25 CO 73/2021-371 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud svým rozsudkem, ve spojení s doplňujícím rozsudkem a k tomu se vážícím doplňujícím usnesením, všech označených v záhlaví tohoto rozhodnutí, rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce [jméno] [příjmení]„ ke zletilé dceři“ (pozn. odvolacího soudu: správně„ k žalované“) [jméno] [příjmení], stanovené usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2014, č. j. 10 C 338/2013-54, ke dni 31. 12. 2020 (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu); žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 050,50 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem II. rozsudku); dále shora označený rozsudek doplnil svým doplňujícím rozsudkem tak, že zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři (správně: k žalované) [jméno] [příjmení] za období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020 (výrok pod bodem III., o němž bylo rozhodnuto v rámci doplňujícího rozsudku), a konečně rozhodl o doplnění doplňujícího rozsudku o výrok, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozhodnutí, týkajícího se projednání části řízení o zrušení vyživovací povinnosti za období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020 (výrok pod bodem IV., o němž bylo rozhodnuto v rámci doplňujícího usnesení). 2. V odůvodnění svého rozsudku ve spojení s jeho doplněním okresní soud rekapituloval četná procesní podání obou účastníků v předmětném řízení, zahájeném žalobou podanou dne 17. 5. 2019, a průběžný vývoj jejich vzájemných stanovisek v probíhajícím řízení; podal současně zevrubný přehled ve věci provedených důkazů. Po právní stránce při svém rozhodování o meritu věci vycházel z výslovně označených ustanovení § 911 a § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Prvostupňový soud uzavřel, že vyživovací povinnost žalobce (pozn. odvolacího soudu: žalobce je otcem zletilé žalované) k žalované se zrušuje ke dni 31. 12. 2020 (viz výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu), když žaloba v části, v níž se žalobce současně domáhal zrušení své vyživovací povinnosti za předcházející období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020, byla zamítnuta (pozn. odvolacího soudu: o tom rozhodl okresní soud ve výroku pod bodem III. v rámci svého doplňujícího rozsudku, jenž byl vydán až k závaznému pokynu odvolacího soudu v rámci – v pořadí prvého – tzv. vrácení věci soudu prvního stupně bez věcného vyřízení /srov. pokyn krajského soudu ze dne 31. 3. 2021, založený na č. l. 262 spisu/). Vyhovující výrok o zrušení žalobcovy vyživovací povinnosti k žalované za vymezené období okresní soud dovodil po provedeném dokazování z podrobně rozvedeného chování žalované vůči žalobci, jež hodnotil – sumárně řečeno – jako rozporné s dobrými mravy, a dále z tzv. věčného studentství na straně žalované, která ve věku dovršených 27 let (pozn. odvolacího soudu: míněno k datu přijetí /prvního/ rozsudku okresním soudem – tj. ke dni 30. 11. 2020) nevyužila možnosti v řádném termínu zdárně dokončit svá vysokoškolská studia na pražské právnické fakultě. K tomu připomněl několikeré vstřícné nabídky žalobce adresované žalované za účelem mimosoudního vyřešení sporu či uzavření soudního smíru. Částečně zamítavý výrok vůči požadovanému zrušení žalobcovy vyživovací povinnosti vůči žalované za období od 30. 6. 2019 do 30. 12. 2020 okresní soud odůvodnil tím, že ve vymezené době žalovaná nebyla s to samostatně uspokojovat své potřeby vlastní prací nebo z vlastního majetku, když v tomto údobí měla možnost zdárně dokončit studium vysoké školy (toto období pokračujícího studia žalované totiž okresní soud ještě nehodnotil jako nepřiměřené z hlediska jeho délky – posuzoval jej za časový prostor poskytnutý žalované k úspěšnému dokončení jejího studia). Své právní závěry ve věci samé okresní soud opřel – mimo zákonnou úpravu shora označenou – též o judikaturu Ústavního soudu, jakož i o přesně označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Rozhodnutí o nákladech řízení pod výrokem II. rozsudku a pod výrokem IV. doplňujícího usnesení (pozn. odvolacího soudu: o tom rozhodl okresní soud až k závaznému pokynu odvolacího soudu v rámci – v pořadí druhého – tzv. vrácení věci soudu prvního stupně bez věcného vyřízení /srov. pokyn krajského soudu ze dne 13. 10. 