Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice 22 Co 122/2026-213 – Vrácení daru

Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (výrok II).2. Ve věci se žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši , částka, s tím, že žalovaný jako budoucí dárce a žalovaná jako budoucí obdarovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o smlouvě budoucí darovací, podle které k výzvě žalobkyně měl žalovaný žalobkyni darovat ½ stavebního pozemku č. , hodnota, jehož součástí je dům , číslo, pozemku stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí je garáž a ½ pozemku parcelní č. , číslo, a to vše v Katastrálním území , adresa, , a 1/12 pozemku stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí je dům č.p. , číslo, pozemkové parcely č. , číslo, vše v obci a Katastrálním území , adresa, (dále také nemovitosti). Žalobkyně žalovaného vyzvala k uzavření darovací smlouvy dne , datum, prostřednictvím svého zástupce. Žalovaný však s žalobkyní darovací smlouvu neuzavřel, neboť vlastnické právo k nemovitostem, které měly být předmětem darovací smlouvy pozbyl. Žalobkyně se proto domáhá náhrady škody odpovídající výši hodnoty majetku, který měla získat.3. Žalovaný namítl, že dne , datum, uzavřel darovací smlouvu se svými rodiči, na základě které nabyl vlastnické právo k nemovitostem. K uzavření darovací smlouvy došlo v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, a při podpisu byl přítomen také bratr žalovaného , jméno FO, , který je otcem žalobkyně, rodiče žalovaného a jmenovaný advokát. V kanceláři žalovaný podepisoval jemu předložené listiny a důvěřoval svému bratrovi i advokátovi tak, že listiny nečetl. Po doručení výzvy žalobkyně k uzavření darovací smlouvy teprve zjistil, že podepsal i smlouvu budoucí darovací, a to ve stejný den, v jaký uzavřel darovací smlouvu se svými rodiči na shora uvedené nemovitosti. Žalovaný namítal neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí darovací pro nedostatek jeho vůle s tím, že byl uveden v omyl svým bratrem a advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný dále uvedl, že darovací smlouvu s žalobkyní ani uzavřít nemůže, neboť již nemovitosti nevlastní, když na základě výzvy svých rodičů byl nucen dar rodičům vrátit. Rodiče žalovaného měli důvodné obavy, že při převedení poloviny daru na žalobkyni bude chtít žalobkyně tento majetek prodat a bude ohrožena možnost dožití rodičů žalovaného v jejich domě. Rodiče žalovaného též nesouhlasili s tím, že by podíl na nemovitostech převáděl na žalobkyni formou darovací smlouvy a v jednání žalovaného shledali nevděk. Žalovaný z uvedených důvodů dar svým rodičům vrátil.4. Okresní soud po provedeném řízení vzal za prokázané, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci se žalovaným jako obdarovaným, uzavřeli dne , datum, darovací smlouvu, kterou žalovanému darovali stavební parcelu , číslo, , jejíž součásti je dům č.p. , číslo, stavební parcelu č. , hodnota, , jejíž součástí je garáž bez č.p./č.e. a pozemkovou parcelu č. , číslo, a to vše v Katastrálním území , adresa, . Matka žalovaného pak žalovanému darovala svůj podíl v rozsahu 1/6 celku k pozemku stavební parcela č. , hodnota, , jejíž součástí je dům č.p. , číslo, , adresa, a k pozemkové parcele č, číslo, v obci a Katastrálním území , adresa, . Žalovaný tentýž den, , datum, , podepsal smlouvu o smlouvě budoucí darovací, kterou se zavázal polovinu shora uvedených nemovitostí, získaných darovací smlouvou od svých rodičů, do 60 dnů od výzvy , jméno FO, (žalobkyně) darovat žalobkyni, která se zavázala výzvu k podpisu darovací smlouvy učinit do 15 let od podpisu smlouvy o smlouvě budoucí darovací. Podpisy stran na darovací smlouvě a podpis žalovaného na smlouvě budoucí darovací byly ověřeny , tituly před jménem, , jméno FO, , který též text smluv koncipoval.5. Okresní soud na základě uvedených smluv a zjištění, že žalovaný nesporoval podpis na smlouvě o smlouvě budoucí darovací a na základě výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , dospěl k závěru, že darovací smlouva i smlouva o smlouvě budoucí darovací byly uzavřeny platně.6. Dále okresní soud z prohlášení i notářského zápisu , jméno FO, a , jméno