19 Co 125/2024-298 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 88 508,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 21 790 Kč od 23. 7. 2020 do 22. 8. 2020, z 42 925,64 Kč od 23. 8. 2020 do 22. 9. 2020 a z 88 508,51 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a 2 100 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 930 EUR od 23. 7. 2020 do 22. 8. 2020 a z 2 100 EUR od 23. 8. 2020 do zaplacení (výrok I). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 8 186,87 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 124 742 Kč (výrok III) a nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení ve výši 6 254,92 Kč (výrok IV).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému jako jeho bývalému zaměstnavateli byla uložena povinnost zaplatit žalobci neuhrazenou mzdu a příplatky za práci přesčas, o víkendu a o svátku v celkové výši 96 695,38 Kč s příslušenstvím a neuhrazené zahraniční stravné 2 100 EUR s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr smlouvou z 6. 9. 2019, na jejímž základě žalobce pro žalovaného vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl ukončen 4. 9. 2020, kdy bylo žalovanému doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce žalovanému dal dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce proto, že mu žalovaný neproplácel řádně mzdu, zahraniční stravné a příplatky, na něž žalobci vznikl nárok. Žalovaný ani po skončení pracovního poměru neuspokojil tyto mzdové nároky žalobce a neposkytl mu ani náhradu mzdy za 2 měsíce při skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, ač k tomu byl žalobcem opakovaně vyzýván.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce v ní uplatňuje nároky, které mu měly vzniknout po 31. 5. 2020, kdy již však žalovaný nebyl jeho zaměstnavatelem. Pracovní poměr účastníků totiž dle žalovaného zanikl dohodou o rozvázání pracovního poměru z 31. 5. 2020 k témuž dni a od 1. 6. 2020 žalobce pracoval na základě jiné pracovní smlouvy již pro jiného zaměstnavatele. Žalovaný proto není dle jeho názoru v řízení pasivně legitimován. Namítl dále zdánlivost právního jednání, jímž žalobce zamýšlel okamžitě zrušit pracovní poměr, pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost, které žalovanému neumožňovaly zjistit, zda jde o okamžité zrušení pracovního poměru či žádost o rozvázání pracovního poměru.4. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázáno, že pracovní poměr účastníků byl založen 6. 9. 2019 pracovní smlouvou z téhož dne a žalobce pro žalovaného vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Za vykonanou práci měl žalovaný žalobci vyplácet mzdu 16 280 Kč měsíčně, z níž měl provádět srážky dle příslušné právní úpravy. Mzda měla být žalobci vyplácena k jeho rukám vždy nejpozději do 22. dne kalendářního měsíce následujícího. Smlouva je podepsána oběma jejími stranami. Mezi účastníky bylo sporné, jak a kdy byl tento pracovní poměr ukončen. Žalobce tvrdil, že se tak stalo 4. 9. 2020, kdy bylo žalovanému doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce žalovanému dal dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce proto, že od března 2020 nehradil žalobci mzdu v plné výši a že mu po dobu pracovního poměru neproplácel zahraniční stravné (tzv. diety), příplatky za přesčasy, příplatky za víkendy a svátky. Žalovaný tvrdil, že pracovní poměr skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 5. 2020 a že žalovaný od 1. 6. 2020 pracoval již pro jiného zaměstnavatele (, jméno FO, , Jméno zainteresované osoby 1/0, . Žalobce uvedená tvrzení žalovaného popíral, poukazoval na to, že dohodu o rozvázání pracovního poměru s žalovaným nepodepsal, stejně tak pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem a o obojím se dozvěděl až po šetření Oblastního inspektorátu práce, které sám vyvolal. K prokázání pravdivosti tvrzení obou stran sporu soud ve věci ustanovil znalce z oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému uložil vypracovat znalecký posudek, jímž bude určeno, zda podpis žalobce, zachycený na listině s názvem Dohoda o rozvázání pracovního poměru s datem 31. 5. 2020, je pravým podpisem žalobce či nikoliv, a zda podpis žalobce, zachycený na listině s názvem Pracovní smlouva s datem 1. 6. 2020, je pravým podpisem žalobce či nikoliv. Znaleckým posudkem č. , sp. zn., u 27. 11. 