7 Co 49/2026-502 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 7. 2. 2023 domáhá omluvy žalované tohoto změní: „Tímto se omlouváme paní , jméno FO, narozené , Datum narození žalobkyně A, bytem , adresa, , Jméno advokátky B, za to, že jí dne 7. 2. 2020 v budově Nemocnice , Jméno advokátky B, , sídlem , adresa, , nebyla včas poskytnuta náležitá zdravotní péče“. Žalobkyně současně požaduje i peněžité zadostiučinění 20 000 Kč, a to z důvodu zásahu do jejich osobnostních práv, konkrétně práva na zdraví a práva na důstojnost neoprávněným postupem žalované dne 7. 2. 2023, kdy jí na oddělení urgentního příjmu Nemocnice , Jméno advokátky B, , tam byla opakovaně převezena záchrannou službou, nebyla poskytnuta včas lékařská péče. Pokud jde o finanční zadostiučinění požaduje žalobkyně v souvislosti se zásahem do práva na zdraví částku 4 000 Kč a od 10. 1. 2023 (kdy žalobu rozšířila) částku 20 000 Kč. Za zásah do důstojnosti původně požadovanou částku 16 000 Kč rozšířila dne 10. 1. 2023 na 80 000 Kč.2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j. 27 C 51/2023-418 (dále napadený rozsudek) žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I., II.) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 71 390 Kč (výrok II.) Vycházel přitom ze zjištění, že žalobkyně byla dne 7. 2. 2023 převezena opakovaně (celkem třikrát) záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu Nemocnice , Jméno advokátky B, z důvodů mdloby a kolapsu. První převoz se uskutečnil ve 12:44 h. kdy byla žalobkyně záchrannou službou předána na urgentní příjem nemocnice poté, co byly u ní zkontrolovány běžné hodnoty základních vitálních funkcí (tlak, tepová frekvence, saturace kyslíkem). Po převzetí žalobkyně na oddělení urgentního příjmu byly vitální funkce znovu zkontrolovány a žalobkyně byla v rámci systému triáže vyhodnocena jako stabilizovaný pacient a umístěna na pozorování (napojena na monitor) v lůžkové části oddělení urgentního příjmu pod kontrolou zdravotnického personálu s tím, že je schopna vyčkat vyšetření. Žalobkyně oddělení urgentního příjmu opustila svévolně v 16:30, tj. krátce předtím, než byl lékař připraven k jejímu vyšetření. K tomuto vyšetření mělo dojít cca v 16:35. Žalobkyně však k tomuto vyšetření neposkytla součinnost právě z důvodu svévolného opuštění oddělení. Téhož dne byla žalobkyně znovu dopravena zdravotnickou záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu nemocnice v 18:10 h., kdy opustila prostory urgentního příjmu, aniž vyčkala a převzetí na oddělení, aby byla opětovně v 19:16 hodin znovu transportována zdravotnickou záchrannou službu na oddělení urgentního příjmu nemocnice, kde byla v 19:25 vyšetřena lékařem se závěrem, že žádná závažná zdravotní příčina vyžadující hospitalizaci nebyla zjištěna. Následně byla uvedeného dne odeslána na psychiatrické oddělení, odkud byla propuštěna domů. Bylo zjištěno, že chování žalobkyně při zásazích zdravotní záchranné služby bylo agresivní, a to i ve vztahu k personálu oddělení urgentního příjmu a bylo důvodem trestního oznámení na žalobkyni ze strany zdravotního personálu oddělení urgentního příjmu.3. Soud prvního stupně neshledal oprávněným tvrzení žalobkyně, že jí po dobu 8 hodin nebyla poskytnuta lékařská péče s tím, že zdravotní péče byla žalobkyni poskytnuta zdravotním personálem žalované již v době prvního přijetí na oddělení urgentního příjmu, kdy byly u žalobkyně změřeny hodnoty základních vitálních funkcí, které byly zcela standardní a žalobkyně byla umístěna na lůžko, kde byl její stav monitorována, byla pod kontrolou zdravotní sestry. Žalobkyně byla schopna v průběhu umístění na oddělení urgentního příjmu telefonovat (domáhala se lékařského vyšetření prostřednictvím policie) a pořizovat nahrávky zdravotního personálu. Soud prvního stupně ze strany žalované neshledal neoprávněný zásah do zdraví a důstojnosti žalobkyně. Poukázal na to, že zdravotní péče byla žalované poskytnuta, její základní životní funkce byly monitorovány a prodlení z uskutečnění prohlídky lékařem v trvání cca 3,5 hodin bylo způsobeno poskytováním lékařského ošetření jiným osobám, jejichž zdravotní stav byl posouzen jako závažnější. Jednalo se celkem o pět pacientů v časovém rozmezí od 12:18 do 16:19. Lékařské ošetření mohlo být poskytnuto v 16:35, žalovaná je však zmařila svévolným opuštěním oddělení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany žalované nedošlo k neoprávněnému zásahu do práva na zdraví a důstojnost žalobkyně. Zdravotní péče jí byla poskytnuta na náležité odborné úrovni. Nedošlo k odmítnutí péče o žalobkyni a časová prodleva cca 3,5 hodiny s lékařským ošetřením byla způsobena nutností ošetřit jiné pacienty v závažnějším zdravotním stavu podle pravidel tzv. triáže. Soud prvního stupně má za to, že časové rozmezí mezi prvním přijetím žalobkyně na oddělení urgentního příjmu a pokusem o její ošetření příslušným lékařem v délce cca 3,5 hodiny v situaci, kdy nebyla ohrožena na zdraví a životě, je běžnou čekací dobou u lékařů a tato doba byla vzhledem k okolnostem ospravedlnitelná, proto soud prvního stupně žalobu zamítl. V právní rovině vycházel z ustanovení § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 o.z. a dále prokázal zejména z ustanovení § 4 odst. 5 a § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zabýval se též námitkou promlčení ze strany žalované ve vztahu k těm částem uplatněného nároku na finanční zadostiučinění, které se staly předmětem řízení po rozšíření žaloby ze dne 10. 11. 2023 v rozsahu 16 000 za zásah do práva na zdraví a v rozsahu 64 000 za zásah do práva na důstojnost a dospěl k závěru, že k promlčení těchto nároků došlo uplynutím tříleté promlčecí doby podle § 629 o.z. Promlčecí lhůta uplynula dnem 7. 2. 2023. Rozhodnutí soudu prvního stupně je odůvodněno úspěchem žalované ve věci a odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení sestávající z odměny a hotových výdajů advokáta jsou vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).4. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolávám, neboť skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně považuje za neúplný a jeho právní posouzení věci za nesprávné. Trvá na tom, že k zásahu do jejího zdraví a důstojnosti postupem žalované, který označuje za „non lege artis a šikanózní“ došlo. Pokud jde o promlčení, namítá rozpor s dobrými mravy. Poukazuje na skutečnost, že dlouhodobě trpí nedostatkem draslíku, tj. hypokalemií, jejíž řešení vyžaduje co nejrychlejší pomoc. Namítá, že soud prvního stupně nevyslechl službu konajícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, a ředitele záchranné služby , tituly před jménem, , jméno FO, , který v minulosti sám u žalobkyně zasahoval. Namítá, že zdravotníkům byl znám její zdravotní stav i to, že zkolabovala na veřejnosti. Nečinnost zdravotníků označuje jako postup non lege artis. Má za to, že došlo k šikaně a dehonestaci její osoby. Správný postup vyžadoval rychlý odběr krve za účelem odhalení hypokalemie. Poukazuje též na to, že na ní bylo zdravotnickým personálem podáno neoprávněné trestní oznámení. Obsáhle argumentuje dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem a je přesvědčena, že žádný vážnější případ v době, kdy byla převezena na oddělení urgentního příjmu na tomto oddělení nebyl. Žalovaná argumentuje tím, že ze strany žalobkyně je dlouhodobě šikanována a dehonestována o čemž svědčí protokol ze dne 4. 4. 2024, který je součástí spisu. Náprava nebyla sjednána, ačkoliv byla ředitelem nemocnice p. , jméno FO, v minulosti přislíbena. Pochybení na straně žalované spatřuje v tom, že nebyl bez prodlení proveden odběr krve má zato, že po mnoha návštěvách žalované na urgentu a provedených záznamech v dokumentaci byla hypokalemie, kterou trpí, známa. Bez odběru krve se toto onemocnění nedá odhalit. Má za to, že se oprávněně domáhá omluvy a přiměřeného zadostiučinění, neboť evidentně ze strany žalované došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, a to práva na zdraví a důstojnost tím, že nebyla téměř 8 hodin ošetřena lékařem.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.6. Podle § 81 odst. 1 o.z. je chráněna osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.7. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.8. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první čás