5 Co 751/2025-181 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 2 450 EUR s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z této částky od 30. 4. 2002 do zaplacení (sazba úroku z prodlení byla opravena opravným usnesením na 8,58 % ročně), v odstavci II. výroku žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 3,42 % ročně z částky 2 450 EUR od 30. 4. 2002 do zaplacení a v odstavci III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 59 763,47 Kč, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem sporu byla kupní cena zemědělských strojů – dvou kusů lučních bran v ceně 1 200 EUR za pětimetrovou bránu a 1 250 EUR za šestimetrovou bránu, na niž žalobce dne 27. 4. 2022 vystavil fakturu číslo , hodnota, splatnou po jejím obdržení žalovaným, kterou však žalovaný nezaplatil ani přes výzvu doručenou mu 19. 8. 2022. V souladu s čl. I., odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy okresní soud posuzoval věc dle rozhodného práva, jímž je právo rakouské s ohledem na obvyklé bydliště žalobce jako prodávajícího v Rakouské republice. Kupní smlouva je v rakouském právu konsensuální smlouva, kterou se zavazuje prodávající k převodu vlastnictví a skutečnému předání věci a kupující k zaplacení kupní ceny. Jde o pouhý závazkový úkon, tedy pouze právní důvod (titul) pro převod vlastnictví. Kupující získá nejprve právo k pohledávce na převod z vlastnictví a držby kupované věci, samotný převod vlastnictví pak předpokládá předání věci. Uskutečňuje se bez závazné formy, tj. i ústně, pouze výjimečně podléhá určité formě. Kupní smlouva se uskuteční dohodou ohledně zboží a ceny, další ujednání nutná nejsou, jde o vzájemnou obchodní transakci ve smyslu § 343 rakouského obchodního zákoníku (UGB), u níž se zákonné úroky z prodlení řídí § 456 UGB, to je 9,2 procentních bodů nad základní úrokovou sazbou Rakouské národní banky. Ta ode dne 20.9. 2023 činí 3,88 % p.a. Soud vzal za prokázané, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující předmětnou kupní smlouvu ve smyslu § 1053 a násl. Všeobecného občanského zákoníku Rakouské republiky uzavřeli a jejím předmětem byla koupě dvou kusů lučních bran za celkovou sjednanou cenu 2 450 EUR. Tvrzení žalovaného, že za stroje zaplatil žalobci na místě v hotovosti poté, co se mu nezdařil bankovní převod jejich kupní ceny, bylo v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy a z nich vyvozenými zjištěními, kdy žalovaný sice zadal příkaz k úhradě částky 2 450 EUR dne 27. 4. 2022, avšak nezrušil jej ještě téhož dne, poté, co údajně předal částku 2 450 EUR v hotovosti žalobci, ale zrušil ji až dne 25. 5. 2022, tj. dva dny před datem její splatnosti, kterou žalovaný při zadání platby nastavil až ke dni 27. 5. 2022. Pokud by platba byla učiněna v hotovosti, byl by o ní sepsán pokladní doklad a žalovaný měl trvat na potvrzení o úhradě částky. Uvedeného dne 27. 4. 2022 byly žalovaným od žalobce zakoupeny celkem čtyři stroje, vedle dvou kusů lučních bran dva starší použité stroje, za něž bylo zaplaceno v hotovosti. Ač svědek , jméno FO, vypověděl, že viděl, jak žalovaný předává žalobci hotovost, nemůže být vzato za prokázané, že se jednalo o úhradu kupní ceny za předmětné luční brány. Soud tak neuvěřil tvrzení žalovaného s ohledem na jeho nekonzistenci a uzavřel, že žalovaný zaplacení kupní ceny žalobci neprokázal. Jestliže nezaplatil, dostal se do prodlení a jelikož kupní cena zboží byla splatná okamžitě, tj. 27. 4. 2022 podle dohody účastníků, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci podle § 356 rakouského obchodního zákoníku úrok z prodlení v zákonné úrokové sazbě 9,2 procentních bodů nad základní sazbou, která pro předmětné období činila -0,62 %, ve výsledku tak sazba úroku z prodlení je 11,75 % ročně od 30. 4. 2022 do zaplacení. Ve výši rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení 1 % měsíčně z dlužné částky, tj. 12 % ročně a přiznaným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl. Povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci uložil žalovanému v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši odměny právního zástupce za 7 úkonů právní služby po 4 200 Kč/úkon, cestovních nákladů za cestu právního zástupce žalobce z , adresa, do Prachatic a zpět, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za 7 úkonů právní služby, tj. cestovného 4 221 Kč x 2 a náhradu za ztrátu času za 12 započatých půlhodin po 100 Kč, vše včetně DPH s tím, že náklady řízení jsou podrobně rozepsány v odstavci 14. odůvodnění prvoinstančního rozsudku.2. Proti odstavcům I. a III. výroku podal včasné odvolání žalovaný, který namítal, že soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl důkaz fotografiemi navijáku předloženými v závěrečném návrhu žalovaného ze dne 24. 