17 CO 109/2022-114 — Krajský soud v Hradci Králové

Usnesením výše označeným okresní soud vyhověl žalobě z rušené držby a rozhodl tak, že žalovaným uložil, aby do patnácti dnů od doručení usnesení obnovili původní stav chodníku (stav do 27. 4. 2022), který se nachází na části p. p. [číslo] na části st. [parcelní číslo], vše v [katastrální uzemí], spočívající v umístění chodníku – betonových dlaždic, umístěných původně (do 27. 4. 2022) na části p. p. [číslo] na části st. [parcelní číslo], vše v [katastrální uzemí], tak aby tyto dlaždice tvořily souvislý pás rovnoběžný s komunikací p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně nahradili žalobkyni náklady řízení ve výši 7 400 Kč do tří dnů od doručení usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II). V odůvodnění usnesení okresní soud vyložil, že rozhodoval o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že v [katastrální uzemí] leží podle silnice označené [parcelní číslo] chodník. Tento chodník je zčásti umístěn na pozemku žalobkyně p. [číslo] zčásti na pozemcích soukromých vlastníků p. [číslo] st. [parcelní číslo]. Žalovaní 1) a 4) jsou podílovými spoluvlastníky p. p. [číslo] Žalovaní 1), 2) a 3) jsou podílovými spoluvlastníky st. [parcelní číslo]. Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem stavby chodníku, který vystavěla v 70. letech, a že provádí jeho údržbu odstraňováním náletové vegetace. Žalovaní vyzvali žalobkyni dopisem z 10. 6. 2021 k odstranění neoprávněné stavby chodníku z jejich pozemků. Žalobkyně jim sdělila, že je vlastníkem předmětného chodníku a že tuto stavbu nelze odstranit, protože jde o veřejnou komunikaci. Nabídla odkoupení části pozemků nebo uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalovaní oznámili dopisem z 27. 4. 2022, že chodník bude z jejich pozemků odstraněn. Žalobkyně v polovině května zjistila, že chodník byl skutečně odstraněn. Žalovaným v dopise z 17. 5. 2022 sdělila, že s tímto nesouhlasí, a neúspěšně je vyzvala k navrácení chodníku do původního stavu. Okresní soud měl z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, za prokázané, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti. Poukázal na ustanovení § 1003 a § 1007 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na ustanovení § 177 odst. 1 a § 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovodil, že žalobkyni svědčí vlastnické právo k chodníku, který se zčásti nachází na pozemcích ve vlastnictví žalovaných od 70. let minulého století. Žalovaní z chodníku v části, která vede přes jejich pozemky, odstranili jeho svrchní vrstvu – dlaždice, které složili na jedno místo. Žalovaní tímto způsobem zasáhli do držby vlastnického práva, kterou žalobkyně vykonává k tomuto chodníku. Proto žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost obnovit původní stav, tedy položit zpět odstraněné dlaždice, tak aby chodník bylo možné nadále řádně užívat. Dodal, že chodník je samostatnou věcí, která se zčásti nachází na cizím pozemku. Okolnost, že chodník může být samostatnou věcí, vyplývá z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2280/13 (správně III. ÚS 2280/18) z 25. 6. 2019 i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 691/2005. Tomuto závěru nasvědčuje i to, že odstraněním dlaždic došlo ke zhoršení schůdnosti. Předmětný chodník je stavbou v občanskoprávním smyslu, protože jde o výsledek stavební činnosti, má materiální podstatu, vyznačuje se relativní kompaktností materiálu, je jednoznačně vymezitelný vůči okolnímu pozemku (z fotografií vyplývá, že na jedné straně je chodník ohraničen obrubníky, na drahé straně zídkou plotu) a má samostatný hospodářský účel (slouží k chůzi chodců). Okresní soud dále připomněl, že žalovaní nemohli odstranit dlaždice ani za užití svépomoci dle § 14 odst. 2 o. z. Ta totiž nepřichází v úvahu v případě dlouhodobého pokojného, byť protiprávního stavu. V této souvislosti poukázal na komentářovou literaturu, na rozhodnutí Ústavního soudu ČR z 2. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 1957/16 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26. 11. 