25 CO 137/2022-578 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zdržet se průjezdu jakýmikoliv stavebními stroji a stavební technikou přes pozemek p. [číslo] zapsaný v katastru nemovitostí pro katastrální území a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo], a dále povinnost zdržet se umisťování stavebních kontejnerů a stavebního materiálu na tomto pozemku (výrok I). Pokud se žalobkyně domáhaly, aby žalovaný byl uznán povinným zdržet se průchodu a průjezdu přes pozemek [parcelní číslo] nad rámec uvedený ve výroku I, soud prvního stupně v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Žalovaného zavázal k tomu, aby z titulu náhrady škody zaplatil každé ze žalobkyní po 37 957,50 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně od 9. 9. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). V neposlední řadě rozdělil mezi účastníky náhradovou povinnost vůči státu, přičemž na každou ze žalobkyní připadlo po 2 527,71 Kč a na žalovaného 5 055,42 Kč (výroky V a VI). 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně jsou rovnodílnými spoluvlastnicemi pozemku p. č. St. [číslo], jehož součástí je rodinným dům [adresa], a dále pozemků p. [číslo] (vždy trvalý travní porost), to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo]. Žalobkyně získaly vlastnické právo k těmto nemovitým věcem na základě kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2015 od [titul] [jméno] [příjmení]. Žalovaný vlastní sousední pozemek p. č. St. [číslo], jehož součástí je objekt k bydlení [adresa], a dále pozemky p. [číslo] (vždy trvalý travní porost), to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo]. Žalovaný nabyl vlastnické právo k těmto nemovitým věcem na základě kupní smlouvy ze dne 28. 2. 2017 od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Právní předchůdci žalobkyní – manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] (rodiče [titul] [jméno] [příjmení]) jako povinní a právní předchůdce žalovaného – [jméno] [příjmení] jako oprávněný uzavřeli dne 21. 5. 1994 smlouvu o zřízení věcného břemene odpovídajícího právu jízdy a chůze přes služebný pozemek [parcelní číslo] ve prospěch panujícího pozemku p. [číslo], a to po stávající komunikaci v délce 22 m a v šíři 3,5 m. Věcné břemeno bylo zřízeno za náhradu 5 000 Kč a bylo sjednáno pro každého dalšího vlastníka pozemku panujícího. Vklad věcného břemene byl povolen rozhodnutím [anonymizována tři slova] [obec] [číslo jednací] ze dne 10. 2. 1995 s právními účinky vkladu ke dni 21. 7. 1994. Obě procesní strany o existenci smluvně zřízeného věcného břemene chůze a jízdy věděly přímo z kupních smluv (viz čl. 6 a čl. 15 písm. f/ kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2015 mezi žalobkyněmi a [titul] [jméno] [příjmení] a čl. IV bod 13 kupní smlouvy z 28. 2. 2017 mezi žalovaným a [jméno] a [jméno] [příjmení]). Právní předchůdci žalovaného využívali k přístupu na pozemek p. [číslo] ke stavbě [číslo] libovolně buď služebný pozemek, nebo pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví třetích osob, byť preferovali přístup přes posledně uvedený pozemek; ten však využívali toliko na základě odvolatelného souhlasu (výprosy) vlastníků. Stávající vlastníci pozemku [parcelní číslo] odňali ve vztahu k žalovanému souhlas k chůzi přes tento pozemek, a to zejména v důsledku probíhajících stavebních prací na tomto pozemku. Žalobkyně na sklonku roku 2016 zbudovaly na vlastní náklady na pozemku [parcelní číslo] terénní úpravy a parkovací plochu u jejich rodinného domu [číslo]. Žalovaný po skončení zimní sezóny 2016 /2017 ve spojitosti se stavebními úpravami jeho domu [adresa] začal užívat buď sám, nebo užívání umožnil zhotoviteli díla, pozemek žalobkyní [parcelní číslo]. Na pozemek tak vjížděla těžká stavební technika, silniční vozidla přepravující stavební materiál a byl zde také umístěn objemný kontejner na stavební suť. V důsledku této činnosti došlo k poškození vrchní zpevněné části pozemku p. [číslo] přičemž náklady potřebné pro uvedení pozemku do původního stavu činí dle znaleckého šetření celkem 75 915 Kč. Žalobkyně, ani jejich právní předchůdci nedali, byť i konkludentně, souhlas s užíváním pozemku [parcelní číslo] veřejností, ať již chůzí či jízdou silničními vozidly. Tento pozemek se nadto bezprostředně dotýká pozemku ve vlastnictví žalovaného p. [číslo] a nemá zde již pokračování. Žalovanému se nenabízí reálná možnost přístupu k