7 Co 1303/2025-174 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně uplatnila nárok na určení vlastnického práva ke konkrétně specifikovaným nemovitostem, které jsou zapsány ve vlastnictví žalované na základě darovací smlouvy s tím, že po smrti dárce, jako jeho dědička dar odvolala.2. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 5 C 158/2024-142 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 31 009,57 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že k odvolání daru pro nevděk je vyžadováno naplnění dvou kritérií, a to aby obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil a současně nedošlo k prominutí takového jednání. Dalším kritériem je výzva k vrácení daru adresovaná obdarovanému, v níž je potřeba konkretizovat důvody, pro které je obdarovaný nevděčný. Právo na vrácení daru vniká okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje podmínky odvolání daru. Výzva k vrácení daru, která je jednou z kumulativních podmínek pro odvolání daru pro nevděk, je jednostranným právním jednáním. Soud prvního stupně má v dané věci za to, že za výzvu k vrácení daru lze v dané věci považovat žalobu. Ta byla soudu doručena 14. 6. 2024 a žalované 29. 7. 2024. Vhledem k tomu, že dárce zemřel , datum, a žalovaná namítla opožděnost výzvy k vrácení daru, soud prvního stupně dospěl k závěru, že roční lhůta počínající smrtí zůstavitele, kterou má dědic dárce k odvolání daru, uplynula marně. Proto byla žaloba zmítnuta, neboť soud k odvolání daru podle § 2075 odst. 2 nemohl přihlédnout. Soud prvního stupně uvádí, že to, kdy se žalobkyně dozvěděla o jednání žalované, které označuje za protiprávní, není významné. Soud prvního stupně má za to, že zákon stanoví dědici k odvolání daru lhůtu jednoho roku od úmrtí dárce a běh této lhůty není vázán na vědomost o chování obdarovaného k dárci. Soud nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně spočívající v tom, že námitka žalované týkající se opožděného odvolání daru byla učiněna v rozporu s dobrými mravy.3. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolává. Má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně uvádí, že je dcerou zemřelého dárce a k odvolání daru došlo bezprostředně poté, co obdržela znalecký posudek z oboru ortopedie a traumatologie, z něhož vyplynulo, že při domácí péči nebyla za strany žalované, která je lékařkou, dárci poskytnuta potřebná pomoc a zajištěna náležitá péče. Tím žalovaná z hrubé nedbalosti porušila dobré mravy. V důsledku jednání žalované došlo , datum, k úmrtí dárce. K odvolání daru žalobkyní došlo 14. 6. 2024 prostřednictvím žaloby, která byla žalované doručena 29. 7. 2024. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že není podstatné, kdy se žalobkyně dozvěděla o důvodech pro odvolání daru. Odkazuje na ust. § 2075 odst. 1 o. z., podle kterého může dárce odvolat dar pro nevděk do jednoho roku ode dne, kdy mu obdarovaný ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získá vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Žalobkyně se dozvěděla o protiprávním jednání žalované naplňující důvody odvolání daru až ze znaleckého posudku ze dne 10. 6. 2024. Soud prvního stupně jí klade k tíži, že neodvolala dar ve lhůtě jednoho roku od smrti dárce, respektive, že se žaloba žalobkyně nedostala v roční lhůtě do dispozice žalované, aniž by vzal v úvahu, že dříve žalobkyně z důvodu nevědomosti tak učinit nemohla. Zdůrazňuje, že i kdyby přistoupila po obdržení znaleckého posudku k odvolání daru prostřednictvím písemné výzvy, která by byla žalované doručována provozovatelem poštovních služeb, nedošlo by k odvolání daru včas. To vyplývá z ust. § 573 o. z., dle kterého se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání. Podle žalobkyně je v projednávané věci i s ohledem na povahu protiprávního jednání žalované vedoucího ke smrti dárce, které je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení, namístě vycházet ze subjektivní lhůty pro odvolání daru zakotvené v ust. § 2075 odst. 1 věta první o. z., která začala běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně o ublížení dárci dozvěděla. Skutečnost, že zákon aplikaci této části ustanovení pro dědice dárce, na kterého právo odvolat dar po smrti dárce přechází, nevylučuje, plyne mimo jiné z toho, že neexistuje přímá právní úprava pro stanovení subjektivní promlčecí lhůty dědice dárce a je tak analogicky možné postupovat podle ust. § 2075 odst. 1 věta první o. z. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně pochybil, když při odvolání daru vycházel pouze z objektivní roční lhůty počítané od smrti dárce, aniž by zohlednil okolnosti daného případu a skutečnost, že by bylo nespravedlivé a zcela v rozporu s úmyslem zákonodárce, aby žalobkyně pozbyla právo odvolat dar pouze z toho důvodu, že se dozvěděla o skutečnosti, která právo na uplatnění odvolání daru založila, těsně před koncem roční lhůty počítané ode dne úmrtí dárce. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že k odvolání daru dochází až doručením jednostranného právního jednání obdarovanému v daném případě až doručením žaloby v této věci. Má za to, že k účinnému odvolání daru dochází, je-li dotčené právní jednání učiněno, aniž by muselo v uvedené lhůtě dojít do dispozice obdarovaného. Platí, že dárce, popřípadě jeho dědic mohou dar odvolat do jednoho roku. Zákon přitom hovoří pouze o tom, že je dar nutné odvolat ve lhůtě jednoho roku, nikoliv o tom, že by v této lhůtě muselo být odvolání daru doručeno do dispozice obdarovaného. Odvolání daru je jednostranné právní jednání. Aby bylo účinné, musí být projev vůle formulován a poté odevzdán (odeslán). Projev vůle je odevzdán tehdy, pokud „s vědomím a vůlí toho, kdo činí projev vůle, se vydá na cestu směrem k adresátovi tak, že ho za normálního běhu věcí může dosáhnout“. V tomto žalobkyně odkazuje na rozsudek německého Spolkového soudního dvora BGH ze dne 11. 5. 1978, sp. zn. V ZR 177/77. Má za to, že se projev vůle žalobkyně dostal do dispozice žalované doručením žaloby příslušnému soudu, jelikož od tohoto okamžiku měla žalovaná objektivně možnost se s žalobou seznámit. Současně podotýká, že právo odvolat dar je omezeno roční lhůtou, která je lhůtou promlčecí, nikoliv prekluzivní, což plyne z ust. § 2075 odst. 2 o. z. Dále se zabývá otázkou promlčení s poukazem na ust. § 648 o. z., dle kterého je běh promlčecí lhůty zastaven uplatněním práva u orgánu veřejné moci, tedy dojitím návrhu soudu a není rozhodné, kdy byl návrh doručen druhé procesní straně. Žalobkyně má za to, že podáním žaloby, tj. dnem 14.6.2024 došlo ke stavení promlčecí lhůty dle § 2075 odst. 1 o. z., a to bez ohledu na soudem odkazované ust. § 41 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně namítá, že námitka opožděnosti odvolání daru byla žalovanou uplatněna až po uplynutí lhůty stanovené v poučení podle § 114a o. s. ř. Trvá na tom, že námitka opožděnosti odvolání daru je lhůtou promlčecí, která sice zásadně dobrým mravům neodporuje, výjimkou je však situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Podle žalobkyně lze považovat námitku promlčení vznesenou ze strany žalované za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně marné uplynutí lhůty nezavinila. Soud prvního stupně zcela pominul, že žalovaná ublížila dárci z hrubé nedbalosti tím, že zcela zjevně porušila dobré mravy, když dárci, byť je lékařkou, neposkytla potřebnou pomoc a nezajistila náležitou péči. Podle žalobkyně je akceptace námitky promlčení odvolání daru v rozporu s dobrými mravy, jelikož její uplatnění představuje zneužití práva na úkor žalobkyně.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání vyjadřuje nesouhlas s odvolací argumentací žalobkyně. Má za to, že lhůta pro dědice dárce pro odvolání daru je lhůtou objektivní, jejíž počátek je vázán na úmrtí dárce. Pro dědice dárce zákon žádnou subjektivní lhůtu nezakotvuje. Objektivní lhůta v délce jednoho roku od úmrtí dárce je nepřekročitelná. Jakékoliv úvahy žalobkyně o prolomení této objektivní lhůty s odkazem na běh subjektivní lhůty jsou proto liché. Pro rozhodnutí je nepodstatné, zda případně kdy se žalobkyně dozvěděla o tvrzených důvodech pro odvolání daru. Současně není pravdou, že by žalobkyně musela s odvoláním daru čekat na výsledky znaleckého posudku, který údajně obdržela dne 10.6.2024. Zákon nestanoví žádné konkrétní obsahové náležitosti odvolání daru. Odvolání daru je jednostranné právní jednání, které působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 5