5 CO 200/2022-156 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále také jen sporný pozemek) a dále o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení. 2. Soud prvého stupně vyšel ze závěru, že žalobce na základě pravomocného rozhodnutí finančního úřadu o příklepu ze dne 12. 1. 2006 ve veřejné dražbě nabyl mimo jiné pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], kdy z geometrického plánu z té doby bylo zřejmé, že sporný pozemek [parcelní číslo] se nachází právě na pozemku p. [číslo]. Na hranici mezi pozemkem žalobce [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a pozemkem žalovaného [parcelní číslo] v témže k. ú. (která tvoří současně hranici budov na těchto pozemcích) navazovala stejně i hranice mezi venkovními pozemky účastníků [číslo] a [číslo]. Část střechy uvedených budov je ve směru k těmto venkovním pozemkům prodloužena o přístřešek, kdy spor je právě o pozemek pod přístřeškem přesahujícím z budovy žalobce. Na základě pravomocného rozhodnutí o pozemkových úpravách z roku 2007 účastníci pozbyli vlastnické právo mimo jiné k těmto venkovním pozemkům a nabyli vlastnická práva k pozemkům v témže k. ú., a to mimo jiné k [parcelní číslo] žalobce a k [parcelní číslo] žalovaný. Hranice mezi těmito dvěma pozemky stále dle katastrální mapy navazovala na hranici mezi pozemky p. [číslo] (toto vyplývá z katastrální mapy vystihující stav ještě k 1. 1. 2017). Až na základě opravy chyb v údajích v katastru nemovitostí byl v listopadu 2018 opraven zákres hranice, kdy vyšlo najevo, že hranice mezi parcelami p. [číslo] byly do té doby zakresleny chybně. Změna zákresu hranic znamená, že již hranice těchto pozemků s budovami nekopírují hranici mezi pozemky p. [číslo] sporný pozemek [parcelní číslo] je součástí pozemku žalovaného [parcelní číslo]. Přestože žalovaný nabyl pozemkovými úpravami vlastnické právo k tomuto spornému pozemku, žalobce jej dle okresního soudu ke 12. 1. 2016 uplynutím 10leté vydržecí doby vydržel ve smyslu § 134 odst. 1 a 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. (který byl soudem prvého stupně použit s ohledem na počátek držby v roce 2006 – s odkazem na § 3028 odst. 2 a § 3036 o. z.). Právě dnem 12. 1. 2006 totiž žalobce převzal držbu tohoto sporného pozemku a nerušeně a nepřetržitě jej takto užíval až do července 2018, kdy započaly spory o jeho užívání a vlastnictví mezi účastníky. Soud prvého stupně ve svých závěrech o užívání sporného pozemku vyšel z hodnocení výpovědí ve věci vyslechnutých svědků. Žalobcova držba předmětného přístřešku na sporném pozemku byla řádná, poctivá a pravá. Žalobce se jí ujal na základě rozhodnutí o příklepu, od něhož odvozoval své vlastnické právo a měl z přesvědčivého důvodu (opřeného i o geometrické plány) za to, že mu náleží právo jeho užívání. Byl tak v dobré víře o tom, že mu pozemek pod přístřeškem a přístřešek patří. Při běžné opatrnosti nemohl mít o tom důvodné pochybnosti. Až v roce 2018 vyšlo najevo, že předmětný přístřešek (na sporné parcele [parcelní číslo]) se nachází na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalovaného. Žalobce se tak uplynutím vydržecí lhůty stal vlastníkem sporného přístřešku i sporného pozemku. 3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Namítl, že předmětem dražby nebyla žádná část pozemku žalovaného, kterou byly předány pouze nemovitosti. Z dokumentace k draženým nemovitostem muselo být žalobci, který má vysokoškolské vzdělání, známo, kde jsou hranice vydražených nemovitostí a nemohl tak být v dobré víře, že mu vlastnicky náleží i pozemek, který předmětem dražby nebyl. Žalobcem tvrzené vydržení části přístřešku nelze vztahovat na část pozemku pod přístřeškem, který je samostatnou nemovitou věcí. Dobrá víra žalobce odvozená od předání dražených nemovitostí v roce 2006 nemohla přetrvat následně provedené komplexní pozemkové úpravy, jichž byl žalobce účastníkem a dokonce se na nich aktivně podílel jako člen sboru zástupců vlastníků. Hranice mezi pozemky účastníků byly zcela jasně určeny. Účastníci pozemkových úpravy s novým uspořádání pozemků vyslovili souhlas, přičemž v jejich průběhu dochází i k ověřování hranic pozemků. Žalobce se podílel i na tvorbě návrhu nového uspořádání pozemků, neboť byl členem sboru zástupců vlastníků. Byla řešena též jeho připomínka k jinému jeho pozemku. Oprava zákresu hranice katastrálním úřadem z roku 2018 nemá žádný právní význam k parc. [číslo] nabyté žalovaným rozhodnutím pozemkového úřadu. Žalovaný zpochybnil závěry soudu prvého