2022 vzal poté soud za prokázáno, že znalec učinil a ověřil na základě zjištěných rozdílů, které jsou podmíněny strukturou podpisů, závěr, že podpisy žalobce na předložené dohodě o rozvázání pracovního poměru a na pracovní smlouvě velmi pravděpodobně nejsou jeho pravými podpisy. Po porovnání sporných podpisů s podpisy žalobce jednoznačně vyloučil, že by podpisy na obou listinách byly smyšlenými padělky, jejich nápadná podobnost nemohla vzniknout ani pouhou náhodou, byla též vyloučena varianta technických padělků, varianta podpisů pravých bezděčně či záměrně komolených. Zjištění znalce svědčí ve prospěch varianty padělku vyhotoveného se snahou o napodobení vzoru podle předlohy z volné ruky. Žalovaný proti znaleckému posudku námitky nevznesl, avšak namítal, že neměl důvod podpis žalobce padělat. Protože listiny žalobce podepsal před několika svědky, navrhl žalovaný provedení výslechu svědka , jméno FO, a , jméno FO, , kteří pravost podpisu žalobce na obou listinách měli prokázat. Svědek , jméno FO, vypovídal, že k podpisu žalobci předkládal novou pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem, která je datována dnem 1. 6. 2020, protože žalobci bylo přiděleno vozidlo z majetku s. r. o. Svědek s jistotou hovořil o přítomnosti dalšího řidiče při podepisování listiny, svědek , jméno FO, však vypověděl, že mu o ukončení pracovního poměru žalobce, jehož viděl celkem jen dvakrát, a o uzavření nové pracovní smlouvy žalobce s , jméno FO, , Jméno zainteresované osoby 1/0, . není nic známo. Z výpisu z karty řidiče - přehled použitých vozidel současně plyne, že žalobce poslední vozidlo SPZ , SPZ, převzal již 25. 4. 2020, tedy více jak měsíc předem, takže se nezdá, že by tyto dvě věci spolu souvisely. Žalobce se dále dovolával záznamů zaznamenaných v jeho kartě řidiče. Z těchto záznamů je zřejmé, že 31. 5. 2020 byl žalovaný na cestě-ujel 326 km a 1. 6. 2020 dokonce 1 004 km, těžko lze proto uvěřit, že se ještě v době od 8,00 do 16,00 hodin dostavil k svědku , jméno FO, k podpisu pracovní smlouvy. Že by listina byla podepsána jiného dne předem nebo dodatečně nikdo v řízení netvrdil. K návrhu žalovaného soud provedl dotaz na okresní správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu žalobce, který zaměstnavatel v měsících červen až srpen 2020 prováděl platby zdravotního a sociálního pojištění za žalobce, příp. kdy byla ohlášena těmto subjektům změna zaměstnavatele žalobce. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se odvolala na zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti a zprávu nepodala. Okresní správa sociálního zabezpečení , adresa, ve zprávě z 31. 8. 2022 sdělila, že žalobce byl přihlášen v kmenové evidenci ČSSZ u zaměstnavatele , Jméno zainteresované osoby 1/0, IČO: , IČO zainteresované společnosti 0/0, od , datum, do 31. 5. 2020 a u zaměstnavatele , jméno FO, , Jméno zainteresované osoby 1/0, . IČO: , IČO, od 1. 6. 2020 do 31. 3. 2021. Okresní soud poté s ohledem na okolnost, že znalecké závěry jsou jasné a byly učiněny s vysokou mírou pravděpodobnosti a že žalovanému se nepodařilo je žádným z jím navržených důkazů zpochybnit, vzal za prokázáno, že žalobce ani jednu z uvedených listin nepodepsal. Žalovaný tedy neprokázal, že pracovní poměr žalobce k němu skončil k 31. 5. 2020 a dnem 1. 6. 2020 vznikl žalobcův pracovní poměr k jinému zaměstnavateli. Nedůvodná je proto i jeho námitka nedostatku pasivní legitimace ohledně žalovaným vznesených nároků. Pracovní poměr žalovaného k žalobci tedy fakticky trval i po 31. 5. 2020, a to bez ohledu na zjištění, že byl žalobce pro potřeby sociálního zabezpečení hlášen u jiného zaměstnavatele, neboť to nemá na trvání pracovněprávního vztahu žádný vliv.5. Okresní soud dále řešil, zda pracovní poměr účastníků založený pracovní smlouvou ze dne 6. 9. 2019 zanikl právním jednáním žalobce vyjádřeným v jeho dopise žalovanému bez data, který byl žalovanému doručen dne 4. 9. 2020. V něm žalobce sdělil žalovanému že „podává okamžité rozvázání pracovního poměru“ pro neustálé hrubé porušování zákoníku práce a vyhlášky o mezinárodní kamionové dopravě a porušování smlouvy především neustálým pozdním placením výplat a nevyplácením diet dle zákona“. Žádal o vyplacení zákonného odstupného za 2 měsíce „v průměrné mzdě“. V závěru žalobce uvedl, že žádá o “zaslání podepsané výpovědi a zápočtový list-neprodleně. Ve výpovědi musí být výše uvedený legitimní důvod“. Dne 3. 9. 2020 žalobce dále adresoval žalovanému „dodatek k výpovědi pro porušování pracovní smlouvy“, v jehož úvodu žalobce uvádí, že vrací dvě firemní karty, a dále žádá o zaplacení dlužné částky 33 000 Kč + 10 000 Kč z dubna a dále celou výplatu za