jeho nemovitým věcem jinak než přes místní komunikaci na pozemku [parcelní číslo] a účelovou komunikaci p. [číslo] (oboje ve vlastnictví [územní celek]) a konečně přes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyní. 3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalovanému, ani jeho právním předchůdcům nesvědčil k užívání pozemku [parcelní číslo] veřejnoprávní institut obecného užívání účelové komunikace ve smyslu ustanovení § 7 a § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPK“). Přijal závěr, že pozemek [parcelní číslo] nenaplňuje definiční znaky pojmu „účelová komunikace“ (viz § 7 ZPK), jež musí být naplněny kumulativně, a to dopravní cesta, zákonný účel, souhlas vlastníka s obecným užíváním a nutná komunikační potřeba. 4. Soud prvního stupně však uzavřel, že žalovaný smí užívat pozemek [parcelní číslo] na základě soukromoprávního titulu – věcného břemene chůze a jízdy. Věcné břemeno chůze a jízdy sice nevzniklo již na základě smlouvy ze dne 21. 5. 1994 mezi právními předchůdci účastníků, protože za služebný pozemek byl označen pozemek p. [číslo], a nikoliv pozemek p. [číslo], ale z titulu vydržení podle § 134 odst. 1 a § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Argumentoval, že právní předchůdci žalovaného v minulosti zpočátku užívali cestu po pozemku právních předchůdců žalobkyní (manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]) pouze na základě souhlasu jmenovaných vlastníků. Své právní postavení umocnili uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene dne 21. 5. 1994, kdy sice ve smlouvě za služebný pozemek obě smluvní strany označily pozemek p. [číslo] nikoliv pozemek p. [číslo] nicméně s ohledem na způsob vymezení rozsahu věcného břemene ve smlouvě („po stávající komunikaci v délce 22 m a v šíři 3,5 m“) a na skutečnost, že jiná komunikační spojnice mezi pozemky p. [číslo] přímo v terénu neexistuje, je třeba na právní předchůdce žalovaného hledět jako na oprávněné držitele ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák. O reálném stavu se přímo v terénu přesvědčil soud prvního stupně v rámci místního ohledání a navíc se mohl opřít o geometrický plán ze dne 7. 12. 1994 [číslo], vypracovaný společností [právnická osoba]; ten sloužil pro zaknihování věcného břemene do katastru nemovitostí. Právní předchůdci žalovaného, jejich rodinní příslušníci a další jim blízké osoby, popř. zásobovatelé (např. dovoz uhlí) minimálně po celých 10 let nerušeně užívali pozemek [parcelní číslo] k přístupu na pozemek p. [číslo] by právní předchůdci žalobkyní proti tomu jakkoli protestovali či v užívání tohoto pozemku jim bránili. 5. Soud prvního stupně ovšem na druhé straně uzavřel, že povaha a rozsah vydrženého věcného břemene chůze a jízdy má své limity. Před i po uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene užívali právní předchůdci žalovaného cestu po zatíženém pozemku [parcelní číslo] pro občasný průchod, průjezd běžnými silničními vozidly, popř. pro sezónní dovoz uhlí. Přístupová cesta nebyla nikdy využívána pro pohyb stavebních strojů, těžké mechanizace či pro vláčení či umisťování kontejnerů na stavební suť. V době, kdy právní předchůdci účastníků uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene, byly oba jejich domy zánovní bez potřeby rozsáhlých stavebních úprav s využitím těžké techniky. 6. Soud prvního stupně zatížil žalovaného povinností nahradit žalobkyním, každé rovným dílem, škodu v úhrnné výši 79 915 Kč. Žalovaný podle úsudku soudu prvního stupně zaviněně porušil svoji zákonnou povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví žalobkyní tím, že jako objednatel dopustil, aby zhotovitel díla při rekonstrukci jeho domu [adresa] stavebními stroji, stavební technikou a umístěním a vláčením velkoobjemových kontejnerů na stavební suť poškodil terénní úpravy na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyní. Žalovaný nemohl přenést svoji odpovědnost za škodu na zhotovitele díla s obranou, že si pouze k vlastnímu provedení stavebních prací sjednal nějaký další subjekt (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. 25 Cdo 422/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 25 Cdo 2102/2002). Odpovědnost žalovaného za škodu tak upravuje ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nikoliv snad ustanovení § 2924 o. z. o škodě z provozní činnosti. 7. Soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účas