27 Co 113/2026-203 – Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení smlouvy o užívání datované dnem , datum, , avšak uzavřené mezi účastníky dne , datum, (výrok I.), a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že se žalobce žalobou podanou dne , datum, domáhal určení, že smlouva o užívání ze dne , datum, je neplatná. V průběhu řízení žalobce se souhlasem soudu změnil žalobu a navrhl zrušení smlouvy ve smyslu § 1793 občanského zákoníku s tím, že tato smlouva zakotvila hrubý nepoměr mezi jejími stranami. Žalovanému totiž umožňuje užívat majetek žalobce, aniž by žalobci náleželo odpovídající protiplnění, dochází tak k neúměrnému krácení žalobce, smlouva je uzavřena výhradně ve prospěch žalovaného, a to na dobu třiceti let bez reálné možnosti žalobce smlouvu vypovědět. Žalobci je v důsledku této smlouvy znemožněno ze svého majetku generovat zisk, je omezen i v užívání vlastního majetku. Dle žalobce byla sice smlouva datována dnem , datum, , avšak uvedeného dne nemohla být uzavřena, protože bývalou právní zástupkyní žalobce, která smlouvu koncipovala, byla žalobci předložena až , datum, , tudíž nemohlo dojít k prekluzi práva domáhat se jejího zrušení.3. Žalovaný potvrdil, že finální podoba smlouvy byla podepsána , datum, , že byla uzavřena v důsledku personálních změn u žalobce a převodů podílů jeho společníků v rozporu se společenskou smlouvou. Dále uvedl, že žalobce vznikl společenskou smlouvou ze dne , datum, , že žalovaný, který byl jedním z jeho zakládajících členů, do společnosti žalobce vložil veškeré své nemovité věci a další majetek, některých z těchto věcí se týkala i předmětná smlouva o užívání. Celková hodnota vložených movitých věcí byla dle znaleckého posudku , částka, , hodnota nemovitostí byla , částka, . Každý z ostatních , Anonymizováno, zakládajících společníků vložil jen , částka, . Dle žalovaného sporem dotčená smlouva zakládala spoluužívání vybraného majetku, není pravdou, že na provozu , Anonymizováno, vydělává. Stejně tak smlouva žalobce nijak neomezuje v podnikání, byla uzavřena za účelem zachování fungování , Anonymizováno, a zajištění činnosti žalovaného, který pro žalobce zajišťuje i servisní služby nezbytné pro provoz , Anonymizováno, .4. Okresní soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných ze smlouvy o užívání ze dne , datum, , z výpisů z katastru nemovitostí, z notářského zápisu ze dne , datum, , , Anonymizováno, , týkajícího se společenské smlouvy o založení žalobce, a zápisu z jednání valné hromady žalobce ze dne , datum, (blíže viz body 3. – 6. odůvodnění rozsudku), na která vztáhl ust. § 1793 odst. 1, § 1795 a § 2 odst. 3 , Anonymizováno, . č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dospěl k následujícím závěrům.5. Soud prvního stupně předně dovodil, že žaloba byla podána v roční prekluzivní lhůtě dle § 1795 o.z. V tomto ohledu vyšel ze shodných tvrzení účastníků o tom, že smlouva o užívání byla podepsána dne , datum, a žaloba byla podána dne , datum, , že se žalobce původně domáhal určení neplatnosti smlouvy, avšak posléze (dle obsahu spisu při jednání okresního soudu dne , datum, ) žalobu změnil a požadoval zrušení smlouvy (ex tunc) ve smyslu § 1793 o.z., tudíž bylo nadbytečné se zabývat naléhavým právním zájmem na požadovaném určení dle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).6. Okresní soud se dále zabýval žalobou po věcné stránce, tj. otázkou, zda plnění jedné ze stran smlouvy je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana. Vzal na zřetel situaci ke konci roku , Anonymizováno, , kdy bylo zřejmé, že dojde ke změně personální situace u žalobce, když v polovině ledna , Anonymizováno, byla prakticky polovina podílů ve společnosti převedena na jiné osoby, došlo k odvolání všech stávajících jednatelů a volbě dvou nových jednatelů, existovaly spory mezi účastníky (viz od roku , Anonymizováno, probíhající soudní jednání o neplatnost volby předsedy). Okresní soud dále poukázal na personální propojení účastníků (osobou , tituly před jménem, , jméno FO, ) a po seznámení se s podmínkami vzniku žalobce, současného vlastníka majetku, jehož spoluužívání žalovaným bylo napadenou smlouvou právně zakotveno, vyslovil názor, že smlouvou mělo být zajištěno dosavadní fungování , Anonymizováno, a činnost žalovaného, který vnosem veškerého svého majetku fungování a vlastní existenci žalobce umožnil. Je logické, že žalovaný chtěl zajistit, aby mohl užívat ke své činnosti, a to spolu se žalobcem, majetek, který žalobci vkladem do jeho vznikající společnosti poskytl a který žalobce ke své činnosti využívá. Od těchto skutečností se odvíjí i konstrukce plnění každé ze stran této smlouvy, pokud jde o výši úplaty, ke které je žalovaný za plnění žalobce povinen. Dle okresního soudu nelze též přehlédnout, že žalovaný byl provozovatelem veřejného , Anonymizováno, a že žalobci poskytuje k provozování , Anonymizováno, servisní činnosti. Při vzniku žalobce nebyla aktuální potřeba právně upevnit koexistování účastníků řízení s ohledem na personální propojení účastníků. Tato potřeba vznikla až změnou složení společníků žalobce. Žalobce pomíjí okolnosti svého vzniku a nepřihlíží k tomu, že vklad naprosté většiny jeho majetku byl vkladem žalovaného, který žalobci tak umožnil činnost až do současnosti. Vyhovění žalobě dle § 1793 o.z. by vedlo k zamezení činnosti žalovaného na , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , jde tak o nemravný výkon práva. Z těchto důvodů okresní soud neměl hrubý nepoměr vzájemných plnění stran napadené smlouvy za prokázaný a pro rozpor s dobrými mravy žalobci ochranu ve smyslu § 1793 o.z. neposkytl. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.7. Proti tomuto rozsudku, s odkazem na téměř všechny zákonné odvolací důvody, podal včasné odvolání žalobce (dále též „odvolatel“). V něm předně citoval podstatné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku (bod 10. odůvodnění rozsudku) s tím, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, postrádá jakékoliv odůvodnění. Okresní soud dílem překračuje předmět řízení, když nad rámec provedeného dokazování dovozuje skutečnosti, které vůbec nebyly předmětem řízení a jsou pro věc zcela irelevantní (např. personální situace, volba předsedy či podmínky vzniku žalobce před 20 lety). Okresní soud se vůbec nezabýval neúměrným zkrácením, zvláštními okolnostmi sepisu smlouvy o užívání, účelovým antedatováním smlouvy, nemožností jejího ukončení a absencí protiplnění. Okresní soud sice argumentoval historickým vkladem majetku členy spolku do s.r.o., avšak zcela ignoroval, že část společníků žalobce následně, v době těsně po uzavření napadené smlouvy, dobrovolně prodala své obchodní podíly novým vlastníkům (společníkům) za cenu několika milionů Kč (šlo o dobrovolné převody obchodních podílů za oboustranně sjednanou cenu). Noví společníci tak vynaložili nemalé prostředky k nabytí obchodních podílů, přičemž následně zjistili, že byla předchozím vedením účelově a utajeně uzavřena (na konci roku , Anonymizováno, ) jednostranná smlouva podstatně znevýhodňující společnost, omezující jejich právo volně nakládat s vlastnictvím společnosti. To je ukázkový případ porušení ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnického práva a jeho nerušeného výkonu. K uzavření smlouvy došlo výhradně mezi bývalými jednateli žalobce (, tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, na straně žalobce a , tituly před jménem, , jméno FO, na straně žalovaného), kteří novým jednatelům žalobce neposkytli žádné konkrétní informace o uzavření předmětné smlouvy. Existence smlouvy vyšla prokazatelně najevo až po uskutečnění převodů (dne , datum, , jak vyplývá z předávacího protokolu dokumentů s.r.o.), což opět dokládá nepoctivý úmysl bývalých jednatelů. Okresní soud logicky, srozumitelně nevysvětlil, v čem spatřuje rozpor žaloby s dobrými mravy, naopak dle odvolatele již samotné účelové uzavření antedatované smlouvy, zatajené novým společníkům a statutárním zástupcům žalobce, zakládající hrubý nepoměr mezi stranami, je zjevným porušením dobrých mravů, jak ostatně uzavřel i policejní orgán, který počínání bývalých jednatelů žalobce dokonce označil za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 trestního zákona. Žalobce opakovaně zdůrazňoval, že účelem jeho žaloby není snaha znemožnit žalovanému užívání předmětných nemovitostí. Naopak deklaroval, že cílem je dosažení spravedlivých a vyvážených podmínek, které budou vyhovovat oběma stranám. Dle odvolatele okresní soud pominul, že žalobce neměl žádnou možnost se ze smlouvy vyvázat či ji upravit, čímž je zásadně omezen ve svých právech a svobodném nakládání s předmětnými nemovitostmi. Smlouva zaručuje žalovanému právo na široké užívání nemovitostí, a to za prakticky nulové protiplnění. Jde o zjevný příklad zneužití práva a neúměrného zkrácení. Dalším nedostatkem napadeného rozsudku je, že okre