19 CO 228/2021-356 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost 1.) zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění:„ [země] – [anonymizována dvě slova], [stát. instituce], [IČO], se sídlem [adresa], se omlouvá žalobci [jméno] [příjmení], [datum narození], za to, že při řešení událostí ze dne 25. 2., 26. 2., 1. 3., 20. 6., 21. 6. a 25. 6. 2018, které žalobce hlásil, nepostupovala v souladu se zákonem o výkonu trestu odnětí svobody a v souladu s řádem výkonu trestu odnětí svobody, když tato oznámení žalobce neřešila buď vůbec nebo neadekvátně vzniklé situaci, a že nezabránila dalším napadením žalobce. Žalovaná se omlouvá žalobci také za to, že o něm nepravdivě tvrdila, že se v souvislosti s těmito událostmi sebepoškozuje.“, 2.) zaplatit žalobci částku 500 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za újmu, kterou žalobci způsobila (výrok I). Zároveň žalobci, který nebyl v řízení úspěšný, soud uložil povinnost nahradit [země] - [stát. instituce] na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a ve vztahu žalobce - [země] - [anonymizována tři slova] nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Opravným usnesením došlo k opravě zřejmé chyby – překlepu v čísle jednacím rozsudku, kdy namísto správného jednacího čísla 7 C 215/2017-281 bylo na první straně rozsudku uvedeno nesprávně číslo jednací 7 C 125/2017-281. 2. Žalobce tvrdil, že vedlejší účastník s ním nejednal v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen zákon o VTOS) a v souladu s vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Ve dnech 25. 2. 2016, 26. 2. 2016, 1. 3. 2016, 20. 6. 2016, 21. 6. 2016 a 25. 6. 2016 (v žalobě nesprávně uvedl 2018, což okresní soud převzal do svého rozhodnutí – poznámka odvolacího soudu) údajně utrpěl ve výkonu trestu odnětí svobody zranění, ihned je nahlásil, avšak vedlejší účastník oznámení buď neřešil vůbec, anebo s nepřiměřeným časovým odstupem. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nedošlo k žádnému zásahu do osobnostních práv žalobce, neboť ze strany vedlejšího účastníka nedošlo ve vztahu k žalobci k žádnému porušení zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Vedlejší účastník podle jeho vyjádření k žalobě vždy postupoval v souladu se zákonem, proto taktéž navrhl zamítnutí žaloby. 4. Okresní soud v rámci rozsáhlého dokazování podrobně zjišťoval, jakým způsobem byla vyšetřována a řešena jednotlivá oznámení žalobce o tom, že mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti žalobce či že došlo přímo k jeho napadení či o tom, že mu nebyla řádně poskytnuta lékařská péče nebo že žalovaná o žalobci nepravdivě tvrdila, že se v souvislosti s těmito událostmi sebepoškozuje. Byli vyslechnuti spoluvězni, ředitel věznice, vychovatelé a další zaměstnanci věznice včetně psychologa a provedeny další důkazy např. úředními záznamy o přijatých opatřeních, oznámeními, lékařskými zprávami a rovněž záznamy z kamerového systému z uvedených dnů. Ve vztahu k jednotlivým incidentům, ohledně nichž žalobce tvrdil nesprávný úřední postup (dále jen NÚP) vedlejšího účastníka, poté učinil následující skutkové závěry: 1) Dne 25. 2. 2016 byl žalobce napaden francouzskou holí v chráněném prostoru ošetřovny vězeňské služby ČR podléhajícímu kontrole. Žalobce tvrdil, že věc žalované hlásil, ale ona ji řešila až druhý den, ze strany některého ze spoluvězňů údajně došlo k fyzickému násilí, z toho důvodu byl dvakrát u lékaře. Dle závěru okresního soudu však žalobce nespolupracoval, odmítl sdělit jméno útočníka, spoluodsouzení nic neviděli. K lékaři byl řádně odeslán. Věznice uzavřela věc pátý den poté s tím, že cizí účast nebyla potvrzena, nebyl tedy důvod přijímat nějaká opatření. Věznice tak žádný právní předpis neporušila, nebylo prokázáno, že by věc neřešila, ba právě naopak, žalobce odmítl spolupracovat a jméno útočníka nesdělil ani psychologovi, vychovateli či dozorci. 2) Dne 26. 2. 2016 byl žalobce napaden přímo v cele spoluvězněm. NÚP vedlejšího účastníka žalobce spatřoval v tom, že byl umístěn zpět na tutéž celu, a přestože byl odstraněn agresor, vedlejší účastník aktuálně nereagoval. Okresní soud zjistil, že již 26. 2. 2016 byl žalobce ošetřen v Oblastní nemocnici [obec], kde uvedl, že ho bolí ucho a nos, závěr: zhmoždění obličeje. Žalobce byl ihned umístěn na jinou celu k zabránění dalšího vzájemného kontaktu mezi dotčenými osobami. Případ věznice dne 30. 3. 2016 uzavřela jako vzájemné napadení, přestěhován byl odsouzený [jméno]. Žalobce poté souhlasil s tím, že on se na tutéž celu vrátí. 