5 CO 973/2022-154 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 24 918,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12.4.2021 do zaplacení vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.). V odstavci II. pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 511,60 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 32 400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na parcele [číslo] v k. ú. [obec], která byla ve spoluvlastnictví účastníků, a to nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaného. Účastníci spolu žili jako druh a družka v předmětné bytové jednotce. Jejich soužití skončilo a žalobkyně se z bytové jednotky v říjnu 2018 odstěhovala. Od té doby bytovou jednotku využívá výlučně žalovaný, přičemž od března 2020 bydlí společně s ním jeho manželka [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tak byla z užívání bytové jednotky v období, které je předmětem řízení (od 1.4.2020 do 31.3.2021) zcela vyloučena. Žalovaný ji využíval pouze pro sebe, resp. pro sebe a manželku. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že jeho rozsudkem ze dne 24.1.2022, č. j. 5 C 303/2019-350 bylo již rozhodnuto o nároku žalobkyně proti žalovanému o tomtéž nároku žalobkyně avšak za předchozí období, přičemž soud prvního stupně v tomto řízení dospěl k závěru, že ke společnému soužití žalovaného a jeho manželky došlo až od dubna 2020. Nebylo prokázáno, že by tam jeho žena bydlela již od listopadu 2018. Výše obvyklého nájemného v předmětné bytové jednotce činí v období od 1.4.2020 do 31.3.2021 částku 5 400 Kč a polovina odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobkyně tak činí 2 700 Kč. To za období 12 měsíců představuje žalovanou částku 32 400 Kč. Proti tomuto nároku žalobkyně však žalovaný uplatnil námitku započtení, celkem ve výši 14 348 Kč. Soud shledal nárok žalovaného důvodným do částky 7 481,50 Kč, přičemž jde o bezdůvodné obohacení žalobkyně podle § 2991 odst. 2 o.z., když platby v této výši plnil žalovaný za žalobkyni. Jde o částku 1 000 Kč do fondu oprav bytového domu a 151 Kč, coby odměna správci bytového domu za každý měsíc od března 2019 do března 2020, tedy za 13 měsíců. Z těchto plateb (14 963 Kč) činí bezdůvodné obohacení žalobkyně polovinu tj. 7 481,50 Kč. Žalobkyně vznesla námitku promlčení a soud proto nepřiznal žalovanému nárok za období listopad až únor 2019. Soud neshledal důvodný nárok žalovaného na zaplacení částky 537 Kč měsíčně, kterou žalovaný platil od listopadu 2018 do března 2020, neboť se jednalo o platbu pojištění v souvislosti s úvěrem, který účastníci čerpali na koupi bytové jednotky. Tyto platby nesouvisí se spoluvlastnictvím účastníků a není žádný právní důvod, proč by se na těchto platbách měla žalobkyně podílet. Soud prvního stupně též neshledal žádné znaky mimořádnosti, které by odůvodňovaly užití § 8 o.z. a nedospěl k závěru, že by se na straně žalobkyně jednalo o zjevné zneužití práva. Neshledal též ani důvody na straně žalovaného týkající se jeho majetkové sféry, aby aplikoval § 150 o.s.ř. a nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V něm poukazuje na to, že ke stěhování žalobkyně došlo dobrovolně. Soud prvního stupně se s tímto zjištěním však nijak nevypořádává. Žalobkyně se nedomáhala toho, aby jí bylo užívání bytové jednotky umožněno. To jí nebylo nikdy ani zamezeno. Jde z její strany o zneužití práva, když se rovnou domáhá placení poloviční částky nájemného. Žalobkyně se aktivně ani pasivně nebránila tomu, aby po jejím dobrovolném odstěhování byla jednotka užívána žalovaným. Žalovaný, coby rovnodílný spoluvlastník má užívací právo k celé bytové jednotce a na úkor žalobkyně bytovou jednotku neužíval. Na straně soudu jde o jisté odtržení od reality, pokud tento neuvážil, že partnerský rozchod ve většině případů provází i ukončení společného soužití. Žalobkyně při svém odchodu věděla, že žalovaný bude v bytové jednotce dále zůstávat a konkludentně tak s tím souhlasila. Dále žalovaný v odvolání poukazuje na to, že starobní důchodce s podlomeným zdravím v souvislosti s výplatou vypořádacího podílu žalobkyni si musel vzít půjčku, kterou splácí. Ocitá se na samé hranici chudoby a čelí dalším žalobám žalobkyně. Žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 19 195 Kč, po zaplacení všech poplatků splátek úvěru mu nic nezbývá. Žalovaný byl přesvědčen, že uzavřením dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a výplatou vypořádacího podílu 552 500 Kč žalobkyni tento stav jednou pro vždy skončí. Považoval tento krok za poslední narovnání sporných záležitostí mezi účastníky a podání žalobkyně tak považuje za nemravné. Takovému výkonu práva nemůže být přiznána soudní ochrana. V odvolání též žalovaný vyjadřuje nesouhlas s tím, že by se darováním bytu připravil o zisk. Jako starobní důchodce, kterému nezbývá z důchodu ničeho, nemá ani na údržbu a renovace bytu. Proto jej převedl na nevlastní dceru, neboť ta může bytovou jednotku udržovat a navíc umožnit žalovanému v bytě bydlet. Soudu v řízení předložil listiny prokazující jeho majetkovou situaci. Vyjadřuje též nesouhlas s tím, že soud prvního stupně nezapočetl platby pojištění úvěru čerpaného na pořízení bytové jednotky proti nároku žalobkyně. V tom spatřuje zřejmou nesprávnost. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta, případně že vedle částky 7 481,50 Kč bude proti nároku žalobkyně započtena též částka 4 564,50 Kč. 4. Své odvolání žalovaný posléze doplnil podáním ze dne 20.10.2022, v němž poukazuje na to, že žalobkyně se o pořízení bytu do spoluvlastnictví nijak nezasloužila, z bytu se po skončení soužití dobrovolně odstěhovala a žalovaný jí ještě zaplatil částku 552 000 Kč. 5. K tomuto odvolání se vyjádřila žalobkyně. Ve svém vyjádření poukazuje na to, že žalovaný bytovou jednotku včetně podílů na společných částech budovy, daroval dceři své manželky. Dále ve vyjádření specifikuje i darovací smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a jeho sestrou [jméno] [příjmení], které daroval dva pozemky ([číslo] [číslo] v k.ú. [obec]). Daroval tak majetek, který přesahuje nepochybně částku 1 000 000 Kč, a to v době, kdy si byl vědom probíhajících řízení vedených proti němu. Námitka, že je nemajetný a starobní důchodce je tak nedůvodná a nemravná, neboť se účelově zbavuje svého majetku. Rovněž nijak nevysvětluje, z čeho plyne jeho přesvědčení, že vyplacením vypořádacího podílu jednou pro vždy skončí jeho spory. Žalobkyně též poukazuje na to, že mu na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplatila částku 88 054,20 Kč s úrokem z prodlení, když se jednalo o vypořádání společného závazku k úvěru, který si účastníci pořídili na koupi předmětného bytu. V tom byly zohledněny i splátky pojištění úvěru. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), věc projednal podle § 212 o.s.ř. v rozsahu odvoláním napadeném a přezkoumal tak napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Odvolací soud při svém rozhodnutí vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak plyne z důkazů provedených v řízení právě před soudem prvního stupně a ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak jej okresní soud uvádí v napadeném rozsudku. S ohledem na odvolací námitky pak odvolací soud pouze dodává: Odvolací soud poukazuje především na to, že ve věci mezi týmiž účastníci již rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 14.9.2022, č. j. 5 Co 496/2022-386, jímž byla potvrzena část rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24.2.2022, č. j. 5 C 303/2019-350 (ve znění opravného usnesení ze dne 18.3.2022, č. j. 5 C 303/2019-357). V tomto předchozím řízení dospěl jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud k závěru, že žalobkyně nemohla bytovou jednotku, jež byla tehdy ve spoluvlastnictví účastníků užívat a pokud ji výlučně užíval žalovaný se svojí manželkou, došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení. Plnění z titulu tohoto bezdůvodného obohacení bylo žalobkyni výše citovanými rozhodnutími přiznáno za období do března 2020. V odůvodnění těchto rozhodnutí též soudy obou stupňů podrobně rozvedly, proč nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení považovaly za důvodný. Odvolací soud na tato odůvodnění odkazuje a nemá žádného důvodu se od nich odchýlit i v tomto řízení pokud je v něm žalováno vydání