19 Co 121/2026-117 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný v 10 případech v rozmezí mezi 8. 1. 2024 až 25. 3. 2024 cestoval vozidlem městské hromadné dopravy v , adresa, bez platného jízdního dokladu. Žalovaná částka představuje dlužné jízdné ve výši 100 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 15 000 Kč. Tato pohledávka byla provozovatelem veřejné dopravy postoupena žalobkyni., žalovaný na tuto pohledávku neuhradil nic.2. Protože žalovaný je nezletilý a ani on, ani jeho rodiče jako jeho zákonní zástupci nebyli kontaktní, když na adresách svého pobytu se s největší pravděpodobností nezdržují, okresní soud ustanovil žalovanému k ochraně jeho práv opatrovníkem podle § 29 o.s.ř. advokátku , Jméno advokátky B, .3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl v plnému rozsahu (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 2 573 Kč (výrok II.). Okresní soud měl za prokázané tvrzení o 10 uskutečněných jízdách žalovaného vozidlem hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu i výši jízdného a přirážky. Žalovaný v době těchto jízd již dovršil patnáctý rok věku. Procesní opatrovnice navrhovala provést účastnický výslech žalovaného za účelem zjištění, zda byl žalovaný v době uskutečnění přeprav způsobilý platně uzavřít smlouvu o přepravě z hlediska, zda byla u nezletilého dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob včetně jejich ujednání a důsledků. Okresní soud nepovažoval tento důkazní návrh za nadbytečný, nicméně jej nemohl realizovat proto, že žalovaný je neznámého pobytu. Okresní soud proto v této otázce vycházel z průměrné rozumové vyspělosti osoby ve věku 15 let, když soud nepochyboval, že se jedná o osobu ve věku, kdy si taková osoba musí nepochybně být vědoma své povinnosti za přepravu uhradit jízdné, stejně tak jako sankce, která pro ni z porušení této povinnosti plyne, navíc je zjevné, že žalovaný se jízdy bez cestovního dokladu dopouštěl opakovaně, v jednom případě dokonce dvakrát během téhož dne. Okresní soud uzavřel, že žalovaný byl plně způsobilý uzavřít smlouvu o přepravě a chápat její obsah a důsledky, proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.4. Proti tomuto rozsudku podala jménem žalovaného odvolání jeho procesní opatrovnice, když považovala za nezbytné provést výslech žalovaného za účelem posouzení míry jeho rozumové vyspělosti. Samotná skutečnost, že se žalovanému nedaří doručovat poštu, ještě nutně neznamená nemožnost účastnického výslechu. Navrhovala proto zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.5. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila, pouze na dotaz k soudu prvního stupně sdělila, že trvá na dalším vedení řízení.6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání strany žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 4 odst. 1 o.z. platí, že se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.8. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovaný i jeho otec si na adrese jejich trvalého pobytu , adresa, poštu nepřebírají. Matka žalovaného je na adrese svého trvalého pobytu , adresa, (adresa ubytovny) neznámá. Okresní soud v souvislosti s návrhem opatrovnice žalovaného na osvobození strany žalované od placení soudních poplatků (které mu bylo vyhoveno v plném rozsahu) provedl pátrání týkající se žalovaného s výsledkem, že u žádné banky nemá veden běžný účet a nepobírá ani žádné platby od Úřadu práce či Okresní správy sociálního zabezpečení v , adresa, a tyto subjekty o něm nemají žádné informace. Odvolací soud ještě doplnil pátrání po pobytu žalovaného lustrací, z níž vyplynulo, že žalovaný není a nebyl ani ve výkonu vazby či trestu odnětí svobody, ani ve výkonu detence. Odvolací soud dále vznesl dotaz na orgán sociálně-právní ochrany dětí v , adresa, , který je sdělil, že spis žalovaného byl veden do roku 2022 a nyní ho již neevidují. Poslední informace o jeho pobytu jsou takové, že bydlel na adrese , adresa, případně , adresa, . Odvolací soud učinil pokus předvolat žalovaného k odvolacímu jednání na uvedené adresy s výsledkem, že zásilky nebyly doručeny a nic nenasvědčuje tomu, že by zde žalovaný bydlel (neoznačená schránka ani zvonek).9. Odvolací soud neshledal žádnou vadu řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav byl zjištěn dostatečně a správné je i právní hodnocení věci. Pokud jde o šíři provedeného dokazování, konkrétně o navrhovaný důkaz účastnickou výpovědí žalovaného, odvolací soud souhlasí s opatrnicí žalovaného, že by bylo vhodné tento důkaz provést k ověření míry duševní a intelektuální vyspělosti žalovaného vzhledem k otázce způsobilosti uzavřít předmětnou smlouvu o přepravě. Nicméně odvolací soud musí konstatovat, že byly vyčerpány všechny možnosti, jak vypátrat místo skutečného pobytu žalovaného, nebylo tedy možné provést takový důkaz.10. Nutno tedy vycházet ze skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, když okresní soud měl k dispozici rozsudek téhož soudu o úpravě poměrů k nezletilému žalovanému z roku 2011, z kterého vyplývá, že žalovaný je zdravý chlapec a má běžné potřeby. Také ze skutečnosti, že u okresního soudu není veden spis týkající se možného omezení žalovaného ve svéprávnosti, lze učinit závěr o tom, že na osobu žalovaného lze pohlížet ve smyslu § 4 odst. 1 o.z. jako na každou běžnou svéprávnou osobu mající rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péči a opatrností. Odvolací soud tedy vyslovuje souhlas se závěrem okresního soudu, že žalovaný ve věku již dovršených 15 let byl schopen plně uzavřít smlouvu o přepravě, chápat její smysl i důsledky, zejména povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v případě cesty bez platného jízdního dokladu. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.11. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, když strana žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má žalobkyně, nicméně té žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, když nebylo podáno vyjádření k obsahu jeho odvolání a ani se právní zástupkyně žalobkyně odvolacího jednání nezúčastnila. Jednovětou odpověď na dotaz soudu, že žalobkyně trvá na dalším vedení řízení, nelze považovat za úkon právní služby ve věci samé, za nějž by náležela odměna, ať již v rozsahu celého či poloviny úkonu.