stupně o tom, že žalobce držel část přístřešku v dobré víře nepřetržitě od roku 2006 až do července 2018, kdy poukázal na výpovědi jím navržených svědků. Dle jeho názoru soud prvého stupně se s rozporem ve výpovědích svědků navržených stranami řádně nevypořádal, přičemž vznesl konkrétní polemiku s hodnocením těchto důkazů. Zmínil též skutečnost, že v [obec] hospodaří manželka žalobce, přičemž vyvstává otázka aktivní legitimace žalobce, neboť nemovitosti v [obec] žalobce nabyl v dražbě za trvání manželství, a proto nemovitosti patrně právě náleží do společného jmění manželů [příjmení]. Konečně žalobce poukázal na nesprávný právní závěr, neboť jelikož mělo dojít k držení vlastnického práva a jeho vzniku až v roce 2016 za účinnosti nového občanského zákoníku, bylo třeba věc posoudit s odkazem na § 3028 odst. 2 o. z. dle nového občanského zákoníku. Žalobce v průběhu řízení neprokázal existenci právního důvodu zakládajícího pravost držby, jak vyžaduje § 1090 odst. 1 o. z. Žalovaný proto navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. 4. Žalobce naopak navrhl rozsudek soudu prvého stupně jako správný potvrdit. Dle svého názoru prokázal, že od nabytí sporného pozemku byl v dobré víře, že hranice mezi pozemky žalobce a žalovaného, jak vnitřní tak vnější průběžně probíhá přesně v místě, kde je vnitřní zeď mezi nemovitostmi žalobce a žalovaného, což vyplývalo i z katastrálních map do roku 2018. Nemovitosti byly předávány v souladu s tehdejším zápisem v katastru nemovitostí, který odpovídal faktu, že část přístřešku přináleží k objektu, který žalobce nabyl. Do srpna roku 2016, kdy žalovaný otevřel otázku hranic a nesrovnalostí a požadoval zaplacení částky 90 000 Kč za finanční vypořádání za užívání údajné části nemovitostí, obě strany nic neřešily a užívaly vše, jak bylo předáno v roce 2006. Nic na tomto faktu nezměnily ani pozemkové úpravy. Žalobce převzal pozemky a budovy v hranicích dle geometrického plánu z roku 1996, který rozdělil právě nemovitosti žalobce a žalovaného. Toto rozdělení oddělovalo budovu a okolní pozemek na dvě části, když hranice budov a hranice venkovních pozemků probíhaly stejně a nebylo z žádného dokumentu seznatelné, že by přístřešek měl patřit žalovanému. Až po opravě chyb v roce 2018 v katastru nemovitostí žalobce zjistil, že přístřešek je na pozemku žalovaného. Při pozemkových úpravách v roce 2006, tedy záhy po dražbě došlo k několika pochybením, která byla napravena až v roce 2018. Rozhodnutí o pozemkových úpravách možná posunulo hranice, ale v katastrální mapě se to neprojevilo. Zmíněné komplexní pozemkové úpravy neměly žádný dopad na užívání a stav nemovitostí, nedošlo k vytyčení hranic, nedošlo k místnímu šetření, tedy sporné strany užívaly nemovitosti pořád stejně, tedy jak je začaly vedle sebe užívat po dražbě v únoru 2006. Pozemkové úpravy změnu v rámci katastrální mapy udělaly chybně a nebylo možné vůbec poznat, že k posunutí hranic mezi pozemky došlo. Vizuálně zůstaly hranice stejné a bez podrobného odborného měření nebylo zjistitelné, že došlo k jejich změně a posunu. Žalovaný do roku 2017, kdy nebylo vyhověno jeho smyšlenému nároku, respektoval původní hranici, tedy zejména užívání přístřešku. Díky revizi zápisů v katastru nemovitostí v roce 2018 vyšlo najevo, že hranice mezi pozemkem p. [číslo] je jinde, než hranice mezi staveními pozemky s budovami. O této změně, která se projevila i v katastrální mapě, bylo rozhodnuto katastrálním úřadem 14. 11. 2018. Až od tohoto okamžiku došlo k výrazné změně chování na straně žalovaného, který vyhazoval seno, senáž umístěné v části užívané žalobcem. Předtím nebylo možné ze žádné z listin vyhotovených při pozemkových úpravách zjistit, že došlo k posunu předmětné hranice. Dokonce bylo výslovně v rámci pozemkových úprav uvedeno, že předmětné stavební parcely nejsou předmětem pozemkových úprav, a jelikož v katastrální mapě k žádné změně a posunu hranic nedošlo, byl žalobce v dobré víře, že přístřešek a pozemek jsou jeho. Od 16. 2. 2006 do 14. 11. 2018 byl žalobce v dobré víře, že pozemky, které dosud užíval, jsou v jeho výlučném vlastnictví. Uskladňoval zde průběžně své věci a produkty. Žalovaný jej začal užívat až od roku 2018. Žalobce se ztotožnil s hodnocením svědeckých výpovědí, jak je učinil soud prvého stupně. Žalovaný převzal nemovitosti v [obec] u [obec] až v roce 2011, kdy fakticky zde začal skutečnou činnost vykonávat až v roce 2013. Zda nemovitosti spadají do SJM žalobce a jeho manželky není rozhodné a je to žalobce, k