Krajský soud v Českých Budějovicích 15 Co 197/2026-198 – Náklady řízení

Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. 1.). Dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně, z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 12 % ročně, z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 12,75 % ročně a ve výši 0,75 % ročně od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení ve výši 0,5 % ročně (odst. 2.). Žalované pak uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. 3.).2. Provedeným dokazováním měl soud I. stupně za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , č. j. 4 C 138/2017-1171, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Táboře ze dne , datum, , č. j. 15 Co 249/2023-1365, kterým bylo vypořádáno společné jmění účastníků po rozvodu jejich manželství, byl žalobci přikázán k úhradě závazek za , právnická osoba, , z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 38/15/700 ve výši , částka, , přičemž sjednané úroky z tohoto závazku připsané po , datum, byly přikázány k úhradě oběma účastníkům rovným dílem. Žalobce pak potvrzeními , právnická osoba, , prokázal, že za období od , datum, do , datum, zaplatil na úrocích z předmětného hypotečního úvěru cekem částku , částka, , žalovaná na uvedené úroky nezaplatila nic. Vzhledem k tomu, že úhrada úroků z úvěru byla uvedenými rozsudky přikázána k úhradě oběma účastníkům rovným dílem, vzniklo žalobci vůči žalované právo na následný regres dle § 1876 odst. 2 o. z. ve výši jedné poloviny jím zaplacené částky, tedy co do částky , částka, . Pokud žalovaná tvrdila, že byla bankou z uvedeného úvěru vyvázána, tuto skutečnost potvrzuje e-mailová zpráva banky předložená žalovanou a koresponduje to i se shora citovanými rozsudky ve věci vypořádání společného jmění manželů, nicméně nárok žalobce se týká pouze úroků z úvěrů, které dle rozhodnutí soudu mají oba účastníci platit jednou polovinou, přičemž z této povinnosti žalovanou nemůže banka vyvázat, jedná se o vztah pouze mezi účastníky. Pokud se žalovaná dále bránila tím, že má vůči žalobci pohledávku z titulu jím přijatého pojistného plnění od pojišťovny Kooperativa, které se týkalo nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a vznesla námitku započtení, soud I. stupně vyšel z ust. § 1987 odst. 2 o. z., podle kterého nelze započítat pohledávku nejistou či neurčitou. Žalovaná přes opakované poučení soudem k této pohledávce nic bližšího neuvedla, nesdělila výši započítávané pohledávky, dokonce ani žalobce nevyzvala k zaplacení konkrétní částky (tedy jí tvrzená pohledávka není ani splatná), přičemž žalobce tuto pohledávku žalované neuznal a vznesl proti ní námitku relativní neplatnosti. Byť soud I. stupně provedl důkaz zprávou pojišťovny Kooperativa a. s. ohledně výše vyplaceného pojistného plnění, žádné závěry z tohoto důkazu neučinil, neboť posouzení tvrzené pohledávky žalované by si vyžadovalo rozsáhlejší dokazování přesahující rámec tohoto řízení, jehož účelem je rozhodnutí o pohledávce žalobce. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanou tvrzená pohledávka je nejistá a neurčitá a tudíž není způsobilá k započtení v rámci tohoto řízení. Proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci jím uplatněnou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek uvedeným ve výroku 1., když úrok z prodlení byl žalobci přiznán vždy od 8. dne po doručení předžalobní výzvy k plnění (ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za den doručení se považuje třetí den od odeslání výzvy; ve zbytku ohledně požadovaných úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta. Pokud žalovaná zpochybnila doručení některé předžalobní výzvy, popřípadě její adresování na trvalé bydliště, potom sama v korespondenci se soudem po podání žaloby uváděla adresu trvalého pobytu , adresa, ; žalobce pak odeslání výzev doložil podacími lístky. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce, který byl v řízení převážně úspěšný, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů; konkrétně jde o náklady právního zastoupení a zaplacené soudní poplatky v celkové částce , částka, .3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Namítá neúplně zjištěný skutkový stav a neprovedení potřebného dokazování s tím, že dle obsahu spisu bylo pojišťovnou Kooperativa a. s. vyplaceno pojistné plnění v souvislosti s pojistnou událostí postihující nemovitost účastníků ve výši , částka, , a to za existence vinkulace ve prospěch , právnická osoba, . Soudu I. stupně pak vytýká, že nezjišťoval, jak bylo s uvedeným pojistným plněním naloženo (zda bylo použito na úhradu hypotečního úvěru, zda došlo ke snížení jistiny, vliv na účtované úroky, zda prostředky byly použity na opravu nemovitosti či vyplaceny žalobci) a dovozuje, že bez objasnění osudu tohoto pojistného plnění nelze spolehlivě posoudit důvodnost a výši žalobou uplatněného nároku, jakož i důvodnost obrany žalované spočívající v uplatnění její pohledávky vůči žalobci v souvislosti s tímto vyplaceným pojistným plněním. Dále nesouhlasí ani s hodnocením důkazů ohledně žalobcem zasílaných předžalobních výzev, když předložené podací lístky žalobce neobsahují podací razítko či jiný údaj umožňující zjistit místo a datum podání zásilky, přičemž z uvedených listin nelze zjistit obsah zásilek ani jejich doručení. Nebyla-li věc dostatečně objasněna, nemůže obstát ani výrok o nákladech řízení. Proto navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že z rozhodnutí o vypořádání společného jmění účastníků jednoznačně vyplývá povinnost žalované k úhradě předmětných úroků z hypotečního úvěru. K žalovanou uplatněné pohledávce na vypořádání pojistného plnění od pojišťovny Kooperativa poukázal na to, že přes pojistnou smlouvu u této pojišťovny si žalovaná na totožnou nemovitou věc uzavřela s ČSOB pojišťovnou, a. s., pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od , datum, a neprovedla vinkulaci pojistného plnění ve prospěch Oberbank AG financující uvedenou nemovitou věc; současně zmínil příčiny požáru nemovité věci. Dále poukázal na jím vznesenou námitku relativní neplatnosti žalovanou uplatněné pohledávky, neboť jde o pohledávku nejasnou a neurčitou, jejíž prokazování by se vyžádalo rozsáhlé dokazování (dále odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Předžalobní výzvy včetně podacích lístků byly žalobcem doloženy a soudu předloženy.5. Žalovaná v následném písemném vyjádření ze dne , datum, poukázala na to, že pro posouzení žaloby je rozhodné, zda žalobce uhradil za žalovanou konkrétní částky, kdy tak učinil a v jaké výši. Proto považovala za významné objasnit z kompletní historie úvěrového vztahu vedeného Oberbank AG výši jednotlivých předepsaných úroků, jejich splatnost, datumy jejich skutečné úhrady, z jakého účtu či jakým způsobem byla platba provedena, jak banka jednotlivé platby započetla, vývoj jistiny úvěru a případné mimořádné úhrady úvěru. Nesouhlasí s názorem žalobce o neurčitosti její pohledávky uplatněné v řízení jako obranu, neboť existence konkrétního pojistného plnění i jeho výše byly doloženy, přičemž žalovaná žalobce výslovně žádala o vypořádání svého podílu na tomto pojistném plnění. Z hlediska posuzování její pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není rozhodující, zda je zapotřebí další dokazování, ale objektivní nejistota či neurčitost a konkrétní okolnosti daného případu. Žalobcem uváděné okolnosti vzniku požáru či uzavření další pojistné smlouvy žalovanou nevysvětlují, jak bylo naloženo s již vyplaceným pojistným plněním od pojišťovny Kooperativa. Její odvolací argumentace nepředstavuje vytvoření nového skutkového základu sporu, neboť otázka pojistného plnění byla součástí její obrany již před soudem I. stupně. Dále poukázala na nesoulad žalobcem uplatněného příslušenství pohledávky k částce , částka, (úroky za období od , datum, do , datum, ), ovšem zákonný úrok z prodlení žalobce požadoval již od , datum, . Žalovaná nezpochybňuje, že žalobce předložil označené podací lístky, nicméně z nich není patrné podací razítko provozovatele poštovních služeb a neprokazují, že zásilka byla provozovateli poštovních služeb předána, ani obsah zásilky. Ke shora uvedeným skutečnostem žalovaná navrhla doplnit dokazování o konkrétně specifikované důkazy.6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, s ohledem na obsah odvolání, v odst. 1. ve výroku o platební povinnosti žalované a v odst. 3. ve výroku o náhradě nákladů řízení; rozsudek soudu I. stupně v odst. 2. ve výroku o částečném zamítnutí žaloby ohledně části úroků z prodlení, který je ve prospěch žalované a ta proto nemá ani subjektivní legitimaci k podání odvolání proti tomuto výroku, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal odvolací soud odvolání žalované při jednání dne , datum, v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez včasné omluvy nedostavila a nepožádala ani o jeho odročení. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.7. Soud I. stupně měl na základě provedeného dokazování správně za prokázané, že jeho rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 4 C 138/2017-1171, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. 15 Co 249/2023-1365, byl žalobci přikázán k úhradě závazek za , právnická osoba, , z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 38/15/700 ve výši , částka, a že sjednané úroky z tohoto závazku, připsané po , datum, , byly přikázány k úhradě oběma účastníkům rovným dílem. Z odůvodnění uvedeného rozsudku odvolacího soudu (bod 17.) plyne, že předmětnou smlouvu o hypotečním úvěru ze dne , datum, uzavřeli za trvání manželství oba účastníci, jednalo se tedy o společný závazek existující ke dni zániku společného jmění manželů, které bylo uvedenými rozhodnutími vypořádáno. Zároveň odvolací soud konstatoval, že uvedené vypořádání má vliv pouze na vzájemné vztahy mezi účastníky, vůči bance jsou a budou nadále až do úplného zaplacení úvěru zavázáni oba účastnici.8. Uvedený závěr, včetně způsobu vypořádání budoucích úroků z úvěru, je v souladu s judikaturou soudů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2883/2016, jehož závěry učiněné ve vztahu k předchozí právní úpravě dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jsou použitelné i za obdobné úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - dále jen o. z.). V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že nelze-li výši budoucích úroků určit, je třeba dluh přikázat účastníkům rovným dílem; pokud jeden z nich bude výlučně platit úroky, bude mít nárok na příslušnou náhradu, který bude moci uplatnit v samostatném řízení. To vyplývá i z toho, že dělení SJM nemá vůči věřiteli – hypoteční bance – účinky, dlužníky i nadále (bez ohledu na způsob vypořádání) zůstávají oba manželé, a uplatní se tak ustanovení o společných závazcích (§ 145 odst. 2, § 511 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.).9. Z uvedeného výkladu tedy plyne nesprávnost názoru žalované, že byla vyvázána (na základě shora uvedených rozsudků o vypořádání společného jmění účastníků, na které odkazuje i e-mail Oberbank AG předložený žalovanou jako na č. l. 161 spisu) z povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 38/15/700 ze dne , datum, . Nicméně jak uvádí správně soud I. stupně, pro rozhodnutí v dané věci o nároku žalobce bylo podstatné, že shora uvedenými rozsudky o vypořádání SJM účastníků byly sjednané úroky z uvedeného úvěru připsané po , datum, přikázány k úhradě oběma účastníkům v rozsahu jedné poloviny; tudíž vyrovná-li ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. některý z účastníků jako spoludlužníků více než činí jeho podíl, náleží mu od druhého spoludlužníka příslušná náhrada.10. Jak správně uvádí soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, z příslušných potvrzení , právnická osoba, (předložených žalobcem) vyplývá, že žalobce zaplatil na úroky z hypotečního úvěru za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, a za období od , datum, do , datum, částku , částka, , celkem tedy za období od , datum, do , datum, zaplatil úroky ve výši , částka, . Žalovaná netvrdila a ani nyní netvrdí, že jakoukoliv částku na uvedené úroky uhradila, přičemž ani v řízení před soudem I. stupně po provedení důkazů potvrzeními Oberbank AG o provedených úhradách úroků z úvěru nezpochybnila konkrétní bankou uvedené částky úroků, ani to, že byly uhrazeny žalobcem. Pokud tedy v rámci odvolacího řízení požaduje žalovaná objasňovat kompletní historií úvěrového vztahu vedeného Oberbank AG výši jednotlivých předepsaných úroků, datumy jejich splatnosti či datum skutečné úhrady, z jakého účtu či jakým způsobem byla platba provedena, jak banka jednotlivé platby započetla, vývoj jistiny úvěru a případné mimořádné úhrady úvěrů, jedná se o argumentaci (tvrzení) a důkazní návrhy žalované uplatněné nově až v odvolacím řízení, na jejich přípustnost v odvolacím řízení nedopadá žádná z výjimek uvedených v § 205a o. s. ř., neboli jedná se o skutečnosti a důkazy uplatněné žalovanou nepřípustné až v odvolacím řízení, ke kterým odvolací soud nemohl přihlížet. Zároveň odvolací soud konstatuje, že žalovanou požadované objasňování shora uvedených skutečností je z hlediska žalobcem uplatněného nároku nadbytečné. Pokud žalobce doložil, že za období od , datum, do , datum, zaplatil na úroky ze společného hypotečního úvěru celkem částku , částka, , přičemž dle soudních rozhodnutí o vypořádání SJM se na úhradě těchto úroků měli podílet oba účastníci rovným dílem, je nepochybné, že za uvedené období uhradil na úrocích polovinu uvedené částky za žalovanou a má tak v tomto rozsahu nárok na její náhradu; s ohledem na žalobcem postupně uplatňované částky se jedná o celkovou žalovanou částku , částka, .11. Soud I. stupně nepochybil ani při posuzování obrany žalované spočívající v námitce započtení její pohledávky vůči žalobci představující pojistné plnění vyplacené pojišťovnou Kooperativa v souvislosti se škodnou událostí ze dne , datum, na nemovitostech v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Soud I. stupně zde postupoval v souladu s § 1987 o. z., podle kterého k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1), přičemž pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2). Výkladem ust. § 1987 odst. 2 o. z. se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (R 37/2021), na který odkazuje i žalobce. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovatelného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení ust. § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).12. V dané věci z obsahu spisu plyne, že žalovaná v řízení před soudem I. stupně vůči pohledávce uplatněné žalobcem žádné výhrady nevznesla a její prokázání se tak odvíjelo od v celku jednoduchého dokazování spočívajícího v předložených soudních rozhodnutích o vypořádání společného jmění účastníků, potvrzení Oberbank AG o úhradě úroků a výzev žalobce k úhradě jedné poloviny těchto uhrazených úroků. Byť žalovaná uplatnila pohledávku vůči žalobci z titulu pojistného plnění vyplaceného pojišťovnou Kooperativou již ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne , datum, , následně při prvním jednání soudu I. stupně dne , datum, označila k tomu důkazní návrhy (zprávy Kooperativa pojišťovny o tom, kolik bylo plněno na pojistnou událost, a Oberbank AG o přijetí pojistného plnění), přičemž soud I. stupně se i vyžádal od Kooperativa pojišťovny a. s. zprávu o tom, jaká částka byla vyplacena v souvislosti s požárem nemovitostí účastníků, komu byla vyplacena a kdy, a následně při dalším jednání dne , datum, provedl důkaz listinami zaslanými pojišťovnou, je třeba přisvědčit jeho názoru, že prokazování existence a konkrétní výše pohledávky žalované vůči žalobci by si vyžádalo mnohem rozsáhlejší dokazování; zejména by bylo potřeba se zabývat příslušnou pojistnou smlouvou, pojistnými podmínkami a dalšími skutečnostmi nezbytnými pro posouzení vyplaceného pojistného plnění ve vztahu k nároku uplatněnému žalovanou. Ostatně i sama žalovaná navrhovala další doplnění dokazování ke zjišťování toho, zda prostředky byly použity na opravu nemovitostí a zda a v jakém rozsahu byly vyplaceny žalobci. Pokud tedy žalobce v souladu s podaným výkladem ust. § 1987 odst. 2 o. z. vznesl námitku relativní neplatnosti námitky započtení uplatněné žalovanou, soud I. stupně nepochybil, pokud se touto pohledávkou žalované nezabýval, neboť ji správně považoval za nejistou (co do existence) a neurčitou (co do výše). Byť se vyplacené pojistné plnění mělo týkat požáru nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, na jejichž výstavbu (jak plyne i z odůvodnění rozsudků o vypořádání společného jmění účastníků) byly použity prostředky z hypotečního úvěru, přičemž zaplacené úroky na tento úvěr žalobce v tomto řízení uplatňuje, nejde o nároky účastníků vzniklé z jednoho vztahu (nárok žalobce vychází ze smlouvy o hypotečním úvěru u Oberbank AG, započítávaná pohledávka žalované z pojistné smlouvy u Kooperativa pojišťovny a. s.), neboli ani tyto skutečnosti nesvědčí pro projednání žalovanou uplatněné pohledávky v tomto řízení. Konečně soud I. stupně nepochybil ani ve svém závěru, že žalovaná nevyzvala žalobce k úhradě konkrétní částky, neboli její pohledávka vůči žalobci nemůže být splatná, tudíž není dosud uplatnitelná před soudem a z tohoto důvodu není ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z. ani způsobilá k započtení. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud se z uvedených důvodů v rámci tohoto řízení žalovanou uplatněnou pohledávkou nezabýval; proto ani odvolací soud k této pohledávce žalované neprováděl jí navržené důkazy. Uvedený závěr nebrání žalované v tom, aby tvrzenou pohledávku vůči žalobci uplatnila samostatnou žalobou.13. Soud I. stupně nepochybil ani při posouzení splatnosti pohledávky žalobce a od toho se odvíjejícího prodlení žalované a nároku žalobce na úroky z prodlení. Jelikož u nároku žalobce nebyl stranami ujednán čas plnění, soud I. stupně správně vycházel z ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku, žalobce vyzval žalovanou k zaplacení konkrétních částek jím uhrazených úroků za žalovanou dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a jejich odeslání doložil příslušnými podacími lístky. Pokud první 2 podací lístky byly zasílány žalované na adresu , adresa, (adresa trvalého pobytu žalované), je z obsahu spisu zřejmé, že pokud na uvedenou adresu byla žalované doručována soudní zásilka v lednu 2025 (zásilka na č. l. 35 spisu), byla dle poznámky pošty doslána na adresu , adresa, , tedy na adresu faktického bydliště žalované, neboli lze vycházet z toho, že žalovaná měla zajištěnu dosílku zásilek do svého faktického bydliště. Tudíž je namístě závěr, že uvedené první 2 výzvy zasílané na adresu , adresa, , stejně jako další dvě výzvy zasílané již na adresu , adresa, , se dostaly do dispozice žalované a vyvolaly tak splatnost jednotlivých částek požadovaných žalobcem. Pokud žalovaná netvrdí, že na základě uvedených zásilek jí byly doručeny nějaké jiné listiny, je namístě vycházet z toho, že byly doručeny právě výzvy k úhradě jednotlivých žalobcem zaplacených částek.14. Tomu zjevně nasvědčuje v případě prvních 2 dopisů ze dne , datum, a , datum, i to, že dle podacích lístků byly zásilky dány k poštovní přepravě právě v uvedené dny , datum, a , datum, . Na těchto dvou prvních podacích lístcích, stejně jako na podacím lístku z , datum, , jsou přitom uvedeny konkrétní údaje pošty o tom, kdy a na jaké poště byly zásilky dány k poštovní přepravě. V případě posledního podacího lístku k výzvě ze dne , datum, zde tyto údaje sice uvedeny nejsou, nicméně jedná se jiný formulář podacího lístku, kde není kolonka pro údaj o odesílající poště; odvolací soud proto nemá důvod pochybovat o tom, že i tato poslední výzva ze dne , datum, byla dána k poštovní přepravě. Proto předmětné výzvy zaslané žalobcem vyvolaly splatnost jednotlivých požadovaných částek, a to uplynutím lhůty 7 dnů stanovené v uvedených výzvách k úhradě žalované, přičemž za čas doručení uvedených výzev soud I. stupně správně považoval třetí den od jejich odeslání (§ 573 o. z.). Z toho se pak odvíjel správný závěr soudu I. stupně o době a výši úroku z prodlení, které žalobci ve smyslu § 1970 o. z. přiznal, zatímco ve zbývajícím rozsahu žalobu žalobce na úroky z prodlení zamítl; žalovaná tedy ve svém vyjádření ze dne , datum, nedůvodně poukazuje na přiznání úroku z prodlení z poslední uplatněné částky , částka, již od , datum, (jak žalobce nesprávně požadoval), neboť úroky z prodlení z této částky byly žalobci přiznány až od , datum, , tedy po doručení výzvy k úhradě ze dne , datum, a uplynutí stanovené lhůty k plnění.15. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odstavci 1. ve výroku o platební povinnosti žalované podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.16. Jelikož neúspěch žalobce v řízení před soudem I. stupně se týkal pouze části úroků z prodlení, má žalobce za řízení před soudem I. stupně právo na plnou náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (soud I. stupně nepřiléhavě poukázal na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., které se týká plného úspěchu účastníka v řízení). Soud I. stupně přitom žalobci přiznal náklady řízení za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po , částka, dle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), z původní žalované částky , částka, (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), za 2 úkony právní služby po , částka, (z částky , částka, - rozšíření žaloby , datum, a účast u jednání , datum, ) a za 2 úkony právní služby po , částka, (z částky , částka, - rozšíření žaloby , datum, a účast u jednání , datum, ), 7 paušálních náhrad nákladů dle § 13 odst. 4 AT po , částka, , jízdné k 2 jednáním soudu v částce , částka, a uhrazené soudní poplatky , částka, , celkem , částka, . Ust. 8 odst. 1 AT však stanoví, že za tarifní hodnotu (ze které se určí mimosmluvní odměna) se považuje výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby. Byla-li tedy předmětem prvního rozšíření žaloby ze dne , datum, částka , částka, , činí za tento úkon právní služby odměna dle § 7 bod 6. AT částku , částka, (nikoliv , částka, - rozdíl , částka, ), a v případě druhého rozšíření žaloby ze dne , datum, (částka , částka, ) činí odměna , částka, (nikoliv , částka, - rozdíl , částka, ), tedy odměna měla být přiznána nižší o celkovou částku , částka, . Jelikož ve zbytku byly náklady řízení žalobci přiznány správně, odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v odst. 3. ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).17. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný, a proto mu dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na plnou náhradu nákladů i této fáze řízení. Odvolací soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů právního zastoupení, představovanou odměnou po , částka, dle § 7 bod 6. AT (z tarifní hodnoty , částka, ) za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání z , datum, a účast na jednání odvolacího soudu , datum, ), 2 režijní paušály po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po , částka, za cestu k jednání odvolacího soudu na trase , adresa, a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhradu cestovních výdajů k uvedenému jednání v částce , částka, , celkem částka , částka, , kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci rovněž k rukám jeho právního zástupce v zákonné lhůtě 3 dnů (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s .ř.).