8 Co 1304/2025-88 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 503 170,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2024 z této částky do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 42 070,60 Kč do tří dnů od právní rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).2. Žalovaná částka představovala náhradu za částku vyplacenou na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 639/2014-64, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, . 2 748 740,54 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2015 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení 178 186 Kč. Šlo o náhradu škody, již způsobila nesprávným úředním postupem , jméno FO, , matrikářka žalované, jež byla za nedbalostní protiprávní jednání při výkonu činnosti související s ověřováním podpisů pravomocně odsouzena. Žalobkyně podle uvedeného rozsudku zaplatila kromě jistiny 2 748 740,54 Kč dne 26. 6. 2017 také úrok z prodlení 503 170,21 Kč. Následně žalobkyně s žalovanou uzavřely dohodu o splátkách, v rámci které se žalovaná zavázala uhradit celkem 3 251 910,60 Kč, čímž došlo k uznání dluhu, ovšem přes uvedené následně odmítla z uvedené částky zaplatit úrok z prodlení ve výši 503 170,21 Kč.3. Nebylo sporu o tom, že žalovaná vykonávala v rámci přenesené působnosti ověřování pravosti podpisů prostřednictvím matrikářky , jméno FO, , která byla za protiprávní nedbalostní jednání při výkonu této činnosti pravomocně odsouzena. Žalobkyně na škodě způsobené společnosti , právnická osoba, . nedbalostním protiprávním jednání , jméno FO, vyplatila dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 639/2014-64, částku 2 748 740,54 Kč a další částku 503 170,12 Kč představující úrok z prodlení za období 9. 3. 2015 - 16. 6. 2017. Žalovaná nezpochybňovala oprávněnost nároku žalobkyně na regresní náhradu částky 2 748 740,54 Kč (v tomto rozsahu žalovaná na základě dohody o splátkách ze dne 15. 3. 2018 plnila), bránila se však zaplacení částky 503 170,12 Kč, neboť není dána příčinná souvislost mezi vznikem povinnosti žalobkyně k zaplacení této částky a protiprávním jednáním matrikářky. Povinnost k náhradě škody společnosti , právnická osoba, . na straně žalobkyně byla dána dle § 3 odst. 1 písm. c) a § 13 zák. č. 82/1998 Sb., na žalobkyni pak bylo, aby tuto povinnost splnila včas. Pokud žalobkyně plnila až na základě zmíněného rozsudku a v důsledku toho jí vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, nelze dovodit, že by příčina vzniku tohoto nároku spočívala v protiprávním jednání matrikářky , jméno FO, , za něž odpovídá žalovaná. Není podle soudu relevantní argumentace žalobkyně, že žalovaná se jako vedlejší účastník účastnila náhradového řízení, ztotožňovala se s důvody, pro které nebylo ze strany žalobkyně dobrovolně plněno v rámci předběžného projednání nároku a námitky žalobkyně proti nároku na náhradu škody byly ze strany žalované akceptovány. Přenášení odpovědnosti za postoj žalobkyně k nároku na náhradu škody na žalovanou není dle soudu prvního stupně namístě, a to ani za situace, kdy v řízení o náhradu škody vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalovaného státu; tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně by na tento nárok plnila, pokud by k tomu dostala „pokyn“ od žalované, je již čirou spekulací.4. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že ve vztahu k žalobkyní zaplacené částce 503 170,12 Kč, představující úrok z prodlení, vznik regresního nároku vůči žalované ve smyslu § 16 zák. č. 82/1998 Sb. dovodit nelze (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1410/2018). Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 3. 2018 uzavřena dohoda o splátkách, obsahující výslovné uznání dluhu žalované v celkové výši 3 251 910,66 Kč, tedy i ve vztahu k částce 503 170,12 Kč, neboť uznáním nedochází k založení nového závazku, pouze k posílení procesní pozice věřitele, který existenci jím specifikovaného závazku nemusí prokazovat, důkazní břemeno ohledně případné neexistence dluhu (v době uznání) nebo jeho zániku (v době po uznání) leží na žalovaném dlužníkovi. V daném případě je s ohledem na charakter plnění poskytnutého žalobkyní, ve vztahu ke kterému v tomto řízení uplatňuje nárok na regresní náhradu, třeba uzavřít, že tento nárok dán v době uznání nebyl a uznání žalované tento nárok založit