25 CO 38/2022-183 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému 1 povinnost zaplatit žalobkyni 4 155,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 334,49 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 820,98 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Řízení ohledně požadavku žalobkyně vůči žalovanému 1 na zaplacení částky 237 Kč zastavil (výrok II). Žalobu ohledně požadavku žalobkyně vůči žalovanému 1 na zaplacení částky 225 666,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení a ohledně nároku na zaplacení částky 1 444,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 042,01 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 402,32 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok III). Řízení ohledně požadavku žalobkyně vůči žalované 2 na zaplacení částky 237 Kč zastavil (výrok IV). Žalobu ohledně požadavku žalobkyně vůči žalované 2 na zaplacení částky 225 666,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení a ohledně nároku na zaplacení částky 696,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 613,50 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 223,30 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok V). Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 2 na nákladech řízení 46 174 Kč k rukám jejího zástupce [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne 21. 12. 2019 domáhala na každém z žalovaných zaplacení 3 613,50 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení 225 666,50 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 24. 8. 2020 žalobu rozšířila o zaplacení 2 223,30 Kč s příslušenstvím, resp. domáhala se na žalovaných zaplacení celkem částky 451 333 Kč a částky 11 673,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že spolu s žalovanými jsou potomky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], a společně byli jejími dědici. Ona v dědickém řízení uplatnila pohledávku za zemřelou matkou ve výši 677 000 Kč z titulu půjčky poskytnuté matce za účelem koupě jejího bytu na adrese [adresa], která jí měla být vrácena po smrti matky. Žalovaní tuto pohledávku v dědickém řízení popřeli a v dědickém řízení se k ní nepřihlíželo. Každému z dědiců připadla jedna třetina všech aktiv a pasiv, která patřila do pozůstalosti, včetně bytové jednotky [číslo] včetně všech součástí a příslušenství, nacházející se v budově [adresa] na adrese [adresa], v hodnotě 1 200 000 Kč. Každý z dědiců uplatnil výhradu soupisu pozůstalosti. Soudní komisař dohodu dědiců schválil usnesením ze dne 10. 1. 2019 č. j. 26 D 723/2018-217, Nd 214/2018. Půjčku na koupi bytu na adrese [adresa], poskytla žalobkyně své matce v srpnu 2013 z toho důvodu, aby mohla v klidu dožít ve vlastním bytě a nemusela platit nájem. Její matka trvala na tom, aby žalobkyni byly peníze vráceny. Domluvily se tedy, že jí budou peníze vráceny po smrti matky, případně, že jí po její smrti připadne celý tento byt. Peníze zaslala matce na její účet a ona je poté odeslala žalované 2 za účelem koupě bytu, který jí dosud patřil. V roce 2014 sepsala [jméno] [příjmení] čestné prohlášení, v němž dohodu mezi ní a žalobkyní potvrzuje. Smlouva o půjčce byla uzavřena v době, kdy byly peníze odesílány. Po smrti [jméno] [příjmení] žalobkyně přihlásila do dědického řízení svoji pohledávku, když její sourozenci zdědili po matce každý jednu třetinu bytu, na který ona poskytla půjčku. Žalovaní však tuto pohledávku popřeli a žalobkyni nebyla pohledávka za zůstavitelkou uhrazena. Domáhá se tedy proti dědicům (žalovanému 1 a žalované 2) zaplacení částky odpovídající jejich dědickým podílům, tedy jedné třetině ve výši 225 666,50 Kč. Žalovaní tuto částku neuhradili ani přes opakovanou výzvu z její strany. 3. Žalobkyně též tvrdila, že kromě toho v rámci dědické dohody připadla žalobkyni a žalovaným do podílového spoluvlastnictví fena [jméno] – rasa [anonymizována tři slova], jejíž péči zajišťuje výhradně žalobkyně. S péčí o ni jsou nutně spojeny náklady, které dosud nese žalobkyně ze svého. Vyzývala žalované k úhradě jejich podílů na nákladech na fenku, ale žalovaní tyto náklady neuhradili. Jedná se o náklady na stravu ve výši 400 Kč za měsíc, celkem za období od srpna 2018 do prosince 2019 se jedná o 6 800 Kč. Dále jde o oblečky na zimu za 299 Kč a nepromokavý obleček za 948 Kč. Dne 1. 2. 2019 uhradila veterinární péči za 284 Kč a dne 5. 3. 2019 přípravek proti klíšťatům za 199 Kč, očkování a pravidelnou péči dne 4. 4. 2019 za 1 084 Kč, dne 29. 4. 2019 léky proti alergii za 373 Kč. Dne 4. 11. 2019 hradila další veterinární péči – čipování a lék Prednison v celkové výši 854 Kč. Dále za stravu od ledna 2020 do srpna 2020 vynaložila 3 200 Kč (to znamená 8 měsíců x 400 Kč), 179 Kč za přípravek proti klíšťatům dne 25. 2. 2020, za lék Prednicorton na alergii 284 Kč dne 17. 3. 2020, za operaci nádoru dne 18. 3. 2020 zaplatila 2 000 Kč a za veterinární ošetření (zraněná packa) dne 10. 6. 2020 částku 1 007 Kč. Na každém ze žalovaných se domáhala úhrady nákladů spojených s péčí o fenu [jméno] ve výši 5 836,80 Kč. 4. Žalovaný 1 navrhl zamítnutí žaloby. Souhlasil s tím, že jejich matka dostala od žalobkyně nějaké peníze, jednalo se o jakési vyrovnání za ztrátu bytu, který vlastnila s jeho otcem na [část obce] v [obec]. Žalobkyně jim tehdy řekla, že krátce před smrtí otce tento byt od exekutora koupila, aby o něj nepřišli. Pokud se jedná o čestné prohlášení, nejednalo se o smlouvu o půjčce, smlouvu o převod bytu, není to závěť, dědická smlouva ani odkaz, nejedná se o uznání dluhu. Vznesl též námitku promlčení nároku žalobkyně ohledně požadavku na zaplacení částky 225 666,50 Kč. Pokud jde o náklady na psa [jméno], namítl, že po smrti matky převzala žalobkyně psa k sobě s tím, že se o něj bude starat. On navrhoval, aby psa dali do útulku. Některé žalobkyní uplatněné náklady označil za zbytečné a vyjádřil pochybnosti o tom, že by všechny náklady byly vynaloženy v souvislosti s konkrétním psem, neboť žalobkyně je chovatelkou i dalších psů. 5. Žalovaná 2 navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Tvrdila, že [jméno] [příjmení] (matka účastníků) koupila byt žalované 2 za peníze utržené žalobkyní za prodej družstevního bytu v [obec]. Namítla též promlčení nároku žalobkyně na zaplacení částky 225 666,50 Kč. Uvedla, že pokud by připustila, že se jednalo o půjčku, jak tvrdí žalobkyně, mohlo být právo vykonáno v den, který následoval po poskytnutí poslední splátky půjčky, tj. v srpnu 2013, a právo mohlo být promlčeno na konci srpna 2016. Zdůraznila, že text v čestném prohlášení není závazkem zůstavitelky a listina nemá ani charakter závěti. Dále tvrdila, že za společný byt platila SIPO v měsících srpnu 2018 až v prosinci 2018, v únoru 2019 a v březnu 2019, za domovní odpad v dubnu 2019 zaplatila 886 Kč, přičemž jedna třetina z celkové zaplacené částky 4 916 Kč činí 1 638,50 Kč, kterou započetla oproti nároku žalobkyně na náklady spojené s držením psa. Kromě toho zaplatila za pohřeb matky, v souvislosti s tím ze svého vynaložila 9 768 Kč a třetinu započítává oproti zbytku nároku žalobkyně na náklady spojené s držením psa. 6. Okresní soud vyšel ze zjištění, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] (matka účastníků), narozená dne [datum], zemřela dne [datum]. Její smrtí vzniklo účastníkům jako dědicům právo na pozůstalost. Ve vztahu k nároku žalobkyně na vrácení půjčky vzal čestným prohlášením ze dne 24. 9. 2014 ve spojení se sdělením [stát. instituce] za prokázané, že zůstavitelka čestně prohlásila, že v srpnu 2013 přijala od žalobkyně částku 677 000 Kč na koupi bytu na adrese [adresa], 300 000 Kč a 300 000 Kč na účet č. [bankovní účet]; tuto částku přijala jako půjčku k zajištění vlastního bydlení s tím, že„ v budoucnu tento byt bude náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena“. Zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla vlastníkem bytu [číslo] podílovým spoluvlastníkem bytového domu [adresa], pozemků č. parc. st. [číslo], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na základě smlouvy darovací ze dne 11. 10. 2013 s právními účinky vkladu ke dni 15. 10. 2013 uzavřené mezi žalovanou 2 jako dárkyní a zůstavitelkou jako obdarovanou. Dle výpisu z účtu žalobkyně poukázala zůstavitelce dne 2. 8. 2013 částku 300 000 Kč, dne 5. 8. 2013 částku 300 000 Kč a dne 7. 8. 2013 částku 77 000 Kč Okresní soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní a zůstavitelkou byla uzavřena platně smlouva o půjčce. V řízení totiž nebyl prokázán závazek samotné zůstavitelky, že peníze vrátí. Zavazovat jiné osoby k plnění bez jejich souhlasu, které nejsou účastníkem smluvního vztahu, nelze. Zůstavitelka tedy