54 CO 117/2022-184 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem rozhodl o zastavení řízení o žalobě žalobkyně co do částky 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 415 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 480 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 470 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 415 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu žalobkyně co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 000 Kč od [datum], správně od [datum], do [datum] zamítl (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] částku 1 111 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Ve výrocích V. a VI. pak žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení oběma žalobcům, a to žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 87 785 Kč (výrok V.) a žalobci [jméno] [příjmení] ve výši 133 086 Kč (výrok VI.), v obou případech s tím, že tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobců, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali zaplacení částek 415 000 Kč (žalobkyně a/ JUDr. [jméno] [příjmení], po částečném zpětvzetí žaloby), respektive 1 111 000 Kč (žalobce b/ [jméno] [příjmení]) coby zápůjček, které žalované poskytli na zaplacení kupní ceny za nemovitosti v katastrálním území Malé Tresné, které žalovaná zakoupila kupní smlouvou uzavřenou dne [datum]; výše zápůjčky od žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] činila 800 000 Kč, z níž odpočítává to, co si v nemovitosti žalované„ odbydlela“, výše zápůjčky od žalobce [jméno] [příjmení] činila 500 000 Kč. Žalobce [jméno] [příjmení] pak tvrdil další zápůjčky poskytnuté žalované za účelem rekonstrukce koupených nemovitostí v částkách 350 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč, 70 000 Kč a 65 000 Kč, a zápůjčku na úhradu daně z nabytí nemovitostí ve výši 76 000 Kč. Soud prvního stupně vyšel z toho, že o tom, že žalovaná od žalobců peněžní prostředky v uvedených částkách přijala, nebylo mezi účastníky sporu, spor však byl o to, co bylo právním důvodem těchto plnění. Protože se žalobcům nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o zápůjčkách, zkoumal, zda žalobci měli k tomuto plnění jiný právní důvod. Při zohlednění toho, co v tomto ohledu uvedla žalovaná (že žalobci plnili přání zemřelého Ing. [jméno] [příjmení], CSc., který je měl před svojí smrtí zavázat k tomu, aby pro žalovanou zajistili střechu nad hlavou a finančně ji zajistili pro období důchodového věku, ale současně, že plnění ze strany žalobců jí bylo poskytnuto dobrovolně a s vědomím toho, že k tomu žalobci nejsou povinni, protože právní důvod zcela chybí, a také, že plnění od žalobců přijímala na základě dohody s nimi), dovodil, že k poskytnutí peněž ze strany žalobců došlo na základě ústní smlouvy, jejíž obsah se však nepodařilo ani jednou ze stran sporu prokázat. Protože nebylo možno seznat podstatné náležitosti takové smlouvy, nebylo možné ujednání účastníků podřadit pod nějaký smluvní typ upravený v občanském zákoníku, ani je posoudit jako smlouvu nepojmenovanou. Vzhledem k tomu, že žalobci poskytli žalované peněžní prostředky, aniž by prokázali tvrzený důvod takového plnění (uzavření smlouvy o zápůjčce) a žalovaná tyto peněžní prostředky přijala, aniž by prokázala, že pro jejich přijetí měla právní důvod, došel soud prvního stupně k závěru, že se žalovaná na úkor žalobců bezdůvodně obohatila, když žalobci za ni plnili to, co měla plnit sama (uhradili za ni část kupní ceny za nemovitost, uhradili za ni její daňovou povinnost a také za ni uhradili prováděnou rekonstrukci domu). Protože peněžní prostředky, které jí poskytli, žalovaná žalobcům nevrátila, bylo žalobě za použití ustanovení § [číslo] odstavec 1 a § 2993 věty první o. z. vyhověno. S odůvodněním, že je žalovaná s vrácením žalovaných peněžních částek v prodlení, uložil jí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. také povinnost zaplatit žalobcům úroky z prodlení„ tak, jak vyplývá z výroků II. a IV.“. 2. Protože žalobkyně a/ v průběhu řízení vzala svoji žalobu postupně částečně zpět, a protože žalovaná s tímto zpětvzetím žaloby souhlasila, soud prvního stupně v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení za použití ustanovení § 96 odstavec 1 a 2 o. s. ř. zastavil. S odůvodněním, že„ žalobkyně opomněla vzít žalobu zpět i ve vztahu k zákonným úrokům z prodlení z částky 10 000 Kč (zpětvzetí žaloby v této částce bylo učiněno při jednání dne [datum]) od [datum] do [datum]“, žalobu v tomto rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 151 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř.; jako náklady řízení na straně žalobců, které měl za účastníky, kteří byli v řízení plně úspěšnými, uvažoval soud prvního stupně vždy zaplacený soudní poplatek a náklady vynaložené na zastupování advokátem. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, která brojila proti přisuzujícím výrokům II. a IV. a proti oběma výrokům nákladovým. K odůvodnění odvolání uvedla, že žalobci žalovaný nárok opírají o tvrzení, že s ní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, což ona po celou dobu odmítá s tím, že žádná smlouva o zápůjčce nikdy mezi žalobci a žalovanou uzavřena nebyla. Soud prvního stupně pak v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že se žalobcům, na nichž leželo důkazní břemeno, uzavření smlouvy o zápůjčce nepodařilo prokázat. Žalovaná se proto důvodně domnívá, že v takovém případě měla být žaloba žalobců zamítnuta. Pokud jim však soud prvního stupně žalovaný nárok přiznal, a to jako vydání bezdůvodného obohacení, namítá, že vydání bezdůvodného obohacení se žalobci nedomáhali a že tak soud prvního stupně napadeným rozsudkem porušil pravidlo vázanosti soudu předmětem řízení, jak byl v žalobě vymezen. V důsledku toho došlo k omezení dispoziční zásady, kterou je civilní řízení soudní vedeno. Dále žalovaná uvedla, že za bezdůvodné obohacení nelze považovat zcela dobrovolné plnění žalobců, kteří věděli, že k takovému plnění nejsou povinni. S ohledem na uvedené pak navrhla napadený rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že odvolací soud žalobu zamítne a přizná jí náklady řízení u soudu prvního stupně i náklady odvolacího řízení. 4. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání uvedli, že v něm žalovaná neuvádí žádné nové skutečnosti a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na správném právním posouzení věci, kdy také skutkový stav zjistil úplně a správně. Byť jsou o existenci žaloby o zápůjčce přesvědčení, důkazní břemeno o tom neunesli. To však nic nemění na tom, že žalovaná od nich finanční částky, jejichž vrácení se domáhali, obdržela – zčásti formou nabytí bez právního důvodu a zčásti tím, že za ni plnili. Nehraje tedy roli, zda se domáhali vydání bezdůvodného obohacení, vrácení zápůjčky či jiného právního titulu, ale pouze to, že se domáhali soudní cestou vrácení peněžních prostředků, které byly uhrazeny žalované nebo které byly zainvestovány do její nemovité věci. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 à contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), že ho žalovaná z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) podala jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odstavec 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odstavec 2 o. s. ř.), v návaznosti na jejich skutkové vymezení podřaditelných pod ustanovení § 205 odstavec 2 písmeno g/ o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezené části přezkoumal a přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Na tomto místě je zapotřebí pro úplnost vysvětlit, že účinky podaného odvolání (§ 206 odstavec 1 o. s. ř.) dopadly na jím napadené meritorní přisuzující výroky II. a IV. a v návaznosti na to dále na závislé (a odvoláním též napadené) výroky nákladové V. a VI.; právě v tomto rozsahu tak byl rozsudek soudu prvního stupně otevřený přezkumu odvolacím soudem Tomu naopak nebyly otevřeny výroky I. o částečném zastavení řízení a III. o částečném zamítnutí žaloby žalobkyně a/, které nebyly odvoláním napadeny a jako výroky samostatné (takové, na nichž výroky napadené nejsou jakkoliv závislé) samostatně již nabyly právní moci (§ 159, § 159a o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.