FO, uzavřel, že se o smlouvě o smlouvě budoucí dozvěděli až z výzvy žalobkyně z června roku , datum, , adresované žalovanému, kterou se žalobkyně domáhala uzavření darovací smlouvy. Rodiče žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, poté vyzvali žalovaného k vrácení daru a spolu se žalovaným učinili prohlášení o tom, že žalovaný si podpisu na smlouvě o smlouvě budoucí darovací není vědom. Žalovaný pak potvrdil tvrzení rodičů, že jim z hrubé nedbalosti ublížil a potvrdil také důvodnou obavu rodičů, že pokud by žalobkyně podíly na nemovitostech získala, bude se snažit je zpeněžit a bude tak ohroženo dožití rodičů žalovaného v domě, který mu darovali. Z notářského zápisu podepsaného rodiči žalovaného pak okresní soud zjistil, že rodiče žalovaného učinili prohlášení, že dne , datum, v kanceláři advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, za přítomnosti jmenovaného advokáta, obou rodičů, tedy , jméno FO, a , jméno FO, a jejich synů , jméno FO, a , Jméno žalovaného, proběhlo jednání, jehož účelem, který byl předem dohodnut, bylo darování nemovitosti , Jméno žalovaného, , neboť staršímu synovi , jméno FO, v minulosti rodiče pomáhala se stavbou jeho domu, a to finančně i reálně a finančně mu vypomáhali i v podnikání. Rodiče žalovaného chtěli oba syny spravedlivě podělit a podle jejich tvrzení o darování podílu na nemovitostech vnučce (žalobkyni) nepadlo ani slovo a o jednání o smlouvě o smlouvě budoucí darovací ve prospěch , jméno FO, neslyšeli. Stejné skutečnosti pak okresní soud zjistil i z výslechu svědkyně , jméno FO, , matky žalovaného a babičky žalobkyně.7. Okresní soud tvrzení žalovaného o tom, že si není vědom podpisu smlouvy o smlouvě darovací zhodnotil ve shodě se závěry rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, a dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal nedostatek své vůle uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí darovací, a tudíž tuto smlouvu shledal platnou.8. Okresní soud dále posuzoval otázku, zda se rodiče žalovaného důvodně domáhali vrácení daru pro nevděk a s odkazem na § 2072 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) dospěl k závěru, že v daném případě se ze strany žalovaného skutečně jednalo o hrubou nedbalost, když žalovaný listinu smlouvu o smlouvě budoucí darovací podepsal, aniž by ji četl. Takovéto jednání žalovaného shledal jako nezodpovědné, lhostejné vůči dárcům, jeho rodičům a důsledkem takovéhoto chování žalovaného bylo to, že dárcům skutečně ublížil, když z výslechu matky žalovaného jednoznačně vyplynulo, že těžce nesla, že byla narušena vůle rodičů podělit své syny stejně. Tato skutečnost dárce, tedy rodiče žalovaného trápila, především matka žalovaného tím trpěla, čímž žalovaný svojí nedbalostí svým rodičům ublížil a jejich požadavek na vrácení daru byl důvodný. K vrácení daru pak došlo dne , datum, .9. Okresní soud se dále zabýval jednáním žalobkyně v době mezi lety , datum, tedy v době po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací mezi žalobkyní a žalovaným ze dne , datum, a výzvou žalobkyně k uzavření darovací smlouvy ze dne , datum, . Výslechem svědkyně , jméno FO, , ale i prohlášením rodičů žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, ze dne , datum, okresní soud vzal za prokázané, že v reakci na výzvu žalobkyně k uzavření darovací smlouvy, kterou by jí žalovaný převedl polovinu nemovitostí včetně domu, ve kterém původní dárci žijí, dárci nejen projevili svůj názor, že žalovaný se vůči ním dopustil hrubé nedbalosti, ale tvrdili také nezájem žalobkyně o ně a svoji obavu, že žalobkyně bez ohledu na ně bude chtít nabytý majetek zpeněžit. Ve svém prohlášení rodiče žalovaného uvedli, že existují důvody, pro které by žalobkyni vydědili, což také následně okresní soud zjistil z listiny o vydědění žalobkyně, které učinili prarodiče žalobkyně (rodiče žalovaného). Okresní soud tak uzavřel, že chování žalobkyně k prarodičům se po roce , datum, skutečně změnilo, že žalobkyně přestala mít o prarodiče zájem, nenavázala s nimi žádný kontakt, prarodiče ani léta neviděli její děti, nenabídla jim pomoc a takovéto jednání hodnotili jako odcizení. Poukázal i na to, že sama žalobkyně při