7 CO 1183/2021-449 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítnul návrh žalované na doplnění rozsudku. Z odůvodnění uvedeného usnesení vyplývá, že žalovaná se domáhala doplnění rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 C 179/2015-365, a to o výrok, že žalované se vrací složená záloha na náklady důkazů výslechem svědků ve výši 5 000 Kč po právní moci usnesení prostřednictvím účtu Okresního soudu v Jindřichově Hradci. K tomu bylo konstatováno, že žalovaná složila zálohu na výslech svědků ve výši 5 000 Kč, přičemž záloha nebyla čerpána. Soud prvního stupně po citaci ust. § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. uzavřel, že neshledává existenci předpokladů pro vyhovění návrhu žalované, neboť v rozsudku ze dne 28. 1. 2021 neopomenul soud rozhodnout o části předmětu řízení, nákladech řízení či předběžné vykonatelnosti, jak stanoví ust. § 166 odst. 1 o. s. ř. K tomu soud prvního stupně dodal, že záloha, která nebyla vyčerpána, bude vrácena po pravomocném skončení věci. 2. Proti tomuto usnesení se včas žalovaná odvolala. V poměrně obsáhlém odvolání namítala, že o náhradě nákladů řízení má ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodnout rozhodnutím, jímž se řízení u něho končí, a to s tím, že i rozhodování o nevyčerpané záloze složené na náklady důkazů je rozhodováním o náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Kromě dalšího argumentovala žalovaná závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, CPJ 88/82, které se týkalo povinnosti účastníka složit zálohu na náklady důkazů dle ust. § 141 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná vyjádřila názor, že i ohledně složené zálohy bylo povinností soudu rozhodnout dle ust. § 166 odst. 1 o. s. ř., nestalo-li se tak, byl povinen rozsudek doplnit. V dalším žalovaná rekapitulovala, jak v předmětném řízení byly soudem hrazeny náklady spojené s řízením (znalci [příjmení] [příjmení]), a to s tím, že k hrazení těchto nákladů postačovala záloha složená žalobcem. Žalovaná dodávala, že ve výroku doplňujícího rozhodnutí mělo být podle jejího návrhu rozhodnuto tak, že žalované bude vrácena složená záloha na náklady důkazu výslechem svědků ve výši 5 000 Kč po právní moci„ tohoto usnesení“ prostřednictvím účtu zdejšího soudu. 3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a odvolání je přípustné, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně postupem dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 4. Odvolací soud přisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že v konkrétním projednávaném případě nebylo na místě v rozhodnutí o věci samé rozhodovat o záloze žalované složené na náklady důkazů, když dle jeho názoru na danou situaci nedopadá ust. § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť obnos složený některým z účastníků jako záloha nelze bez dalšího označit za náklady účastníka do doby, než je složená záloha čerpána. V uvedeném ohledu není takový názor ani v rozporu se závěry stanoviska Nejvyššího soudu ČSR citovaného žalovanou, neboť je nepochybné, že k datu rozhodnutí ve věci samé v této věci provedl soud prvního stupně zúčtování záloh, přičemž za situace, že náklady důkazů byly zcela pokryty ze zálohy složené žalobcem, správně soud prvního stupně deklaroval to, že žalované bude složená záloha v plné míře vrácena. Uvedené odpovídá dlouholeté praxi soudů v tom, že nevyčerpané zálohy se vrací po právní moci rozhodnutí, neboť za situace, kdy nelze předvídat, zda rozhodnutí ve věci samé nabyde právní moci, pak je vhodné, aby pro případné následné doplnění dokazování soud nemusel účastníky znovu ke složení záloh vyzývat. 5. S poukazem na shora vyložené důvody odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.