Krajský soud v Českých Budějovicích 15 Co 180/2026-312 – Bezdůvodné obohacení

Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 564 273 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 161 211 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení a 11,5 % ročně z částky 403 062 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 129 314 Kč ve stejné lhůtě.2. Žalobkyně se jednak domáhala zaplacení 161 211 Kč, jako svého čtvrtinového podílu z dědického řízení po , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť dle jejího tvrzení práva a povinnosti k účtu č. , č. účtu, u , Anonymizováno, . vedeného na jméno , Jméno žalované, se zůstatkem ke dni úmrtí zůstavitele 489 322,41 Kč a práva a povinnosti k účtu č. , č. účtu, u , Anonymizováno, vedeného na jméno , Jméno žalované, se zůstatkem ke dni úmrtí zůstavitele 155 527,56 Kč spadá do zaniklého SJM zůstavitele a žalované. S ohledem na prodej podílových listů , Anonymizováno, , IBAN, u , právnická osoba, . žalovanou v průběhu řízení pak místo určení svého spoluvlastnického podílu na nich požadovala vydání bezdůvodného obohacení 403 062 Kč, rovněž za podíl 1/4 na tomto majetku, který dle ní rovněž patřil do SJM zůstavitele a žalované. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože účty i podílové listy jsou vedeny na její jméno a jedná se o její výlučné vlastnictví. Tvrdila, že ke dni uzavření manželství s , právnická osoba, v roce 1997 měla k dispozici výlučné prostředky na úrovni 2 000 000 Kč, zčásti v hotovosti, zčásti na již uzavřených bankovních účtech a zčásti deponované u syna , jméno FO, . Účet u , Anonymizováno, založila 27. 9. 2018 a postupně na něj vložila téměř 1/2 milionu Kč ze svých výlučných prostředků uložených na jiných účtech, dále na tento účet byly připisovány její starobní důchody. Také na účet u , Anonymizováno, . byly převedeny její výlučné prostředky. Podílové listiny zakoupila v roce 2014 a v roce 2017 ze svých výlučných prostředků. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování skutkově shrnuje, že ke dni úmrtí , jméno FO, byla na účtu u , Anonymizováno, částka 489 322,41 Kč, účet vedený na jméno žalované byl otevřený 27. 9. 2018 a byly na něj pravidelně od listopadu 2018 připisovány starobní důchody žalované. Kromě toho tam pak byla převedena částka 393 321,08 Kč z účtu vedeného na žalovanou u , Anonymizováno, (250 000 Kč dne 29. 11. 2018 a 143 321,08 Kč 6. 12. 2018), z dalšího účtu u , Anonymizováno, vedeného na žalovanou dne 4. 12. 2018 částka 83 355,32 Kč. Z historie prvního z těchto účtů u , Anonymizováno, je zřejmé, že na něj byly převáděny peníze z dalších účtů vedených na žalovanou, vyplaceno pojistné plnění v listopadu 2017 v částce 1 195 479 Kč z titulu životního pojištění žalované, vratky půjček od fyzických osob a od jeho založení v roce 2011 do října 2018 na něj byly připisovány starobní důchody žalované. Značné částky z tohoto účtu také zároveň odcházely, například v prosinci 2017 částka 1 200 000 Kč na účet syna , jméno FO, nebo 28. 11. 2018 250 000 Kč na zmíněný účet u , Anonymizováno, . Jelikož banky nejsou schopny poskytnout dokumentaci o operacích na produktech, které byly zrušeny před 10 a více lety, nebylo možné zdroje peněz na účtech, z nichž přicházely finanční částky na účet u , Anonymizováno, , dále dohledat. Na účtu u , Anonymizováno, . byla ke dni úmrtí , jméno FO, částka 155 527,50 Kč, na něj byly rovněž převedeny peníze z účtu žalované u , Anonymizováno, , a to 17. 4. 2014 částka 260 000 Kč a 20. 8. 2014 částka 1 000 000 Kč. U podílových listů není zřejmé, z jakého zdroje pochází 1 000 000 Kč, který žalovaná složila 16. 5. 2011 na termínovaný vklad, když po jeho splatnosti v roce 2014 zakoupila 920 594 kusů podílových listů v ceně 1 000 000 Kč. V roce 2017 zakoupila dalších 427 799 kusů podílových listů v ceně 500 000 Kč, není však zřejmé, z jakých to bylo prostředků, když na spořícím účtu, z něhož byl nákup placen, byly (vedle vyplaceného pojistného plnění) i další finanční prostředky, jejichž původ není jasný. Pokud žalovaná vypověděla, že při uzavření manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, disponovala finančními prostředky 1,8 – 1,9 milionu Kč, jako jejich zdroj uvedla zejména prodej majetku nabytého dědictvím po smrti prvního manžela, dary od rodičů či peníze od syna, který ji vyplácel poté, co získal nemovitost po jejich rodičích. I přes opakovaná poučení soudem však nedoložila žádné konkrétní částky. Rozhodně však nelze předpokládat, že dům a garáž na Moravě v roce 1996 prodala za několikasettisícové částky, neboť v takových cenách se tehdy ceny nemovitostí nepohybovaly. Podle posudku vypracovaného v dědickém řízení činila cena garáže v roce 1991 19 132 Kč, cena auta (které nabyl syn , jméno FO, ) byla 5 000 Kč. Soud I. stupně při právním posouzení vycházel z § 708 a 709 odst. 1 o. z. Tato právní úprava předpokládá, že majetek nabytý za trvání manželství je ve společném jmění manželů, pokud není prokázáno něco jiného. V daném případě tedy musela žalovaná prokázat, že finanční prostředky uložené na účtech a podílové listy byly pořízeny z jejích výlučných prostředků. To se však prokázat nepodařilo. Zůstalo pouze u tvrzení žalované, že v době uzavření manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, disponovala částkou kolem 2 000 000 Kč. Částečně to potvrzovaly výpovědi svědků (, jméno FO, , , jméno FO, ), ovšem opět pouze v obecné rovině. Jejich věrohodnost však zpochybňuje to, že sami mají zájem na výsledku sporu, navíc svědek , Anonymizováno, . , jméno FO, se od počátku účastnil všech jednání jako veřejnost. Jediným objektivním důkazem byl dědický spis Okresního soudu v , adresa, , z něho však žádné nadstandardní poměry rodiny zemřelého , Anonymizováno, . , jméno FO, nevyplývaly. Nelze tak mít za prokázané, že v době uzavření manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, měla žalovaná k dispozici větší finanční částku, kterou pak transformoval postupně do finančních produktů, které jsou nyní předmětem žaloby. Je tak naplněn předpoklad, že majetkové hodnoty uložené na těchto účtech tvořily společné jmění žalované a , Anonymizováno, . , jméno FO, . Pokud si veškeré finanční prostředky na těchto účtech žalovaná ponechala, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.3. Proti tomuto rozsudku podala včas žalovaná, která namítla nesprávné skutkové zjištění a v důsledku toho nesprávné právní posouzení. Poukazuje v prvé řadě na to, že do manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, vstoupila ve věku 50 let, takže za dobu více jak 30 let pracovně produktivní doby získala prostředky ze závislé činnosti, prostředky z vdovského důchodu a s kompenzací po pracovním úrazu prvního manžela, prostředky ze společného jmění s ním, prostředky z prodeje nemovitostí, nemovitosti z titulu dědictví po rodičích, prostředky z prodeje těchto nemovitostí, prostředky z prodeje nemovitostí získaných po rodičích prvního manžela i prostředky z darů od rodinných příslušníků, zejména od rodičů žalované, rodičů prvního manžela a od syna žalované , jméno FO, . Výlučné prostředky měla z podstatné části v hotovosti doma, část v bankovní schránce. Následně po domluvě se svým synem a , Anonymizováno, . , jméno FO, založila bankovní účty, postupně u několika společností, kam převedla své finanční prostředky a nakoupila podílové listy. V manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, si každý držel výlučné prostředky samostatně, prostředky ze SJM byly na jednom společném účtu. Uvedené skutečnosti vyplynuly z účastnické