19 Co 105/2025-415 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výše označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 28 503 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 954 Kč od , datum, 2020 do zaplacení a s 8,5% úrokem ročně z částky 8 549 Kč od , datum, 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Vzájemný návrh žalovaného ve znění, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 59 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne podání vzájemného návrhu, zamítl (výrok II). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 63 958,80 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a doplňujícím, resp. opravným usnesením rozhodl ve výroku IV. tak, že žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení ve výši 20 598 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Vyložil, že žalobce se původně (návrhem ze dne , datum, 2021) po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 122 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je od , datum, 2018 vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, v domě č. p. , číslo, v , název, ulici v , adresa, a k jednotce příslušejícího spoluvlastnického podílu o velikosti 8542/198332 na společných částech domu č. p. , číslo, a na pozemku označeném jako st. p. č. , číslo, , na němž je bytový dům postaven. V budově vzniklo , název, . Žalovaný žalobci nesdělil, že je (novým) vlastníkem bytové jednotky a příslušného podílu na společných částech domu, toto se žalobce dozvěděl až na základě vlastního pátrání na podzim 2018, když ze strany žalovaného nebyly placeny stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a pozemku a zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z jejich vyúčtování dle ustanovení § 1180 a 1181 o. z. a dle čl. V. odst. 2 písm. c) a d) stanov žalobce. Žalobce tak jako poskytovatel služeb požadoval po žalovaném zaplacení nedoplatku vyúčtování záloh za dobu od , datum, 2018 do , datum, 2018 a poplatek za správu domu za toto období v celkové výši 7 355 Kč; vyúčtování bylo žalovanému zasláno , datum, 2019, , datum, 2019 pak žalovaný e-mailem žalobci bez dalšího sdělil, že s vyúčtováním nesouhlasí. Dále žalobce požadoval po žalovaném zaplacení nedoplatku z vyúčtování záloh za období od , datum, 2019 do , datum, 2019 a poplatek za správu domu v tomto období v celkové výši 17 507 Kč, které bylo žalovanému zasláno , datum, 2020 a , datum, 2020 žalovaný opět e-mailem sdělil, že s vyúčtováním nesouhlasí, aniž uplatnil konkrétní námitky. Celkovou částku pak žalobce ponížil o 6 000 Kč, když žalovaný v , datum, 2020 uskutečnil platbu v této výši s tím, že se jedná o zálohy za rok 2019; za uvedené období tak nakonec žalobce požadoval 11 507 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení částky 1 260 Kč za příspěvky na správu domu za období , datum, až , datum, 2020, která již byla v době podání žaloby splatná s tím, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení, avšak bezvýsledně. Dne , datum, 2022 žalobce rozšířil žalobu o 8 549 Kč; tato částka představuje dluh z vyúčtování za období od , datum, 2020 do , datum, 2020. Okresní soud změnu žaloby připustil. Následně upravil žalobce vyúčtování za rok 2018 na částku 7 187 Kč s tím, že ohledně částky 168 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od , datum, 2020 vzal žalobu zpět; okresní soud ohledně této částky řízení zastavil (viz č. l. 78 spisu). Vyložil, že žalobce dle požadavků žalovaného opravil předchozí vyúčtování za rok 2018 a dne , datum, 2021 mu zmíněná vyúčtování doručil znovu. Stalo se tak po jednání účastníků dne , datum, 2021, kde se dle tvrzení žalobce žalovaný zavázal, že nebude požadovat pokutu za pozdní doručení vyúčtování, a dále se zavázal veškerý dluh vůči žalobci doplatit; následně však přestal reagovat, a i nadále sporoval řádné vyúčtování služeb. Při jednání soudu žalovaný učinil nesporným, že za léta 2018 a 2019 nezaplatil žádné zálohy a teprve v , datum, 2020 zaplatil 6 000 Kč jako zálohu za rok 2019. Písemně byl upomínán o zaplacení dluhu, naposledy , datum, 2020.3. Okresní soud dále vyložil, že dle znaleckého posudku , jméno, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady – specializace podniky, účetní evidence – specializace účetnictví, je vyúčtování tak, jak vyplývá z předložených dokumentů, které byly zaslány žalovanému , datum, 2021, řádné a správné. Předpisy upravující tuto oblast práva jsou poměrně flexibilní; legislativa