7 Co 1412/2025-146 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 303 243 Kč s úrokem z prodlení s tím, že požadovaná částka představuje škodu, která žalobkyni vznikla zaplacením předmětné částky v souvislosti s rozhodnutím správce daně o vydání dodatečných platebních výměrů na základě kontroly daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2017 a 2018. Žalobkyně tvrdí, že škoda souvisí s porušením povinností žalované, která žalobkyni zastupovala v řízení o uvedené finanční kontrole a jako zástupkyně žalobkyně porušila svoji povinnost podle uzavřené příkazní smlouvy v tom, že nepředložila faktury, které správce daně požadoval, konkrétně faktury za nákup zboží od německých dodavatelů společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, a že neuplatnila v průběhu daňové kontroly ve vztahu k roku 2018 ztrátu z předchozích let.2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 C 396/2024-115 (dále jen napadený rozsudek) výrokem I. žalobu zamítl a výrokem II. uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč.3. Soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že smluvní vztah týkající se zastupování žalobkyně žalovanou skončil oznámením o ukončení daňové kontroly. Poté správce daně vydal platební výměry o povinnosti žalované zaplatit finanční částky, které jsou předmětem řízení. Tyto platební výměry byly žalobkyni doručeny a žalobkyně nevyužila možnost podat proti těmto rozhodnutím odvolání. Tím podle soudu prvního stupně došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody. Nedošlo tak k naplnění předpokladů odpovědnosti žalované za škodu podle § 2913 o.z. Za té situace soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda skutečně k porušení smluvní povinnosti žalovanou při zastupování žalobkyně došlo.4. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolává z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu a s tím souvisejícího nesprávného právního posouzení věci. Konkrétně namítá, že soud prvního stupně při posuzování vztahu mezi účastníky, jehož obsahem bylo zastupování žalobkyně v daňovém řízení zcela pominul skutečnost, že při udělování plné moci byla žalobkyně jednatelem žalované ujištěna, že se žalobkyně „již dále nemá o nic starat, že nyní po podpisu plné moci je vše spojené s kontrolou již starost žalované“. Tím došlo k navození vztahu oprávněné důvěry žalobkyně v postup žalované. Ta však v průběhu daňové kontroly žalobkyni o průběžných výsledcích neinformovala a nedala jí tak šanci na situaci reagovat např. dohledáním a předložením chybějících dokladů, které měla ve svém archivu. Žalovaná žalobkyni neinformovala o mimořádně nepříznivém výsledku svého zastupování, kdy došlo ke stanovení daně podle pomůcek a jejímu doměření ve výši 162 260 Kč za rok 2018. Po ukončení daňové kontroly 19. 4. 2023 zůstala žalovaná zcela pasivní v situaci, kdy musela vědět, že logickým, bezprostředním a nevyhnutelným krokem správce daně bude vydání dodatečných platebních výměrů. Muselo jí být též známo, že tyto výměry budou v souladu s daňovým řádem doručovány přímo do datové schránky žalobkyně, nikoliv jí jako zástupci, jehož mandát pro fázi kontroly formálně skončil. Přesto žalobkyni na tuto skutečnost a na kritickou nutnost sledovat datovou schránku a včas podat odvolání neupozornila. Žalobkyně neměla objektivní důvod aktivně a s obavami sledovat svou datovou schránku a očekávat negativní rozhodnutí správce daně. O existenci dluhu ve výši 303 243 Kč se dozvěděla náhodou v září 2023, když jí správce daně nevrátil přeplatek na DPH a započetl jej na vzniklý daňový nedoplatek. V té době třicetidenní lhůta pro podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne 25. dubna 2024 již uplynula. Podle žalobkyně soud prvního stupně zaměňuje procesní plnou moc a hmotněprávní povahu příkazní smlouvy. Žalobkyně má za to, že předmětem příkazu nebylo pouze formální „jednání o daňové kontrole“ v úzce procesním smyslu, ale komplexní „vyřešení daňové záležitosti za roky 2017 až 2018“. Tento závazek nekončí naplněním doručení jednoho procesního dokumentu. Zahrnuje povinnost chránit zájmy klienta v celé věci, včetně informování o důsledcích a navazujících krocích. Žalovaná je odborníkem v oblasti účetnictví a vedení daňové evidence a bylo její povinností jednat v souladu s § 5 a § 2950 se zvýšenou pečlivostí. Mlčení žalované o obsahu předběžných zjištění správce daně a zejména o konečné zprávě o daňové kontrole představuje zásadní porušení této elementární smluvní a procesní povinnosti. Povinností žalované bylo jasně a srozumitelně informovat a varovat žalobkyni před výsledkem kontroly a upozornit ji na nevyhnutelné vydání dodatečných platebních výměrů, které jí budou doručovány do její datové schránky a na důležitost podat ve třicetidenní lhůtě odvolání. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil nečinnost žalobkyně (nesledování datové schránky a nepodání odvolání) jako novou, samostatnou, nezávislou a výlučnou příčinu, která přerušila původní kauzální řetězec mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Kdyby žalovaná řádně plnila své povinnosti, tj. předložila faktury, případně včas informovala, buď by k vydání škodlivých platebních výměrů vůbec nedošlo, nebo by proti nim žalobkyně mohla včas a úspěšně podat odvolání. Pohled soudu prvního stupně odporuje stabilní judikatuře, podle níž jednání poškozeného nepřerušuje příčinnou souvislost, pokud je přímou a předvídatelnou reakcí na původní protiprávní jednání škůdce. V dané věci žalovaná svým pochybením nejprve vytvořila samotné riziko, které vyžadovalo podání odvolání, tj. stanovení daně podle pomůcek v důsledku nepředložení faktur a následně svým mlčením znemožnila žalobkyni toto riziko odvrátit. Žalovaná neinformováním o výsledku kontroly a nutnosti podat odvolání připravila žalobkyni o reálnou šanci na úspěch v odvolacím řízení proti stanovení daně podle pomůcek. Pochybení žalobkyně je třeba posoudit nanejvýš jako spoluzavinění podle § 2918 o.z., což by vedlo pouze k poměrnému snížení náhrady škody, nikoliv k úplnému zamítnutí žaloby.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 303 243 Kč s úrokem z prodlení. Tato částka sestává z částky 162 260 Kč a částky 37 249 Kč, které žalobkyně zaplatila podle dodatečného platebního výměru správce daně vydaného na základě daňové kontroly daně z příjmu za rok 2018. Žalobkyní požadovaná částka dále zahrnuje částku 9 978 Kč, kterou žalobkyně zaplatila jako penále podle dodatečného platebního výměru správce daně vydaného na základě téže daňové kontroly. Toto penále se vztahuje ke zdaňovacímu období 2017 a souvisí se snížením ztráty za toto období. Součástí žalobkyní požadované částky je další částka ve výši 93 756 Kč uhrazená jako úrok z prodlení s úhradou daně z příjmu za rok 2018. Žalobkyně má za to, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou zaplacením uvedených částek, neboť jako zástupkyně žalobkyně v průběhu daňové kontroly nepředložila správci daně chybějící faktury za nákup zboží od obchodních partnerů z , adresa, a v důsledku toho správce daně stanovil za rok 2018 daň z příjmu pomocí pomůcek v částce 162 260 Kč a uložil žalobkyni k úhradě zaplacení penále. Další porušení povinností na straně žalované spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že žalovaná neuplatnila ztrátu z předešlých let, neboť pokud by tak učinila, k vyměření daně a penále za rok 2018 by nedošlo.7. Z hlediska skutkového stavu není sporné, že , adresa, (správce daně) provedl u žalobkyně daňovou kontrolu daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017 (rok 2017) a zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 (rok 2018). Správce daně zjistil, že žalobkyně v rámci daňové kontroly nepředložila faktury za nákup zboží od německých dodavatelů, a to společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, , které si musel opatřit v rámci mezinárodní spolupráce sám. V průběhu daňového řízení byla žalovaná, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala, seznámena s průběžným výsledkem kontrolního šetření ze dne 20. 3. 2023, z něhož vyplývá množství nesrovnalostí a nedostatků na straně žalobkyně jako daňového subjektu jak v roce 2017, tak v roce 2018, které jsou v uvedené listině specifikovány. Správce daně shledal nedostatky v oblasti tržeb z prodeje zboží a služeb, a to ohledně účtování o peněžních prostředcích, elektronické evidence tržeb, účtování o zboží jeho skladové evidence, údajích o pořízení zboží z Evropské unie i v oblasti účtování o ostatních provozních nákladech a závazcích. Mimo jiné je poukazováno na to, že v roce 2017 a 2018 byl daňový subjekt povinen evidovat přijaté tržby podle zák. č. 112/2016 Sb.,