5 Co 1237/2024-185 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl žalobě, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 114 426 Kč se zákonným úrokem 15 % ročně od 8. 8. 2023 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení v částce 68 627,08 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny žalovaným z elektrizační soustavy v odběrním místě , adresa, poté, co odstoupením s účinností k 30. 11. 2020 zanikl smluvní vztah mezi účastníky založený Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem č. , číslo, , tj. v období od 1. 12. 2020 do 29. 5. 2023, kdy se konečně podařilo osobám pověřeným žalobkyní demontovat na uvedené adrese elektroměr č. , hodnota, . S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 916/2005 a na něj navazující) soud uvedl, že odpovědnost za neoprávněný odběr elektrické energie je zvláštním druhem občanskoprávní odpovědnosti upraveným zvláštním právním předpisem, založeným na objektivním principu, tudíž k jejímu vzniku postačuje existence neoprávněného odběru a vznik škody v příčinné souvislosti s tím. Vzniklá škoda byla vyčíslena mechanismem stanoveným v § 17 odst. 3 vyhl. č. 359/2020 Sb., kdy výpočet vycházel s ohledem na zjištění neoprávněného odběru dne 29. 5. 2023 z váženého průměru ceny kladné regulační energie za rok 2022 ve výši 9 672,43 Kč, přičemž vedle ceny za neoprávněně odebranou elektřinu přiznal soud žalobkyni podle § 51 odst. 3 energetického zákona také právo na náhradu nákladů nezbytně nutně vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru, které žalobkyně doložila a jejichž výpočet vysvětlila. Vedle jistiny přiznal soud žalobkyni také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Vypořádal se přitom s námitkami žalovaného, jemuž se přes poučení nepodařilo prokázat, že výše zmíněná smlouva o odběru elektrické energie mezi účastníky i nadále existuje a v té souvislosti přihlédl i k tomu, že žalovaný se v intencích odstoupení od smlouvy žalobkyní zachoval, neboť dne 20. 4. 2021 požádal společnost , právnická osoba, . o uzavření nové smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do zmíněného odběrního místa. O zániku původní smlouvy měl i další indicie, jelikož platby, které v březnu 2021 společnosti , právnická osoba, . poukazoval, se mu obratem vracely zpět. Žalovaný, který zprvu popíral svoji pasivní věcnou legitimaci, nijak nereagoval na poučení soudu a neoznačil údajné neoprávněné odebírající osoby, svou argumentaci ani dále nerozvinul a nakonec sdělil, že k odběru elektrické energie v období od 1. 12. 2020 do 29. 5. 2023 z jeho strany v daném odběrným místě docházelo. Rovněž, co se týká zpochybnění množství odebrané elektřiny, bylo na žalovaném, aby předestřel soudu tvrzení, která by žalobcem prokazovaný rozsah odběru elektřiny důvodně vyvracela a aby svá tvrzení prokázal. Ani v tomto směru žalovaný nic nedoplnil a trval pouze na tom, že jeho spotřeba se v inkriminované době nijak nevymykala. Přestože měsíční spotřeba za dobu neoprávněného odběru vychází na 0,21 MWh oproti odběru v době trvání smlouvy 0,071 MWh za měsíc, kterou žalovaný tvrdil, avšak nedoložil. Soud poukázal na období koronavirové pandemie v letech 2020 a 2021, kdy v důsledku protipandemických opatření museli obyvatelé trávit velkou část dne ve svých domácnostech, což by mohlo vysvětlovat nárůst spotřeby. V souvislosti s postupem žalobkyně při zjišťování neoprávněného odběru se soud zabýval také otázkou dodržení obecné prevenční povinnosti v intencích závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 202/2020 a uzavřel, že žalobkyně prokázala, že se opakovaně buďto ve vlastní režii, anebo prostřednictvím externí společnosti, se snažila na odběrné místo dostat a zamezit případně zjištěnému neoprávněnému odběru, prokazatelně takto uskutečnila bezvýsledné návštěvy v lednu 2021 a v dubnu 2021 a že teprve po zpřístupnění objektu žalovaným 29. 5. 2023 mohli technici zkontrolovat zaplombování, prohlédnout elektroměr a provést jeho demontáž. Byť od poslední návštěvy v dubnu 2021 do návštěvy, při níž byl elektroměr demontován, uběhly více než dva roky, což je doba spíše nestandardní, přihlédl soud k individuálním okolnostem věci, kdy žalovaný 2x demontáž elektroměru odmítl s poukazem na soudní spor, který vede se společností , právnická osoba, ., na tuto společnost podal trestní oznámení pro porušování domácí svobody a čekání žalobkyně s další kontrolou odběrního místa tedy zřejmě mělo za cíl vyčkat zklidnění nastalé situace. Doba neoprávněného odběru 30 měsíců se pohybuje v rámci maximální 36měsíční doby podle § 16, odst. 1 vyhl. č. 359/2020 Sb., za niž lze náhradu požadovat. Na nárůstu doby neoprávněného odběru na 30 měsíců se tak významně podílel žalovaný, který, pokud by splnil svou zákonnou povinnost, umožnil by demontáž elektroměru již 19. 