10. 2024 a nijak se nevypořádal s jeho argumentací tam uvedenou. Dále nesprávně zjistil skutkový stav, když dospěl k závěru, že žalovaný za dvě luční brány žalobci kupní cenu nezaplatil, což je v rozporu s jeho účastnickou výpovědí a výpovědí svědka , jméno FO, i dalšími důkazy a dopustil se i nesprávného právního posouzení věci, neboť závazek žalovaného zaplatit kupní cenu zanikl jejím zaplacením v hotovosti dne 27. 4. 2022. Navrhoval, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a že se žalobci ukládá povinnost zaplatit náklady řízení žalovanému.3. Žalobce považoval prvoinstanční rozsudek za věcně správný, odvolání za nedůvodné a navrhoval potvrzení rozsudku.4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.5. Odvolání žalovaného není důvodné.6. Soud prvního stupně se s ohledem na cizí prvek věci (státní příslušnost a bydliště žalobce v Rakouské republice) zaobíral otázkou právní úpravy, kterou se právní vztah účastníků řídí, když je zřejmé, že i jeho mezinárodní pravomoc k projednání rozhodnutí této věci je dána a správným procesním postupem tuto právní úpravu zjistil a následně ji i správně aplikoval na zjištěný skutkový stav. Proti jeho skutkovým závěrům odvolací soud nemá žádných výhrad, dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro posouzení věci, provedené důkazy soud prvního stupně řádně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, stejně tak jako hodnocení těchto důkazů, které provedl precizně a s logickými závěry. Odvolací soud proto na podrobné odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí plně odkazuje. K odvolacím námitkám žalovaného pouze uvádí, že neprovedení důkazů fotografiemi navijáku, které žalovaný předložil ve svém závěrečném vyjádření k věci, nepřivodilo neúplné zjištění skutkového stavu, neboť důkaz byl jednak předložen po koncentraci řízení a výrok žalobce o „šrotu“, který měly tyto důkazy žalovaného vyvrátit, není pro věc nijak podstatný. Účastnická výpověď žalovaného a výslech svědka , jméno FO, nejsou ani ve vzájemné spojitosti důkazy způsobilými prokázat tvrzení žalobce o zaplacení kupní ceny, jelikož výpověď účastníka řízení má pouze podpůrný význam a lze z ní vycházet jen tehdy, není-li možno prokazovanou skutečnost dokázat jinak a je-li v souladu s důkazy dalšími. Tuto výpověď však nepotvrzuje žádný z dalších provedených důkazů, konečně ani výpověď svědka , jméno FO, , který sice svědčil o tom, že žalovaný předával žalobci určitou částku v hotovosti, ale k podrobnostem transakce a zejména účelu této platby nebyl schopen se vyjádřit. Za situace, kdy žalovaný od žalobce kupoval ještě další dva stroje, jejichž kupní cenu mu platil v hotovosti, z této výpovědi vyjít nelze. Zejména pak tvrzení žalovaného zpochybňuje okolnost, že bankovní převod, jímž dle svého tvrzení zamýšlel uskutečnit platbu kupní ceny lučních bran, nastavil s datem splatnosti až o měsíc po koupi, v květnu a nezrušil jej okamžitě poté, co dle svého tvrzení zaplatil žalobci v hotovosti, ale až dva dny před dovršením splatnosti bankou poukázané částky, tj. 25.5.2022. Takové jednání neodpovídá situaci, kdy by skutečně platbu v hotovosti zaplatil na místě, neboť by pak zcela jistě nenechal zadaný bankovní příkaz téměř měsíc bez povšimnutí s rizikem, že na věc například zapomene a platba odejde v zadaném termínu splatnosti podruhé. Jak správně podotýká soud prvního stupně, nelze také pochybovat o tom, že žalovaný by se jistě dožadoval nějakého dokladu o zaplacení kupní ceny v hotovosti, aby měl jistotu, že na něm nebude požadováno něco, co již uhradil. Tvrzení žalovaného o zaplacení kupní ceny a tím zániku závazku tak nemá oporu v provedeném dokazování a rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení byl tak jako věcně správný potvrzen podle § 219 o.s.ř., včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který se opírá o princip úspěšnosti ve věci, podle něhož neúspěšný žalovaný zaplatí tyto náklady úspěšnému žalobci tak, jak jsou bezchybně vyčísleny v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí