5 Co 1828/2025-89 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství obou účastníků uzavřené dne , datum, v , adresa, (odstavec I. výroku) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Vyšel ze zjištění, že manželství účastníků je ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z dokazování, především z výslechu manžela okresní soud zjistil, že manželství je poté, co se manželka odstěhovala ze společného bydliště, nenávratně rozvráceno, postoj manžela je pevný a tento vysvětlil důvody svého postoje, nejedná se o přechodný názor či náladu. Opuštění společné domácnosti ze strany manželky ho hluboce zasáhlo, cítí se podveden a je zřejmé, že manželka toto opuštění domácnosti plánovala již několik měsíců předtím, než ho realizovala. Po tuto dobu měla totiž zajištěné bydlení. Odstěhování manželky manžela zničilo a není ochotný ani schopný jí toto odpustit. Manželka v řízení vyjádřila domněnku, že by se to mohlo změnit, navrhla rodinnou terapii, která by měla řešit manželovo chování. Ve svém chování, tedy odstěhování bez vědomí manžela problém nespatřuje. Ani rodinná terapie by přitom nemohla pomoci, neboť jedna strana tuto možnost zcela odmítá a představy druhé strany o tom, co by jí mělo být řešeno, nemohou vést k obnovení vztahu. Vést oba účastníky k odstranění příčin rozvratu okresní soud neshledal reálným. Nebyl pak tvrzen, a tedy ani shledán žádný z důvodů, pro který by manželství nemohlo být rozvedeno.3. Příčinou rozvratu manželství je pak opuštění domácnosti manželkou a jeho forma. K tomu došlo na základě toho, že se rozešly představy manželů v tom, jak by měl probíhat život, a to především hospodaření v manželství. To vše je důsledkem problémů v komunikaci, které nakonec vedly k odstěhování manželky. Manželé se nakonec přestali shodovat v tom, jak má vypadat společné soužití a společné hospodaření.4. Proti tomuto rozsudku podala manželka odvolání. V něm vyjadřuje nesouhlas s argumentací okresního soudu týkajícího se rozvratu manželství, přičemž cituje z odůvodnění napadeného rozsudku. Uvádí, že pokud existují reálné předpoklady pro zotavení vztahu, soud by tomu měl vytvořit prostor a usilovat o smír. Smírné ukončení rozvodu může výrazně snižovat psychickou zátěž a sociální destabilizaci rodiny. Umožňuje též společné nalezení další cesty pro pokračování manželství nebo alespoň zmírnění následků rozchodu. V odvolání též uvádí, že má zájem vyhledat rodinné poradenství či individuální terapii a vyjádřila ochotu ke změně. Vyjadřuje též přesvědčení, že přes její dočasný odchod ze společné domácnosti existuje společná motivace zachovat rodinu, například společně dohodnuté cíle (vlastní bydlení). Nebylo v řízení mezi manželi možno zjistit, zda by byli schopni dosáhnout smíru. Též pak v odvolání namítá, že rozsudek je zatížen nepřezkoumatelností a není ani srozumitelný. K tomu pak cituje z rozhodnutí Ústavního či Nejvyššího soudu. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 202 o. s. ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu (§ 212 o. s. ř. a § 28 z. ř. s.), a to postupem podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s.6. Odvolání manželky není důvodné.7. Podle ust. § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Podle ust. § 756 o. z. účinného do 31. 12. 2025 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.9. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Též se ztotožňuje s tím, jaké závěry z těchto skutkových zjištění soud prvního stupně vyvodil. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. K tomu, co z provedeného dokazování vyplynulo, soud prvního stupně přihlížel a zabýval se všemi námitkami účastníků. Rozsah provedeného dokazování pak odpovídá předmětu řízení a z takto zjištěného skutkového stavu vychází i odvolací soud při posouzení odvolacích námitek.10. Odvolací soud pak s ohledem na výše uvedené mohl v zásadě toliko odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku právě pro jeho přesvědčivé a úplné odůvodnění, tím spíše v situaci, kdy manželka v odvolání prakticky pouze vyjadřuje svoje přesvědčení, že soužití mezi manželi by bylo možno obnovit, resp. že v řízení před soudem prvního stupně nebylo možno zjistit, zda by k takovému obnovení mohlo dojít. S touto argumentací se však soud prvního stupně v napadeném rozsudku přesvědčivě vypořádal a odvolací soud tak pouze dodává, že nelze ničeho namítat proti tvrzení, které manželka v odvolání uvádí v obecné rovině, totiž že pokud existují reálné předpoklady pro zotavení vztahu, soud by k tomu měl vytvořit prostor a usilovat o smír, neboť smírné ukončení rozvodu může výrazně snižovat psychickou zátěž a sociální destabilizaci rodiny a též umožňuje společné nalezení další cesty pro pokračování manželství. Tato teze, jak výše uvedeno, rozhodně v obecné rovině platí a nelze proti ní nic namítat. Zda je však možno ji aplikovat i na manželství účastníků v této věci, je otázkou dokazování, které soud prvního stupně provedl a které ji v této věci prakticky vyloučilo. Pokud totiž manžel setrval (a jeho stanovisko se nezměnilo ani v odvolacím řízení) na tom, že si aktuálně nedovede další soužití s manželkou představit a manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, pak ani odvolacímu soudu není zřejmé, jak by mohlo k obnovení soužití obou účastníků dojít, neboť jak přiléhavě soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, totiž že manželství je vztah dvou osob a vůli v něm setrvat musí mít obě osoby. Pokud pak na jedné straně taková vůle setrvání v manželství absentuje a nejde o stav přechodný či krátkodobý (žaloba byla podána již v prosinci 2024), je namístě manželství účastníků rozvést, neboť jak též správně uvádí okresní soud, ani rodinná terapie by v takové situaci nemohla pomoci, tedy kdy jedna strana tuto možnost odmítá a představy druhé strany o příčinách, které by měly být terapií řešeny, k obnovení vztahu vést nemohou.11. Nedůvodná je též odvolací námitka spočívající v tom, že rozsudek soudu prvního stupně trpí nedostatky v odůvodnění, je zatížen nepřezkoumatelností a není ani srozumitelný. Odvolací soud žádnou z těchto vytýkaných vad v napadeném rozsudku neshledává a nutno poznamenat, že manželka v odvolání ani konkrétní případy těchto vad v napadeném rozsudku neuvádí, pouze následně cituje z rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu, která se řádným odůvodněním rozhodnutí zabývala, avšak bez specifikace, která část odůvodnění je tou kterou vadou postižena, jak již výše naznačeno.12. O odvolání odvolací soud rozhodoval přesto, že napadený rozsudek obsahuje poučení, že odvolání proti němu není přípustné, neboť se jedná o poučení chybné. Práva na odvolání proti němu se totiž po jeho vyhlášení vzdal pouze manžel a nikoli manželka.13. S ohledem na výše uvedené tak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal a odvolatelka proti němu ani ničeho nenamítala.14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 23 z. ř. s. v situaci, kdy oba účastníci se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdali.