7 Co 593/2024-925 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 1.11.2017 do zaplacení (dále jen „předmětná částka“). Na náhradě nákladů řízení žalobkyni uložil zaplatit žalovanému částku 190 676 Kč (výrok II.). Žalobkyni dále uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 3 911 Kč (výrok III.). Žalovanému uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 1 521 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení předmětné částky. Šlo o investice (zhodnocení nemovitostí žalovaného), které žalobkyně vydražila v rámci exekuce (sp. zn. 19 EXE 799/2012) prováděné (tehdejším) exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen ,,exekutor“). Žalobkyně vydražila nemovitosti v k.ú. , adresa, (stavební parcela č. , číslo, , jejíž součástí je stavba čp. , číslo, , stavební parcelu č. , číslo, , jejíž součástí je stavba čp. , číslo, a parcely č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, – dále jen ,,předmětné nemovitosti“). Žalobkyni byl usnesením exekutora, které bylo potvrzeno odvolacím soudem, udělen příklep ohledně předmětných nemovitostí. Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) následně usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se příklep žalobkyni (vydražitelce) neuděluje. Žalovaný následně podal žalobu o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem (dále jen ,,žaloba o určení vlastnického práva“), která byla projednávána Okresním soudem v Českém Krumlově (pod sp. zn. 9 C 153/2015). Rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, který však následně zrušil dovolací soud. Poté bylo této žalobě vyhověno. Žalobkyně (do níže uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v této věci) dovozovala (domnívala se), že byla vlastnicí předmětných nemovitostí (v důsledku udělení příklepu a zaplacení nejvyššího podání) v období od udělení příklepu do rozhodnutí dovolacího soudu o neudělení příklepu (od února 2014 do března 2015). Dále od právní moci rozsudku odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba žalovaného o určení vlastnického práva do následného rozhodnutí dovolacího soudu (od ledna 2016 do června 2017). Pro úplnost je třeba dodat, že žalobkyně v (původní) žalobě uplatnila vůči žalovanému nejen nárok na úhradu předmětné částky. Dále se domáhala zaplacení částek 577 497 Kč a 3 298 177 Kč. O těchto nárocích bylo rozhodnuto (pravomocně) rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24.1.2019, č. j. 25 C 54/2018-344 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 19.12.2019, č. j. 7 Co 661/2019-497 (ve spojení s opravným usnesením ze dne 3.2.2020, č. j. 7 Co 661/2019-525). Žaloba žalobkyně ohledně uvedených částek (ve vztahu k žalovanému) byla zamítnuta. Protože zmíněné rozsudky nebyly konečným rozhodnutím ve věci (§ 151 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen ,,o.s.ř.“), tak uvedenými rozsudky nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (mezi žalobkyní a žalovaným). V průběhu řízení (po níže uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vtéto věci) žalobkyně upřesnila předcházející tvrzení. Tvrzené investice do předmětných nemovitostí snížila o částku 154 668 Kč (náklady spojené s daní z předmětných nemovitostí). Žalobkyně tedy (nově) tvrdila, že do předmětných nemovitostí investovala částku 1 616 603 Kč (1 956 089,60 Kč včetně DPH).3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že exekutor (Exekutorský úřad Český Krumlov) byl pověřen provedením exekuce, a to usnesením ze dne 24.7.2012, č. j. 19 EXE 799/2012-35, které vydal Okresní soud v Českém Krumlově (exekuční soud). Citovaným usnesením byla nařízena exekuce podle usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 27 C 214/2008-285 ze dne 21.11.2011 (exekučního titul) ve věci oprávněné , jméno FO, proti povinnému , jméno FO, (žalovaný) k vymožení povinnosti zaplatit peněžitou pohledávku oprávněné 4 000 000 Kč s příslušenstvím a k úhradě nákladů exekuce. Žalobkyně se dne 24. 2. 2014 zúčastnila dražby vedené exekutorem v rámci zmíněné exekuce (sp. zn. 125 EX 427/12). Z výpisu z účtu žalobkyně a stvrzenky vystavené exekutorem dne 21.2.2014 soud prvního stupně zjistil, že k výzvě exekutora dne 21.2.2014 žalobkyně složila dražební jistotu ve výši 300 000 Kč a dne 2.7.2014 zaplatila doplatek nejvyššího podání v částce 3 566 667 Kč. To vše poté, co žalobkyně jako vydražitel učinila při dražbě nejvyšší podání v částce 3 866 667 Kč a usnesením ze dne 24.2.2014, č. j. 125 EX 427/12-323, exekutora jí byl coby vydražitelce udělen příklep na vydražené (předmětné) nemovitosti. Citované usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.6.2014, č. j. 22 Co 541/2014. O dovolání povinného proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17.3.2015, č. j. 26 Cdo 587/2015 (které nabylo právní moci dne 31. 