1. 2021. Přerušit dodávku elektrické energie zvnějšku možné nebylo, jelikož v odběrném místě se nacházel ještě další elektroměr, přes nějž se realizoval smluvní odběr. Žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, soud přiznal též právo na náhradu nákladů řízení, které zahrnují odměnu advokáta za 8 úkonů právní služby po 5 700 Kč a paušální náhradu jeho hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 7 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava převzetí právního zastoupení, účast na jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, , sepis vyjádření ze dne , datum, , ze dne , datum, ), náhradu cestovného za cestu ke čtyřem jednáním soudu České Budějovice - Český Krumlov a zpět při celkem ujeté vzdálenosti 216 km, ceně pohonné hmoty podle vyhl. č. 398/2023 38,70 Kč za litr a náhradě za ztrátu času stráveného na cestách 1 600 Kč za 16 půlhodin podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu vše zvýšeno o 21 procentní sazbu DPH. Náklady řízení dále zahrnuly náhradu za 3 úkony učiněné žalobkyní před právním zastoupení, a to výzvu k plnění, sepis žaloby, sepis vyjádření z , datum, v sazbě 300 Kč/úkon podle vyhl. č. 254/2015 Sb. a dále soudní poplatek.2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný, který namítal jeho nesprávnost z důvodu chybného právního hodnocení, kdy soud na zjištěný skutkový stav neaplikoval například ustanovení občanského zákoníku upravující obecnou prevenční povinnost. Žalobkyni bylo známo, že elektroměr se nachází v místě nikoliv běžně přístupném, proto měla žalovaného nejdříve vyzvat ke zpřístupnění elektroměru, neboť bez takové výzvy je prakticky jisté, že místo pro ni přístupné nebude. Lze tak pochybovat o účelnosti nákladů vynaložených na odmontování elektroměru bez předchozí výzvy k jeho zpřístupnění. Žalobkyně mu zaslala dvě výzvy ke zpřístupnění, první v dubnu 2021, kdy žalovaný vzhledem k nesouhlasu s ukončením smlouvy, na jejímž základě elektřinu odebíral, demontáž neumožnil a další až v květnu 2023, kdy demontáž proběhla. Mezi těmito dvěma výzvami uplynula doba dvou let, aniž by žalobkyně činila jakékoliv úkony k demontáži elektroměru. Jestliže však existuje určitě nikoliv malá pravděpodobnost, že žalovaný prostřednictvím elektroměru, který je žalobkyně povinna odmontovat, odebírá nadále elektrickou energii a vzniká tak neoprávněný odběr, tedy škoda, bylo povinností žalobkyně splnit všeobecnou prevenční povinnost a předcházet škodě podle § 2903 odst. 1 o.z. a odmontovat elektroměr co nejdříve. Pokud tak žalobkyně neučinila a z toho důvodu škoda vzrostla, pak za tuto škodu žalobkyně částečně odpovídá. Výše náhrady za odběr elektrické energie by měla co nejvíce odpovídat reálným nákladům, což bude zejména tehdy, pokud období, za něž je náhrada žádána, bude co nejkratší, a tedy i částka použitá jako jednotková cena se co nejvíce bude blížit částce za období neoprávněného odběru to však splněno není. Jednotková cena v době demontáže elektroměru je několikanásobně vyšší než cena v době, kdy by byl elektroměr demontován bez zbytečného odkladu. Nelze použít výklad právního předpisu, který by umožňoval žalobkyni vyčkávat s demontáží elektroměru, na konec zákonné tříleté lhůty, v jejímž rámci může nárokovat částku za neoprávněný odběr, a to zejména v situaci, kdy měla vědět či předpokládat, že k odběru může docházet. Postup žalobkyně není obhajitelný zejména proto, že žalovaný je v postavení spotřebitele požívajícího zvýšené právní ochrany. Podle § 17 odst. 3 vyhl. č. 359/2020 Sb. je třeba zaujmout výklad, že pro stanovení ceny elektrické energie se použije nejen rok zjištění neoprávněného odběru, ale také rok, kdy měl být tento odběr zjištěn při vynaložení obvyklé péče, neboť pokud umožňuje zákon více výkladů, musí soud zvolit ten příznivější pro spotřebitele (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17, Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2692/2019, 25 Cdo 566/2018, 25 Cdo 3517/2017 či usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. pl. ÚS 29/13). Výše odběru přesahuje běžnou spotřebu žalovaného několikanásobně, žalovaný tuto výši spotřeby popírá, důkazy, které předložila žalobkyn