25 CO 228/2021-282 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem žalovanému uložil, aby umožnil žalobkyni a každému dalšímu vlastníkovi panujících nemovitostí – pozemku p. [číslo] stavbě rozestavěného domu, situované na pozemku p. [číslo] dosud nezapsané v katastru nemovitostí, v [katastrální uzemí] a obci [obec] – výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a přejíždění po služebných nemovitostech – pozemcích p. [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] a [územní celek] na [list vlastnictví], když věcné břemeno bylo zřízeno rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2009 č. j. 8C 253/2008-130, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2010 č. j. 20 Co 415/2009-155 (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovaného k náhradě nákladů ve prospěch žalobkyně v částce 5 420,60 Kč (výrok II). Státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se stala na základě darovací smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu u Státního notářství v [obec] dne 5. 6. 1970 sp. zn. Nz 308 – NZ 257/70, která byla registrována dne 5. 6. 1970 pod R I. 306/70. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 3. 2016 č. j. 10 C 230/2013-376, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího („ odvolací soud“) ze dne 8. 11. 2016 č. j. 26 Co 307/2016-408 byla zamítnuta žaloba žalovaného na určení, že jeho otec (a manžel žalobčininy matky) [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizováno] [datum] vlastnil ke dni své smrti pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobkyně je nadto vlastnicí rozestavěného, dosud nezkolaudovaného a v katastru nemovitostí nezapsaného objektu k bydlení stojícího na posléze uvedeném pozemku. Vlastnictví k tomuto pozemku žalobkyně nabyla udělením příklepu při dražebním jednání na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2018 č. j. 10E 4/2009-446, ve znění usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 6. 2018 č. j. 21 Co 169/2018-455. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 2019 č. j. 15 C 243/2018-106, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2019 č. j. 17 Co 129/2019-155 byla žalovanému uložena povinnost vyklidit pozemek p. [číslo] na něm stojící rozestavěný dům bez čísla popisného. Žalovaný je tak vlastníkem pozemku p. [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] a [územní celek] na [list vlastnictví]. Soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 14. 9. 2009 č. j. 8 C 253/2008-130, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 26. 1. 2010 č. j. 20 Co 415/2009-155 zřídil ve prospěch každého vlastníka stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku [parcelní číslo] (ostatní plocha) v [katastrální uzemí] věcné břemeno práva chůze a jízdy po pozemcích [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), [číslo] (zahrada) a [číslo] (zahrada), vše v [katastrální uzemí], za účelem přístupu a příjezdu ke stavbě dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku p. [číslo] to za peněžní náhradu 10 000 Kč; tuto peněžní náhradu žalobkyně již žalovanému zaplatila (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 7. 2012 č. j. 21 E 342/2012-59). Žalovaný znemožnil žalobkyni nerušený výkon práva odpovídajícího věcnému břemenu chůze a jízdy přes služebné pozemky k pozemku panujícímu tím, že v celé šíři služebných pozemků umístil stavbu fóliovníku, ve kterém má zřízenou dílnu s různými pracovními nástroji a stroji a sklad materiálu. 3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že zápůrčí (negatorní) žaloba (§ 1042 o. z., § 1259 o. z.) je zcela důvodná. Žalobkyni se podařilo prokázat, že je osobou oprávněnou z věcného břemene chůze a jízdy přes služebné pozemky ve vlastnictví žalovaného ve prospěch panujícího pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný vybudováním fóliovníku na služebných pozemcích neprávem zasáhl do práva žalobkyně odpovídajícího věcnému břemenu chůze a jízdy, a jakožto rušitele jej stíhá povinnost žalobkyni a každému dalšímu vlastníkovi panujícího pozemku umožnit hladký výkon uvedeného práva. Obrana žalovaného, že předmětná rozestavěná stavba situovaná na pozemku [parcelní číslo] není samostatnou věcí v právním smyslu a že věcné břemeno tu nevzniklo, protože nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, byla dle úsudku soudu prvního stupně lichá. Soud prvního stupně v tomto směru své závěry zevrubně rozvedl. 4. Proti rozsudku se odvolal žalovaný, přičemž brojil proti výroku ve věci samé a na něm závislému nákladovému výroku ad II. Soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Opětovně se snažil zviklat aktivní věcnou legitimaci žalobkyně ve sporu s námitkou, že žalobkyně není vlastnicí panujícího pozemku [parcelní číslo] z důvodu absolutní neplatnosti nabývacího titulu, tj. darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970; důvody absolutní neplatnosti nabývacího titulu ve svém odvolání podrobně rozvedl. Pokračoval, že věcné břemeno nevzniklo, protože tu absentuje nutný vklad do katastru nemovitostí (§ 151o odst. 1, věta třetí, obč. zák.). Měl za to, že vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí je nutný pro všechny způsoby vzniku věcného břemene, rozhodnutí příslušného státního orgánu nevyjímaje. Namítal, že stavba nedokončeného domu bez č. p./č. e. (dříve [adresa]) na pozemku [parcelní číslo] nebyla povolena a jako taková není hodna právní ochrany; ze strany žalobkyně se tak jedná o zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z. Není-li žalobkyně vlastnicí pozemku p. [číslo] nemohla rozestavěná stavba bez č. p./č. e. splynout s tímto pozemkem jako jeho součást ve smyslu ustanovení § 3058 odst. 1 o. z. Žalovaný poznamenal, že předmětný fóliovník, který dle tvrzení žalobkyně jí brání v hladkém výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a jízdy, stojí pouze na jednom ze služebných pozemků, což znamená, že žalobě nelze vyhovět ve vztahu ke dvěma zbývajícím služebným pozemkům. Žalovaný v neposlední řadě namítl, že soud prvního stupně nesprávně vztáhl povinnost žalovaného umožnit výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a jízdy nejen na žalobkyni, ale i na neurčitý okruh budoucích oprávněných osob. Žádal, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. 5. Žalobkyně se s napadeným rozsudkem ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. 6. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 7. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně se stala vlastnicí pozemku [parcelní číslo] na základě platné darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970, která byla sepsána formou notářského zápisu u Státního notářství v [obec] pod sp. zn. NZ 308/70 – NZ 257/70 a registrována dne 5. 6. 1970 pod R I. 306/70. Uvedenou smlouvu uzavřel otec žalovaného [jméno] [příjmení] jako dárce a žalobkyně jako obdarovaná. Platností této darovací smlouvy a jejími obligačními a věcně právními účinky se soudy nesčetněkrát zabývaly jako nezbytnou prejudiciální otázkou v jiných soudních sporech mezi účastníky. K závěru o platnosti uvedené darovací smlouvy dospěl odvolací soud již v rozsudku ve sporu mezi žalobkyní a žalovaným o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vedeného pod sp. zn. 18 Co 8/98. Stejný závěr byl pak přijat v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2016 č. j. 10 C 230/2013-376 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 8. 11. 2016 č. j. 26 Co 307/2016-408 ve sporu účastníků o určení vlastnického práva otci žalovaného [jméno] [příjmení] k pozemkům [parcelní číslo] ke dni úmrtí zůstavitele. Se shodným výsledkem byla vyřešena nastíněná předběžná otázka v řízení, v němž se žalobkyně domáhala na žalovaném vyklizení uvedeného pozemku a na něm stojící rozestavěné stavby (viz rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 2019 č. j. 15 C 243/2018-106, ve znění rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2019 č. j. 17 Co 129/2019-156). Otázkou platnosti darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970 se soud prvního stupně zaobíral i ve svém pravomocném rozsudku ve věci sp. zn. 6 C 104/2006 o určení vlastnictví. Lze sice připustit, že výrok je esenciální částí rozsudku a že pouze on je závazný pro účastníky řízení a státní orgány (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.), nabývá právní moci a je vykonatelný, což ovšem v žádném případě neznamená, že odůvodnění rozsudku by bylo zcela bez jakýchkoliv účinků. Bez kladného vyřešení prejudiciální otázky o platnosti darovací smlouvy mezi žalobkyní a otcem žalovaného ze dne 4. 6. 1970 by totiž soudy nemohly přijmout závěr o vlastnictví žalobkyně k pozemku [parcelní číslo]. Zbývá dodat, že žalobkyně n