svém výslechu jako účastnice řízení potvrdila, že se od roku , datum, s prarodiči nestýká.10. Na základě uvedeného okresní soud uzavřel, že žalovaný se vůči svým rodičům (dárcům) dopustil hrubé nedbalosti, když podepsal smlouvu o smlouvě budoucí darovací bez toho, aby si ji přečetl a žalobkyně změnila své chování k prarodičům, když je začala ignorovat. Poukázal na to, že svědkyně , jméno FO, při svém výslechu uvedla, že žalobkyni ani jejím dětem nic neudělala. Z toho okresní soud dovodil, že odcizení žalobkyně nesli prarodiče těžce, přemýšleli o něm, a nakonec je rozzlobilo, že žalobkyně se domáhala podílu na jejich domě, který hodlali dát žalovanému. V tomto jednání žalobkyně vůči svým prarodičům shledal soud změnu okolností oproti době, kdy byla podepsána smlouva o smlouvě budoucí darovací mezi žalobkyní a žalovaným. Chování žalobkyně vůči prarodičům jako osobám blízkým žalovanému tak vytvořilo situaci, kdy po žalovaném nebylo možno rozumně požadovat splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy budoucí darovací a uzavření darovací smlouvy ve prospěch žalobkyně, která by se tak stala spoluvlastnicí domu, kde žijí její prarodiče. Sama žalobkyně uvedla, že v době uzavírání těchto smluv se rozváděla, potřebovala peníze, a právě v důsledku změny jejího chování k prarodičům povinnost žalovaného uzavřít darovací smlouvu podle názoru okresního soudu s odkazem na § 1788 odst. 2 o.z. zanikla. Své stanovisko pak žalovaný vyjádřil v „souhlasném prohlášení ze dne , datum, “ učiněném spolu se svými rodiči (prarodiči žalobkyně), které žalobkyni oznámil při řízení vedeném u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , spisová značka, . V důsledku toho, že došlo k zániku povinnosti žalovaného uzavřít darovací smlouvu ve prospěch žalobkyně, nemohlo z jeho strany dojít ani k porušení jeho smluvní povinnosti, v jehož důsledku by byl povinen žalobkyni nahradit škodu spočívající v odpovídající hodnotě majetku, který žalobkyně měla od žalovaného získat na základě realizace smlouvy o smlouvě budoucí darovací. Okresní soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal podle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení spočívající ve 12 úkonech po , částka, , v 8 režijních paušálech po , částka, a 4 režijních paušálech po , částka, , cestovém, náhradě za ztrátu času za 2 půlhodiny po , částka, . Náklady řízení v celkové výši , částka, pak okresní soud uložil žalobkyni nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.11. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání. V něm především vytkla okresnímu soudu nesprávné posouzení změny okolností podle § 1788 odst. 2 o.z. Poukázala na znění článku II odst. 2 smlouvy o smlouvě budoucí ze dne , datum, , podle kterého se smluvní strany dohodly, že budoucí obdarovaná je oprávněna zvolit si místo sebe jiný subjekt (fyzickou, právnickou osobu), který tak vstoupí do všech práv a povinností. Budoucí dárce bude povinen volbu budoucí obdarované bez dalšího přijmout. Z tohoto žalobkyně dovozuje, že osoba beneficenta nebyla pro žalovaného podstatná při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí darovací, když se zavázal převést majetek na jakoukoliv třetí osobu označenou žalobkyní. Nelze proto vycházet z předpokladu, že podmínkou plnění jsou vřelé rodinné vztahy žalobkyně. Okresní soud tedy povýšil vztah k prarodičům na okolnost rušící závazek a zasáhl tak nepřípustně do smluvní svobody stran a rozhodl v rozporu s principem pacta sunt servanda. Podle žalobkyně není možné, aby soud dodatečně vnášel do smlouvy podmínku kvality vztahů, kterou strany samy vyloučily možností postoupení práv. Žalobkyně také namítla, že kdyby soud zkoumal kvalitu vztahů mezi žalobkyní a prarodiči, pochybil v časovém hodnocení a v otázce příčinné souvislosti. K ochladnutí vztahů mezi žalobkyní a prarodiči prokazatelně došlo až v roce , datum, tedy v době, kdy žalobkyně začala uplatňovat svá práva a žalovaný se plnění bránil. Zde poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , z kterého vyplývá, že změna okolnosti, k níž dojde až po uplynutí sjednané doby plnění nebo v době, kdy se dlužník plnění brání, již nemůže mít za následek zánik závazku. Podle žalobkyně nebyla naplněna ani intenzita pro zánik závazku. Okresní soud hodnotí pasivitu žalobkyně jako fatální změnu okolností, pro kterou nelze spravedlivě požadovat plnění. Tento závěr je však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zde žalobkyně odkázala na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 3370/2017, který řešil obdobnou situaci, tedy ochladnutí vztahů v souvislosti s majetkovým vypořádáním a uvedl, že za „nevděk nelze považovat totální ochladnutí vztahů, jestliže k němu došlo v důsledku jednání obou stran, respektive v emočně vypjatých situacích“. Poukázala na další rozsudek Nejvyšší soudu sp. zn. 33 Cdo 3012/2009, podle kterého pro postih obdarovaného je nutné zjevné porušení dobrých mravů značné intenzity. Podle žalobkyně pouhá pasivita či ochladnutí vztahů v rámci rodinného majetkového sporu nestačí na odvolání daru a nemůže logicky stačit ani na aplikaci § 1788 odst. 2 o.z. Požadavek žalovaného, aby žalobkyně udržovala vřelé vztahy s prarodiči, kteří jí v roce , datum, vydědili, není legitimní a jeho nesplnění nevede k zániku smlouvy.12. Žalobkyně také označila rozhodnutí okresní soudu za překvapivé pro procesní vadu, když okresní soud založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že žalobkyně neprojevovala o prarodiče zájem (neunesla důkazní břemeno opaku), aniž by jí však poučil, že takové důkazní břemeno má, a vyzval ji k předložení důkazů k takovémuto specifickému období. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a rozhodl mezitímním rozhodnutím, kterým by nárok žalobkyně na náhradu škody uznal, co do základu po právu anebo věc zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.13. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, když se ztotožnil se závěry okresního soudu.14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.15. Podle § 1788 odst. 2 o.z. změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou.16. Podle § 2072 odst. 1 o.z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Podle odstavce druhého odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.17. Odvolací soud v zásadě souhlasí s tvrzením žalobkyně, že smlouvy mají být plněny, což odpovídá i základní zásadě, na které je vystavěn občanský zákoník (§ 3 odst. 2 písm. d/ o.z.). V případě povinnosti uzavřít smlouvu na základě smlouvy o smlouvě budoucí však občanský zákoník v § 1788 odst. 2 předpokládá změnu okolností, a to především v případě vztahů déle trvajících. Lze těžko očekávat, že strany mohou předvídat veškeré budoucí změny okolností, za nichž do závazku vstupovaly. Dojde-li pak v době od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí do doby, kdy má být povinnost naplněna, k takové změně okolností, pro kterou by strana povinná v době, kdy smlouvu uzavírala, do takovéhoto závazku nevstoupila, může takováto následná změna okolností vést k zániku či změně závazku. Zánik povinnosti uzavřít budoucí smlouvu vyžaduje, aby došlo ke změně okolností, z nichž strany při vzniku závazku smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, a aby tato změna byla natolik intenzivní, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela.18. V daném případě odvolací soud vychází ze zjištění okresního soudu a z jeho právního závěru, že dne , datum, , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci uzavřeli s žalovaným jako obdarovaných darovací smlouvu, kterou žalovanému (svému synovi) darovali nemovitosti v této smlouvě označené. Žalovaný pak tentýž den v podstatě ve stejný moment podepsal smlouvu o smlouvě budoucí darovací, u které se zavázal žalobkyni darovat polovinu nemovitostí, které mu byly darovány jeho rodiči, a to na základě výzvy žalobkyně, kterou je žalobkyně oprávněna učinit do 15 let od podpisu smlouvy o smlouvě budoucí darovací.19. Dále odvolací soud vychází ze skutkového závěru okresního soudu, že dárci , jméno FO, a , jméno FO, nebyli seznámeni s tím, že by žalovaný měl, byť později, darovat podíl na nemovitostech, které mu sami darovali, třetí osobě, včetně žalobkyně. Dále, že dárci , jméno FO, a , jméno FO, následně nesouhlasili s tím, aby žalovaný později daroval podíl na nemovitostech žalobkyni, neboť po uzavření darovací smlouvy mezi dárci , jméno FO, a , jméno FO, a žalovaným a smlouvy o smlouvě budoucí darovací uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní došlo k podstatné změně chování žalobkyně vůči rodičům žalovaného (prarodičům žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, ), když o ně přestala jevit zájem, nenavštěvovala je, a to ani se svými dětmi, a s ohledem na poměry žalobkyně měli obavu, že v případě, že nemovitosti získá žalobkyně, může ohrozit jejich právo nemovitosti užívat. Ze závěru okresního soudu je nepochybné, že žalovaný v době, kdy uzavíral smlouvu o smlouvě budoucí darovací s žalobkyní nevěděl o tom, že jeho rodiče dárci, od kterých nemovitosti získal, nebudou nesouhlasit s tím, aby nemovitosti nadále převáděl na žalobkyni, neboť dojde k nové skutečnosti, že žalobkyně přestane projevovat zájem o osoby blízké žalovanému, a to jeho rodiče.20. Podle odvolacího soudu tyto nové okolnosti, které nastaly po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací, jsou takové okolnosti, které lze označit za takovou změnu, že kdyby byly žalovanému v době uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí darovací známy, tak by do takovéhoto závazkového vztahu nevstoupil. Navíc se jednalo o takové okolnosti, které ve spojení s tím, že při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí darovací se choval nezodpovědně, byly shledány jako nevděk žalovaného ve vztahu k dárcům , jméno FO, a , jméno FO, a žalovaný se proto rozhodl dar vrátit na základě výzvy dárců, což vedlo k tomu, že svůj závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí darovací ani splnit nemůže, neboť již podíl na nemovitostech, který měl být předmětem daru, nevlastní.21. Odvolací soud na základě výše uvedených závěrů ve shodě s okresním soudem dále dospěl k tomu, že žalovanému se v řízení podařilo prokázat, že po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací (tedy po , datum, ), ve které se na výzvu žalobkyně zavázal uzavřít s žalobkyní smlouvu darovací, došlo ke dni, ke kterému byl vyzván žalobkyní k uzavření takovéto darovací smlouvy , datum, kdy byl žalovaný vyzván žalobkyní k uzavření smlouvy darovací (výzva právního zástupce žalobkyně předána , právnická osoba, dne , datum, , č.l. 63, 64), k podstatné změně okolností. Výše uvedené okolnosti, tedy nesouhlas rodičů žalovaného s tím, aby žalovaný následně daroval své nemovitosti, které od dárců získal žalobkyni, a především změna chování žalobkyně k rodičům žalovaného, jsou takové okolnosti, že kdyby nastaly před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí darovací a kdyby o nich žalovaný před uzavření této smlouvy věděl, tak by takovouto smlouvu neuzavřel. Z tohoto důvodu podle § 1788 odst. 2 o.z. povinnost žalovaného uzavřít darovací smlouvu s žalobkyní nelze rozumně požadovat a takováto povinnost mu zanikla. Jelikož žalovanému nevznikla povinnost uzavřít darovací smlouvu s žalobkyní, žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti podle § 2913 odst. 1 o.z., neboť nevznikla-li žalovanému povinnost uzavřít smluvní vztah, nemohl, tím že neuzavřel takovýto smluvní vztah svoje smluvní povinnosti porušit.22. K odvolacím výhradám žalobkyně odvolací soud uvádí, že ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí, že si žalobkyně mohla zvolit místo sebe jiný subjekt, který má být podle této smlouvy obdarován, nevylučuje výše uvedené závěry o tom, že po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací došlo k takovým změnám okolností, za kterých by žalovaný smlouvu o smlouvě budoucí darovací neuzavřel. Primární obdarovanou podle smlouvy byla žalobkyně, a tudíž pokud pro její jednání došlo ke změně okolností oproti datu uzavření smlouvy o smlouvě budoucí je ustanovení § 1788 odst. 2 o.z. na danou věc aplikovatelné.23. K tvrzení žalobkyně, že změna okolností, které zjistil okresní soud, jednak nebyla změna, ke které došlo v období od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí do doby výzvy k plnění, a že změna okolností nedosáhla takové intenzity, pro které by mohl závazek vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí zaniknout. Odvolací soud uvádí, že již výše odůvodnil, že ke změně