21 Co 6/2026-122 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu o uložení povinnosti zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované. V odůvodnění uvedl, že žalobce se návrhem ze dne , datum, domáhal vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena dohoda o narovnání, podle níž měla žalovaná obdržet od žalobce částku , částka, jako náhradu výživného pro syna účastníků , jméno FO, do budoucna. Současně se žalovaná měla vzdát dalších nároků na výživné. Vzhledem k právní nemožnosti této dohody a k tomu, že soudem bylo následně stanoveno výživné pro , jméno FO, , žalobce požadoval vrácení poskytnutých , částka, s tím, že uvedená částka nemohla být použita žalovanou k účelu zamýšlenému dohodou účastníků. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že znění dohody jí nadiktoval sám žalobce, ona ji s ohledem na citový vztah, který k němu chovala, podepsala, předmětnou částku jí však žalobce nikdy neposkytl. Dále poukázala na to, že dohoda byla uzavřena již v roce , datum, , datum , datum, do ní mělo být doplněno až následně. Žalobce byl po celou dobu jejich vztahu v zásadě nemajetný, byly vůči němu vedeny četné exekuce, je proto vyloučeno, aby žalované předal , částka, . Žalovaná rovněž namítla promlčení žalobou uplatněné pohledávky. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že obsahem zmiňované dohody o narovnání, na níž bylo až pod podpisy stran a odlišným písmem, než kterým byl vyveden text samotné dohody, uvedeno datum , datum, , bylo potvrzení žalované o tom, že převzala od žalobce hotovost , částka, , a současně vzdání se práva na výživné do budoucna. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo rozhodnuto o svěření nezletilého , jméno FO, do péče žalované a žalobci jako otci nezletilého bylo stanoveno výživné a byla mu rovněž uložena povinnost k doplacení dlužného výživného. Písemnými výzvami z , datum, a , datum, žalobce opakovaně vyzval žalovanou k vrácení částky , částka, . Okresní soud s ohledem na vznesenou námitku promlčení posoudil věc podle § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka je skutečně promlčená. Poukázal na to, že dne , datum, nabyl právní moci rozsudek, jímž byla žalobci stanovena povinnost hradit výživné, a to jak řádné, tak i dlužné. Nejpozději v tento den tak muselo být žalobci zřejmé, že údajně předanou částku , částka, nelze na jím zamýšlený účel (jako náhradu výživného do budoucna) využít a že se tedy může jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Tím došlo k naplnění podmínek předpokládaných ustanovením § 621 o. z., neboť žalobce si byl vědom existence tvrzeného bezdůvodného obohacení a rovněž toho, kdo je osobou povinnou k jeho vydání, proto uvedeného dne počala běžet tříletá promlčecí lhůta. Žaloba byla podána až , datum, , tedy až po marném uplynutí této lhůty. Protože z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o tom, že by došlo k přerušení či stavění běhu promlčecí lhůty, okresní soud se blíže nezabýval žádnými dalšími otázkami, zejména pravostí dohody o narovnání nebo tím, zda skutečně došlo k předání částky , částka, žalované, a žalobu s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení zamítl. Žalované jakožto plně procesně úspěšné účastnici pak s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, .2. Proti tomuto rozsudku žalobce podal včas odvolání. Namítl, že okresní soud nesprávně posoudil okamžik počátku běhu promlčecí lhůty, když uzavřel, že žalobce se o údajném bezdůvodném obohacení musel dozvědět nejpozději dnem právní moci rozsudku, jímž mu bylo stanoveno výživné, tedy k datu , datum, . Takový závěr je však podle žalobce nelogický a rozporný s § 619 a § 621 o. z., neboť skutečnost, že rozsudek o výživném nabyl právní moci, nemohla být okolností, z níž by žalobce mohl dovozovat, že žalovaná částku , částka, převzala nebo si ji ponechala. Žalobce v uvedené době neměl jistotu o skutečném osudu uvedených finančních prostředků, neměl k dispozici potřebné listiny a neměl také potvrzeno, zda je dohoda o narovnání platná a zda došlo k naplnění jejích podmínek. Promlčecí lhůta z jeho pohledu začala běžet až v okamžiku, kdy získal kompletní informace, tedy kdy nalezl dokument, jehož obsah potvrdil, že žalovaná měla předmětnou částku převzít, a kdy žalovanou na základě tohoto dokumentu poprvé vyzval k vydání poskytnuté částky. Teprve v tomto okamžiku došlo k naplnění podstatných skutkových okolností, které činily právo uplatnitelným, neboť teprve po dohledání příslušného dokumentu mohl žalobce přezkoumat jeho obsah a vyhodnotit, že žalovaná se na jeho úkor obohatila. Nebylo prokázáno, že by měl žalobce v roce , rok, , kdy podle okresního soudu začala běžet promlčecí lhůta, k dispozici všechny rozhodné informace. Z popsaných důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci požadovaných , částka, s příslušenstvím, případně aby odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, že nesprávně posoudil skutkový stav a dospěl k chybnému závěru o promlčení žalované pohledávky, aniž by se zabýval dalšími podstatnými otázkami, např. platností dohody o narovnání nebo tím, zda žalovaná převzala předmětnou částku.3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že okresní soud podle ní otázku počátku běhu promlčecí lhůty posoudil zcela v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, která si žalobce vykládá nesprávně. Poukázala na to, že žalobce byl v řízení, v jehož rámci byla schválena dohoda rodičů o výživném, právně zastoupen. Žalobce se mýlí, pokud má za to, že počátek běhu promlčecí lhůty lze posouvat dle jeho potřeby.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o. s. ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř.), přičemž přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným. Ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).5. Okresní soud zjistil správně a v rozsahu potřebném pro vydání meritorního rozhodnutí skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a pouze pro doplnění a k odvolací argumentaci žalobce dodává následující.6. Žalobce se domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalované vzniknout tím, že přijala od žalobce částku , částka, jako náhradu za výživné pro nezletilého syna účastníků , jméno FO, , přičemž se současně do budoucna předem vzdala jakýchkoliv nároků na výživné. Oprávněnost svého nároku žalobce dovozuje z toho, že mu následně i přes uzavřenou dohodu byla rozhodnutím soudu uložena povinnost hradit výživné nezletilému synovi, zmíněná částka tedy nemohla sloužit dohodnutému účelu, a to i proto, že po právní stránce není uzavření shora uvedené dohody přípustné.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Podle § 609 odst. 1 věty první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.11. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.12. Podle § 619 odst. 2 o. z. může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.13. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o sobě povinné k jeho vydání.14. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.15. Podle § 638 odst. 1 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za