud hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho skutkové závěry uvedené v odstavcích 8 – 19 odůvodnění napadeného rozsudku. S ohledem na odvola