okolností, tedy seznámení žalovaného s názorem původních dárců, tedy jeho rodičů, že smlouva o smlouvě budoucí darovací je v rozporu s jejich přáním, neboť došlo ke změně chování žalobkyně k rodičům žalovaného, nastala právě v období po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí do doby, než žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění podle této smlouvy. Odvolací soud je pak toho názoru, že změna okolností, které se žalovanému podařily prokázat, je taková, že po žalovaném nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřel. Bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný, kdyby o těchto okolnostech věděl v době uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí darovací, tak by takovouto smlouvu neuzavřel, neboť by si musel být vědom toho, že takováto smlouva by nebyla ani realizovatelná, neboť by byla v přímém rozporu s přáním původních dárců, jeho rodičů, což lze považovat za nevděk, a žalovaný by dar, který obdržel, musel dárcům vrátit. Nelze pak uvažovat o tom, že by žalovaný takovouto smlouvu o smlouvě budoucí uzavíral, pokud by bylo zřejmé, že by jí stejně nemohl realizovat. Především žalovaný by neuzavřel smlouvu o smlouvě budoucí darovací, kterou by se zavázal žalobkyni darovat podíly na nemovitostech značné hodnoty za situace, kdy by věděl, že se žalobkyně bude chovat k rodičům žalovaného nevděčně, nebude o ně projevovat zájem, nebude je navštěvovat, nebude jim poskytovat žádnou pomoc. Chování žalobkyně pak lze označit také za nevděk vůči budoucímu dárci způsobený zjevným porušením dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké, pro který by bylo možné od darovací smlouvy odstoupit (§ 2072 o.z.), respektive dar odvolat (§ 2075 o.z.), neboť žalobkyně svým chováním vůči jeho rodičům žalovanému ublížila. Žalovaný se tyto pro něho rozhodné skutečnosti dozvěděl od svých rodičů do jednoho roku od odmítnutí uzavření darovací smlouvy (odvolání daru), z prohlášení jeho rodičů ze dne , datum, . Dar žalovaný odvolal v řízení vedeném u Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. , spisová značka, v roce, datum, , Anonymizováno24. Odvolací soud pak neshledává rozhodnutí okresního soudu ani za překvapivé, neboť okresní soud ve svém rozhodnutí vycházel z prokázaného skutkového stavu, nikoliv ze stavu, kdy by žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, a tudíž okresní soud nemusel žalobkyni podle § 118a o.s.ř. poučovat o žádných jejích procesních povinnostech. Okresní soud hodnotil ve svém rozsudku všechny rozhodné skutečnosti zjištěné z provedených důkazů, včetně důkazů výslechu svědkyně , jméno FO, i prohlášení ze dne , datum, , jméno FO, , , jméno FO, a žalovaného a neshledal jednání žalovaného ani jeho rodičů jako účelové. Hodnocení těchto důkazů pak okresní soud provedl v souladu s § 132 o.s.ř. a odvolací soud neshledává žádný logický rozpor v tomto hodnocení provedeném okresním soudem a neshledává ani to, že by okresní soud nehodnotil důkazy jím provedené a pominul tak část provedeného dokazování.25. Na základě výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil. Okresní soud též správně rozhodl o nákladech řízení, když plně úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v bodu 28 odůvodnění svého rozsudku správně odůvodnil výši přiznaných nákladů řízení v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a žalobkyni uložil povinnost nahradit pouze účelně vynaložené náklady úspěšného žalovaného. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný i výrok II rozsudku okresního soudu.26. Podle § 124 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení, které spočívají v dvou úkonech právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání zástupce žalovaného po , částka, podle § 8 odst. 1 za užití § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, v náhradě za promeškaný čas za 2 půlhodiny po , částka, a v jízdném osobním automobilem , adresa, a zpět , částka, . Celkově tak na nákladech odvolacího řízení bylo úspěšnému žalovanému přiznáno na účelně vynaložených nákladech spojených s právním zastoupení , částka, a tuto částku je žalobkyně povinna nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.