27 CO 48/2022-115 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení 37 839 Kč s příslušenstvím a dále částky 6 520,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 44 359 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, na základě níž bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč. Požadovaná částka se sestává z jistiny, smluvních pokut, náhrady nákladů a žalobce dále požaduje zaplacení úroku 62,48 % ročně maximálně do částky 118 080 Kč. 3. Okresní soud z provedeného dokazování uzavřel, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala uhradit v celkem 60 měsíčních splátkách a celková žalovanou uhrazená částka měla činit 98 400 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,87 % ročně. Žalovaná se současně pro případ prodlení zavázala hradit smluvní pokuty, účelně vynaložené náklady u každé splátky a pro případ zesplatnění úvěru i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Uvedená částka byla žalované vyplacena dne 16. 7. 2018, přičemž z karty klienta vyplynulo, že žalovaná na dluh zaplatila celkem 36 120 Kč. 4. Po stránce právní okresní soud posoudil věc dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o. z.) a zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú) s tím, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky lze považovat za smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o.z. Žalobci tak vznikla povinnost vyplatit žalované sjednanou částku a žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval úrok ve výši 62,48 % ročně, ačkoliv průměrná výše úrokových sazeb u úvěru poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy 8,72 % ročně. Smluvně sjednaná výše úroků je proto podle přesvědčení okresního soudu nepřiměřená, neboť jejich výše přesahuje trojnásobek obvyklé úrokové míry mnohonásobně. Takové ujednání je proto v rozporu s dobrými mravy a tedy dle ust. § 588 odst. 1 o.z. absolutně neplatné. Okresní soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvních úroků, shledal nedůvodnou, a proto ji zamítl. Současně je však zřejmé, že žalovaná je povinna platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Takovou úrokovou sazbou je podle okresního soudu 8,72 % ročně a úroky v této výši je tudíž žalovaná povinna žalobci zaplatit. Okresní soud proto v žalobě uplatněný nárok vycházeje z jednotlivých ustanovení smlouvy přepočetl uvedenou úrokovou sazbou a dospěl k závěru, že žalovaná dlužnou jistinu uhradila již 17. splátkou ze dne 20. 4. 2020 Touto splátkou byl úvěr zcela uhrazen. Nadto žalovaná dále zaplatila 3 612,06 Kč. Protože okresní soud dovodil, že žalovaná byla dle ust. § 2048 a následujících o.z. a ust. § 122 z.s.ú. povinna hradit smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 499 Kč, přičemž toto právo žalobci vzniklo u celkem 4 splátek, má žalobce právo na smluvní pokutu 1 996 Kč a současně má právo i na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč Částku ve výši 2 796 Kč okresní soud započetl na přeplatek žalované na úvěru ve výši 3 612,06 Kč, a protože z uvedeného je zřejmé, že žalovaná veškeré závazky plynoucí ze smlouvy splnila, žalobu zamítl jako celek. 5. Proti rozsudku, a to pouze do části výroku I. v rozsahu, ve kterém okresní soud nepřiznal žalobci kapitalizovaný úrok do dne zesplatnění přepočítaný na 20 % ročně, tedy částku 1 321,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení do částky 26 920,82 Kč, tedy zbývající části jistiny spolu s úrokem ve výši 20 % ročně a zákonným úrokem z prodlení a do výroku II o nákladech řízení podal včas odvolání žalobce. 6. Žalobce okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně posoudil výši žalobcem nárokované úrokové sazby, neboť úroky byly v posuzované věci sjednány zcela přiměřeně a v souladu s již ustálenou praxí Nejvyššího či Ústavního soudu ČR. Žalobce v odvolání zmínil některá konkrétní rozhodnutí uvedených soudů, odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě týkající se výše úrokových sazeb, polemizoval se závěry okresního soudu o rozporu sjednané smlouvy s dobrými mravy v části týkající se smluvně sjednaných úroků a zpochybnil výši úroků plynoucí z databáze ARAD. Údaje v databázi ARAD podle žalobce neodpovídají reálným úrokovým sazbám úvěru na trhu v České republice, jsou obvykle nižší, což plyne ze zpráv mimo jiné i České spořitelny a Equa banky, které žalobce k odvolání připojil. Požadované úroky tedy žalobci měli být přiznány v plném rozsahu, přesto však žalobce žádá úroky toliko ve výši 20 % ročně. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v naznačeném směru změnil a pro případ, že by odvolací soud neakceptoval v odvolání specifikovaný nárok, žalobce uvedl, že poskytnutý úvěr by měl být přepočítán v sazbě 20 % smluvního úroku a tato částka tedy žalobci přiznána. 7. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání je dílem důvodné. 8. Odvolací soud předně považuje za nutné konstatovat, že sdílí skutkové závěry okresního soudu plynoucí z provedeného dokazování a ztotožňuje se i s právním posouzením věci učiněném okresním soudem, který smluvní vztah mezi účastníky hodnotil jako smlouvu o úvěru. V posuzované věci je nepochybné, že žalobce v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) uzavřel se žalovanou v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.) smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a následujících o.z., na základě níž poskytl žalované částku 30 000 Kč, která byla žalované vyplacena dne 16. 7. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet žalobci v 60 měsíčních splátkách. 9. Odvolací soud též sdílí přesvědčení okresního soudu, že úrok sjednaný ve výši 83,87 % ročně a stejně tak žalobcem požadovaný úrok 62,48 % ročně nejsou souladné s dobrými mravy, což plyne mimo jiné z již dlouhodobě ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatoval, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, které podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 či 21 Cdo 1484/2004). 10. Okresní soud pak správně dovodil, že je-li ujednání o úrocích shledáno neplatným z důvodů jeho rozporu s dobrými mravy, je toto ustanovení oddělitelné od ostatních částí smlouvy a za této situace je namístě úroky stanovit způsobem plynoucím z ust. § 1802 o.z. Z něho plyne, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvykle úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. V tomto směru lze ostatně odkázat i na ustálené závěry podávající se z rozhodnutí Ústavního soudu ČR v tom směru, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá jejich neplatnost, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. 11. Okresní soud uvedeným způsobem postupoval a za přiměřený shledal úrok ve výši 8,72 % ročně. Odvolací soud vycházeje z poměrů posuzované věci, skutečnosti, že žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěru, toho, že úvěr byl poskytnut bez zajištění a s přihlédnutím k dosavadní praxi ohledně výše přiznávaných smluvních úroků dospěl k přesvědčení, že za obvyklou úrokovou sazbu k datu uzavření úrokové smlouvy lze při zohlednění veškeré argumentace žalobce považovat výši 20 % ročně. 12. Odvolací soud tudíž přepočetl žalobcem poskytnutý úvěr žalované úrokovou sazbou 20 % ročně, přičemž výsledná částka, která měla být za této situace žalobci zaplacena, činí 47 700 Kč. Protože v řízení bylo nesporným, že žalovaná zaplatila žalobci toliko 36 120 Kč, ohledně dalších 11 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a 20% úrokem ročně odvolací soud shledal odvolání důvodným a rozsudek okresního soudu proto v této odvoláním napadené části výroku I změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že uvedenou částku s příslušenstvím uložil žalované zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve zbývající odvoláním napadené části výroku I rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 13. O nákladech řízení, a to s ohledem na dílčí změnu rozsudku okresního soudu i nákladech za řízení před okresním soudem, krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastník