5 Co 1253/2025-71 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně v prvém výroku žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 10 887,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V druhém výroku byla žaloba zamítnuta co do částky 3 240,91 Kč, kapitalizovaného úroku 2 022,86 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 11 993,81 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 25. 7. 2024 do 14. 10. 2024 ve výši 404,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 128,81 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení. Třetím výrokem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 218,78 Kč.2. Soud prvého stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 128,81 Kč s úroky a úroky z prodlení s odůvodněním, že se žalovaným 19. 1. 2018 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě něhož načerpal celkem 20 458,90 Kč a uhradil 9 571 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 10. 7. 2024, neboť žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, což mu bylo oznámeno dopisem ze dne 10. 7. 2024. Soud prvého stupně uzavřel, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak má právo na úhradu toliko nesplacené jistiny, která činí 10 887,90 Kč. Soud prvého stupně měl za to, že s ohledem na výši částky je v možnostech žalovaného ji splatit do tří dnů od právní moci rozsudku, případný nárok na úroky z prodlení by žalobkyni vznikal až okamžikem nesplnění této povinnosti ze strany žalovaného. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni byl přiznán nárok na náhradu nákladu řízení co do výše 54,12 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu), čemuž odpovídá 1 218,78 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, a to v části týkající se nepřiznaného kapitalizovaného úroku z prodlení a procentního úroku z prodlení a proti nákladovému výroku se včas odvolala žalobkyně, která s odkazem na judikaturu odvolacích soudů v jiných věcech má za to, že soud prvého stupně nesprávně vyhodnotil zamítnutí předmětné žaloby právě v části zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla dne 11. 7. 2024 zaslána výzva ke splacení celého úvěru a následně dne 2. 8. 2024 předžalobní výzva k plnění. Jelikož žalovaný ani jednou splatnost dluhu nerozporoval, zůstal zcela nečinný, pak mezi stranami nemohl vzniknout spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem a soud tak měl postupovat dle § 1970 o.z. Žalobkyně navrhla v tomto rozsahu změnit napadený rozsudek a přiznat zákonné úroky z prodlení, rovněž tak náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadené výroky v dotčeném rozsahu postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že žalobkyni nenáleží úroky z prodlení. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době vrácení bezdůvodného obohacení plynoucí z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud prvého stupně v prvém odstavci výroku určil žalovanému povinnost částku 10 887,90 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 87 odst. 1 a 2 téhož zákona). Tato lhůta je lhůtou hmotněprávní, která může být určena jen do budoucna tak, jak rozhodl okresní soud. Z toho důvodu se žalovaný nemohl dostat do prodlení na základě výzev žalobkyně a nemohla mu tak vzniknout povinnost platit zákonné úroky z prodlení z tohoto bezdůvodného obohacení (33 C 3675/2021). Již vůbec nemohly vzniknout úroky z prodlení z částek přesahujících toto bezdůvodné obohacení, neboť na další jistinu, kterou se žalobkyně žalobou domáhala zaplatit nad rámec přiznaného bezdůvodné obohacení, nemá žalobkyně nárok (viz nenapadené rozhodnutí o zamítnutí této části jistiny v druhém výroku rozsudku soudu prvého stupně).6. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně v dotčeném rozsahu ve věci samé a také ve správném výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (§ 219 o.s.ř.).7. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.