11 CO 281/2021-200 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], jehož součástí je stavba [adresa], zapsaného na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], je 2. žalovaná, eventuálně o určení, že vlastníkem stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], je 2. žalovaná. Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit na náhradě nákladů řízení 1. žalované k rukám jejího tehdejšího advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 16.456 Kč a 2. žalované částku 6.380 Kč, obě částky do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání, s námitkou, že má naléhavý právní zájem na vydání určovacího rozhodnutí, neboť žaloba o určení práva je jediným možným prostředkem ochrany jeho práv a legitimního očekávání. Pro vyřešení otázky, zda mu svědčí právo na přednostní odkoupení bytové jednotky za zvýhodněných podmínek, je nezbytné určit, kdo je vlastníkem bytového domu, v němž se předmětný byt nachází, resp. kdo jím byl v okamžiku uzavření privatizační smlouvy. Je významný rozdíl mezi tím, zda je žalobce nájemcem bytu ve vlastnictví státu nebo ve vlastnictví obchodní korporace. Pokud soud žalobě o určení vlastnického práva 2. žalované k označené nemovité věci vyhoví, ocitne se žalobce v kvalitativně jiném právním postavení, než v jakém se nachází v situaci, kdy je za vlastníka nemovitosti považována 1. žalovaná. Mateřská společnost 1. žalované, [název] [anonymizováno], ve významných holdingových korporátních dokumentech připustila nejistotu ohledně vlastnického práva k předmětné věci. Žalobce nebyl spokojen se způsobem, kterým se okresní soud vypořádal s jeho argumenty. Bylo-li mu upřeno právo žalovat o plnění, nemá k dispozici jiný prostředek k nápravě a ochraně svých práv než určovací žalobu. Tento závěr je ostatně prosazován konstantní judikaturou ÚS ČR, na jehož jednotlivá rozhodnutí odvolatel odkazoval. Okresní soud napadený rozsudek dostatečně neodůvodnil, a porušil tím žalobcovo právo na spravedlivý proces. Žalobce obšírně citoval pasáže z odůvodnění napadeného rozsudku a namítal, že mu jako nájemci bytu vzniklo ke dni účinnosti privatizační smlouvy předkupní právo k bytu. Určení vlastnického práva se tedy nedomáhá jako prostý nájemce, nýbrž jako nositel předkupního práva zřízeného privatizační smlouvou ve prospěch třetí osoby. Závěr okresního soudu, že zde není majetková účast žalobce, z níž by bylo možno dovozovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, proto neobstojí. Okresní soud pominul závěry NS ČR vyjádřené v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3050/2020, s chybnou úvahou, že citovaný judikát na daný případ nedopadá. Žalobce dále rozvíjel úvahy, do jaké míry musí stát jako subjekt, jehož primárním cílem není dosahování zisku, v majetkoprávních vztazích postupovat s péčí řádného hospodáře (a domáhat se úhrady nájemného). Zákon č. 219/2000 Sb. podle něj připouští výjimky z uvedené zásady, které u 1. žalované přípustné nejsou. Okresní soud pominul, že žaloba na určení je rovněž v kontextu s § 14 zákona o osobním vlastnictví k bytům jediným možným prostředkem žalobcovy právní ochrany. Obsahově se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud vyhoví jeho žalobě o určení, že 2. žalovaná je vlastníkem označené věci. 3. 2. žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Okresní soud se důsledně vypořádal s argumentací všech účastníků, shrnul zjištění z provedených důkazů plynoucí a své závěry skutkové i právní náležitě objasnil. Ztotožnil se s argumentací obou žalovaných. Žalobce neprokázal, že bez vydání požadovaného určovacího rozsudku bylo by jeho postavení nejisté. Pouhým odkazem na zákonné instituty nelze dovodit jeho výhodnější postavení v pozici nájemce ve vztahu ke 2. žalované v porovnání se současným stavem, kdy existuje nájemní poměr mezi žalobcem a 1. žalovanou. 4. 1. žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit. Ztotožnila se s právní argumentací 2. žalované přednesenou v jejím vyjádření k odvolání, odkázala na ně a na své předchozí písemné podání ze dne 25. 5. 2020. 5. Usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. 11 Co 281/2021-189, byli všichni účastníci vyzváni k vyjádření (v 7denní lhůtě od doručení výzvy), zda souhlasí, aby o odvolání proti výše označenému rozsudku bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Výzva byla všem účastníkům řádně doručena. Na výzvu reagovali zástupci žalobce a 1. žalované, kteří s navrženým procesním postupem souhlasili. Krajský soud za těchto okolností, kdy odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci, podle § 214 odst. 3 věta první před středníkem o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců. Učinil tak se závěrem, že odvolání není důvodné. 6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Krajský soud neměl výhrady ke skutkovým zjištěním okresního soudu vyjmenovaným v odstavcích 6. – 11. odůvodnění napadeného rozsudku; pro stručnost na ně odkazuje. 8. Okresní soud se v prvé řadě náležitě vypořádal s problematikou naléhavého právního zájmu na vydání rozsudku o určení vlastnického práva třetí osoby k označené nemovité věci, s přiléhavým závěrem, že žalobce takový zájem nemá. V katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], jehož součástí je stavba [adresa], zapsána 1. žalovaná. Existence jejího vlastnického práva není relevantním způsobem nikým zpochybňována, a není tu nic, co by vyvolalo nejistotu ohledně jeho existence či co by vlastnické právo 1. žalované ohrožovalo. Vlastnické právo 1. žalované nemá samo o sobě vliv na právo či právní postavení žalobce jako nájemce bytu v domě [adresa]. Žalobce proto nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva 2. žalované k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa]. Žalobcem označený rozsudek NS ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 3050/2020 na daný případ nedopadá. Přiznává totiž naléhavý právní zájem na určení vlastníka domu nájemci – členu bytového družstva za účelem ochrany jeho majetkové investice. Krajský soud také v této souvislosti odkazuje na zevrubně odůvodněný závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu vyložený okresním soudem v odstavci 17. odůvodnění napadeného rozsudku a nemá, co by k němu více dodal. 9. Jestliže naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení práva není dán, chyběl procesní předpoklad umožňující, aby se soud věcí zabýval meritorně. 10. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně obou správných a bezchybně odůvodněných výroků o náhradě nákladů řízení. 11. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v poměru mezi žalobcem a 1. žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce s odvoláním neuspěl a 1. žalované v souvislosti s jeho odvoláním účelné náklady nevznikly. Vyjádření 1. žalované k žalobcovu odvolání se omezilo na odkaz směřující k vyjádření 2. žalované a k předchozímu písemnému podání 1. žalované. 12. Podle stejných procesních ustanovení bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Náklady 2. žalované jsou paušální náhradou za sepis vyjádření k odvolání stanovenou podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.