8 CO 1133/2021-128 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ č. j. 12001-26/2017-ERU z 15. 9. 2020 a zaplacení 30 270 290,39 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč a specifikovaným úrokem (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 16 232 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta. 2. Z odůvodnění je zřejmé, že žalobkyně se domáhala nahrazení uvedeného rozhodnutí rady ERÚ a zaplacení 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím coby nároku z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření za období od října 2014 do září 2015. Žalobkyně je nástupnickou společností [právnická osoba] 28 s. r. o., nároky uplatněné žalobou vyplývají jednak z licence [číslo] udělené předchůdkyni žalobkyně rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2010, jednak ze smlouvy uzavřené se [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 31. 12. 2012 (Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen), a to podle cenového předpisu ERÚ [číslo] v cenách pro rok 2010. Zmiňovaná licence byla udělena rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010, č. j. 015453-8/2010-ERÚ, které bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně z 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599. Žalobou dotčené rozhodnutí ERÚ přisuzuje zrušujícímu rozsudku, s účinky ex tunc. Žalobkyně zdůrazňovala, že odlišně od správního orgánu by měla být posouzena také otázka dobré víry při získání licence a to ve prospěch žalobkyně (její právní předchůdkyně). Bezpečnost elektrárny byla zjišťována nejen před odevzdáním revizních zpráv samotným revizním technikem [příjmení] ve dnech 20. - 21. 12. 2010, ale i posléze znaleckými posudky. Uvedeným jednáním revizního technika [příjmení] došlo ke konvalidaci dokladů předložených Energetickému regulačnímu úřadu, který na základě nich vydal předmětnou licenci. Elektrárna byla fakticky dokončena, dodávala elektrickou energii do sítě a žalobkyně v rozhodné době byla držitelkou licence k výrobě elektřiny podle platných právních předpisů. Samotná licence zrušena v rámci soudního řízení nebyla, zrušeno bylo jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti. Žalobkyni měl být napadeným rozhodnutím přiznán nárok na výkupní cenu roku 2010 za dodanou elektrickou energii, a pokud nikoliv, měl jí být přiznán nárok v cenách roku 2011. 3. Žalovaná nárok na náhradu podpory ve formě výkupních cen roku 2010 za dodávku elektřiny za období říjen 2014 – září 2015 neuznávala. Upozornila, že žalobkyně byla personálně propojena se [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] již před zahájením licenčního řízení, neboť byla jejím jediným společníkem a personálně byla propojena osobami Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Licence udělená předchůdkyni žalované byla zrušena z důvodu, že revizní zpráva předložená ERÚ v rámci licenčního řízení byla vypracována tzv.„ od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny [právnická osoba], nebyly splněné podmínky pro vydání licence, a ta byla vydána v rozporu se zákonem. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence a nemohla mít nárok na cenu Tarif 2010, jestliže se zmíněného protiprávního jednání dopustil její bývalý jednatel, který byl odsouzen Krajským soudem v Brně rozsudkem pod sp. zn. 10 T 1/2013, v němž byl Mgr. [jméno] [příjmení] mimo jiné uznán vinným z trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že předložil ERÚ revizní zprávu ohledně výrobny [právnická osoba], ačkoliv v době jeho vypracování nebyla zpracována revizním technikem. Energetický regulační úřad uvedl v omyl, jestliže předmětná revizní zpráva v licenčním řízení byla vypracována bez fyzické kontroly výrobny [právnická osoba], a tím nebyly splněné materiální podmínky uvedení výrobny do provozu a nelze ji proto považovat za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu do konce roku 2010. Absence revize nemohla být konvalidována ani následnou kontrolou výrobny. Žalovaná také neuznala nárok žalobce co do důvodu a výše v situaci, kdy cenu silové elektřiny z výroben [právnická osoba], a to cenu obvyklou nikoliv cenu ve výši podpory hradila přímo na účet Finančního úřadu v Olomouci, který zřídil zástavní právo k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny. V podrobnostech, pokud jde o stanoviska žalobkyně a žalované, odkazuje odvolací soud na body 1. až 12. rozsudku. 4. Pro potřeby svého rozhodnutí soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je nástupnickou společností [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], jež zanikla fúzí sloučením ke dni 1. 4. 2015, přičemž obě [anonymizováno] byly personálně propojeny v osobě Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny [číslo] provozovatelkou výrobny [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen („ Smlouva“), z níž mimo vyplývá i to, že se na výkupní ceny vztahuje podpora elektřiny ve formě výkupních cen stanovená zákonem č. 165/2012 Sb., kdy výkupní ceny měly být vypláceny a v souladu s cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, jímž se stanovuje podpora pro podporované zdroje. Energetický regulační úřad pak rozhodnutím ze dne 4. 12. 2019, č. j. 12001-14/2017-ERÚ zamítl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit jí 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím s tím, že není dán zákonný důvod k posouzení výrobny [právnická osoba] jako zdroje uvedeného do provozu v roce 2010 v důsledku nesplnění podmínky existence platné licence ve smyslu příslušného cenového rozhodnutí, a tím nedošlo ke vzniku povinnosti žalované poskytnout podporu pro zdroje uvedené do provozu v témže roce. Následně rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 15. 9: 2020 č. j. 12001-26/2017-ERÚ byl zamítnut rozklad podaný žalovaným proti prvně uváděnému rozhodnutí, jež bylo potvrzeno. Dále soud prvního stupně vyšel z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 As 256/2015-299, jimiž bylo zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 28. 12. 2010, č. j. 14553-8/2010-ERÚ, na jehož základě obdržela [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] licenci k výrobě elektřiny. Ústavní soud ústavní stížnost podanou v dané věci odmítnul usnesením ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III ÚS 1210/16. 5. Dále soud prvního stupně vyšel z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2016, č. j. 10 T 1/2013-5650 ve spojením s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 54/2018-5814, jimiž byli uznáni vinnými a odsouzeni, jak Mgr. [jméno] [příjmení], tak revizní technik [jméno] [příjmení] (v podrobnostech viz bod 23. a 24. rozsudku) a vyšel i z dopisu z 19. 7. 2017 adresovaného žalovanou žalobkyni a týkajícího se dvou rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště Olomouc (bod 25.). Soud zdůraznil, že se neztotožňuje s argumentem žalobkyně o tom, že by ze strany žalované došlo k uznání uplatněného nároku díky platbě provedené na účet Finančního úřadu v Olomouci, neboť z dokazování vyplývá, že žalovaná spolu s částečnou úhradou pohledávky v červenci 2017 na účet Finančního úřadu v Olomouci, zároveň zaslala žalobkyni dopis, v němž výslovně uvádí, že platby nejsou uznáním jakéhokoliv nároku žalobkyně ani jakékoliv jeho části, a to zejména z titulu náhrady škody ani bezdůvodného obohacení výkupní ceny elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ, tzv. Tarif 2010 a nebo Tarif 2011. 6. Soud se dále zabýval tím, zda výrobna [právnická osoba] [právnická osoba] splňovala veškeré podmínky nutné pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, neboť jedině tak mohl vzniknout nárok na podporu ve formě výkupních cen roku 2010. Nutné bylo 1) uskutečnění výroby elektřiny, 2) uskutečnění dodávky elektřiny do elektrizační sítě 3) získání rozhodnutím o udělení licence se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu (v dotčených rozhodnutích), že ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] nepostačuje pouhé formální splnění podmínky existence licence, nýbrž je potřeba naplnit materiální podmínku uvedení výrobny do provozu. V daném případě sice byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu udělena licence pro výrobu elektřiny pro [právnická osoba] [právnická osoba], ovšem následně označeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno, neboť k udělení licence došlo v rozporu se zákonem, neboť ke zpracování výchozí revize ze dne 30. 11. 2010 revizním pracovníkem [jméno] [příjmení] došlo, aniž by elektrárnu v době vyhotovení revizních zpráv prohlédl. Zprávy vytvořil tz