výpovědi žalované i z výpovědí svědků , Anonymizováno, . , jméno FO, a , Anonymizováno, . , jméno FO, , kteří bezpečně potvrdili, že si žalovaná uspořila značný finanční obnos, a to vlivem několika okolností. K tomuto také žalovaná i tito svědkové konkrétně vypovídali. Neexistuje žádná indicie, že by svědkové vypovídali nepravdivě. Jestliže se jedná o události až 30 let staré, nelze je prokázat jinak než účastnickými a svědeckými výpověďmi, protože listiny z té doby již nikdo nemá. Žalovaná je tak přesvědčena, že prokázala, že při vstupu do manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, disponovala dostatečnými prostředky z vlastních úspor, se kterými pak nakládala samostatně. V průběhu manželství získala výlučné prostředky také z pojistných smluv (, právnická osoba, 18. 8. 2016 ve výši 42 467,10 Kč od , Anonymizováno, a 7. 11. 2017 ve výši 1 195 479 Kč od , Anonymizováno, ). Žalovaná připouští, že starobní důchod by mohl spadat do společného jmění, takže z částek vyplacených na účet u , Anonymizováno, může žalobkyni náležet částka 53 045,25 Kč. Zbylé prostředky na tomto účtu stejně jako všechny prostředky na účtu , Anonymizováno, a z prodeje dluhopisů však byly vždy výlučnými prostředky žalované. Je pouze spekulací okresního soudu úvaha o cenách nemovitostí v roce 1996, protože k tomu dokazování provedeno nebylo. Ze všech těchto důvodů žalovaná žádala změnu rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, když žalovaná pouze opakuje svou argumentaci uplatněnou před okresním soudem. Dle žalobkyně jsou pro rozhodnutí zásadní zejména 2 skutková zjištění, že žalovaná vůbec disponovala výlučnými prostředky v potřebné výši a že tyto prostředky byly transformovány do předmětných aktiv. Ohledně existence výlučných prostředků žalované v době uzavření manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, se nelze než ztotožnit se závěrem okresního soudu, že žalovaná své důkazní břemeno neunesla. I kdyby však existence těchto prostředků byla prokázána, musela by současně prokázat, že zůstatky na 2 předmětných účtech měly původ pouze v těchto prostředcích. Stejně jako by musela prokázat, že podílové listy byly pořízeny pouze za tyto prostředky. Z výpisů z uvedených účtů ovšem žádné takové zjištění učinit nelze. Stejně tak žalovaná nepředložila důkaz o původu prostředků, za něž byly pořízeny podílové listy. Skutkové závěry soudu I. stupně byly učiněny po řádné aplikaci § 132 o. s. ř. Právní posouzení plně koresponduje s judikaturou, dle které pokud se některá ze stran domáhá výluky ze společného jmění, je na ní, aby prokázala existenci takové výluky (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 728/2025).5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.6. Daná věc je typicky případem, kdy konečný závěr ve věci vyplývá v prvé řadě ze zjištění skutkového stavu. V této souvislosti je možné na úvod podotknout, že soud I. stupně provedl řízení bez jakýchkoliv procesních pochybení, včetně dokazování. Základnímu předmětu sporu mezi účastnicemi se věnoval důkladně a pečlivě, správně rozložil mezi ně důkazní břemeno a provedl prakticky všechny důkazy, které účastnice ke svým tvrzením navrhly (ostatně v těchto směrech nejsou uplatněny ani žádné odvolací námitky). Jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, stejně podrobným a pečlivým způsobem přistoupil k vyhodnocení výsledků dokazování. Jeho rozhodnutí je zcela srozumitelné, v jeho odůvodnění chronologicky přijímá zjištění k jednotlivým okruhům, resp. událostem, a na základě toho přijímá skutkové a následně právní závěry. Z hlediska požadavků dle § 157 odst. 2 o. s. ř. mu proto opět nelze nic vytknout.7. Podstatou odvolání ze strany žalované je uplatnění odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., který