2021, založený na č. l. 308 spisu/) okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 a § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“), kdy žalobce byl ve vyhovující části plně procesně úspěšný (pozn. odvolacího soudu: k tomu okresní soud připojil přehled výpočtu náhrady nákladů řízení přiznaných žalobci na vrub žalované /srov. bod 26. odůvodnění rozsudku okresního soudu ze dne 30. 11. 2020). Nákladový výrok pod bodem IV., obsažený v doplňujícím usnesení okresního soudu ze dne 6. 12. 2021, prvostupňový soud opřel o závěr, že v souvislosti s vydáním doplňujícího rozhodnutí žalované, která byla v této části procesně úspěšná, žádné náklady nevznikly, neboť – cit.:„ … soud v této části věc rozhodoval bez nařízení jednání“. 3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali oba účastníci. Žalovaná své odvolání cílila vůči oběma výrokům rozsudku okresního soudu ze dne 30. 11. 2020 (a též výslovně i vůči doplňujícímu rozsudku ze dne 2. 6. 2021 /srov. č. l. 228 ve spojení s č. l. 236–239 a č. l. 291 ve spojení s č. l. 296–298 spisu/); žalobce se pak odvolal proti doplňujícímu rozsudku okresního soudu ze dne 2. 6. 2021 (srov. č. l. 275–279 ve spojení s č. l. 289–290 spisu). Účastníci se současně k odvoláním protistrany vzájemně písemně vyjádřili podáními založenými v soudním spisu (srov. žalobcovo vyjádření k odvolání žalované na č. l. 241–243 a č. l. 336–339 spisu a vyjádření žalované k odvolání žalobce na č. l. 295 spisu). 4. Pro další procesní vývoj ve sporu ve fázi odvolacího řízení (viz níže popsané smírné vyřešení věci mezi účastníky řízení u nařízeného odvolacího jednání) krajský soud pro stručnost plně odkazuje na odůvodnění označených soudních rozhodnutí vydaných prvostupňovým soudem, na obsah v řízení podaných opravných prostředků, vč. uplatněných odvolacích návrhů a na vyjádření té které protistrany k podaným odvoláním účastníků. 5. V rámci své přezkumné činnosti se krajský soud jako soud odvolací po – v pořadí třetím – předložení spisu k datu 11. 1. 2022 (po předchozích dvou vráceních věci bez věcného vyřízení k odstranění vytčených vad v postupu okresního soudu dle závazných pokynů odvolacího soudu) nejprve ujistil, že odvolání byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a že jsou přípustná (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), poté přezkoumal rozsudek okresního soudu spolu s jeho doplňujícím rozsudkem a doplňujícím usnesením včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a OSŘ), k čemuž ve věci nařídil na termín 24. 2. 2022 veřejné odvolací jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ). Na tomto místě je nutno uvést, že vzápětí po zahájení veřejného odvolacího jednání účastníci před krajský soud předstoupili s dohodou – uzavřeným smírem o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované k přesně uvedenému datu, který navrhli odvolacímu soudu ke schválení. 6. Podle ustanovení § 99 odst. 1 věty prvé OSŘ připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle odstavce druhého téhož ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 7. Odvolací soud se v intencích citovaného ustanovení § 99 odst. 1 a 2 OSŘ zabýval tím, zda povaha věci připouští skončení řízení soudním smírem a zda smír účastníky uzavřený je v souladu s právními předpisy. V daném případě se jedná o řízení sporné, týkající se zrušení vyživovací povinnosti žalobce (otce) vůči žalované (zletilé dceři). Povaha věci tak nevylučuje skončení řízení soudním smírem. Krajský soud jako soud odvolací pak současně uzavřel, že neplyne rozpor mezi účastníky uzavřeným smírem a na věc dopadajícími právními předpisy (§ 910 odst. 1, § 913 odst. 1, § 915 odst. 1, § 917 a § 923 odst. 1 o. z.). 8. Odvolací soud proto z důvodů výše uvedených mezi účastníky uzavřený smír schválil a změnil tak dle ust. § 220 odst. 2 OSŘ odvoláními účastníků napadený rozsudek okresního soudu, ve znění jeho doplňujících rozhodnutí (viz výrok pod bodem I. tohoto rozsudku); tím se změnila dosavadní právní úprava vyživovací povinnosti mezi účastníky řízení, daná předchozím soudním rozhodnutím – usnesením hradeckého okresního soudu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 10 C 338/2013-54 (viz výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). 9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku) pak bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a/ OSŘ. 10. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že uzavření předmětného smíru účastníky v průběhu odvolacího řízení, opakovaně iniciovaného vstřícným postojem žalobce, je mj. transparentním výrazem žalobcovy sna