5 Co 88/2026-110 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 219 992,39 Kč v měsíčních splátkách 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. V druhém výroku zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 657,66 Kč, úroku ve výši 20 997,71 Kč a 12,99 % ročně z částky 235 650,05 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 235 650,05 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení. Posledním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 934,25 Kč.2. Soud prvého stupně rozhodoval o žalobě žalobkyně o závazky ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 2. 2023 (v napadeném rozsudku nesprávně uveden rok 2024 – poznámka odvolacího soudu), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 240 000 Kč. Soud prvého stupně s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru , číslo, Sb. dovodil, že žalobkyně řádně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto dovodil, že tato smlouva je neplatná. Žalovanému byly dle tvrzení žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve shora uvedené výši, žalovaný uhradil na dluh celkovou částku 20 007,61 Kč. Nevrácenou jistinu ve výši 219 992,39 Kč uložil soud prvého stupně žalovanému ke splnění (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), a to ve splátkách. Výši jedné splátky stanovil v částce 1 000 Kč, která je dle okresního soudu přiměřená možnostem žalovaného, který na svou podporu nic neuvedl ani nedoložil, a proto nemohl soud rozhodnout pro něj příznivěji. Splátky určil pod ztrátou výhody splátek. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).3. O náhradě nákladů řízení soud prvého stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky 219 992,39 Kč, žalovaný byl úspěšný v rozsahu částky 147 353,59 Kč zohledňující též příslušenství pohledávky. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v míře jejího úspěchu, tj. z 19,8 % (59,9 % - 40,1 %), tyto náklady byly vyčísleny v celkové výši 70 375 Kč, z čehož 19,8 % činí 13 934,25 Kč.4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, a to do stanovené lhůty k plnění u částky 219 992,39 Kč, kdy navrhla splátky alespoň 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, a proto nelze bez dalšího vycházet z předpokladu jeho minimálních možností, výše splátek by měla být stanovena alespoň v částce odpovídající doloženým příjmům žalovaného (cca 50 000 Kč měsíčně), tedy minimálně v řádu několika tisíc korun měsíčně. Dále žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 219 992,39 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, neboť soud nesprávně dovodil, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, přestože žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas (§ 1970 o. z.). Ustanovení zákona § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nelze vykládat tak, že spotřebitel je zcela zbaven povinnosti hradit úroky z prodlení. Vedle žalobkyně soud nesprávně vyhodnotil i poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného, žalobkyně byla úspěšná v zásadní části sporu, kdy jí byla přiznána jistina ve výši 219 992,39 Kč, což představuje více než 93 % původně žalované jistiny. Nepřiznání úroku a části příslušenství nemůže vést k závěru, že žalobkyně byla úspěšná jen z 19,8 %. Při hodnocení úspěchu ve věci je nutno vycházet primárně z jistiny, nikoliv z příslušenství, které má vedlejší povahu. Soud žalobkyni přiznal pouze 13 934,25 Kč, ačkoliv doložené náklady činily 70 375 Kč. Takové krácení je nepřiměřené a neodpovídá zásadě plné náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v převážné části sporu úspěšná.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání (§ 212 o. s. ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen částečně.6. V projednávané věci soud prvního stupně správně dovodil, že úvěrová smlouva je pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru neplatná, proti čemuž účastníci ani nebrojili. Vrácení bezdůvodného obohacení se v takové situaci řídí § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvého stupně proto správně postupoval, kdy určil lhůtu k vrácení zbývající poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Výši splátek 1 000 Kč měsíčně však odvolací soud považuje za příliš nízkou při zůstatku dluhu 219 992,39 Kč, nadto za situace, kdy (byť neplatně) se žalovaný zavázal dle úvěrové smlouvy hradit splátky 4 632,40 Kč měsíčně. Spravedlivému uspořádání práv a povinností sporných stran (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) pak dle odvolacího soudu lépe odpovídá splátka 4 000 Kč měsíčně, kterou odvolací soud nepovažuje za nepřiměřenou poměrům žalovaného, které byly zjištěny před soudem prvého stupně, byť se jedná o dobu před uzavřením úvěrové smlouvy. Je zjevné, že na konci roku 2022 byl žalovaný schopen dosahovat čistého měsíčního příjmu téměř 50 000 Kč měsíčně. Odvolací soud přihlédl i k tomu, že žalovaný jistě má výdaje související s uspokojováním jeho životních potřeb (v uvedené době činily 15 500 Kč na bydlení a 16 968,71 Kč na splátky jiných úvěrů). Sám žalovaný se řízení před soudem prvního stupně nezúčastnil a zbavil se tak možnosti tvrdit a prokazovat zhoršení své příjmové majetkové a celkové sociální situace, a proto má odvolací soud za to, že nebylo možné určit tak nízké částky, jak učinil soud prvního stupně. Odvolací soud tak v této lhůtě k plnění napadený rozsudek za použití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.7. Správně soud prvního stupně rozhodl o nepřiznání úroků z prodlení, neboť lhůta na vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je lhůtou hmotněprávní, určovanou do budoucna, a proto se žalovaný nemohl dostat do prodlení a nemohla mu tak vzniknout povinnost platit zákonné úroky z prodlení (33 Cdo 3675/2021). V této části odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil.8. Potvrzen byl i nákladový výrok, v němž soud prvního stupně rozhodl zcela správně a odvolací soud na odůvodnění jeho rozhodnutí plně odkazuje, přičemž pro posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci je rozhodná i výše žalovaného a přisouzeného či nepřisouzeného příslušenství. Odvolací soud odkazuje na judikát použitý soudem prvého stupně.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná jen částečně, a to nikoliv převážně, žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.