spočívá v tom, že soud I. stupně vyhodnotil provedené důkazy způsobem neodpovídajícím požadavkům § 132 až 135 o. s. ř., a proto dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Byť odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem I. stupně a může dokazování doplnit či zopakovat ve smyslu § 213 a § 213b o. s. ř. (což zde však potřeba nebylo), skutkovou instancí je soud I. stupně, který provádí dokazování. Vyhodnocení jeho výsledků stojí především na principech plynoucích z § 132 o. s. ř., jejichž základem jsou pravidla logického myšlení. Na základě posouzení obsahu, významové hodnoty, pravdivosti a věrohodnosti jednotlivých důkazů soud přijímá jednak dílčí, jednak komplexní závěry o skutkovém stavu. Předmětem zkoumání odvolacího soudu přitom není samo hodnocení provedených důkazů, nýbrž logická správnost postupu soudu I. stupně při tomto posouzení. Zjištěným skutkovým stavem je souhrn skutečností, které dle odůvodnění napadeného rozhodnutí vzal soud I. stupně za prokázaný skutkový stav. Jestliže při tom postupoval v souladu s procesními pravidly, jestliže vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a je relevantní z hlediska předmětu řízení, jestliže z provedených důvodů vyvodil i ve vzájemných souvislostech logické závěry, pak není důvodu pokládat jeho skutková zjištění za nesprávná. O takové jde zejména v situaci, kdy pominul skutečnost významnou pro věc, nebo naopak přijal zjištění, které z důkazu nevyplynulo, nebo je logický rozpor v jednotlivých zjištěních (viz k tomuto publikace Občanského soudního řádu, Vydavatelství C. H. Beck, 1. vydání 2009, 3. vydání 2024, komentáře k § 132, 205, 219).8. Ze všech těchto hledisek neshledává odvolací soud v celém postupu soudu I. stupně, který lze vztáhnout k hodnocení důkazů a ke zjištění skutkového stavu, žádných zásadnějších pochybení. Nelze hovořit vůbec o tom, že by některý z důkazů pominul, protože i ty, kterých se žalovaná dovolává, hodnotil (byť nikoliv ve výsledku způsobem, který žalovaná akceptuje). Současně je zřejmé, že pečlivě, s přihlédnutím k věcným i časovým souvislostem, posuzoval veškeré bankovní transakce, které z listin vyplývaly a které se předmětu sporu mohly týkat. Právě zde vystupuje do pořadí také zcela logické hodnocení poznatků z toho vyplývajících, které přitom netrpí ani v této části, ale ani v dalších částech (třeba u hodnocení svědků) žádnými vnitřními rozpory. Soud I. stupně tak zhodnotil v odůvodnění svého rozhodnutí vše relevantní, co vyšlo v průběhu řízení najevo, zhodnotil to způsobem logickým, úplným a přesvědčivým, takže odvolací soud jako soud přezkumný nemůže mít žádných výhrad vůči jeho skutkovým závěrům. Pokud proto nebude něco dalšího dále uvedeno, plně se ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, na které odkazuje.9. Na unesení důkazního břemene nemohou být kladeny menší požadavky jenom proto, že účastník nesoucí k určitému tvrzení tuto povinnost je v důkazní nouzi z věcných či časových důvodů (např. o dohodě nesepsali listinu, uplynula značná doba od události a nežijí již její svědkové apod.). A právě k tomu směřuje odvolací argumentace žalované ve vztahu k jejímu tvrzení, že do manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, vstupovala s vlastními prostředky necelých 2 000 000 Kč. Prokázaná je přece taková skutečnost, u níž je bez rozporů najisto postaveno, že se stala, resp. se odehrála tak, jak je tvrzeno. Z hlediska základních principů procesního práva není možné připustit, aby jenom z důvodu, že od ní uplynula značná doba, byla vzata za prokázanou na základě důkazů s menší či minimální vypovídací hodnotou. A je už v příkrém rozporu s rozložením důkazního břemene ve sporném soudním řízení a splněním důkazní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř., aby neprokázání skutkového tvrzení pro nedostatek důkazů nebo pro jejich nízkou důkazní hodnotu šlo k tíži kohokoliv jiného než účastníka, který v tomto směru důkazní břemeno nese.10. Skutkový závěr okresního soudu o neprokázání základních tvrzení žalované je zcela správný ze všech pohledů, kterými odvolání argumentuje. Část z toho je skutečně opakováním zcela obecných tvrzení uplatněných již před soudem I. stupně. Vyjmenování zdrojů, ze kterých měla postupně získat uvedené prostředky, bez jakékoliv specifikace má prakticky nulovou vypovídací hodnotu. Žalovaná nebyla schopna po celou dobu řízení ani řádově zkonkretizovat třeba to, kdy a v jaké výši obdržela kompenzace po pracovním úrazu prvního manžela, jaké majetkové hodnoty získala z dědictví či za jakou cenu prodala získané nemovitosti apod. To vše by jistě nebylo potřebné, pokud by bylo důkazně jasné, že při vstupu do manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, měla uvedenou částku k dispozici. To však zůstává rovněž fakticky v rovině tvrzení, protože je měla „doma v hotovosti“ a až později (aniž by bylo opět časově jasné přesně kdy) je měla postupně ukládat na různé účty. V uvedené souvislosti je přitom možné poznamenat, že už z hlediska charakteru tvrzených zdrojů pro tyto prostředky je zřejmé, že je lze prokázat i jinak než pouze účastnickou či svědeckou výpovědí. Ostatně soud I. stupně k jednomu tvrzenému zdroji provedl důkaz spisem o dědickém řízení po prvním manželovi žalované , jméno FO, , z něhož správně dovodil, že nevypovídá nic o nadstandardních poměrech tehdejší rodiny žalované. Jistěže není v této souvislosti důkazně podložena úvaha okresního soudu, že dům a garáž nemohla žalovaná v polovině 90. let prodat za několikasettisícové částky, to však není podstatné na rozdíl od toho, že žalovaná i ve své účastnické výpovědi pouze odhadovala, natož aby doložila třeba příslušnou kupní smlouvou, kdy a za jaké částky dům a garáž prodala (a to nemluvě o tom, že návazně bylo nezbytné doložit, že tyto prostředky ji zůstaly k dispozici i v době uzavření manželství s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, ). Pak zde zůstává pouze správné dílčí zjištění soudu I. stupně, že v roce 1991 byla hodnota garáže necelých 20 000 Kč. Pokud žalovaná poukazuje na svou účastnickou výpověď a svědectví pana , jméno FO, a paní , jméno FO, , je třeba připomenout, že výpověď účastníka je dle právní teorie i soudní praxe důkazem vždy pouze podpůrným, což plyne ze zkušeností „životních, staletími potvrzených. Vybudována je na poznání, že člověku je vrozeno, aby svoje já cenil více než vše ostatní“ (viz např. výše citovaná publikace Občanského soudního řádu, C. H. Beck 2009). A není ani pravdou, že u uvedených svědků nejsou indicie vztahující se k věrohodnosti jejich výpovědí. Soud I. stupně logicky konstatuje, že se jedná o osoby blízké až nejbližší žalované (její syn a jeho partnerka), kteří mají na výsledku sporu tudíž logicky zájem. A pokud svědek , jméno FO, byl přítomen veškerému projednání věci, tedy vnímal i průběh celého dokazování, pak taková skutečnost značně snižuje věrohodnost jeho výpovědi, protože znal veškeré okolnosti, za kterých měl vypovídat. Ovšem ani z věcného hlediska nemohou odvolací námitky ve vztahu k těmto důkazům obstát. Přece si nelze reálně představit, že by snad soud I. stupně mohl mít za prokázanou existenci žalovanou tvrzených prostředků ke dni uzavření manželství s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, (tedy před řádově 30 lety) na základě toho, že na dotaz, kolik prostředků měla, sdělila, že „měla tak 1 830 000 Kč – 1 850 000 Kč“. Taková zásadní informace, plynoucí pouze a jedině z účastnické výpovědi, přece musí být potvrzena i důkazy dalšími, v rámci jejich vzájemného hodnocení, z