2009 sp. zn. 25 Cdo 815/2008. O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle zásady úspěchu ve věci. Proti tomuto usnesení podali odvolání žalovaní. Okresnímu soudu vytkli nedostatečná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Tvrdili, že na straně žalobkyně se nejedná o pravou držbu, protože je nesporné, že chodník byl umístěn na pozemcích žalovaných. Ani předpisy platné v minulosti nedovolovaly zřízení stavby na cizích pozemcích bez souhlasu vlastníka, a proto je zřejmé, že se žalobkyně v držbu pozemku vetřela svémocně, držba se nezakládá na platném právním důvodu a že žalobkyně vykonává právo, které jí nenáleží. Nejde ani o držbu poctivou a pravou. Žádný platný důvod pro stavbu na cizím pozemku prokázán nebyl, žalobkyně k cizímu pozemku nemá žádné právo, a proto jí musí být zřejmé, že vykonává právo, které jí nenáleží. Žalobkyně byla na protiprávní stav upozorněna již 10. 6. 2021, a přesto jej nenapravila. Tvrdila-li žalobkyně, že chodník vystavěla v 70. letech, je třeba poznamenat, že tehdy [obec] právně neexistovala. Je otázkou, zda byl tehdejší MNV [obec] vůbec investorem a zda měl evidován tento majetek ve svém vlastnictví. Nebylo také prokázáno, že chodník byl jako chodník užíván. Z fotodokumentace vyplývá, že je zarostlý a neudržovaný. Vlastník sousední nemovitosti jej nepotřebuje, stojí na něm zaparkované automobily. Na druhé straně silnice je dostatek místa pro pěší. Obnovení chodníku zarostlého, neudržovaného a pro chodce nebezpečného není možné, zhotoviteli by navíc mohla vzniknout odpovědnost za škodu. Napadené usnesení ukládá žalovaným zřídit novou liniovou stavbu, neboť předchozí stavba již zanikla. To není možné bez vydání stavebního povolení. Okresní soud konečně nezkoumal, kdo z žalovaných je vlastně rušitelem držby a povinnost uložil také těm spoluvlastníkům, kteří držbu vůbec nerušili. Žalovaní navrhli změnit usnesení okresního soudu tak, že se žaloba na ochranu držby zamítá. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaní samovolně rozebrali předmětný chodník, který se nacházel před jejich domem, a v podstatě jej odstranili. Chodník se zde nacházel dlouhodobě a žalovaní svým postupem znemožnili, aby nadále sloužil pro chůzi chodců. Chodník byl vybudován v 70. letech z rozhodnutí MNV [část obce], pod nějž tehdy [část obce] spadaly. Žalobkyně z archivu získala technickou zprávu z listopadu 1972, z níž vyplývá provedení stavebních úprav spočívajících ve zřízení chodníků z betonových dlaždic podél průběžné silnice, ohraničené zvýšeným chodníkovým obrubníkem. Pod chodníky je zabudovaná též kabelážní infrastruktura zajišťující energii pro veřejné osvětlení a také zde vede kanalizace. Není pravdivé tvrzení žalovaných, že chodníky nejsou udržované. Jelikož si žalovaní stěžovali na chemické postřiky, starosta obce rozhodl, že plevel na chodníku před nemovitostmi žalovaných bude odstraňován mechanicky. Žalobkyně nijak nesporuje, že pozemky pod chodníkem patří žalovaným, žaloba na ochranu držby však upravuje faktické poměry, a nikoli právní vztahy. Žalovaní svévolně zasáhli do existujícího pokojného stavu, který takto trval desítky let. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaných jako nedůvodné zamítl. Krajský soud jako soud odvolací předně shledal, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobami oprávněnými a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.). Byl si vědom závěrů judikatury Ústavního soudu ČR vyjádřené v jeho nálezu ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3623/15, v níž bylo vysloveno, že v řízení ve věcech ochrany z rušené držby (§ 176 až 180 občanského soudního řádu) soud ve věci samé rozhoduje usnesením a jednání není třeba nařizovat. To však platí pouze pro nalézací řízení. K projednání odvolání proti rozhodnutí ve věci samé odvolací soud musí nařídit jednání. To platí tím spíše, doplňuje-li dokazování. Opačný postup porušuje právo odvolatele na spravedlivý proces chráněné ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto nařídil k projednání odvolání jednání. Při tomto odvolacím jednání přišli žalovaní s tvrzením, že chodník nahradili travním pásem, který mohou chodci využívat pro chůzi. Žalovaní 2) [jméno] [příjmení] a 3) [jméno] [příjmení] se na odstranění chodníku nijak nepodíleli. Chodník původně netvořil souvislý pás, byl totiž přerušen betonovými vjezdy, které zůstaly nedotčeny. Soudem uložené plnění je proto nemožné, protože by vyžadovalo vybagrovat tyto betonové vjezdy a umístit na jejich místě souvislý pás dlaždic. Žalobkyně uvedla, že nadále trvá na tom, aby povinnost obnovit původní stav chodníku byla uložena všem žalovaným. Všichni žalovaní jsou totiž spoluvlastníky pozemků, z nichž byl chodník odstraněn, všichni žalovaní navíc v oznámení z 27. 4. 2022 sdělili, že chodník odstraní. Účastníci učinili nesporným, že [část obce] byly dříve samostatnou obcí a že se po roce 1989 sloučily s