3) Dne 1. 3. 2016 byl žalobce údajně napaden spoluvězni řeznými nástroji. NÚP spatřoval žalobce v závěru vyšetřování, že si zranění způsobil sám. Bylo však zjištěno, že žalobce za původce zranění označil sám sebe a na tomto trval. Také ze svědeckých výpovědí plyne sebepoškozování žalobce. Měl povrchové řezné rány na bérci pravé nohy. Ještě týž den byl přestěhován do jiné ubytovny. Šetření události bylo ukončeno 3. 3. 2016 se závěrem, že se neprokázal podíl třetí osoby na zranění. Následně žalobce uvedl, že se na cele [číslo] v ubytovně [anonymizováno] cítí dobře, bezpečně, na přemístění z bezpečnostních důvodů netrval. 4) Dne 20. 6. 2016 byl žalobce údajně napaden spoluvězni, umístili ho v rozporu se zákonem o VTOS mezi odsouzené kuřáky a tzv.„ vícetresty“. NÚP žalobce spatřoval ve stěhování za přítomnosti agresora, toho přemístili na jinou celu, ale žalobce vrátili zpět mezi odsouzené. Ti však stáli na straně agresora. V cele ho nechtěli, vytýkali mu, že se kvůli němu musel agresor přestěhovat jinam. Žalobce však ve své účastnické výpovědi popřel napadení své osoby spoluvězni, popřel epileptický záchvat, uvedl, že na tom byl psychicky i fyzicky špatně, proto se sám praštil o postel, a dokonce se omluvil za to, že„ to s tím divadlem přehnal“. Dělal vše pro to, že chtěl z cely pryč, což bylo prokázáno i dalšími důkazy, např. výpověďmi vychovatelů. Dne 20. 6. 2016 žalobce požádal o přestěhování z této cely, jako důvod uvedl, že se cítí být ohrožen, bylo mu nabídnuto ubytování na cele [číslo] ubytovny [anonymizováno] mezi prvovězněné nekuřáky, což on odmítl. Byl proto se svým souhlasem ubytovaný na celu [číslo] následně na celu [číslo] mezi vícetrestané kuřáky. O přemístění z této cely nežádal, souhlas s tímto typem ubytování neodvolal. Absolvoval odborná vyšetření na RTG, ORL, NEURO a CHIR s negativním výsledkem. 5) Dne 21. 6. 2016 byl žalobce údajně napaden na vycházce, utrpěl vážnější zranění, přivolaný lékař věc neřešil. Teprve poté, kdy žalobce upadl do epileptického záchvatu, věc začala být ze strany vedlejšího účastníka řešena. NÚP žalobce spatřoval v tom, že po vycházce ho věznice nechala bez adekvátního lékařského ošetření, a dále v tom, že kameru, která natáčela, věznice nezastavila a nepořídila záznam, také dlouhou dobu čekal na eskortu, která ho odvezla k ošetření do nemocnice v [obec]. Bylo však zjištěno, že žalobce byl ze strany ředitele věznice dotazován, kým byl napaden, přičemž uvedl, že si zranění způsobil sám, a to opakovaně. Přestěhování na jinou celu odmítl. Žalobce byl týž den eskortován do nemocnice, podrobil se vyšetření, vše s negativním nálezem. K napadení žalobce na vycházkovém dvoře se vyjadřovali odsouzení, nikdo žádné napadení neviděl, a to ani na dvoře službu konající dozorce. 6) Žalobce tvrdil, že byl dne 25. 6. 2016 fyzicky napaden před bezpečnostními kamerami a že žalovaná věc neřešila. NÚP spatřoval v tom, že nebyl ošetřen lékařem, že vedlejší účastník se stížností nezabýval hned, ale až po deseti dnech. Okresní soud uzavřel, že provedenými důkazy včetně záznamů z bezpečnostních kamer nebylo fyzické napadení žalobce prokázáno. 5. Po provedeném dokazování tak okresní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastník postupoval v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen„ zákon o VTOS“) a prováděcí vyhláškou č. 345/1999 Sb. a nedošlo ani k naplnění obecných předpokladů pro náhradu škody dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Nemohlo proto dojít k zásahu do osobnostních práv žalobce. Další důkazy, které dále ke svým tvrzením žalobce navrhoval (znaleckým posudkem a výpovědí státního zástupce [anonymizováno] [titul] [příjmení]), nebyly provedeny pro nadbytečnost (viz dále). Výrok o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalované bylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno a vedlejší účastník náhradu nákladů řízení nepožadoval. 6. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal, a to jednak prostřednictvím svého zástupce, a také podal své vlastní odvolání. Obsahově jsou obě odvolání téměř shodného obsahu, přičemž uplatňují odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d) a g) o. s. ř. Co se týče konkrétní argumentace k jednotlivým napadením, žalobce uvedl toto: 1) napadení dne 25. 2. 2016 plyne z nepřímých důkazů, konkrétně z výpovědi svědka [příjmení], když odvolatel nahlásil napadení v 9.45 hodin, po něm nebyl v