nemohlo. Existence uznání dluhu zároveň nepředstavuje důvod pro odchýlení se od závěrů rozhodnutí dříve vydaných ve skutkově i právně obdobné věci (rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 C 135/2020-155, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2021, č.j. 5 Co 943/2021-168). Nárok žalobkyně na regresní náhradu dle § 16 zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 503 170,12 Kč není dán, a proto soud žalobu zamítl.5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.) odvoláním. Mezi žalobkyní a žalovanou je nesporné, že žalovaná vykonávala v rámci přenesené působnosti ověřování pravosti podpisů, a to prostřednictvím své zaměstnankyně, matrikářky , jméno FO, , která byla za své protiprávní nedbalostní jednání při výkonu této činnosti, jež vedlo ke způsobení škody společnosti , právnická osoba, . (dále jen „poškozená“), pravomocně odsouzena pro trestný čin. Žalobkyně poškozené škodu ve výši 3 251 910,66 Kč uhradila a následně ji uplatnila po žalované, která se dohodou o uznání dluhu. Žalovaná výslovně uznala dluh co do základu a jeho výše 3 251 910,66 Kč. Žalovaná dohodu porušila tím, že odmítla uhradit žalobkyni částku ve výši 503 170,21 Kč (předmět řízení) s argumentací, že na plnění této částky nemá žalobkyně nárok s odkazem na závěry v rozsudku Okresního soudu v Prachaticích č. j. 9 C 135/2020-155 ze dne 16. 6. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 943/2021-168 ze dne 3. 12. 2021, které byly vydány v řízení o regresní žalobě žalobkyně podané proti žalované obci Stachy.6. Soud podle žalobkyně posoudil nárok nesprávně jako regresní žalobu, tedy dle ustanovení § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 OdpŠk a učinil závěr, že ve vztahu k žalobkyní zaplacené částce ve výši 503 170,12 Kč, představující úrok z prodlení. Vznik regresního nároku vůči žalované dovodit nelze, neboť pokud by byl regresní žalobou, byl by již ke dni podání žaloby (23. 12. 2024) promlčen, když dne 16. 6. 2018 byla zaplacena jistina a dne 26. 6. 2018 byly zaplaceny úroky. Navíc regresní nárok v režimu zákona OdpŠk je postaven na splnění jiných zákonem daných podmínek než nárok při porušení uznání dluhu uplatněný podle obecného právního předpisu. Soud měl právně nárok posoudit podle ustanovení § 2053 o. z. Uznání dluhu je jednostranný právní akt, kterým dlužník potvrzuje, že má vůči věřiteli dluh v určité výši, a zavazuje se ho splnit. Musí mít písemnou formu, je nezbytné uvést, proč dluh vznikl, a určit jeho rozsah konkrétní částkou a musí být podepsán dlužníkem, což bylo v daném případě splněno. Právními důsledky uznání dluhu je, že platí vyvratitelná domněnka, že tento dluh v době, kdy byl uznán, skutečně v uznaném rozsahu existoval. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaná má vůči žalobkyni dluh v žalované výši, a naopak žalovaná neprokázala, že dluh nevznikl, neboť je nesprávná argumentace žalované i soudu odkazem na právní závěry v rozsudcích vydaných v regresním řízení dle OdpŠk. Závěr soudu, že tento nárok dán v době uznání nebyl, je nesprávný, neboť nelze předjímat výsledek řízení o regresním nároku odkazem na výsledek řízení jiného, byť se týká obdobné problematiky jako nyní posuzované řízení, navíc s tím podstatným rozdílem, že se v tomto posuzovaném řízení nejedná o regresní žalobu podle OdpŠk, ale o žalobu podanou v režimu občanského zákoníku. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 503 170,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Žalovaná ve vyjádření v odvolání potvrdila, že uhradila pouze částku 2 748 740,45 Kč, naopak odmítla, že by měla být povinna zaplatit další plnění zde ve výši 503 170,12 Kč odpovídající úrokům z prodlení, neboť jde o částku, kterou byla žalobkyně povinna uhradit poškozené společnosti z důvodu vlastního prodlení splnění náhrady škody. Žalovaná uznala dluh uzavřením dohody o splátkách ze dne 15. 3. 2018, avšak uznání dluhu nemůže konstituovat neexistující dluh, tedy založit právní a skutkový důvod existence dluhu, nýbrž pouze zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existuje. Žalovaná zde na podporu své argumentace poukazuje na řízení vedené u Okresních soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 135/2022, kde byla tato otázka řešena. Z tohoto řízení vyplývá, že žalovaná nemůže odpovídat žalobkyně za povinnost k úhradě úroku z prodlení z