umožňuje odchylky od pravidel v zákoně (tj. odchylky od občanského zákoníku, případně zákona č. 67/2013 Sb., a též vyhlášek č. 269/2015 Sb., resp. 366/2013 Sb.), přičemž pro vyúčtování jsou nejdůležitější stanovy, které podrobně řeší tzv. rozúčtovací klíč. Správnost znaleckého posudku pak znalec stvrdil při jednání, kdy se vyjadřoval i k dalším námitkám žalovaného. Soud nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že znalec nemá potřebnou odbornost, a také nepovažoval za důvodnou námitku podjatosti vůči znalci, jak podrobně vysvětlil v bodech 35 až 37 odůvodnění rozsudku.4. Právně soud posoudil věc podle § 1180 a 1181 o. z. a dále podle zákona č. 67/2013 Sb., konkrétně § 7 a 8 uvedeného zákona a též vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění do 1. 11. 2021 (dále jen „vyhláška“). Vyúčtování za daná období považoval za řádná a správná. Připomněl, že žalovaný měl jakožto příjemce služeb možnost do 30 dnů od doručení vyúčtování písemně požádat poskytovatele služeb, aby doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle uvedeného zákona, a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Pokud námitky v této lhůtě nepředložil, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí (§ 8 odst. 1 a 2 vyhlášky). Žalovaný žádné námitky neuvedl, pouze bez dalšího sdělil, že s vyúčtováním nesouhlasí. Žalobce tak nemohl na námitky reagovat, když nevěděl, co konkrétně žalovaný sporuje. Následně žalovaný přestal se žalobcem komunikovat. Ohledně správnosti jednotlivých vyúčtování za rok 2018 a 2019, ohledně nichž uplatnil žalovaný námitky teprve v průběhu řízení, vyšel soud z posudku , jméno, , který došel k jednoznačnému závěru, že vyúčtování bylo provedeno početně správně, vyúčtování neobsahovalo konkrétní koeficienty a součinitele pro přepočty započitatelné podlahové plochy. Znalec vycházel z celkové podlahové plochy bytové jednotky žalovaného, která činí dle prohlášení vlastníka 85,42 m2, když do ní bylo třeba započítat i podlahovou plochu sklepa, a shodná plocha je uvedena i ve vyúčtování a je určena v souladu s § 3 nařízení vlády č. 366/2013 Sb. Ve vyúčtování je také správně uvedena započitatelná a vytápěná plocha dle vyhlášky č. 269/2015 Sb. Okresní soud vysvětlil, že dle znaleckého posudku jsou i koeficienty použity správně, stejně tak jako započitatelná plocha; žalovaný ani nikdy dříve netvrdil, že by údaje nebyly správné, a nikdy předtím nechtěl po žalobci vysvětlit výpočet vytápěné a započitatelné plochy. Ve vyúčtování za rok 2018 jsou zahrnuty náklady i za jiné období, což je v pořádku, protože se jedná o opakovatelné služby, které jsou přeúčtovány za konkrétní období jednotlivým členům žalobce, a dle zákona o účetnictví je takto v případě opakovatelných nákladů účtováno správně. Soud tedy považoval vyúčtování za správná, když způsob vyúčtování je v souladu se stanovami žalobce, je zcela obvyklý, nepřesahuje meze zákonné úpravy, která je dle důvodové zprávy k zákonu dispozitivní, pokud není stanoveno jinak, a skutečnost, že vyúčtování neobsahuje konkrétní koeficienty a součinitele použité pro přepočty započitatelné podlahové plochy, nezpůsobuje neplatnost takového vyúčtování, když je třeba je posuzovat z hlediska materiální správnosti, a nikoli zcela formalisticky, což není účelem zákona. Z jednotlivých vyúčtování za léta 2018 až 2020 je jednoznačné, že byly vyúčtovány všechny služby společně, celkové náklady připadající na byt, zálohy a celkový rozdíl mezi náklady a zálohami, u každé jednotlivé služby je uvedena spotřeba, náklady na poskytnutí služby, způsob rozúčtování, výše zaplacené zálohy i rozdíl mezi náklady a zálohou a další potřebné náležitosti. Žalobce podrobně vymezil, z jakých nedoplatků, za jaké služby a jaká období se dluh žalovaného skládá. Rozhodl proto, že žalovaný je povinen zaplatit mu dluh z vyúčtování za rok 2018 (7 187 Kč včetně příspěvku na správu domu ve výši 630 Kč), za rok 2019 (11 507 Kč + příspěvek na správu domu 1 260 Kč) a za rok 2020 (8 549 Kč), celkem částku 28 503 Kč s příslušenstvím.5. Důvodným soud naopak neshledal vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 59 900 Kč jakožto pokuty spojené s pozdním, resp. vadným vyúčtováním ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, a to ve výši 50 Kč za každý den prodlení v celkové výši 59 900 Kč (konkrétně požadoval za rok 2018 od , datum, 2019 do , datum, 2021 za 782 dnů po 50 Kč, celkem 39 100 Kč, a za rok 2019 do , datum, 2020 do , datum, 202