3. 2015). Změnil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.6.2014, sp. zn. 22 Co 541/2014 tak, že usnesení exekutora ze dne 24.2.2014, č. j. 125 EX 427/12-323 se mění tak, že příklep na vydražených nemovitých věcech (předmětných nemovitostech) se vydražitelce (tedy žalobkyni) neuděluje (právní moc 28.3.2015). V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o neudělení příklepu vydražitelce žalovaný podal u Okresního soudu v Českém Krumlově žalobu o určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí (viz obsahu spisu vedeného u jmenovaného soudu pod sp. zn. 9 C 153/2015). Rozsudkem ze dne 22.9.2015, č. j. 9 C 153/2015-134, Okresní soud v Českém Krumlově žalobu zamítl. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.1.2016, č. j. 8 Co 2363/2015-164 (rozhodujícího na základě odvolání žalovaného) byl výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. K dovolání žalovaného vydal Nejvyšší soud ČR dne 27.6.2017 rozsudek č. j. 22 Cdo 3513/2016-232, jímž rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.1.2016, č. j. 8 Co 2363/2015-164 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tento posléze rozhodl rozsudkem ze dne 5.9.2017, č. j. 8 Co 2363/2015-258 tak, že žalovaný (žalobce v uvedené věci) je vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž žalobkyni (žalované v uvedené věci) byla uložena povinnost vyklidit a vyklizené předat předmětné nemovitosti. Usnesením ze dne 24.1.2018, č. j. 22 Cdo 5740/2017-314 pak Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně odmítl. O ústavní stížnosti žalobkyně rozhodl Ústavní soud ČR tak, že ústavní stížnost podaná proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2018, č. j. 22 Cdo 5740/2017-314, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.9.2017, č. j. 8 Co 2363/2015-258 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2017, č. j. 22 Cdo 3513/2016-232, se odmítá.4. V právní rovině je třeba (nejprve) odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2023, č. j. 22 Cdo 3718/2022-827, kterým byl zrušen předcházející rozsudek odvolacího soudu ze dne 6.5.2022, č. j. 7 Co 55/2022-780 a rozsudek soudu prvního stupně 21.10.2021, č. j. 25 C 62/2020-708. Právními závěry Nejvyššího soudu ČR je soud prvního stupně (i odvolací soud) vázán (§ 243g odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Nejvyšší soud ČR s odkazem na § 992 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen ,,o.z.“ a § 995 o.z. došel k závěru, že je-li vyhověno žalobě podané proti do té doby poctivému držiteli (zde žalobkyni), ve které se žalobce (zde žalovaný) domáhá proti držiteli určení svého vlastnického práva, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba (zde o určení vlastnického práva), a to i v případě, že žaloba byla nejprve pravomocně zamítnuta a vyhověno jí bylo až po zrušení zamítavého rozsudku v dovolacím řízení. Proto je třeba žalobkyni od okamžiku, kdy jí (tehdy žalované) byla doručena žaloba o určení vlastnického práva (k předmětným nemovitostem) podaná žalovaným (tehdy žalobcem), považovat za nepoctivou držitelku. Pravomocný (později zrušený) rozsudek, kterým byla žaloba o určení vlastnictví zamítnuta, neměl za následek založení (obnovení) poctivé držby žalobkyně. Dále Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že byla-li vlastníkova žaloba napadající držbu nebo její poctivost úspěšná, má poctivý držitel právo na náhradu nákladů podle § 997 o.z. jen za dobu do doručení žaloby. Poté je podkládán za držitele nepoctivého (§ 995 o.z.) a náleží mu náhrada vynaložených nákladů jen podle § 1001 o.z. Podle § 997 odst. 1 o.z. se poctivému držiteli hradí náklady vynaložené na věc, nejvýše však do částky, po níž došlo ke zvýšení obvyklé ceny věci (nebo k odvrácení jejího snížení), které přetrvává i k okamžiku vydání věci vlastníkovi. Poctivém držiteli se nehradí náklady vynaložené na obvyklou údržbu věci. Nejvyšší soud ČR (při vědomí poměrů této věci) doplnil, že pokud by soudy učinily skutkové zjištění, že žalobkyně vynaložila nákla