54 CO 124/2022-64 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 439 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 155,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 364,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 7 474,81 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % z částky 7 474,81 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádné z účastnic (výrok II. rozsudku). Rozhodl tak o žalobou uplatněných nárocích ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce dne [datum] částku 10 000 Kč v hotovosti, kterou měla žalovaná vrátit společně s poplatkem ve výši 8 807 Kč ve sjednaných splátkách, které však řádně nehradila. Za rovněž prokázané vzal, že se právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení schopnosti žalované splácet zápůjčku spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně výše příjmů a výdajů. Po obsáhlé rekapitulaci a analýze obsahu čl. 8 odst. 1, čl. 22 odst. 1 a 2, a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, příslušné zákonné úpravy a závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a že smlouvu o zápůjčce by tak bylo možno posoudit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. z.“). Jelikož však žalovaná vznesla námitku promlčení, kterou prvostupňový soud shledal důvodnou s tím, že poslední splátka zápůjčky měla být zaplacena do [datum], tříletá promlčecí lhůta uplynula dnem [datum] a přítomné soudní řízení bylo zahájeno až dne [datum], žalobu zamítl v celém rozsahu. Nákladový výrok odůvodnil tím, že žalované, která byla v řízení zcela úspěšná a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení, žádné takové náklady nevznikly. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, výslovně části jeho výroku I., kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 4 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 632 Kč od [datum] do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 716,32 Kč, podala odvolání žalobkyně. Nikterak nebrojila proti správnosti konkluze o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, zásadně však nesouhlasila se závěrem prvostupňového soudu o promlčení jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V této spojitosti namítla, že žalovaná částečným plněním v celkové výši 5 368 Kč ([anonymizováno] platbou ze dne [datum]) svůj dluh uznala ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., v důsledku čehož došlo podle § 639 o. z. k prodloužení promlčecí lhůty o deset let. Tuto svou argumentací podpořila citací závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013 a ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015 a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 122 ICm 1511/2013. Dodala, že je-li neplatná smlouva o zápůjčce, je neplatné i ujednání o splátkovém kalendáři a na jakoukoliv platbu žalované je třeba nahlížet jako na plnění, kterým žalovaná uznala dluh z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v případě takového nároku nemůže dojít k dílčímu plnění, vždy se jedná o plnění částečné. S ohledem na závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o zápůjčce měla zato, že jí náleží nárok na zaplacení části nesplacené jistiny (bezdůvodného obohacení) ve výši 4 632 Kč (10 000 Kč – 5 368 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 632 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 716,32 Kč (který popsala jako úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 4 632 Kč) a navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je jí povinna toto plnění poskytnout a současně zaplatit náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 á contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. s. ř.“), že ho žalobkyně z pozice účastnice řízení (§ 90 o. s. ř.) podala jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním přezkoumal a ve stejném rozsahu přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 6. Předně je třeba zdůraznit, že odvoláním žalobkyně bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně toliko v části zamítající žalobu ohledně částky 4 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 716,32 Kč a v závislém nákladovém výroku o nákladech řízení a tedy pouze v tomto rozsahu byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat (§ 212 věta první o. s. ř.). Ve zbývající části zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (§ 159, § 159a, § 206 o. s. ř.). 7. Dále je třeba předeslat, že si soud prvního stupně opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech věci a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci ohledně otázky poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a ohledně nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, kterýžto rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Odvolací soud se proto bez výhrad ztotožnil s důkladně odůvodněným závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) a § 588 věty první o. z. a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku (jmenovitě jeho odst. 14. až 18.). Žalobkyně ostatně tento závěr akceptovala a v odvolání z něj sama vychází. K posouzení tak zbývá správnost závěru o promlčení nároku žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). 8. K projednání odvolání nařídil odvolací soud (poté, co s rozhodnutím bez jednání nesouhlasila žalobkyně) jednání, na kterém žalobkyně odkázala na odvolání a uvedla, že nadále má zato, že žalobou uplatněný nárok v části dotčené odvoláním promlčen není. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v této části změněn a žalobě vyhověno. Žalovaná se na jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. 9. Mezi účastnicemi není a nebylo sporu, že dne [datum] žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela na základě (absolutně neplatné) smlouvy o zápůjčce částku 10 000 Kč v hotovosti, z níž žalovaná postupně vrátila 5 368 Kč, přičemž poslední platbu (ve výši 100 Kč) právní předchůdkyně žalobkyně obdržela dne [datum] Smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Po postoupení pohledávky na žalobkyni již žalovaná ničeho neuhradila. 10. Přestože právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně samotná ve smlouvě o postoupení pohledávky charakterizovaly postupované nároky jako pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce, je třeba za přiměřeného užití závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, dovodit, že došlo i k postoupení pohledávky na vrácení poskytnuté jistiny, která má svůj původ právě v plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. 11. Podle § 2054 odst. 2 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 12. Dle § 639 věty první o. z. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. 13. Citované zákonné ustanovení vykládá komentářová literatura tak, že zatímco před [datum] platilo, že částečné plnění má důsledky uznání zbytku dluhu, pokud je poskytnuto z