hlediska časových i věcných souvislostí atd. A pokud je třeba k tomuto v odvolání poukazováno na další část výpovědi žalované, že byla se svědkyní , jméno FO, v , Anonymizováno, a v , Anonymizováno, (kam měla pak peníze vložit), to jsou přece bankovní ústavy, ve kterých má zřízené sporné účty, založené v roce 2014, resp. 2018, což nemá naprosto žádnou časovou a věcnou souvislost s rokem 1997, kdy vstupovala do manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, . Vedle toho ani svědkové , jméno FO, a , jméno FO, neměli vědomost o přesné částce, kterou měla mít žalovaná tehdy k dispozici, když třeba svědkyně , jméno FO, hovořila o tom, že „v té době měli (se synem) v hotovosti vyšší stovky tisíc korun“.11. To vše však není rozhodující, jak správně podotýká žalobkyně ve vyjádření, protože i kdyby byla prokázána existence těchto prostředků tvrzených žalovanou, okresní soud naprosto správně vyhodnotil, že nelze mít za prokázané, že zůstatky na 2 sporných účtech u , Anonymizováno, a u , Anonymizováno, ke dni úmrtí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, představují výlučné prostředky žalované, resp. že podílové listy existující ke dni úmrtí , Anonymizováno, . , jméno FO, byly pořízeny z výlučných prostředků žalované. Judikatura Nejvyššího soudu v obecné rovině připouští, že pokud jsou výlučné prostředky jednoho z manželů uloženy na účet, kde se nachází i prostředky ze společného jmění, neznamená to, že by bez dalšího všechny platby z tohoto účtu byly posuzovány jako platby ze společného jmění manželů, neboť „bude vždy záležet na okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, jejich původu a na výši platby“, když vložením na takový účet se bez dalšího nemění jejich právní režim (k tomuto srovnej např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 638/2011, 22 Cdo 3070/2021 nebo 22 Cdo 3629/2022). Zde je však prokázaná (nikoliv tvrzená) skutková situace značně odlišná, neboť – zjednodušeně řečeno – spočívá v tom, že v každém případě by muselo dlouhodobě docházet k mísení prostředků ze společného jmění s tvrzenými výlučnými prostředky, při téměř každodenních transakcích na předmětných účtech, a bez projevení vůle naložit s výlučnými prostředky určitým způsobem. Tento stav nemohl soud I. stupně vyhodnotit jinak, než tak učinil.12. Ve vztahu k jeho skutkovým zjištěním je třeba v prvé řadě zdůraznit, že odvolání naprosto pomíjí, že zde je důkazní mezera 14 let – od uzavření manželství žalované s , Anonymizováno, . , jméno FO, v roce 1997 do roku 2011 – kde není naprosto jasné, kde se nacházelo žalovanou tvrzených necelých 2 000 000 Kč, jak se s nimi nakládalo, zda se nacházely na účtech odděleně od společných prostředků, zda byly vloženy do nějakých investičních produktů apod. Jinými slovy pohyb těchto tvrzených výlučných prostředků žalované během prvních 14 let manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, neplyne ze žádného důkazu, včetně svědectví p. , jméno FO, a p. , jméno FO, , které jsou v tomto směru časově a věcně zcela nekonkrétní (a to nemluvě o výše uvedeném správném náhledu soudu I. stupně na jejich věrohodnost). Proto soud I. stupně správně skutkově uzavřel, že pokud žalovaná kupovala v roce 2014 v prvním případě podílové listy za 1 000 000 Kč, je prokázána věcná a časová souvislost s prostředky ze zrušeného termínovaného vkladu, jež byl založen 3 roky předtím. Ovšem už skutečně vůbec z ničeho neplyne, že by původní suma 1 000 000 Kč vložená na termínovaný vklad v květnu 2011 představovala výlučné prostředky žalované, kdy nelze ani opomenout, že šlo o transakci provedenou 14 let po uzavření manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, . Jestliže soud I. stupně tudíž správně vyhodnocuje, že není zřejmé, z jakého zdroje tato částka pochází, pak z hlediska důkazního břemene žalované prokázat výluku z majetku patřícího do SJM nelze než dovodit, že své důkazní břemeno neunesla. To přirozeně platí i o dalším nákupu podílových listů v roce 2017, na něž rovněž byly použity prostředky na stejném spořícím účtu.13. Obdobná situace je i s prostředky na obou předmětných běžných účtech. Byly založeny hluboko za trvání manželství, byly na ně převedeny prostředky z jiných účtů vedených žalovanou, u kterých rovněž nelze mít za spolehlivě prokázané, že se na nich nacházely a v jakém rozsahu žalovanou tvrzené výlučné prostředky. Časově jde opět jejich dohledatelná historie pouze do roku 2011. Na některé z nich se vracely půjčky od fyzických osob, jak tvrdila žalovaná. Tyto půjčky ovšem rovněž nejsou konkretizovány z časového a věcného hlediska (kdy k nim došlo, v jaké výši, jakým způsobem byly prostředky poskytnuty apod.), takže rovněž vůbec nelze dovodit, že třeba alespoň u některé z nich by šlo právě a pouze o prostředky, které měla žalovaná dle svého tvrzení naspořené ke dni uzavření manželství s , Anonymizováno, . , jméno FO, . Pokud žalovaná poukazuje na částky, které jí byly vyplaceny jako pojistné plnění z několika smluv (zejména příjem necelých 1,2 milionu Kč ze životního pojištění v listopadu 2017), není zřejmé, z jakých důkazů dovozuje žalovaná své tvrzení, uváděné i v odvolání, že tyto pojistky hradila výlučně ze svých vlastních prostředků (a pouze tehdy by výplata pojistného plnění nebyla součástí SJM). Jak bylo výše rozebráno, i kdyby měla žalovaná v roce 1997 k dispozici necelých 2 000 000 Kč takových prostředků, nakládání s nimi do roku 2011 není vůbec ničím doloženo. Životní pojištění u , Anonymizováno, bylo založeno 10 let po uzavření manželství žalované s , Anonymizováno, . , jméno FO, . Lze předpokládat, že v té době měla žalovaná již založené nějaké běžné účty, neboť takové měla vedeny již před založením 2 předmětných účtů v roce 2014, resp. 2018. S ohledem na charakter těchto bankovních produktů byl na nich téměř každodenní pohyb, prostředky v různých částkách přicházely a odcházely, takže i z tohoto hlediska opět nelze vůbec vysledovat, že by bylo jakkoliv prokazatelné hrazení částek na životní pojištění z výlučných prostředků žalované. Není proto již nutno ani rozebírat, že zhruba měsíc po přijetí částky necelých 1,2 milionu Kč na účet žalované u , Anonymizováno, odchází částka 1,2 milionu Kč na účet syna žalované, takže jak soud I. stupně správně dovozuje, mezi těmito 2 transakcemi lze vysledovat časovou a věcnou souvislost. Také z popsaných důvodů je tak nutno odmítnout odvolací námitku, že na předmětných 2 účtech se ke dni úmrtí , Anonymizováno, . , jméno FO, nacházely výlučné prostředky žalované.14. Za tohoto skutkového stavu je namístě právní závěr okresního soudu, že ponecháním všech předmětných prostředků (na 2 účtech a z prodeje podílových listů) ve své dispozici se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť v tomto rozsahu jí nepatří vlastnické právo k nim a je proto povinna žalované jako zákonné dědičce po , Anonymizováno, . , jméno FO, zaplatit tyto prostředky. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé je tak správný. Nikterak nebylo pochybeno ani při rozhodování o nákladech řízení, včetně jejich vyčíslení, takže odvolací soud mohl podle § 219 o. s. ř. přistoupit k potvrzení rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu.15. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně právo také na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 10 580 Kč, 2 režijními paušály po 450 Kč a jízdným 1 654 Kč. K tomu přistupuje náhrada DPH ve výši 4 980 Kč. Proto bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 28 694 Kč, v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.