7 Co 1339/2025-93 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českém Krumlově žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 96 692,33 Kč ve specifikovaných splátkách (výrok I.), co do částky 2 000 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 96 692,33 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 96 692,33 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 553,97 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 670,60 Kč žalobu zamítl (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 582,12 Kč ve specifikovaných splátkách (III.). Co do částky 1 000 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 6 582,12 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 582,12 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 692,47 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 260,75 Kč žalobu zamítl (výrok IV.). Výrokem V. žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám jejího zástupce 34 784,02 Kč ve splátkách, jak je specifikoval. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 106 274,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 2. 12. 2023 ve výši 10 000 Kč, dále z titulu smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, z téhož dne na částku 100 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud učinil skutkový závěr, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 96 692,33 Kč a částku 6 582,12 Kč z titulu shora označených smluv o úvěru. Co do zbývajících částek žalobu zamítl, neboť žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, odkázal na ust. § 86 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. O nákladech řízení rozhodl ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně. Povinnost zaplatit žalovanou částku a náklady řízení stanovil v pravidelných měsíčních splátkách, aby žalovaný byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru a zaplatit náklady řízení v době přiměřené jeho možnostem (oba úvěry celkem po 2 500 Kč měsíčně a náklady po 1 000 Kč měsíčně).2. Proti tomuto rozsudku, a to toliko do nepřiznaného zákonného úroku z prodlení ze soudem přiznaných částek, tedy z částky 96 692,33 Kč a 6 582,12 Kč podala žalobkyně odvolání. Má za to, že nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud prvního stupně přiznal žalobci pouze jistiny poskytnuté žalovanému a nepřiznal zákonný úrok z prodlení. Dle odvolatelky okresní soud porušil princip rovnosti stran, když neaktivitu žalovaného suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného, byť neměl žádné povědomí o jeho majetkové situaci. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze z 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105 a Krajského soudu v Brně z 10. 12. 2024, č. j. 28 Co 184/2023-304, podle nichž splatnost dluhu vyvolala žalobkyně výzvou k zaplacení, která nebyla ze strany žalovaných sporována (§ 1958 odst. 2, § 1968 o. z.). Žalobkyně zaslala 23. 10. 2024 žalovanému výzvu ke splacení dluhu se splatností pohledávky ke dni 11. 12. 2024. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z přiznaných částek od 12.12.2024 do zaplacení a náklady řízení.3. Žalovaný se z jednání odvolacího soudu z pracovních důvodů omluvil, zároveň se vyjádřil tak, že s placením úroků z prodlení nesouhlasí.4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas účastníkem k tomu legitimovaným přezkoumal napadenou část výroku podle § 212 a § 212a o. s. ř. (v nedotčené části nabyl rozsudek právní moci). Dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Odvolací soud si je vědom toho, že rozhodování soudů není jednotné. Má však za to, že je namístě vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil přímo k otázce, zda poskytovateli úvěru vznikl nárok na vrácení jistiny k okamžiku výzvy k úhradě zbývající části jistiny, a v případě nesplnění výzvy tedy k zaplacení zákonných úroků z prodlení. V odstavci 17. obecně shrnul, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřiteli k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Na rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 Nejvyšší soud odkázal v rozsudku z 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, kde znovu zopakoval, že ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytoval, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet (odkázal na Důvodovou zprávu k § 87 zák. o spotřebitelském úvěru). S tímto výkladem se odvolací soud zcela ztotožňuje. Dlužník by se mohl dostat do prodlení pouze tehdy, pokud by jistinu nesplácel v nové době splatnosti (v poměrech projednávané věci tedy splatnosti stanovené okresním soudem, to v předmětné věci nenastalo, žalobkyně to ostatně ani netvrdila). Proto odvolací soud dotčené výroky II. a IV. ohledně zákonných úroků z prodlení za použití § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.7. Odvolací soud potvrdil věcně správný výrok V. o nákladech řízení, odkazuje na odůvodnění v odstavci 11.8. V odvolacím řízení byl žalovaný úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, tomu odpovídá výrok v odstavci II. (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).9. V souvislosti s rozhodnutím odvolací soud zjistil, že žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání, jak vyplývá z § 6 odst. 1 věta druhá zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto žalobkyni předmětnou povinnost uložil za použití § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 téhož zákona, kdy výše vychází z položky 1 písm. a) Sazebníku.